Motanice

Jednoho líného nedělního poledne, v té chvilce když jste po obědě a jste v takovém tom režimu klidu/polospánku, a v TV zrovna nic nedávají a rodina kouká na pohádku...Nesnáším tohle (alespoň pro mně) neskutečné přehrávání, ale to ne jen tady ale ve většině z těhle TV pohádek ze 70-80átek. Ještě k tomu původní Dařbuján a Pandrhola je jedna z mých oblíbených pohádek, a tohle mě fakt nebavilo, prosím už ne...Jedna hvězda protože jsem to nějakým způsobem dokoukala. (31.07.2016)

Obdobná variace na klasickou pohádku Jana Drdy Dařbuján a Pandrhola. Původní verze má mnohem lepší kouzlo, ale i tahle má pěknou atmosféru konce 80. lét, kdy se točily ještě pěkné pohádky. Ke srovnání postavy z obou verzí : Dařbuján - Sovák/Kostka, Pandrhola - Hrušínský/Vinklář, Smrťák - Lohniský/Lukavský. Starší zpracování bylo po herecké stránce přeci jen o chlup lepší. (17.09.2017)

Televizní zpracování Dařbujána a Pandrholy, které je o hodně slabší než originální verze z 50. let. Celé je to natáčené v klasických studiových interiérech, a tak to vypadá jak někde v divadle. To ovlivňuje i slabší výkony všech herců. Především Lukavský v roli smrťáka je pro mne veliké zklamání. [496. hodnocení, 27. komentář, 54%] (30.06.2019)

Konečně taky máme nějaký remake. :-) Jistě by se našly i další. Odnesla to tentokrát Drdova pohádka o Dařbujánovi a Pandrholovi. Na původní film tato tv inscenace rozhodně nemá. Trochu jsem měl z pohádky pocit, že byla natočena jen kvůli tomu, aby byl splněn plán. Má však hvězdné obsazení. To je však málo na to, abych snímku věnoval alespoň pět bodů. (06.03.2008)

Tentokrát si adaptace Drdovi pohádky vystačila s televizním rozměrem. Ten ji sice v mnohém svazoval, ale dával větší prostor k herectví, které obstarala garda hereckých bardů. Petr Kostka je sympatický Dařbuján, byl nucen mnohem více předvést ze svého hereckého ranku, než Jiří Sovák, kterému filmová režie dávala možnost volnějšího režimu. U mě zabodoval rozvernější a hravější Kostka na plné čáře. Statkář Pandrhola připadl na Josefa Vinkláře. Vinklář byl zloduch, který při svém parchantství, měl v sobě něco lidského. Trojici doplnil v roli Smrťáka pan herec Radovan Lukavský, který byl vždy ve svém projevu nedostižný a opět prokázal své kvality, když příjemně hlasově opatřil postavu s kosou, kterou lze v podstatě vnímat negativně. Přesto bylo velice obtížné se dotáhnout na Lohniského z filmové verze. Oba zkrátka měli něco do sebe, přičemž každý byl jiný a originální. S vedlejšími rolemi už jsem byl spokojený méně. Až na Blaženu Holišovou v roli Pandrholky, nikdo neutkvěl v paměti. Bylo to dáno i tím, že "kurýrování" se zde smrsklo jen na dvě slabá čísla. Z toho jedno byla habaďúra, neb řezníkova dcera svoje stonání jen předstírala, protože jí nápadník vnucený rodiči,a s malým pinďourem, nevyhovoval. Její Jíra měl zkrátka třicítku v klidu a to rozhodlo. Odbyté léčení ušetřilo divákův čas, ale i tak mohlo být k vidění trochu víc. Většina motivů se nijak zásadně nelišila od své filmové verze. V závěru si Dařbuján naporoučí místo piva a jitrnic koláče a fajnový ohoz. Smrťák neskončí zabedněný v sudu, ale zamknutý v almaře v Pandrholově světnici. Závěr i většina v příběhu je celkem shodná s filmovým předchůdcem, ale rozhodně nedopřává takový řemeslný komfort a zážitek, i když srovnání obou verzí, které od sebe dělí 29 let, je rozhodně zajímavé. Pod pohádkou jsou podepsáni ti nejlepší tehdejší televizní tvůrci. Helena Sýkorová dodala scénář, Věra Štinglová za kamerou, Vadim Petrov dodal hudební doprovod, o zvuk se postaral Hugo Markes a režii obstarala zkušená specialistka na televizní pohádkovou tvorbu Vlasta Janečková. Přesto tahle verze nedisponuje osobitým kouzlem a rozmáchlost omezila na divadelní minimalismus, který je někdy na obtíž a brání působivějšímu vyznění. V neprospěch téhle verze hraje i fakt, že by pod názvem "Motanice" nikdo nehledal adaptaci Drdova literárního díla. Pokud vám nevadí skromnější realizace a televizně fádní kulisy, uvítáte tuhle verzi s povděkem. 50% (05.04.2015)