Jana Březinová

Jana Březinová se narodila 18. března 1940 v Praze do rodiny krejčího. Krvelační nacisté jí záhy umučili maminku, čímž po zbytek svého života trpěla. Vyučila se aranžérkou, ale smysl svého života nalezla v herectví, které absolvovala roku 1965 na pražské DAMU. V letech 1965 – 1966 setrvala u Státního divadelního studia v Praze a v období 1966 – 1971 působila v příbramském divadle.

Nakonec setrvala v činohře pražského Národního divadla (od 1. dubna 1972 až do 31. července 1998), z něhož odešla až ukončením pracovního poměru ze zdravotních důvodů. Přesto byla za svého života významnou členkou české první scény a dnes už nesmazatelně patří do divadelní historie druhé poloviny 20. století.

Březinová jako herečka pracovala s mírným náznakem a náčrtem, měla několik charakterových vrstev, které postupně divákovi odkrývala. Dokázala sehrát hrdou velkou ženu či pouze prostou venkovanku s přirozeností, bystrostí, poetickým kouzlem, citem a uzavřeností do sebe. Tlumené emoce dokázala přesně zvyšovat a gradovat.

Měla výborné něžné hlasové dispozice, kultivovaný pohyb a gesta, prostotu a vrozenou eleganci. Z divadelních kreaci si uveďme Johanku („Dáma není k pálení“), Roxanu („Cyrano z Bergeracu“), Slávku Hlubinovou („Měsíc nad řekou“), Maryšu („Maryša“), Peggy Grantovou („První stránka“), Marii („Vévodkyně valdštejnských vojsk“), kněžnu („Lucerna“), Jenny („Farma“), „Hamlet“ (členka herecké suity) aj.

V českém filmu debutovala jako mladá žena dirigenta Arnošta Moravce (Josef Zíma) v Podskalského komedii ŽENU ANI KVĚTINOU NEUHODÍŠ (1966). O dva roky později byla milenkou v OHLÉDNUTÍ (1968) Antonína Máši. Kinematografie nikdy nedokázala využít velkého talentu této herečky a výraznými úlohami ji obdarovávala jen zřídka.

V českých kinech diváci Janu Březinovou zahlédli jako ženu Božku v Matějkových NÁVRATECH (1972), ženu v dramatické etudě Studia FAMU s názvem COMPANIERO (1974), pekařku Zuzku v koprodukční pohádce Jana Schmidta NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA (1975), bývalou spolužačku Janu Pecháčkovou v oblíbené komedii VRCHNÍ, PRCHNI! (1980) Ladislava Smoljaka, úřednici v KALAMITĚ (1981) Věry Chytilové, třídní v Matulově BLOUDĚNÍ ORIENTAČNÍHO BĚŽCE (1985) a v jiných.

Významnějšími úkoly byla přísná matka Anna v HONU NA KOČKU (1979) Milana Muchny, maminka v dětském snímku Štěpána Skalského ZAKÁZANÝ VÝLET (1981) a v Jirešově NEÚPLNÉM ZATMĚNÍ (1982), Dorota v PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983) Otakara Vávry, Marie v dramatu PÍSNĚ BY NEMĚLI UMÍRAT (1983), špiónka Eva Krausová v Brynychově MRAVENCI NESOU SMRT (1985) a Kabátová v TÍSŇOVÉM VOLÁNÍ (1985) Miloše Zábranského. A naposledy si zahrála Odu ve Weissově snímku MARTA A JÁ (1990). Hojně účinkovala ve slovenském filmu (DOVIDENIA V PEKLE, PRIATELIA, BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH, POSTAV DOM, ZASAĎ STROM nebo NEVERA PO SLOVENSKY).

Velmi bohaté místo v jejím odkazu zaujímají dobré role v televizních inscenacích a pohádkách (DLOUHÉ DOPOLEDNE, VÝNOSNÉ MÍSTO, SPLYNUTÍ DUŠÍ, PŘEDEME, PŘEDEME ZLATOU NITKU, O ZAKLETÉM HADOVI, SLEČNA MÁRY, PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU, O MĚKKÉM SRDCI PANÍ RUSKY, HASTRMAN, DOKTOR KAZISVĚT, NA ČÍ STRANU, ČERTŮV ŠVAGR, O ZRZAVÉ ANDULE, NEPOČESTNÁ, CHODNÍK CEZ DUNAJ, MUŽ, KTERÝ NEMĚL DŮVĚRU, FRANZ A FELICE, PRAVDA A LEŽ, POHÁDKA O PROLHANÉM KRÁLOVSTVÍ, KOUZELNÝ BOLEHOJ, VOJTÍK A DUCHOVÉ, ČERVENÝ KAMÍNEK, CYPRIÁN A BEZHLAVÝ PRAPRADĚDEČEK a zejména VLČÍ HALÍŘ), seriálech (DNES V JEDNOM DOMĚ, TISÍCROČNÁ VČELA, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, TETA a KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN) a rozhlasových dramatizacích.

Spolupracovala též s dabingem (př. NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA, ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI), gramofonovým průmyslem („Amfitryon", „Motýlí čas", „Sváteční chvilky poezie" a podobně) a při umělecké recitaci například s pražskou Violou a nebo televizním pořadem NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE. Jejím věrným a dlouholetým manželem a také otcem jediné dcery byl herec Zdeněk Dušek (*1942). Herečka a recitátorka Jana Březinová zemřela předčasně na rakovinu 29. května 2000 v Brně ve věku pouhých šedesáti let. Život této herečky zařadila Zuzana Maléřová do své knihy „Celá viola tvé duše" (2005).

Jaroslav "krib" Lopour