Pravda a lež

"Nevěř mu nic !! Je jako bečka a snědl by potah i s postraňkama !!" - "Co řikala ??" - "Aaale.. Že jsou všecky ženský stejný !!" ;) Tak tahle studiovka, byť poněkud netypická, dokonale potvrzuje několik skutečností, o nichž už jsem psal několikrát, totiž jak moc platí pohádky za silně nedoceněný žánr, když absolutní většina diváků s nesmyslně pokřiveným mýtem v hlavě o tom, komu jsou vlastně pohádky primárně určeny, tvrdohlavě odmítá, že by je vůbec sledovala, čímž tedy většinu této tvorby odsouvá mezi nejsilnější guilty pleasure, a dále dokládá, za jak trestuhodně nedoceněnou filmařku lze považovat paní Vlastu Janečkovou, která těšila několik diváckých generací a na tom pomyslném žánrovém trůně seděla dobré tři desítky let, ačkoliv jí tedy v posledních letech bohužel fatálně došel dech !! Vlasta Janečková v devadesátých letech pozvolna změnila stylizaci svých pohádek prostřednictvím menšího ústupu od studiových kulis směrem k exteriérnímu natáčení, čímž sice stvořila velmi atypický hybrid, který se tak vlastně stal jakýmsi tuzemským subžánrem přesně na pomezí mezi pohádkou filmovou a "papundeklovou", když tak z daných témat většinou ten potenciál přímo mačká a dává tak rčení za málo peněz hodně muziky docela nový rozměr !! Za naprosto nezbytné stavební kameny úspěchu podobných projektů lze bez diskuze považovat vedle dobrého scénáře kvalitní herecké obsazení, o němž by se však v tomto případě dalo dost polemizovat, když Janečková na straně jedné vsadila na své osvědčené koně v čele s nepřekonatelnými Petrem Kostkou, Radovanem Lukavským či Petrem Štěpánkem a naopak dost riskovala s Michaelou Kuklovou a Vladislavem Benešem v hlavních rolích, k nimž zde má očividně velká většina spoustu výhrad !! Kuklová, dnes již naprosto odepsaná dík výběru svých rolí, jako zakletá dívka Hana v poloze bezmocné naivky vlastně nemá, co zkazit, navíc tehdy ve čtyřiadvaceti se na ni ještě moc hezky koukalo, zato s Vladislavem Benešem, dnes uznávaným a nesmírně vytíženým dabérem, už je to tak nějak na hraně, rozhodně si nemyslím, že by neuměl hrát, on prostě každému nesedne, ale ten jeho podmanivý hlas jasně naznačuje, z jakého důvodu si ho Janečková vlastně vybrala, a rozhodně také jeho Šimon zvaný Spravedlivý měl působit hodně civilně a tak nějak odrážet a zosobnit právě tu spravedlnost, což se myslím docela podařilo !! Ostatně všimněte si, jak tvůrci jakoby stavěli casting na schopnostech dikce a hlasových předpokladech, přeci Beneš, Lukavský, Přeučil, Kostka, Vančurová, Štěpánek, Zavřel, Hlaváčová, ty bych mohl poslouchat až do aleluja, tento aspekt rozhodně stojí za povšimnutí i s přihlédnutím k faktu, že sám spolutvůrce Karel Šiktanc dlouhá léta psal pohádky pro rozhlas.. No, a co se týká scénáře, bez něhož se prostě kvalitní pohádka natočit nedá, na což v posledních letech naši tvůrci tak nějak zapomínají, pak jméno Karla Šiktance, samizdatového básníka, novináře a výtečného spisovatele se jeví jako jedna velká jistota, ačkoliv opak je bohužel pravdou, on totiž Šiktanc své scénáře bohužel svěřoval do rukou velmi špatných režisérů, čímž logicky uškodil především sám sobě.. Tentokrát však spolupráce s Janečkovou nemohla dopadnout zle, a tak byly všechny stěžejní prvky jeho neuvěřitelně inteligentní pohádky s přesahem využity bezezbytku, když nadchne mimo skvostných a chytrých dialogů využívajících krásy jazyka především to polidštění motivů pravdy a lži, spravedlnosti i dalších, navíc Šiktanc právě tu ceněnou ponurost příběhu vyvažuje jednak vtipnou linkou kolem Jedové báby a jejího mírně retardovaného syna Kuby v podání výborného Zavřela, při těch jeho dialozích se vám prostě nemůže nevybavit Homer Simpson, a pak i tím neustálým hašteřením mezi muži a ženami se spoustou geniálně přízemních hlášek, čehož budiž ta Kostkova ze závěru snímku jasným důkazem: "Celá patálie je v tom, že jsou Pravda a Lež ženskýho rodu !! Bejt to mužský, bylo by na světě jako v pokojíčku !!" ;) Co však Pravdu a lež činí naprosto jedinečnou záležitostí, je její potemnělá atmosféra podpořená bezchybným hudebním motivem Vadima Petrova a rozhodně i těmi exteriérovými sychravě podzimními záběry z pečlivě vybraných lokací, ta atmosféra prostě prýští takřka z každého záběru především při famózní pasáži na Půlnočním dvorci, to už je čistá duchařina !! ;) Z mého pohledu se jedná o jednu z nejlepších režisérčiných pohádek a rozhodně i jednu z nejatmosféričtějších vůbec, jíž k dokonalosti mnoho neschází !! (18.04.2014) (menej) (viac)