Stegman

Doufal jsem, že v tom dokumentu budou mluvit především muzikologové, skladatelé, kritici a další znalci opery či zpěvu + že tam bude něco málo o jeho životě. Tak ne, dostalo se mi přesného opaku: bylo tu vrchovatě bulváru, dojímání a srandiček, a jen aby se neřeklo, tak i pár zajímavostí o hudbě.

Krátký film o tom, jak je těžké udělat krátký film, který má být o tom, jak je těžké natočit celovečerní film vzniklý zadaptováním toho krátkého filmu. __________ I Charlie Kaufman by se v tom ztratil! :D Až na to, že to je i vtipné a přesně to vystihuje šílenou realitu soudobých umělců (a vlastně to není až tak nepochopitelné, když se nad tím trochu zamyslíte :)).

Film se dá hodnotit samozřejmě různým způsobem. Filmařsky je to na světové úrovni, vyprávěním strhující. To snad nerozporuje nikdo. Tedy jen k výhradám o propagandičnosti: 1) Zachycené události se na zelené hranici skutečně děly a rozhodně ne výjimečně. Tedy nešlo o žádné uměle nahuštěné šokující scény jen na efekt, jako se to (po právu) vyčítalo autorům Nabarveného ptáčete / Souostroví Gulag / Bastardů. 2) Film neříká jak uprchlíky řešit. (To ani není práce filmařů.) Bohužel film ale ani nevysvětluje neinformovaným divákům pozadí těch událostí. Že to byla akce tajných služeb BLR/RUS, které lákaly Afričany a Syřany k snadnému překročení hranice do vysněné EU. A že tím Rusové chtěli vyhrotit situaci v EU a jednotlivé státy rozeštvat. 3) Chápu, když někteří tvrdí, že jim ve filmu chybělo znepokojení mnohých Poláků nad tou uprchlickou vlnou. I kdyby se ale to znepokojení ve filmu objevilo, měli by ti pohraničníci a vojáci "právo" se chovat jak esesáci? Asi ne, že? Právě proto se Holland soustředila především na to nevídané morální selhání mnohých Evropanů (vč. politiků, institucí...). Navíc, kdyby se ve filmu objevilo úplně všechno (i znepokojení Poláků a role Ruska v případu), tak by to mělo 4 hodiny, a spíš než film by to byla Zpráva o stavu Unie. :) __________ Je mi líto snad jen často zmiňované scény s rapováním, protože i když je úplně pitomoučká a je myšlena čistě symbolicky, tak tím, že je umístěná na konec filmu, zanechá lehkou pachuť naivity. Doufám, že lidi tu scénu nevyužijí jako alibi, aby se filmu mohli vysmát, a místo toho o něm řádně popřemýšlí. Málokterý film z poslední doby k tomu tolik vybízí. Jedna otázka za milión: Jak všechno na té hranici uhlídat a zároveň se při tom hlídání nestát monstrem?

Výtvarná stránka je nádherná, to je bez debat. Tedy k příběhu: SPOILER: Jak to, že se tygříkovi na konci najednou na těle objeví pruhy? A) Jezírko to způsobilo, je kouzelné; B) Pruhy se mu objevily na těle po prožitých dobrodružstvích, podobně jako se na čele udělají vrásky z usilovného přemýšlení; C) Pruhy se jednou objeví na těle všem tygříkům, některým dřív a některým později (stačí být trpělivý a nepodléhat tlaku okolí). KONEC SPOILERU. // Pro děti, se kterými si jejich rodiče povídají o tom, co viděly, je to za 4*, jinak je to jen za 3*.

[zhlédnuta 2,5hodinová verze] __________ Přes tu stopáž vlastně dost uspěchané. Jednou dám určitě i tu 4,5hodinovou verzi.

[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Michal Work - piano, Ponrepo)]

Ojojoj. Tady toho tvůrci chtěli v půlhodině sdělit tolik, až se jim to rozpadlo pod rukama. Samozřejmě se dá namítnout, že byl záměr, aby se to všechno jen tak nějak v náznaku prolínalo - sny, vzpomínky, představy... já v tom vidím ale jen jeden velký, ambiciózní zmatek. Trochu mi to připomnělo film Valerie a týden divů - další z těch chválených, ale i neuchopitelných filmů, u kterých si jejich obdivovatelé spíš přejí, aby všechny ty metafory, vrstvy a aluze dávaly dohromady smysl (než že by to tak opravdu bylo). ..... Všechnu tuhle kritiku nicméně píšu dost nerad, protože Electra má nesporné řemeslné kvality a už jen díky nim si zaslouží pozornost. Doufám, že příště Daria zkusí být trochu přístupnější...

