Marie Vášová

Jako dívka statovala ve Vinohradském divadle, zatímco navštěvovala rodinnou školu a obchodní akademii. Herectví studovala pouze soukromě u Míly Pačové a Antonína Strnada. Krátký čas pracovala jako úřednice v nakladatelství Otakara Štorcha Aventinum a ve Škodovce. Divadlo začala hrát bez vědomí rodičů. První angažmá získala u Rodenovy divadelní společnosti (1932 - 1933). Dále hrála v Olomouci (1933 - 1934), Českých Budějovicích (1934 - 1935) a Ostravě (1935 - 1940). V roce 1940 hrála titulní roli Sofoklovy Antigony v Národním divadle, ale přijata nebyla. Díky pomoci Jindřicha Honzla hrála v letech 1940 - 1941 v Divadle pro 99 a v letech 1941 - 1944 byla v angažmá v Uranii. Teprve v roce 1945 se stala členkou činohry Národního divadla a setrvala tam až do své smrti.

Vášová byla typickou tragédkou. Její herectví se vyznačovalo tragikou silného, vášnivého citu. Vystihovalo nejen psychologii postav, ale i dobu a prostředí, ve kterém žily. Převážně hrála ženy elegantní a vášnivé, cílevědomé, energické a rozhodné, odhodlaně jdoucí za svými dobrými, nebo i špatnými cíli. Později vynikla i v rolích žen prostých, stárnoucích a zemdlených. Vášová byla vysoké štíhlé postavy, ušlechtilé a hrdé tváře, pevného hlasu. Z nejoceňovanějších rolí, které vytvořila v Národním divadle, jmenujme Lízalku (Mrštíkové - Maryša), Madlenu Vojnarovou (Jirásek - Vojnarka), královnu Runu (Zeyer - Radúz a Mahulena), paní Liberu (Goldoni - Poprask na laguně), nebo paní Hoškovou (Shakespeare - Veselé paničky windsorské).

V českém filmu měla Vášová několikrát možnost rozehrát své hluboce tragické psychologické herectví. Poprvé se v objevila v melodramatu MODRÝ ZÁVOJ (1941) v roli zdravotní sestry a krátce na to v dramatu ŽÍZNIVÉ MLÁDÍ (1943) jako šenkýřka Marie Novotná. Po válce ji filmaři často obsazovali do rolí venkovských žen, i když ona sama tvrdila, že se v nich necítí doma. Taková byla role Terezy Crhové, která přišla za války o manžela a nenáviděla domnělého kolaboranta Skývu v podání Jaroslava Průchy v dramatu V HORÁCH DUNÍ (1946), Olena Dancová v NIKOLU ŠUHAJOVI (1947), nebo žárlivá a nenávistná děvečka Rozina v ADVENTU (1956), která bezohledně ztrpčovala život mladičké Františky, ženy sedláka Podešvy, jehož byla Rozina milenkou. Další velké role vytvořila Vášová v dramatech KARIÉRA (1948) a SVĚDOMÍ (1948), kde přestavovala ženu slabošského pojišťovacího úředníka Doležala v podání Miloše Nedbala. Dále byla např. nacistkou Elsou Magerovou v NÁSTUPU (1952), Martou Johovou v dramatech JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956), nebo Vendulkou Stiborovou v dramatu TAKOVÁ LÁSKA (1959). Ojediněle, zato o to úspěšně, se Vášová objevila v komediální roli, např. jako hraběnka Stradová v CÍSAŘOVĚ PEKAŘI a PEKAŘOVĚ CÍSAŘI (1951).

Nejvýrazněji se však vryla divákům do pamětí tragickými rolemi ve filmech SIRÉNA (1947), NĚMÁ BARIKÁDA (1949) a VYŠŠÍ PRINCIP (1960). Především zásluhou její výkonu v dramatu SIRÉNA získal film ocenění na MFF v Benátkách. Její Hudcová byla postava jako z antické tragédie, přenesená do tvrdé životní reality hornického Kladna na sklonku osmdesátých let 19. století. Hudcová byla žena, která nehledíc na vlastní bezpečí, bojovala za životy svých dětí a svého nevěrného manžela, žena, kterou nezdolá ani smrt nejmladší dcery, žena, která je vždy připravena bojovat proti utlačovatelům. Podobná byla její postava v dramatu VYŠŠÍ PRINCIP. Pradlena Ryšánková, kterou Vášová v tomto filmu ztvárnila přijde díky nacistickým okupantům nejen o život svého syna, ale i o svůj vlastní. Zatímco v SIRÉNĚ byl odpor Hudcové proti zvůli a bezpráví spíše jen vnitřní, ve VYŠŠÍM PRINCIPU se projevil i navenek impulzivním útokem na velitelství SS. Obě tyto postavy se staly výrazem odporu proti jakékoliv formě násilí a útlaku.

K velkým postavám Vášové v 60. letech patřila udřená služka Fišerová, matka tří dcer, v sociálním dramatu Otakara Vávry POLICEJNÍ HODINA (1960), Stiborová v JARNÍM POVĚTŘÍ (1961), nebo sobecky a nekriticky milující matka emigranta Kociána v LABYRINTU SRDCE (1961). Své tragické postavy si Vášová zopakovala, i když v menší míře v roli Zeminové v dramatu OSVOBOZENÍ PRAHY (1976) a naposledy se objevila ve filmu VŠICHNI PROTI VŠEM (1977) v roli Cherubíny. Přestože její výčet filmových rolí není závratný (38), faktem zůstává, že hereckého potenciálu málokteré české herečky dokázal film využít jako Vášové.

Kromě filmu spolupracovala Vášová i s rozhlasem (Balada o Marjáně Temnikarové) a televizí. Z poměrně velkého výčtu televizních rolí jmenujme např. Barboru v Jiráskově SAMOTĚ (1965), hraběnku v detektivce NĚKOHO JSEM ZASTŘELIL (1966), matku v Hrubínově KŘIŠŤÁLOVÉ NOCI (1966), podvodnici Frenchovou v kriminálce PRACKA V LÁHVI (1977), nebo Marii Čermákovou v seriálu SANITKA (1984).

Marie Vášová získala řadu ocenění. Státní cenu obdržela dvakrát. V roce 1947 za roli Hudcové v SIRÉNĚ a v roce 1961 za divadelní postavu Tylovy Drahomíry a za role matek ve filmech VYŠŠÍ PRINCIP a LABYRINT SRDCE. Od roku 1958 byla nositelkou vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1960 získala titul Zasloužilá členka Národního divadla a v roce 1961 titul Zasloužilá umělkyně.

Petr "Bart" Bartoš