Oto Ševčík

Oto Ševčík (někdy psán jako Otto nebo Ota Ševčík) se narodil 23. října 1931 v Karviné jako Otto Maxmilián Albert Schefczik. Původem německy hovořící sudetský Němec a syn majitele realit a učitelky žil v české části Těšína. Studoval německé školy ale po skončení druhé světové války v roce 1945 nebyl díky stáří otce a nemocné matce odsunut do Německa.

O prázdninách se naučil česky, z německé tercie musel přejít do české tercie těšínského gymnázia. I když rodina neměla kvůli malé penzi dostatek peněz, pokračoval v dalších studiích. Už jako student umělecky působil ve školním souboru, zpíval v rozličných zpěváckých sborech a hrál s ochotníky.

I když se původně chtěl věnovat opeře a její režii, nakonec vystudoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění v roce 1955 režii činoherní. Následně režíroval a příležitostně taktéž hrál v českém i německém souboru Vesnického divadla (1955 – 1960), Divadle J. K. Tyla v Plzni (1960 – 1980), kde byl od roku 1971 také uměleckým šéfem činohry, Divadle S. K. Neumanna v Praze (1980 – 1982), opět Divadle J. K. Tyla (1982 – červenec 1989).

Po listopadu 1989 vedl jako umělecký šéf Národní divadlo v Brně (1989 – 1990) a Divadlo pod Palmovkou (1990 – 1992). Poté jako režisér hostoval na pražských scénách Divadla v Řeznické, Národního divadla, Hudebního divadla v Karlíně a Divadla ABC.

Režijně hostoval taktéž v Pardubicích. Jako výrazný režisér s více jak stovkou inscenací na svém kontě, dbal zejména na inscenační detaily, herecké a režijní originální nápady, komiku i optimismus z dobré práce. S oblibou se zaměřoval na hudební žánr, operety, muzikály, opery a hudební komedie.

Skvěle inscenoval hry klasických a moderních českých i světových klasiků „Hello, Dolly!“, „Urfaust“, „Carmen“, „Polská krev“, „Ivanov“, „Frankie a Johny ve svitu luny“, „Amadeus“, „Idiot“, „Maškaráda“, „Kutnohorští havíři“, „Coriolanus“, „Oidipus vladař“, „Revizor“, „Úklady a láska“, „Romeo a Julie“, „Hamlet“, „Othello“, „Příběh koně“, „Car a tesař“, „Ondina“, „Zdravý nemocný“, „Námluvy Pelopovy“, „Před penzí“ apod.

Díky svým českým i německým jazykovým dispozicím a zvláštnímu zjevu byl v českém filmu nejčastěji obsazován do postav Němců, nacistických důstojníků a vojáků. Od 60. let, kdy poprvé vstoupil do filmu, si zahrál např. malé úlohy německého vězně (PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT), dezertéra Willyho (SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN), mladšího úředníka (MÍSTENKA BEZ NÁVRATU), důstojníka SD (ATENTÁT), německého vojáka (AŤ ŽIJE REPUBLIKA), řidiče Antona (DVA TYGŘI), důstojníka SS Fridricha (SEDM HAVRANŮ), Henryho (JÁ, SPRAVEDLNOST), svatebčana (SVATEJ Z KREJCÁRKU), důstojníka SS (BALADA O NAROZENÍ), Müllera (LEKCE), Krause (AKCE BORORO), tlumočníka (…A POZDRAVUJ VLAŠTOVKY), podvedeného napáleného Francouze (CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ…), Maldkeho (SVÍTALO CELOU NOC), doktora (KUŘE MELANCHOLIK), ředitele (REBELOVÉ) aj.

Výrazněji se uvedl ve snímcích MARKÉTA LAZAROVÁ (zběhlý františkán), DNY ZRADY (nacistický velitel Otto Ritter), LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ (majitel tabarinu), BOŽSKÁ EMA (armádní chemik), O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (zloduch Řimbuch), PRINCEZNA ZE MLEJNA I. a II. (zlý knížepán), kde si získal nejvíce sympatií (hlavně dětských) diváků, a také DER LEBENSBORN – PRAMEN ŽIVOTA (knihkupec).

Hojně byl využíván i zahraničími filmovými a televizními produkcemi (ROSA LUXEMBURG; VÄTER UND SÖHNE – EINE DEUTSCHE TRAGÖDIE; YSTÄVÄT, TOVERIT; WOLFGANG A. MOZART; PIRÁTI …). Největší hereckou devízou Oto Ševčíka byl zvláštní podmanivý hlas.

Spolupracoval s rozhlasem jako režisér („Pražské impromptu pro pana M.“, „Červená kalina“, „Benátská vdovička“, „Mína z Barnhelmu“ nebo „Ivanov“) i herec („Stříbrný vítr“ či „Mlsání“), dabingem a televizními inscenacemi (ČESTNÉ KOLO, PRÁVEM LÁSKY) a seriály (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MATKA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE, GOTTWALD, RODÁCI, MOTEL ANATHEMA, NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE a ÚTĚK DO BUDÍNA).

Pedagogicky byl činný také na katedře operní režie pražské HAMU. Získal Cenu Senior Prix (2002). Významný český divadelní režisér a filmový herec Oto Ševčík zemřel na rakovinu 25. února 2003 v Praze ve věku nedožitých dvaasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour