Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Sci-Fi

Obľúbené filmy (10)

Withnail a já

Withnail a já (1987)

W&I je o strašný spoustě věcí: o šedesátkách, o přátelství, o ceně za (ne)dospělost, o Shakespearovi a o životě, o tripu i o dojezdu, o tom, že všechno dobrý jednou musí skončit, že ne vždycky, když něco dobrýho skončí, něco jinýho začne - a o tom, že když nemejete nádobí aspoň jednou tejdně, musíte počítat s následkama. Jestli se vám po skončení tohohle filmu bude chtít vyrazit ve starým autě s kufrem plným chlastu někam na venkov, anebo propadnete hluboký depresi, dost závisí na tom, kde se v životě momentálně nacházíte. Withnail & I je jako kocovina po víkendovým tahu - když se to vezme kolem a kolem, vlastně na celý tý komedii nic moc veselýho není. (Což mi ovšem nijak nezabránilo výt u toho smíchy.)

Sbohem, má konkubíno

Sbohem, má konkubíno (1993)

Dalo by se sofistikovaně promlouvat o bohaté interní symbolice, o tom, kterak se ve filmu vrství, rozvádějí a opakují variace na základní motiv z titulní opery v několika rovinách a v různých kontextech, jen aby se to všechno v závěru s brutální efektivitou střetlo v jediném bodě - ale v mém případě onen jediný bod reprezentoval bezchybný 'zásah na komoru', pročež mi tváří v tvář Konkubíně tak nějak docházejí slova. Tenhle film mě asi před rokem obrátil naruby a rozebral na součástky takovým způsobem, že jsem doteď neposbírala všechny šroubky a kolečka. Jeden až tři framy z Farewell My Concubine bohatě stačí k tomu, aby se mi všechny ty dojmy a emoce, co se mnou mávaly po jeho zhlédnutí, znova a s plnou parádou nahrnuly do hlavy. Patřím sice k lidem, co se nechají rádi a snadno dojmout, ale čím víc o tom přemýšlím, tím jsem si jistější, že *tohle* se mnou v posledních x letech žádný jiný film neudělal. Farewell My Concubine je neuvěřitelně intenzivní divácký prožitek - a poměrně vzácná připomínka toho, co film - tu a tam - doopravdy dovede.

The Last Supper

The Last Supper (2012)

Lu Chuan natočil znamenité historické drama, formálně a vypravěčsky brilantní a herecky hodně silné v kramflecích. Znamenitý soundtrack studí za krkem jako ostří meče a všechna ta na první pohled odtažitá lyrika bolí jako děravej zub, protože jako každé kvalitní historické drama, Wang de shengyan je samozřejmě depka jako prase. (Jdu si dát panáka, mám najednou strašnou chuť celýmu tomu zástupu Ziyingem počínaje a Liu Bangem konče připít. Co vám budu povídat... Qinové a Chu-Han contention, to byly vždycky moje srdcovky.)

Deti prírody

Deti prírody (1991)

"Jestlipak je to ten samý měsíc, co na nás svítil za mlada?" -- "Nevím." -- "Jak to?" -- "Co po něm začali chodit, už není, co býval." Nádherný film o věcech (a lidech), které už nejsou, co bývaly.

Sauna

Sauna (2008)

Silná atmosféra, precizně odměřené, pozvolné tempo, výtečná hudba a skvělá práce s postavami. Tenhle film je tak krásný, děsivý a smutný jako ukolébavka, kterou vám zpívají, když vám navlékají smyčku na krk.

Hao xia

Hao xia (1979)

Swordplay generálka na Lepší zítřek, která je navíc i poctou SB klasice a "kmotru" Changovi Cheh... Ústřední dvojice "bratrů ve zbrani" (Wei Pai a Damian Lau) je opravdu k sežrání a antagonisté se taky nemají zač stydět (hlavně Lau Kong byl pro mě hodně milým překvapením, ovšem Lee Hoi San rozhodně nezklamal). Choreografie soubojů je IMHO nadprůměrná (třeba čtyřminutový duel Wei Pai vs. Fung Hak On patří mezi moje nejoblíbenější filmové souboje vůbec), souboje samotné jsou zajímavě a dynamicky nasnímané a prolité krve je hodně... „Last Hurrah“ je parádní old-school wuxia kousek (se značnými přesahy ke kung fu filmu), který vezme za srdce - a i když v rámci žánru revoluci nepředstavuje, patří k tomu nejlepšímu.