Siedma pečať

Pokud pravý filmový fanoušek neviděl jediný film švédského režiséra a scenáristy Ingmara Bergmana, tak aspoň určitě zná jeho jméno. Ingmar Bergman je totiž brán jako jeden z největších a víceméně nejlepších filmařů v historii kinematografie společně třeba s Busterem Keatonem, Akirou Kurosawou, Stanley Kubrickem, Stevenem Spielbergem, Alfredem Hitchcockem nebo Jamesem Cameronem. Společně s Kurosawou to má v tomhle výčtu Bergman pravděpodobně nejtěžší, protože se oba vyloženě nikdy nedostali do hlavního světového mainstreamu a většina lidí tak neviděla klasiky jako Kurosawových Sedm samurajů nebo právě Bergmanova Sedmá pečeť, což je pravděpodobně nejslavnější film tohoto švédského filmaře. Sedmá pečeť je očividná tvorba naprosto silné tvůrčí ruky, která má stejně jako většina náročných uměleckých děl spoustu skrytých významů, které si divák musí domýšlet. I proto je Sedmá pečeť určena pro náročnějšího diváka a ty méně náročnější diváky film logicky tak neosvítí, především proto, že se Sedmá pečeť obchází bez akčních sekvencí a sází především na vizuální podání a dialogové konfrontace. Na první pohled tak jde o takzvaný film mrtvé generace, který jako by snad neměl naději ještě dneska někomu něco říct. Jenže to je základní chyba, protože Sedmá pečeť je dodnes právem brána jako jeden z vrcholů kinematografie, jelikož je dodnes víceméně výjimečná, neobvyklá. Ne nadarmo má Sedmá pečeť atmosféru vystřiženou jak z divadelního představení, protože Bergman nejenom, že začínal u divadla ale následně má divadelní nádech víceméně celá jeho tvorba. Sedmá pečeť je poté inspirovaná středověkými malbami, které Bergmana jako mladého chlapce zaujali. Film je zasazen do období morové epidemie a divák se skrz hlavního hrdinu rytíře Blocka tehdy více dozvídá o tehdejší společnosti a zároveň se už zde Bergman očividně nevyhýbá kritice církve. Je to skutečně filozofický film u kterého je zcela jedno zda vám nezcela sedí dobové zasazeni a fanatičtí historici též ze Sedmé pečeti nemusí být zcela nadšení. Šachová partie mezi rytířem Blockem a Smrtí je ale pořád jednou z nejzásadnějších filmových konfrontací všech dob a především o tu zde jde. Sedmá pečeť je bezpochyby intenzivní záležitost u které je ve finále skvělé že si zásadní moment může každý vyložit po svém a jde skutečně o naprosto bravurní filmařinu vonící zápachem perfekcionismu a především bravurně obsazeným Maxem von Sydowem v roli rytíře, který možná zestárl až příliš rychle. Ze Sedmé pečeti je cítit ta pravá mrazivá atmosféra, je naprosto bravurně napsaná a po vizuální stránce vztahující. Velmi těžko se rozebírá její veškerý kontext, což ve finále může být pro spoustu lidí u jejího sledování ten pravý smrťák, v případě úspěchu ale divák skutečně uvidí jeden z nejvýraznějších filmových zážitků všech dob a pochopí proč je Bergman dodnes tak ceněným filmařským jménem. Naprosto po právu! (03.10.2020)

Já nezapomněl tati. Viděl jsem toho křižáka hrát na pobřeží šachy se smrtí.... (01.08.2011)

Tak jak moc jsem se na to těšil, tak jsem byl docela zklamanej! Je to pěkný ale že by to bylo něčím výjimečný? Celej film mi přišel takovej nesourodej a rozkouskovanej! Mohlo to bejt ještě o něco delší a víc rozpracovaný! Ale na to, že to je Bergman, tak co bych ještě chtěl!:-) (16.01.2007)

