Obsahy(1)
Mladá žena z patricijské staropražské rodiny se zhroutila a je hospitalizována v psychiatrické léčebně. Nelineárně zobrazený příběh postupně odkrývá její osudy. Žena se vdala z lásky, ale pak se zranila a tak se seznámila s mladým lékařem. Když posléze porodila syna, zmocnila se jí nejistota, v přeludových stavech se totiž začala domnívat, že v nemoci lékaři podlehla a dítě je jeho...
Próza Jakuba Arbesa se stala podkladem pro experimentální, vysoce poutavou filmovou poému. Zápletka se postupně odkrývá v mozaikovitě kladených obrazech pouze vizuální formou, bez jediného slova.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (15)
Náhodně vybrané dva němé filmy za jeden večer. Tklivé melodrama o podobách a možnostech lásky slova vlastně ani nepotřebuje. Taky nemohlo být zasazeno jinam (ani nemohlo vzniknout jindy) než do doby přelomu 19. a 20. století. Když není slov, hrají také detaily – působivé kostýmy, různá pražská zákoutí a samozřejmě hudba. K dohodnocení si ale budu muset přečíst předlohu. ()
Obrazem, doprovázeným podmanivou hudbou L.Fišera, vyprávěný příběh o lásce vášnivé, šílené, zakázané, nenaplněné. Jana Brejchová a její démoni. Režisérka využila osvědčené postupy z experimentálních 60. let a předkládá nám rozsypanou mozaiku, která se skládá postupně a pomalu. Nic pro netrpělivého diváka. Ti co rádi sní a nechávají se unášet výjevy ze světa, který je nenávratně pryč, zklamáni nebudou. ()
Ano, je to filmová poema a ano, jako taková nemá s Arbesem nic společného. Proč ale za to jiné uchopení Arbesova příběhu Sadkovou trestat? Sněhurka od Disneyho taky neodpovídá krutému vyznění původní pohádky bratří Grimmů, ale to Disneymu nikdo nevyčítá, že? Hodnoťme dílo samo o sobě. ()
Odvážný film, který se obejde beze slov a vystačí si pouze s občasnými zvukovými efekty (kroky, smích, facky...), hlubokýma očima Jany Brejchové a samozřejmě se skvělou hudbou Luboše Fišera. Nicméně na Romanetto se budu někdy muset podívat ještě jednou, protože jsem od něj čekal něco trochu jiného a moji pozornost si dnes úplně udržet nedokázalo. ()
Myslím, že problém není ani v absenci dialogů, ani v častém přecházení z jedné časové roviny do druhé, ale v kombinaci obou principů. Větší nároky na orientaci v příběhu se pak nesčítají, ale násobí. Nakonec ale proč ne?, režisér má mít právo na svoje pojetí - mělo by to ale přinést nějakou novou kvalitu. A tím si nejsem v tomto případě jistý. Atmosféru to má sice pěknou, i hudba k ní přispívá... ale zajímalo by mě, co by na tuto adaptaci řekl Jakub Arbes, kdyby mohl dnes, přesně v den 100. výročí úmrtí, vstát z hrobu a podívat se na film. Možná i on by byl natolik zmatený, že by pak zabloudil při hledání zpáteční cesty na hřbitov. -------- V titulcích filmu uvedeno: název „Romanetto“. ()
Reklama