Noc rozhodnutí

Vytí vlků až do konce mých dnů. Osudový milník českých dějin a nezvratitelné dilema jedné noci. Strhující Rudolf Hrušínský, ocitající se v samém závěru svého uměleckého působení, vytvořil v Háchovi fascinující portrét člověka, obětujícího svou čest národu, který jej nakonec zradil. Obyčejný český člověk se totiž, jak známo, raději na chvíli přihrbí. (11.01.2016)

Co říct, než že historicky je to zcela mimo a nemá to praktricky nic společného se skutečným průběhem noci ze 14. na 15.3.1939. Taktéž Háchova charakteristika příliš neodpovídá skutečné osobnosti. Ano, silné charakterní herectví Hrušínského (vůbec poslední role) i ostatních je cenné. Proto hodnotím třemi body. (22.07.2014)

Naprosto famózní televizní film. V minimálních rekvizitách s minimálním počtem herců a s pomocí archivních záběrů se podařilo vytvořit geniální dílo. Každé z 5 hlavních hereckých es podává excelentní výkon, ovšem Rudolf Hrušínský balancující na pokraji života a smrti se doslova překonal. S odstupem času vidíme, jak nám tento velikán chybí. Noc rozhodnutí patří do zlatého fondu české televizní tvorby. (16.03.2014)

Háchovo postavení se často srovnává s Benešovým, ale Hácha v ruce nedržel vůbec žádné trumfy. Němci chtěli jen jeho podpis , aby okupace byla právně krytá. Nikdo válku nechtěl, nikdo by se nás stejně nezastal. Bojovat se nedalo, nebylo se jak a čím bránit. Po Mnichově bylo už vše ztraceno. Ovšem to neubírá na lidském rozměru dramatu, rozhodnutí člověka dobrovolně vydat svůj národ do rukou katanů. Hácha, který se na žádost Beneše obětoval do funkce prezidenta doufal, že ho tato volba nikdy nepotká. Nezůstal ušetřen ani té volby, ani poválečného nařčení z kolaborantství. Naštěstí už ho nestihli lynčovat jako Svitáka na dlažbě pražských ulic. 90% (21.07.2012)

Inscenační specialista Háša tímto zmapoval jednu z nejzásadnějších a nejhorších nocí v dějinách českého národa. Nepřekonaný mistr české, dramatické scény, kterému mohli herci doposavad jeho role jen závidět, zde k závidění přidává, a tím i vlastně podtrhuje, svou roli poslední, jež by asi nemohl ztvárnit nikdo jiný. V myšlenkách a s odkazem českých reformátorů, učitelů i státníků zde bojuje s časem. S časem, který se nedá zastavit, stejně jako zfanatizovaná, vojenská mašinerie a její vize nového řádu. Neakceptovatelné požadavky a národnostně morální souboj. Ortel nad (zatím) spokojeně spícími lidmi v podobě jednoho podpisu. Dokonalou atmosféru mi lehce narušovaly scény z podzemního vojenského štábu. Nicméně snímek naprosto bez diskuze podtrhuje vysokou kvalitu filmů a TV inscenací z první poloviny 90. let. (14.03.2014)