Réžia:
Libuše KoutnáScenár:
Anna JuráskováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Tereza Pokorná-Herzová, Brigita Zlámalová, Jan Čenský, Marie Vášová, Libuše Havelková, Květa Fialová, Viktor Preiss, Jana Preissová, Stanislav Fišer, Uršula Kluková, Miroslav Masopust (viac)Obsahy(1)
Co by tak mohlo chybět vílám, napadlo by každého, kdo by uviděl ty tři roztomilé starší dámy, jak si spokojeně žijí ve svém zámku uprostřed nádherné zahrady. A přece jim něco chybělo. Toužily po někom, kdo by je obveseloval, o koho by se staraly. Stačilo malé kouzlo a princezna Žanetka musela vyměnit rodný zámek za vílí zahradu. Zprvu se zdálo, že jí tu tak špatně nebude, ale jen se dala slyšet, že si nevezme za muže obstarožního krále květinových skřítků, čekal na ni krutý trest. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (35)
Milé je vidět tu dle komentářů, že nejsem jediná, koho tahle pohádka v dětství děsila a to dost nepříjemným způsobem, narozdíl třeba od Zemanova Krabata nebo Pohádky o Honzíkovi a Mařence. Ty depresivní písničky! Stanislav Fišer jako příšera olepená květinami, k tomu podivně sterilní výkony nejspíš podmíněné příšernými kulisami, hellokittiovská hlavička navlečená na Tereze Pokorné. Nicméně ten příběh viděný natočený s jinými herci a s jinou výpravou by mohl být slušným hororem. ()
Příjemná studiová pohádka s velmi pěknými dialogy a verši hebkými, jako kožíšek bílé kočičky, která čeká na svou lásku. Děkuji za milé ztvárnění podivných víl, za královský půvab manželů Preissových i krásu dětských princezen. A to nejlepší na konec ... Stanislav Fišer, jako děsivý král květinových skřítků, přichází doprovázen zpěvem a barevnými křidélky svých poddaných. ()
Tak jsem ji našla, tu hororovou pohádku z dětství! Každou neděli po obědě, když se na obrazovce objevily úvodní titulky a děsivá hudba podvědomě naznačující, že se tentokrát natáčelo ve studiu, doufala jsem, že to není TAHLE pohádka... Malá unesená holčička mi nijak zvlášť sympatická nebyla, ale ty tři babky, které mi zpočátku přišly celkem milé, to byl pro moji dětskou hlavičku opravdu šok. Tak nevím, jestli mám tuhle pohádku dál nesnášet, nebo jestli ji mám chovat v srdci jako klenot, který mi ozářil cestu ven z bahna pohádkové černobílosti. ()
Vladimír Ráž měl tak příjemný hlas. Jeho recitace byla uklidňující. Najednou jsem ho zase viděla jako pohledného krále Miroslava, který k rozumu přivedl jednu pyšnou princeznu. Květa Fialová se do rolí víl a jiných nadpřirozených bytostí parádně hodí. Sama o sobě totiž působí tak nějak nadpřirozeně a nadpozemsky. Král skřítků, kterého hrál Stanislav Fišer chvílemi budil hrůzu, ale jinak byl opravdu kouzelný, takže maskéři odvedli velmi dobrou práci. ()
Po dlouhé době jsem jí zas viděla v televizi a ani se nedodívala. Najednou mi spousta tady těch pohádek příjde směšných s těmi papírovými kulisami apod. Svou krásu tu neztrácí jen Terezka Pokorná a Jana Preissová, která tu hraje spolu se svým skutečným manželem královské rodiče a moc jí to sluší. Taky jsem si ráda zavzpomínala na Brigitu Zlámalovou, dětskou hvězdičku, která se pak na nějakou dobu stala televizní hlasatelkou... Takže ty hvězdičky dávám hlavně za ty sympatické herečky, skvěle zahraného krále skřítků a za to, jak se nám to se sestrou moc líbilo, když jsme byly děti ()
Galéria (9)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Podle stejného scénáře vznikla v roce 1981 v režii Karla Weinlicha i rozhlasová pohádka „Mé tety jsou víly". (Miggi90)
Reklama