Rosomak

/Možné spoilery/ Nejsem obeznámen se stavem současné studentské tvorby v ČR, ale kdyby vypadala nějak takto - určitě bychom měli naději slibné filmové budoucnosti. Má divácká zkušenost se studentskou tvorbou je většinou taková, že jsem uspokojen pouhým naplněním základních filmových vypravěčských strategií - protože popravdě (a zcela jen dle mé nikterak rozsáhlé zkušenosti) mnoho takových filmů nedokáže utvořit koherentní svět a náležitě funkčně jednotlivé prvky filmu využít v podpoření jeho konstrukce a ke srozumitelné artikulaci ústředních témat. Obecný ideál mainstreamu - tedy identifikovat se s postavami a mentálně s dějem souznít, jsem u studentů zažil možná tak dvakrát. Ke spokojenosti mi vždy stačilo vidět, že film umí nakládat se základními formálními postupy. V případě Lorda Hoven jsem se taktéž nedokázal vždy z této pozice vymanit, nicméně zdaleka nejvíc si mě ten film podmanil. Ve své podstatě je to samozřejmě vcelku modelový způsob vyprávění, v němž se proplétá osobní a profesní rovina detektiva - obě se navzájem ovlivňují a vzájemně se vženou do katarze (která krásně dotvoří celkové líčení fekální dokurvenosti společnosti), ale postavám nelze upřít plastičnost, takže jejich jednání vzbuzuje emociální reakci - i v případě absurdních situací. A deníček každodenních stolic je tak geniální nápad, že mě to dostává ještě teď. Těším se na další film! (regulérní komentář přidám až po dalším zhlédnutí)

Skvěle fungující komediální seriál, jemuž se daří i po několika sezónách reflektovat rysy každodenního světa kolem nás. Americká verze je se svými postavami určitě vstřícnější, než její předchůdce, Carell pojímá ústřední postavu jinak než Gervais, ale celému konceptu to jedině prospívá.

Svou hloubkou a realističností naprosto nevídaný počin.

Derek Cianfrance má neuvěřitelný talent vnést skrze detaily do obyčejných scén vnitřní hloubku. Pohyby rukou, styl chůze, způsob oblékání - v tom všem dokáže své postavy obdařit nebývalou realističností. Přesto však ve výsledku film působí pro svou tuctovou zápletku a nepřekvapivé vyústění příliš banálně. Gosling ale konečně vypadl ze svýho hereckýho pozérství a od Blue Valentine jde snad o jeho první roli, kde lze mluvit o nějaké plastičnosti. Zato Cooper všechno hraje jen na svý psí oči. V detailech shledávám The Place Beyond the Pines za nápaditej film (vůbec práce s hudbou a záběrovánim je hodně zajímavá), kterej ale v celistvosti bohužel nefunguje.

Gosling je génius! Věděl, že v tý flaštičce je kyselina!

Zajímavý námět, který však postrádá propracovanější strukturu: témata jsou volně vnášena a občas jim chybí důkladnější expozice či argumentace.

naprosto ubohá dramatická výstavba (oproti vypilovanému Temnému rytíři) - nelogické a patetické scény - významový přesah je zcela přehlušen banalitou situací - nefungující klišé - příliš mnoho neukotvených postav - o postavách buď nevíme nic, nebo naopak vše - všudypřítomná doslovnost (zejména ty flashbacky!!!) - a stále neumíme scény přehledně rozzáběrovat - velké zklamání

Jako přehlídka výstředních fanatiků je to zábavné. Bill Maher má podle mě ale na víc, než jen sarkastické stírání náboženských fundamentalistů. Dokument se nesnaží opačně smýšlející lidi (věřící v jakkoli absurdně znějící šílenost) pochopit, ale dělá si z nich pouze srandu - což je asi tak to nejjednoduší, co jde udělat. I ty otázky mohly být sofistikovanější a Maherovy argumenty trochu silnější.

Snímek v jistém ohledu naplňuje žánrové konvence, kde je často závěr spojen s "překvapivým" zvratem, který během posledních pár minut zcela změní význam předchozího děje. Přesto má film skvěle vybudovanou atmosféru a například využití dlouhého záběru je v něm téměř dokonale využito ke stupňování napětí (první scéna ve tmě v chajdě v lese je díky němu hooodně intenzivní).

Škoda, že se ta úvodní ztřeštěná premisa po čase rozpadne a není nějak zajímavě dotažena. Od podobné ulítlosti bych čekal více absurdity, sexu, násilí...a ono nic :)