Réžia:
Václav HudečekScenár:
Petr ZikmundKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Zdeněk ŠikolaObsahy(1)
Televizní zpracování humoresky Guy de Maupassanta, která se osobitým černým humorem snaží připomenout přísloví "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá". Marie Vášová jako postarší statkářka stále odmítá prodat svůj statek i s polnostmi jednomu ze svých sousedů, který má o její statek evidentní zájem. Proto jednoho dne soused navštíví babku s návrhem který se nedá odmítnout. Každý měsíc navštíví soused statkářku a obohatí jí o 30 dukátů a po její smrti mu statek připadne. Babka si nechá týden na rozmyšlenou a poté pod podmínkou zvýšení renty na 50 dukátů za měsíc podepíše. Jenže babka o své zdraví dbá a do hrobu se ještě nechystá začne soused přemýšlet jak by jí na věčný odpočinek dopomohl. (ic)
(viac)Recenzie (24)
Tohle je jedna z těch skvělých studiových inscenací, který za prvé vůbec jako studiovky nevypadají, a za další jsou tak skvěle zvládnuty herecky i scénářem, že člověk začíná litovat, že ten komunismus je pryč a tak už se tohle skvělý řemeslo netočí :) Popojedem. Každopádně je vidět, že se jeden jak druhej herec ve svých rolích přímo vyžívají, že si lebedí v takových krásných humorných postavičkách - trošku natvrdlém a vypočítavém, přesto však vlastně docela dobráckém statkáři, jeho penězchtivé a nespokojené manželce, která je své hlavě rodiny pravým krkem a otáčí jím, jak jen to ženský umí a ve staré tvrdé ženské, která si nic nedá upřít a nic nikomu nedá zadarmo a vidí každýmu až do žaludku. Původně jsem myslel, že na ni po těch deseti letech půjdou se sekyrou jako Dostojevský ve Zločinu a trestu, no šli na ni fikaněji, i když mnohem pomaleji, chlastem jako Zola v Zabijákovi. Černý humor tu je vlastně jenom v pointě, jinak žádné vtípky nenajdete, ale protože je to rychlá povídka s dobrým herectvím i příběhem, vyplatí se na to mrknout. ()
Bezchybné, režisér jednoduše zvolil herce, kteří zahrají nadprůměrně cokoli, třeba i na čtyřech židlích, to jde pak vše snadno. Povídka ze života prostého (skromného) a velkopanského (hamižného) lidu venkovského, i když realita podobně stavěných situací, zvlášť jsou-li ve všem prachy a majetek, bývá obyčejně dramatičtější, bez ohledu na dobu a prostředí, zde je možné se od srdce pobavit a utvrdit se v tom, že s úsměvem jde skutečně všechno lépe i polemizování o smrti, ale také dlouhověkosti, ke které, jak se zdá, výrazně dopomáhá životní optimismus...až do poslední chvíle. "Prosimtě, vždyť už je jí přes osmdesát, počítám rok dva a statek je náš...""Prosimtě, vždyť už je jí přes devadesát, počítám pár měsíců...""Sakra, život...Roza!". ()
Černobílá povídka o statkáři, který tak dlouho prahl po statku své sousedky, až se ho konečně po dvaceti letech a dvanácti tisíci dukátech dočkal. Jenže moc si ho neužil. Taková ta televizní klasika, kterých bylo natočeno mraky a mnohé z nich byly jistě zábavnější než se pořád dívat na staršího muže, jak se ptá staré báby jak se má. A pak se ještě dívat na ožralou o dalších deset let starou bábu. Námět je sice k ponaučení, ale že bych to musel vidět víckrát jak jednou? ()
Trio Moučka, Chramostová, Vášová si své role zjevně užívá a humoru rozhodně nedosahuje za cenu "tlačení na pilu". Zvlášť roztomilé je hašteření Marie Vášové a Jaroslava Moučky a především Moučka v této krátké povídce exceluje a snad každou svou větou pobaví. Bečička je ten případ, kdy legrace naštěstí nezůstala ve studiu a beze zbytku se ji nenuceně podařilo přenést na obrazovku. ()
Královsky jsem se bavila, neb se jedná o takové to minimální maximum, Maupassant psal a velmi dobře věděl o čem, tvůrci podepřeli základní myšlenku výborným zpracováním a herci ztvárnili své role v kvalitě A+, trojlístek Marie Vášová - Jaroslav Moučka - Vlasta Chramostová úžasný. Bylo mi potěšením a ponechávám v úschově. ()
Reklama