Ó, tak tohle zobrazení Smrti bylo opravdu velmi působivé! Viděl jsem už různé smrtky, bánší, šinigami, dokonce i Brada Pitta coby smrťáka a ještě mnoho dalšího, ale že by hrála Smrt šachy stejně skvěle jako Garri Kasparov, to jsem teda ještě neviděl. Ono to možná může znít na první pohled vtipně, že by smrtka hrála šachy, ale Bergmanovi se postavu Smrti povedlo vykreslit na plátno jako ne úplně děsivou, ale ani nikterak směšnou bytost. Je to spíše taková záhadná osobnost, která tady hraje prim svou působivostí. Bohužel, právě její působivost mi zabránila dát pátou hvězdu. Tím nechci říct, že bych celou dobu bažil jen po její přítomnosti na plátně, nedejbože že by mě příběh křižáka hledajícího pravdu o životě a smrti a postav kolem něj nezajímal, ale rozhodně jsem filmem nebyl tak ovlivněn, jak jsem očekával. Čekal jsem zkrátka trochu více těch filozofickoexistenčních otázek a větší nutkání zapojit se do tamního bádání s hrdinou, zkrátka něco, co jsem zažil například u Stalkera. Nejspíš tomu ublížila relativně krátká stopáž, která by možná ve formě dvou hodin byla tak optimální. Každopádně mě nepochopte tak, že bych byl s filmem nespokojen, to vůbec. Možná vyznívám trochu kriticky, ale je to jen menší vada, kvůli které dávám téhle klasice silnější 4*. (09.06.2012)

Klasika nad kterou není. Zásadní film snad ve všech směrech, který musí každý bezpodmínečně vidět. Nezapomenutelné obrazy spojeny s hutnou atmosférou a nejrůznějšími podobenstvími tvoří nezapomenutelný zážitek, který patří mezi vrchol Bergmanovi tvorby. (09.09.2006)

60% - Nijak uchváceně jsem se ze symboliky tohoto filmu necítil, proto mu nemůžu dát lepší hodnocení, než dávám. Zpracované to bylo hezky, středověk byl hodně věrohodný, Blockův zbrojnoš měl výborné hlášky, ale to proti dost časté nudě nestačilo... (26.02.2008)

Memento mori. Temná schránka a ještě temnější vnitřek. Měla bych se bát? Strach. Děs. A někde mezi tím vším hloupá a mizivá naděje. Jenže přes nesporné kvality tohoto snímku s ním mám problém. Dívam se a jen kloužu po povrchu, nedokáži do příběhu proniknout, ponořit se do něj, pochopit ho. Necítím nic. Asi jsem přeci jen dost mladá. Ale říkám si... Jaké to asi je hrát šachy se smrtí? Touha? A konec. (15.08.2007)

Sedmá pečeť je film plný duchovních hodnot. Navíc má i komické prvky a společensko-sociální témata.Náboženský fanatismus středověku místy nechá vzpomenout na jiný skvělý film, o 12 let novější snímek Otakara Vávry KLADIVO NA ČARODĚJNICE. Sedmá pečeť ale nemapuje konkrétní skutečnou událost a inkvizice zde není téma. Podobnost s Vávrovým filmem je spíš ve myšlení člověka tehdejší doby. Obsahová šíře je mnohem větší. Bergman klade otázky týkající se Boha. Neřeší přímo otázku jeho existence, ale snaží se naznačit, jak může ovlivňovat chápání nebo nechápání boží existence život člověka. Hlavní hrdina rytíř Antonius Block došel v poznání života již na samý kraj. Při návratu z křížové výpravy zjišťuje, že již nemá domov. Těžko se vrátit ke starému životu, který již nemůže považovat za svůj. Jeho vlastní život pro něj nemá význam. Čas, který mu zbývá, chce zasvětit hledání Boha. Až se mu to podaří, bude konečně moci odejít z tohoto světa. Čas se snaží získat hrou v šachu se smrtí. Tato metafora je do filmu zhmotněna, čímž nepůsobí tak abstraktně, ale zároveň zachovává svůj význam. Antoniusova bezradnost se odráží v rozpravě s dívkou odsouzenou z čarodějnictví. Žádá jí, aby ho naučila mluvit s Ďáblem. „Chci se ho (Ďábla) zeptat na Boha. Snad alespoň on o něm něco ví.“ V dalším rozhovoru se smrtí říká „Chci vědět, ne věřit ani tušit, nýbrž vědět!“ Je v tom skrytá skepse vůči boží existenci, kterou chce vykládat pouze racionální podstatou. Jeho hledání je tak od samého začátku odsouzeno k nezdaru. Nelze říci, zda nakonec našel nebo nenašel Boha. Poznal cosi na místě, kde nic nečekal a nehledal. V rodině komedianta Jofa našel svůj vnitřní klid. Našel něco, co už od života nečekal. Můžeme tomu říkat, jak chceme, jedno jak to nazveme…….. Život ve středověku měl své formy strachu. V tomto filmu prezentovány morem a obavou z Posledního soudu. Zatímco jedno je reálná hrozba, druhá je uměle vytvořená. Vznikají tu tak dvě formy zla. Reálná a fiktivní. Tyto poznatky z kulis středověku můžeme přenést i do naší doby. I dnes zužují lidstvo nejrůznější formy zla. Jsou v podstatě stejná jako ta dřívější. Pouze jim dáváme jiná jména. Obraz středověku ztvárněný Bergmanem nikdy nezestárne. Vždy bude inspirující. 95% (22.11.2010)

