Vlastimila Vlková

Vlastimila Vlková rozená Martínková se narodila 8. února 1908 pravděpodobně v Praze. Z jejího soukromí dnes zcela nic nevíme. Nebyla vůbec žádnou herečkou a celý život pracovala jako účetní. Tak by i dožila, aniž se o ní někdo něco dověděl. Díky náhodě se z ní stala známá filmová neherečka.

Mladý a debutující filmový režisér v dlouhometrážní tvorbě Ivan Passer si jí všiml v jednom pražském parku, zalíbil se mu její lidský typ a následně ji nabídl i první filmovou úlohu babi Švehlové v podobenství INTIMNÍ OSVĚTLENÍ (1965). A Vlková se tak zapojila do filmové práce českých tvůrců a zapsala se navždy do dějin a análů české kinematografie. Nejlépe využila svůj nápadný obličej, milý hlas a melancholický ustaraný pohled.

O dva roky později se začala objevovat v malých epizodkách, často bezejmenných, v desítkách snímků. S největší pravděpodobností se po odchodu na odpočinek ke konci 60. let stala členkou komparsního hereckého rejstříku Filmového studia Barrandov, v němž si k penzi přivydělávala až do začátku 90. let.

V druhé polovině 60. a v první polovině 70. let se uvedla jako služka (ÚDOLÍ VČEL), sousedka na ulici (MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ), žena se židlí (HOŘÍ, MÁ PANENKO), teta (HAPPY END), matka (SVATEBNÍ NOC), Mrázková (SMUTEČNÍ SLAVNOST), vesničanka (SLASTI OTCE VLASTI), účastnice pohřbu (SMRT ČERNÉHO KRÁLE), divadčka (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY), starší žena (KLÍČ a TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY), hospodyně Balcarová (PETROLEJOVÉ LAMPY), žena v okně (CESTY MUŽŮ), uvaděčka Mrázková (JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE!), domovnice (MATURITA ZA ŠKOLOU), kořenářka (ŠKAREDÁ DĚDINA) a jako pomocnice v kuchyni Pechlátová (POMERANČOVÝ KLUK).

Ve druhé polovině 70. a celá 80. léta přicházely například snímky DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ (žena u autobusu), DŮM NA POŘÍČÍ (žena u trosek), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…! (zájemkyně o auto), HODNĚ ŠTĚSTÍ! (toaletářka), ČAS LÁSKY A NADĚJE (vdova Čabradová), PŘÍBĚH LÁSKY A CTI (šatnářka), ODEJÍT PŘED SVÍTÁNÍM (vězenkyně), JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ (domovnice), TALÍŘE NAD VELKÝM MALÍKOVEM (venkovanka), JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (žena s nůší), LEŤ PTÁKU, LEŤ! a O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI (stařenka), LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ a FEŠÁK HUBERT (sousedka na pavlači), JULEK (herečka), JAK RODÍ CHLAP (Dvořáčková), HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (žena citující Boženu Němcovou), ÚTĚKY DOMŮ (pacientka), ROMANETO (žena v hospodě), BLÁZNI, VODNÍCI A PODVODNÍCI (žena v telefonní budce), MUŽ PŘES PALUBU (správcová), POZOR, VIZITA! a SESTŘIČKY (starší ženy na venkově), RUMBURAK (stařenka ve frontě), CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA a druhý díl VESELÉ VÁNOCE PŘEJÍ CHOBOTNICE (sousedka) atd.

Diváci si ji dodnes pamatují coby babičku v komedii Zdeňka Podskalského KŘTINY (1981), obětavou farskou hospodyni Cecilku v Troškových komediích SLUNCE, SENO, JAHODY (1984), SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1988) a SLUNCE, SENO, EROTIKA (1990) a babičku Pávkovou v komedii VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985) Jiřího Menzela.

Díky své přirozenosti a lehkosti byla, jak vidno z její velké filmografie, jednou z nejobsazovanějších komparsistek normalizační kinematografie sedmdesátých a osmdesátých let. Více jak jednou se Vlastimila Vlková představila v projektech režisérů Zdeňka Trošky, Václava Vorlíčka, Jaromila Jireše, Petra Schulhoffa, Zdeňka Podskalského, Františka Vláčila, Oldřicha Lipského, Karla Kachyni a dalších.

Ojediněle spolupracovala s Československou televizí, s jejími televizními snímky (REVUE V MLZE, ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU, DUCH SOUDCE PAUKNERA apod.), seriály (BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, CHOBOTNICE Z II. PATRA, NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ a nebo ARABELA SE VRACÍ) a pořady (KABARET U DOBRÉ POHODY).

Jedinou titulní úlohu získala ve dvojdílném televizním filmu PENZIÓNEK (1991) Ondřeje Trojana, kde si zahrála paní Kostlivou. Ojediněle se uplatnila v zahraničních produkcích (IL GIOVANE MUSSOLINI /1993/). Vlastimila Vlková zemřela v domově důchodců v Kubíkově ulici na Praze 8 ve věku vysokých 94 let.

Jaroslav "krib" Lopour