Alan Arkin

Alan Arkin, americký herec, dramatik, producent, zpěvák, kytarista a skladatel, se narodil do rodiny židovských intelektuálů z Ruska a Německa 26. března 1934 v New Yorském Brooklynu. V roce 1946 se přestěhovali do Los Angeles. Jeho otec, David Arkin, byl spisovatel, který pracoval jako učitel a ztratil práci v 50. letech z politických důvodů. Mladý Arkin měl rád hudbu a hraní, hrál od 10 let. Navštěvoval Franklinovu střední školu v L.A., potom univerzitu v L.A. v letech 1951-53 a Benningtonovu univerzitu ve Vermontu v letech 1953-54. Zde zpíval ve vysokoškolském souboru a byl přijat do dramatického kroužku.

Po vysoké škole působil ve skupině Tarriers jako zpěvák a kytarista. V roce 1956 upravil Jamajskou lidovou píseň "Banana boat song", která se stala populárnější než verze, kterou zpíval Harry Belafonte, Tarriers se s ní umístili na 4. místě v hitparádě. V té tobě již byl mladým amatérským hercem, který si občas přivydělával coby hlídač dětí, pradlena či poslíček. V letech 1958 - 1968 vedl dětskou folkovou skupinu The Babysitters. U splečnosti Elektra natočili úspěšné album "Folksongs - Once Over Lightly".

Alan Arkin se objevil poprvé na TV obrazovce jako zpěvák skupiny Tarriers s písní "Calypso Heat Wave" v roce 1957. Poté zpíval na Broadwayi v přestavení "Heloise" v roce 1958. Příští rok se připojil do komparsu v ulici Louis v Missouri. Tam padl do oka režiséru Bobu Prahymu a stal se členem herecké společnosti v Chicagu. V roce 1961 napsal písně do tamějšího představení "Enter Laughing" a střihl si jednu z hlavních rolí. Vrátil se i na Broadway jako Harry Berlin ve hře "Luv" v roce 1964. Debutoval zde o dva roky později coby dramatik hrou "Eh?", kde se objevil i mladý Dustin Hoffman. V zápětí napsal několik úspěšných her, například "Little Murders" (1969) či "The White House Murder Case" (1970).

Alan Arkin debutoval na filmovém plátně v komedii RUSOVÉ PŘICHÁZEJÍ! RUSOVÉ PŘICHÁZEJÍ! (1966) v režii Normana Jewistona. Zde si zahrál krásně komickou roli, poručíka Rozanova na Sovětské ponorce. Byl nominován na Cenu akademie. Své dramatické nadání dovedl do dokonalosti coby psychopatický vrah Harry Roat v thrilleru Terence Younga ČEKEJ DO TMY (1967). Zde zazářil po boku Audrey Hapburnové a Richarda Crenny. O rok později se objevil coby citlivý hluchoněmý muž ve snímku SRDCE JE OSAMĚLÝ LOVEC (1968) a v roli inspektora Clouseaua v komedii INSPEKTOR CLOUSEAU (1968). Zde se dočkal svého druhého jmenování na Oscara. Poté následovala jeho patrně nejznámější role kapitána Yossariana v přepisu legendárního bestselleru Josepha Hellera HLAVA 22 (1970) pod režijní taktovkou Mikea Nicholse. Poté se věnoval několik let televizní tvorbě, až dostal příležitost hrát po boku Petera Falka v dobrodružném filmu BLÍZCÍ PŘÍBUZNÍ (1979). V osmdesátých letech se začal prosazovat i jeho syn Adam Arkin, který kráčí úspěšně ve šlépějích svého otce.

V devadesátých letech předvedl několik pozoruhodných výkonů, ať už to byl zahořklý bývalý baseballista ve filmu COOPERSTOWN (1993) či protivník Johna Cusaca v akční komedii JASNÝ TERČ (1997). Velmi dobrý byl i v remakeu filmu JAKUB LHÁŘ (1999) z prostředí nacisty obsazeného Polska, film však zcela propadl. Avšak musel počkat několik let, aby konečně dostal cíl snad každého herce - Oscara. V hořké komedii MALÁ MISS SUNSHINE (2006) vytvořil postavu hláškujícího dědy a byl za ní odměněn Oscarem pro nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Alan Arkin je moderní renesanční muž, podporovatel organické výživy a bojovník pro záchranu životního prostředí a přirozené lokality. Vyhýbá se zábavnímu filmovému průmyslu a nikdy nedbal o prestižní odměny, ale cenil si dobré práce, citu a lásky k filmařině. Kamarádí se s indiány z Nového Mexika, kteří mu dali jméno Americký vlk.

Jaroslav "sud" Martínek