51min. verze __________ Z počátečního šoku / pobavení nad neskutečným množstvím shromážděných artefaktů jsem pozvolna přešel k úvahám nad uměním jako takovým. Mnozí diváci na spoustu staňkovských exponátů nahlíží jako na něco přežitého, podivného, o čem se dá mluvit jako o umění jen v kombinaci s dalšími (podivnými) exponáty nebo díky jejich (neobvyklému) umístění. Ale copak právě tohle není pro umění typické? Zvolená hudba (Vivaldi) tuhle myšlenku vlastně perfektně doplňuje: Vivaldiho skladby byly na celá staletí zapomenuty, po znovuobjevení byly velebeny coby mistrovská díla, a dnes jsou pro změnu tak notoricky známé, až je někteří mají za otravné. Se Švankmajerem je to dost podobné: záleží, kdo jeho exponáty posuzuje a jestli je dotyčný schopen je přijmout i v jiném, než v konzervativním způsobu vystavení. Celkově se tedy Švankmajerovi povedlo podnětné dílko, ale že bych si při něm šušňal blahem, to zase ne (51 minut je tak akorát :)).

V tomhle poloinscenovaném dokumentu se vlastně jen ukazuje, že Češi nejsou ateisti (jak se tu tvrdí), ale "něcisti", neboli uznávají, že nad námi "něco" je (nebo může být), jen si to nespojují s tradičními náboženskými pojmy, jako je Bůh, atd. No a když k tomu přičteme, že se u nás moc nechodí do kostela nebo do jiných institucí, kde by se mluvilo o věcech, co nás přesahují, tak leckoho z nás pak to neřešené životní směřování prostě dožene... třeba jako to tady dohnalo Karla. Ve zbytku dokumentu je pak už jen těžkopádně natočené svědectví, že v Polsku to mají liberálové těžké. Což není zrovna něco objevného. Zkrátka jsou diváci celou dobu jen utvrzováni ve stereotypech, nic víc. Dá se tedy ten film vůbec za něco ocenit? Leda tak za (nechtěnou?) směšnost aktérů. __________ Karel o Polsku: "Kdybysme si tady dovolili s manželkou umělý oplodnění, tak prostě... by nás tady asi exkomunikovali, nebo co." ..... || ..... polský kněz a Karel: "Takže ty jsi nevěřící a nepokřtěný?" - "Áno, áno! U nás to jde." ..... || ..... Karel se snaží s polským knězem udobřit: "Já jsem si třeba bral ženu v kostele... jestli to je třeba nějakej >plus bod< pro mě."

■ Film vznikl k 250letému výročí začátku druhé výpravy Jamese Cooka, při které došlo k prvnímu kontaktu Evropanů s mnoha národy Oceánie. 8 žánrově pestrých povídek natočilo 10 domorodých australských, maorských a pacifických umělců. __________ Po "boji proti patriarchátu" (viz oficiální obsah Cinemaxu) tu není ani stopy, bojuje se tu "jen" s kolonialismem a rasismem, ale i tak člověk získá solidní představu o těžkém životě australských/oceánských domorodců. Občas lidi žehrají u povídkových filmů na to, že jednotlivé filmečky nedrží nic pohromadě; tady to rozhodně neplatí: Všechny filmečky totiž spojuje nejen společné téma a vyznění, ale i to, že jsou rozděleny na několik částí rozprostřených v průběhu celých 90 minut, takže všechny filmečky začínají, vrcholí i končí ve stejných částech filmu. __________ Lured (Danielle MacLean) ** psychedelická animace: rybářka potká na moři britské otrokáře; Woke (Dena Curtis) *** starý Austrálec pomáhá ztracenému bělochovi najít rodinu; Te Purru (Tom Worrall & Richard Curtis) **** Maorský kmen se rozhoduje, zda jít s Brity do války; The Uniform (Miki Magasiva & Mario Gaoa) ***** Austrálec a Turek náhle sami v zákopech u Gallipoli; Blankets (Chantelle Burgoyne) ** dystopie, rok 2274: dcera shání lék pro otce; Rebel Art (Tracey Rigne) **** boj s kolonialismem prostřednictvím graffiti; The Bull & The Rūrū (Renai Maihi) *** mladík pátrá po své rodině při nepokojích v JAR; Grog Shop (Beck Cole) ***** mladý Austrálec se v zapadákově snaží koupit zakázaný alkohol.