Rytíř se vrací z křižáckých výprav umírající krajinou ničenou Božím bičem morových ran a medituje nad existencí druhého života, existencí boha a existencí smyslu života vůbec... zatímco jeho sarkastický panoš cynicky glosuje krutou realitu a svou snahou stát nohama pevně na zemi ukazuje skutečnou sílu a vůli k životu všem, které cestou potkávají. Přidal jsem se na chvíli na jejich pomalé cestě a tiše sledoval hru, kterou s nimi Smutný Žnec hraje... tak jako si hraje s námi všemi. 8/10 (06.12.2007)

Krásné časy. Tehdy se vědělo, o co jde. (07.08.2011)

"Většina lidí nerozjímá o smrti ani o životě" "Jednoho dne však spatří prázdnotu" "Ano, Onoho dne...". Bergmanův středověk a filozofie. Preciznost spojená s tvůrčí genialitou. "Dokonáno jest..." (15.09.2011)

Vynikajúca filmárčina, skvelý námet i záver. Bohužiaľ je to film, ktorý vďaka tomu, že ho kvôli jeho sláve "videl každý", prispel k tomu, že vrcholný stredovek sa stále bežne chápe ako "doba temna". Vôbec tomu tak nebolo, v kláštoroch sa ostošesť prepisovali najrôznejšie rukopisy. A upaľovanie bosoriek? To je špecialita "humanistickej" renesancie, najväčšia hystéria okolo diabla, bosoriek a temných síl vrcholila v čase od polovice 16. do polovice 17. storočia (a ľudia zo severnej Moravy dobre vedia, že to "najlepšie" malo ešte len prísť). Vo filme je tiež viacero viet, ktoré by stredoveký človek jakživ nepovedal, pritom je zjavné, že Bergmanovi išlo o výrazne realistický pohľad na dobu (i keď samozrejme používa svoje metafory a alegórie). Napr. rozhovor o "strašení ľudí" freskou s motívom tanca smrti je nezmyselný, vtedajší človek z takých vecí strach nemal (bežne videl práchnivé mŕtvoly na cestách, napokon to ukazuje aj Siedma pečať), bral to ako racionálnu výzvu k usporiadaniu svojich pozemských záležitostí. Ľudská mentalita sa síce nemení, výrazne sa však v priebehu stáročí mení pohľad na svet (čo sú dve rozdielne veci). Napriek všestranným kvalitám ma Bergmanov kodifikovaný magnum opus vcelku neoslovil tak, ako iné jeho filmy, takže s hodnotením idem mierne dole, aby vynikli jeho skutočné superdiela. (07.07.2018)

To se snad nedá ani vyjádřit slovy... Silný, jedinečný a dlouhodobý zážitek Pro mě první film od Begmana, který jsem viděla (můžete se smát jak chcete). Dlouho jsem otálela než jsem se k němu dostala a vlastně toho ani nelituji, protože před pár lety by mě asi moc neoslovil. (06.12.2005)

Některé scény jsou brilantní, ale celý film je spíše určen zkušenému žáku katechismu, což já rozhodně nejsem. (08.04.2019)

Mé první setkání s Bergmanem a opět se potvrdilo, že mít někdy předsudky je zcela zbytečné. FANTASTICKÉ dílo ( nejen )o hledání SMYSLU ŽIVOTA a BOHA. Pro středověkého rytíře Antonia Blocka ( v podání vynikajícího M. von Sydowa ) si přichází smrt v podobě Bengta Ekerota. Block si na smrti vymůže poslední partii šachů a hraje o " vše " , o čas a svůj život. Obrací se s pomocí na boha, ten mu ale stále neodpovídá... Nakonec se vnitřně smiřuje se skutečností, že " není úniku " , ale prodloužením partie " alespoň " zachraňuje životy komedianta a jeho ženy s malým děckem. Snímek, který klade spousty otázek a zdaleka né na všechny dostává člověk odpovědi. Vše je ale podáno tak neskutečně SILNÝM ZPŮSOBEM ( každá jednotlivá scéna sama o sobě je neskutečně silná ), až se člověku tají DECH. Snímek, který je určitě pro jeho " dostatečné vstřebání " vidět vícekrát, což v mém případě jistě nastane, stejně jako dám určitě ještě šanci dalším Bergmanovým snímkům. Podobný snímek: Poslední pokušení krista (16.10.2009)

