Amityville 1992

„Amityville 1992“, ač byl natočen podle knihy, tak bych ani neměl zájem tuto knihu číst, protože si nemyslím, že by mohla být až tak zajímavá a zábavná. Nebo děsivá. On zde potenciál nějakých scén je, ale celkově mi to přišlo slabé. Ty hodiny jako děsivý prvek jsou směšné, protože takhle by se prostě mohlo postupovat celým obývákem a jednotlivé díly by mohly být založeny na tom, že děs způsobuje jiný kus. Série pokračuje ve své slabé linii. (29.01.2015)

Zkušený Tony Randel, který totálně zabodoval s 2. Hellraiserem a slušnými Klíšťaty, zde opět prokázal, že prostě umí. Jen si měl prosaditi přesun lokace do onoho domu. Takto jde totiž o stejně nešťastný případ (monsieur Waldemar promine) jako u Halloween III. Pokud by se totiž tento film jmenoval jen It´s About Time a neměl nic společného se sérií Amityville (což v podstatě nemá, když nepočítám hl.jméno a fotku v knize) šlo by o dost slušný nadprůměr a nechal bych si ho. Pár scén alá Hellraiser či Carpenterova the Věc dávají tušiti, že potenciál se mohl rozvinout více. Ona se totiž dost těžko vytváří hororová atmosféra v čistém a úpravném domě jak vystřiženém z Miami beach a interiérem styl Beetlejuice, poté co si ho nechala ´´vylepšit´´ poněkud trhlá matka Lydie. Škoda. A ač to u mě vyzní poněkud nezvykle, ocenil jsem dobrý konec. Který byl sice trochu překvapivý, zato ale skončil tak, jak bych to udělal i já. (03.03.2021)

"Už bylo na čase", aby se série znovu chopil někdo alespoň trošku šikovný. A Tony Randel šikula rozhodně je. I když samozřejmně nedosáhl druhému Hellraiseru ani po rozřezané kotníky v černé kůži, přecijen v rámci Amityvillské sérii patří tenhle díl k těm lepším. Zlo se ze slavného baráku odstěhovalo tentokráte ve formě hodin a tak je čas na nějaké ty hrátky s časem. Celkem slušné. (23.07.2009)

"Dav čumilů civí, těší se, až ta barabizna zmizí, někdo se diví, že tu mohla takhle dlouho stát"...Vzpomínka na Barák na vodstřel od Aleše Brichty, která přesně vystihuje vývoj série Amityville. V pořadí už šestý film opět není ničím výjimečným, ale jen tuctovým a levným hororovým béčkem, kterých bylo v devadesátých letech spousta. V rámci zachování již tradiční nekontinuity se tady dozvídáme, že dům v Amityville byl pro změnu zbourán kvůli nové výstavbě a zařízení z něj bylo rozprodáno v dražbě a světe div se zlo se nám tentokrát nastěhovalo do starožitných hodin ( minule uteklo po vymítání v lampě, zřejmě se z nostalgie vrátilo dříve než byl domek již po druhé za svou existenci zdemolován). Hodiny se ocitnou na krbu nic netušící rodinky a taneční hodina může začít. Je to opět strašlivá blbost s nescénářem, s neherci a nenapětím, ale dvě věci mě potěšily: 1) Mám rád sex devadesátých let - velká prsa se vždy pohupují na koni, což tady nechybělo, pohříchu však jen jedna kratší scéna, ale díky za ni. 2) Latexové triky s roztékáním tkání apod. - zejména scéna s chlapcem vtékajícím do kanálu se povedla. Konec byl zcela ve smyslu devadesátkových béček zcela bez smyslu. Ovšem za ty malé radosti dávám za dvě. (30.12.2013)

Dalšího snad nekonečného pokračování série Amityville se zhostil Tony Randel, kterého mám rád od dob béčkovejch Klíšťat. A hned se z tohoto pokračování vyklubalo 3 nejlepší pokračování. Fajn béčková atmosféra. Dick Miller v malé roličce. Je pravda že Randel mohl občas přitlačit na pilu, ale i přes všechny nedostatky se tenhle díl drží aspoň v lehkém nadprůměru. (09.05.2010)