Dařbuján a Pandrhola

Byla by to hezká pohádka, kdyby v tom nebylo to klasické komunistické klišé. Dělnický chuďas je hrdina a má víc rozumu než vyžraný feudál, který je automaticky za záporáka. Tyhle pohádky psychologicky hodně zapůsobily na český národ, protože jsou brané za nepřekonatelné kulturní dědictví a tudíž jsou často opakované a opravdu to utváří národní mentalitu, proto je mimo jiné v Česku komunismus tak silně zakořeněn i po revoluci. (16.11.2022)

Pohádkový příběh z pera Jana Drdy ve fenomenálním zpracování režiséra Martina Friče zná každý. Málokdo však zná také ryze televizní černobílé zpracování režisérem Ludvíkem Rážou, které dokonce vzniklo ve stejném roce, i když se uvádí rok 1963. Těžko říct proč. Snad kvůli případné záměně. Ludvík Ráža stojí i za scénářem a nutno uznat, že neméně zdatně. Takřka to vypadá, jakoby od scénáře k slavnějšímu filmu opisoval. Po dějové stránce není nic, co by se dalo vytknout. Výprava je ryze televizní, tedy i skromnější co se týče kulis, ale ničemu to nevadí. Kouzlo příběhu nese stejně zdatně. Na svou dobu i typickou moralizaci dělnické třídy a upozorňování na vykořisťování chudého dělnického lidu nabubřelými zbohatlíky. Jen je třeba si zvyknout na jiné herce, kteří v ničem nijak nezaostávají. Tento televizní film tedy funguje zcela stejně jako známější verze. Vadou na kráse je jen filmový záznam, takže vlastně není divu, že něco takového Česká televize v dnešní době vysílání v HD rozlišení neuvádí. (14.06.2021)

Jednalo by se o super televizní pohádku, kdyby neexistoval Fričův film, který byl pro zajímavost natočen ve stejném roce. De facto je to to stejné, co film Martina Friče. Rozdíl je jen v tom, že se jedná o čistě televizní film za pár československých korun. Herci tu hrají obstojně, ačkoliv na Sováka, Hrušínského fakt nemají. Vidět Ottu Šimánka jako smrtku je proti jeho nejslavnější roli pana Taua dost velký rozdíl. Ale Hujer přece byl jen lepší. [90. hodnocení, 6. komentář, 74%] (23.02.2021)

Srovnání s barevnou verzí se člověk nevyhne. Barevná verze měla několik výhod proti této. Byla natáčena mimo studia, točil ji velký režisér Martin Frič, který se velkých filmů nebál (např. Císařův pekař - Pekařův císař), a v neposlední řadě obsazení. Sovák, Lohniský, Hrušínský, Záhorský, Hlinomaz a ještě pár dalších jmen. Černobílá verze pak samozřejmě nemá moc šancí na pobodný úspěch, přesto špatná není. Otto Šimánek zase tak špatný jako Smrťák není a totéž se týká i dalších rolí. Studiové kulisy jsou holt studiové kulisy, s tím se toho moc nenadělá. Zvláště nepomůže, když jsou pěkně malované, pokavaď to v černobílé verzi vůbec nejde poznat. Horší je to ovšem s kvalitou obrazu a zvuku, ta je opravdu dost špatná. Obě verze mají na minutu stejnou stopáž a přesto, že verzi se Sovákem si a geniálním Rudolfem Hrušínským jako Pandroholou pustím stokrát raději, tato verze nakonec při pominutí té televizní kvality nevychází nejhůře. (07.12.2020)

Vydarená televízna inscenácia zrejme známej rozprávkovej predlohy. Produkcia je lacná až papundeklová, ale svojím spôsobom malebná. Herci sa veľmi nepretrhnú, no našťastie nejde o nejakú náročnú psychologickú drámu, ale prostý, zábavný príbeh, takže všetky tieto vady nemajú až takú váhu. Rudolf Deyl v hlavnej úlohe Dařbujána, Otto Šimánek ako Smrťák a Felix Le Breux v roli Pandrholy však hrajú svoje úlohy bravúrne. 70% (22.10.2023)