Ten film okolo mě jen tak proletěl... Nenudil jsem se, ale zároveň mě ani nic neinspirovalo k zamyšlení (nad čímkoliv), děj (byl tam vůbec nějaký?!) i postavy mi přišly zcela nezajímavé a zapamatování hodných scén je tam míň než prstů na jedné ruce. Nechci Sedmou pečeť hanit, poněvadž jsem do ní zřejmě nepronikl, jak bych asi měl, ale já vskutku nevím, kvůli čemu bych ji měl obdivovat (hra šachů se Smrtí je sice originální nápad, ale připadal mi docela nevyužitý...). 60 - 70 % (26.12.2009)

[8/10] (Svensk Filmindustri) (Čb. /// Produkce: Allan Ekelund /// Scénář: Ingmar Bergman podle vlastní divadelní hry Trämålning /// Kamera: Gunnar Fischer /// Hudba: Erik Nordgren /// MFF v Cannes: Ingmar Bergman, spolu s Wajdovým filmem Kanály (zvláštní cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.01.2009)

tak som sa po veľmi dlhej dobe odvážil a pustil som sa do bergmana - na prvé strenutie pripadla siedma pečať... a myslím si, že je to úchvatné a to stačí... veľké, epochálne diela netreba vychvaľovať mnohými slovami, tie sa totiž chvália samé! (26.01.2013)

Plagát a celkový mediálny obraz okolo filmu so smrtkou na čele by mohli naznačovať, že sa jedná o ťažkú depku, no nie je tomu úplne tak. Príbeh ponúka mnoho námteov na premýšlanie, môžete rozoberať metafory a rozmýšlať, v čom spočíva výnimočnosť tohto diela. Ja som na to úplne nedošiel, možno opätovné vzhliadnutie pomôže. Rozhodne sa nejedná o žiadny môj top art film, ako pre mnohých kritikov. VIDENÉ ZNOVA: Siedma pečať je rozjímanie nad smrťou, ktorá ukončuje našu pozemskú existenciu, ktorá sa javí bez posmrtného života ako ničomná. Dostihne nás všetkých a tak by sme sa mali snažiť dať našemu životu, ktorý je iba divadlom, zmysel. Tak, ako to v poslednej fáze svojho života urobil rytier. Bergman používa aj zrozumiteľné symboly, ako lebku, ktorá ako hrozba tróni nad hrdinami, alebo čiernu a bielu farbu šachových figúrok, ktoré symbolizujú život a smrť. Môže nám stačiť k spokojnosti púha viera, alebo potrebujeme o bohu dôkaz už počas života? Bergman nenudí dlhými artovými zábermi plných mlčania, otázky pokladá na rovinu a k veci a tak nikdy divák nestráca pozornosť. (09.08.2009)

Nie! Nie! Nemôžem s Bergmanom súhlasiť! Veľmi pozorne som si tento zvláštny film pozrela. Viem, že Bergman nie je žiadny ľahký žáner - a ja nie som žiadny odborník. Film ma však zaujal. V prvom rade samotným námetom a výrazným filmárskym majstrovstvom. Celý čas som dychtivo očakávala pointu, ktorá je pre mňa pri hodnotení prvoradá. Dočkala som sa - sklamania. Siedma pečať je film, ktorý sa snaží dosť rafinovane (a navonok aj mimoriadne hlbokomyselne) nasmerovať diváka na.....nesprávnu koľaj. Bergmanova beznádej je zavádzajúca a depresívna! Áno, smrť je síce mocná, ale nie definitívna. Nemyslím si, že budeme tancovať tak ako bude "Smrť pískať!" ("Smrť, kde je tvoje víťazstvo?" 1Kor 15,55). Mám pocit, akoby Bergman bojoval sám v sebe s Pravdou a nenachádzal východisko....Je presvedčený, že najväčšou nádejou a odpoveďou na najzávažnejšie otázky je človek a jeho láska. Ja nie! Nemám z filmu dobrý pocit a už si ho určite viackrát nepozriem! (15.09.2010)