Kamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Milan SvobodaHrajú:
František Němec, Josef Somr, Jana Hlaváčová, Boris Rösner, Zora Jandová, Petr Kostka, Vladimír Brabec, Jiří Štěpnička, František Filipovský (viac)Obsahy(2)
Inscenace Shakespearova Hamleta v titulní roli s Františkem Němcem (premiéra ve Smetanově divadle v roce 1982) zprvu zdaleka nebudila nadšení. Některým divákům se zdála navenek málo efektní. Režisér M. Macháček se na oproštěné scéně J. Svobody soustředil na promýšlení vztahů mezi postavami, jejich motivaci, a do rolí obsadil velké herecké osobnosti Národního divadla – vedle F. Němce například J. Somra jako krále, J. Hlaváčovou coby královnu, B. Rösnera, P. Kostku, V. Brabce i mladičkou Z. Jandovou a další. Macháček rozkrýval příběh postupně, jako detektivku – od sdělení ducha Hamletova otce o způsobu jeho usmrcení, přes hru divadelní společnosti jako důkaz viny vraha, až po závěrečné vražedné finále... Inscenace se nakonec stala pražským divadelním tahákem a mohla se jistě ještě dlouho hrát, kdyby nebyla roku 1988 stažena z repertoáru. Naštěstí ji Československá televize v roce 1986 zaznamenala, a tak nezůstala jen v paměti tehdejších diváků a dnes ji mohou v repríze zhlédnout po třiceti letech i ti současní. (Česká televize)
(viac)Recenzie (23)
Ja se mohu jen a pouze pridat k oslavnym odam na Machackovu verzi Hamleta. Nadherne kulisy (ano, cim mene tim mnohdy lepe) vynikajici, primo vynikajici herecke vykony od tech hlavnich az po tu nejmensi, jevistni genialita s duchem. Perla ceske divadelni tvorby a je jen dobre, ze je zaznamena televiznimi kamerami. Jenom drobna kritika, myslim si, ze Hamlet by mel byt preci jenom o generaci mladsi, byt Frantisek Nemec hral neuveritelne a od sledovani teto inscenace se stal jednim z mych nejoblibenejsich hercu. Ale za mne oslavnych sto pro. ()
Geniální. Naprosto geniální. Věřili byste ale, že je to opravdu nesmírně dlouhé? První polovina (nebo vlastně spíš první dvě třetiny) jsou opravdu lehce roztahané a tempo skutečně není nijak přívětivé. Herecké výkony všech zúčastněných jsou ovšem natolik strhující a natolik geniální, že to byla radost sledovat a to i přes prakticky nulovou výpravu. Občas se objeví František Němec, pronese nějaký dlouhý strhující monolog a jede se dál. Poslední třetina pak konečně nabere tempo, akci a vlastně i napětí. Celá tahle verze je navíc brilantně okořeněná úžasným humorem a funkčními vtipy, až jsem byl překvapen, kolikrát jsem se z celého srdce a upřímně usmál. Tohle vůbec nebylo na škodu, naopak to celému představení prospělo. Nade všemi pak vyniká hlavně Petr Kostka a František Filipovský v naprosto úžasné a kouzelné úloze hrobníka. Bylo mi prostě nesmírnou ctí vidět tohle legendární představení, které si tohle označení rozhodně zaslouží. Jen mně všeobecně na všech důležitých verzích téhle hry děsně štve, že je to děsně roztahané a úplně pokaždé to trvá minimálně tři hodiny, když by se to s klidem dalo stihnout za dvě nebo i za dvě a půl. I proto jsem k téhle verzi (i k jiným) přistupoval až s nechutí. Jenže ten Shakesperův úžasný jazyk, ten geniální, nadčasový text, ty legendární citáty a herecké výkony mně vždy pohltí natolik, že jsem na konci totálně rozčarován a stejně bych si to nejradší dal hned celé ještě jednou. A výjimkou není ani toto představení. Jasný plný počet. tady prostě absolutně není o čem spekulovat. 100%. ()
V jedné z nejlepších inscenací českého divadla osmdesátých let je jen krajně nesnadné určit, co je silnějším zážitkem. Funkční a ve své vnější oproštěnosti působivá a současně univerzální Svobodova scéna, sugestivní a naprosto - i pro dnešek - aktuální Macháčkova režie, Svobodova hudba nebo plejáda skvělých hereckých výkonů? Němcův Hamlet, stejně civilní jako kdysi Lukavského, intelektuál, který je kromě analýzy odhodlán i k činu, bodrý, ale podlý Somrův Claudius či mezi žensky probuzenou a opět mateřsky a vdovsky sklíčenou královnou oscilující postava Jany Hlaváčové? Nebo vskutku spanilá Ofélie Zory Jandové zvlášť vynikající v závěrečných partech úlohy? A co skvostný renesanční herec-ředitel Macháčkův? O jednom pochyb není: že tento televizní archiv zlatých iscenací českého divadla československého období poslední čtvrtiny minulého století je skutečným klenotem každého moderního Čecha. Pokladem, který je zdrojem neutuchajících hlubokých zážitků a potěšení z vrcholných výkonů lidského ducha. Ducha nesmrtelné české Thálie. ()
Mirolsav Macháček vystavěl elsinorský dvůr jako smečku poklonkujících dvořanů, kteří tiše přihlíží nezvratným událostem, z Hamleta tesknícího filosofa. Perfektně obsazený, neuvěřitelně zahraný a dokonale vizuálně postavený kus (scéna: Josef Svoboda). PS: dovolím si menší komentář k anotaci inscenace - věta: "slavné Shakespearovy komedie Hamlet" je NESMYSL... ()
František Němec je asi nejlepší Hamlet, jakého jsem kdy viděl, Somrův Claudius se dost podobá Hrušínskému ve Spalovači, ani nemluvím o Rösnerovi a Kostkovi v menších rolích. Vynikající inscenace, rozhodně jedna z nejlepších inscenací Shakespeara u nás. Zajímavá je také naprosto minimalistická (či spíše geniálně absentující) výprava. ()
Galéria (11)
Zaujímavosti (2)
- Roli Learta původně nastudoval Ivan Luťanský, po jeho tragické smrti převzal tuto úlohu Boris Rösner. (kosticka7)
- Premiéra se uskutečnila v Národním divadle 13.4.1982, představení se dočkalo 128 repríz. (kosticka7)
Reklama