Marley a ja

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)

První reakce po shlédnutí traileru: "Ježíši zase další blbost pro děti o roztomilém pejskovi alá Bethoven". První reakce po shlédnutí filmu: "Sakra, kde mám ten kapesník". Ta mediální kampaň tentokrát byla opravdu mimo, protože děti si tohle užijou tak z půlky. Jde totiž o pohled do života jednoho páru, který zažívá dobré a horší chvíle a pes zde je někdy spíše až na druhé koleji. Místy mi to pomalu připomínalo takovej Nouzový východ, akorát pro to rodinný publikum. Vždycky tam totiž přijde roztomilej psík a udělá nějakou tu skopičinu. Jenže film na nich naštěstí nestojí spíš tu jsou takovým doplňkem. Film stojí hlavně na výborné režii a hercích. Owen Wilson se po pár průměrných filmech vrací zpátky do sedla (doufejme) a Jennifer Aniston nikdy nebyla snesitelnější. Zaujme i Alan Arkin ve vedlejší roli, který vždycky utrousí nějakou tu hlášku. Prostě výbornej film se psem, který na konci vymaní slzu z každýho pejskaře a že to u mě nebylo těžký, když mám podobnýho doma. Nicméně mohlo to bejt malinko kratší a ten slzopudnej závěr chvilkama až moc tlačí na pilu. 80% (22.03.2009)

Jako psí příběh dobrý, ocení asi každej kdo má psa. Zvlášť epitaf za Marleyho je výstižnej, pes vás má prostě rád, pokud ho máte taky rádi, rozesměje Vás i utěší, když to potřebujete. Ohledně záznamu životního stylu lidských jedinců v příběhu se vyskytujících mi ale některý rozhodnutí přišly nepochopitelný, hlavně teda přestěhování do nesnobštější sádrokartonový čtvrti plný bazénů, cukrkandlovejch úsměvů, silikonovejch koz a ofroutů. S čímž souvisí rektální alpinismus v práci, aby bylo možný splácet hypotéku. Trochu si to napravili druhym stěhovánim, ale oči se mi protáčej eště teďka. Když jsem někde doma, jen tak bych to nevyměnil. (20.03.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)

Plakát je jednoznačný podvod na diváka - navzdory slzopudnému závěru je totiž Marley mnohem spíše civilním životopisem jedné rodiny, než infantilní taškařicí se štěňaty. A taky film, který vás možná dostane o to silněji, oč víc se mu budete bránit... Rekapitulace zvířecí životní křivky, která přináší řadu starostí i vzteku, a přesto ve své bezelstnosti nutí páníčky stávat se na ní závislými. V případě mladé rodiny tvoří důležitý překlenovací oblouk; přichází v době přípravy na potomstvo, odchází v časech dávno zajištěných a ve své fixaci na zásadní momenty rodinného života se chtě nechtě stává legendou/upomínkovou záležitostí. Ve své vnitřní upřímnosti a schopnosti ne přiblížit, ale doslova simulovat naše vlastní prožitky se zvířaty, potírá Marley veškerou konkurenci na poli "zvířátkových" rodinných filmů. Život je pes. P.S.: Scéna "osvobození" na pláži je nádherná. (17.04.2009)