Sedmá pečeť
Det sjunde inseglet
The Seventh Seal
The Seventh Seal
The Seventh Seal
The Seventh Seal
Réžia:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrajú:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytier Antonius Block sa vracia domov z krížovej výpravy, svoju zem však nachádza spustošenú morom. Smrť, ktorá ho navštívi, mu oznámi, že jeho dni sú zrátané, predtým ho však čaká ešte jedna šachová partia. (RTVS)
Recenzie (476)
Sedmá počeť je takový milý švédský filosofický film o tom, co by mělo následovat po životě. A vlastě se silně zabývá i existencí Boha a dalšími prkotinami. Mnohokrát jsem si kladl podobné otázky, jako náš putující rytíř. Ve filmu samozřejmě zůstávají nezodpovězeny, protože odpověď nikdo nezná. Pokud se k zhlédnutí filmu uchýlíte někdy večer po těžké dřině, tak vám spousta detailů zaručeně unikne. Film je totiž plný takových zdánlivých výkřiků do tmy, které ovšem nejsou pouze výkřiky. O nudě nemůže být rozhodně ani řeč a smrťák byl vysoce roztomilý. Jen mě zklamalo, že neměl takový ten klasický smrťácký plášť s kapucí a v ruce kosu. V rámci žánru není filmu moc co vytknout. Jsem povinen dát sice slabší, ale určitě minimálně 4*. ()
Celý příběh se točí kolem šachové partie mezi rytířem Antoniem Blockem a personifikovanou Smrtí. Ta mu v době hraní odloží "konec" a dá mu šanci ještě něco udělat. Hrdina ovšem na cestách potkává mnohé lidi a zároveň si pokládá základní existencialistické otázky..zda nalezne odpovědi, to se nechte překvapit! ()
Jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem kdy viděla. Je v něm spousta otázek a jen málo odpovědí. Protiklady, podivuhodní hrdinové a v prvé řadě Smrt sama. Je to film, u něhož mám tu velmi vzácnou potřebu vidět ho znovu. ()
Siedmu pečať som videl asi pred pol storočím a bola spolu s Prameňom panny dôvodom, pre ktorý som sa zaujímal aj o ďalšie Bergmanove filmy. Ako bezverec samozrejme nechápem a nevnímam náboženskú líniu vo filme. Ale smrť je univerzálnym fenoménom, ktorý mi hľadanie Boha plne kompenzoval. Siedma pečať má úžasnú atmosféru, ku ktorej prispieva emočne silná dobová hudba, herecké výkony Bergmanovských hercov podporujú celkový dojem z diela, ktoré naďalej zotrváva medzi mojimi najobľúbenejšími filmami od Ingmara Bergmana ()
Po tom všem, co jsem o filmu slyšel, to bylo mírné zklamání. Je to sice zajímavý film, který se dá dlouho dopodrobna rozebírat, ale nestrhnul mě natolik, abych byl ochoten přidat i tu poslední hvězdičku. ()
Všademožne ospevované dielko, ktoré ma zaujalo asi tak ako 114. časť Yaga. Ale ako uspávanka o tretej poobede to sakramentsky dobre zaberá. Odporúčam vyskúšať. ()
Bergmanova pochmurná balada na téma život-smrt, láska-nenávist a existence Boha patří v rámci jeho tvorby k naprostým vrcholům. Podobenství o marném zápasu se smrtí v sobě opět skrývá řadu pozoruhodných filozofických otázek, pohrává si s divákovými myšlenkami a hlodá v jeho svědomí. Jak vypadá smrt? Existuje Bůh? Co je to vlastně Bůh? A co víra? Film zůstává i přes svou velkolepost v podobě výpravy a kostýmů tlumeným komorním příběhem několika postav, jejichž bytí se ztrácí ve vlastních pochybnostech, nicotnosti a prázdnotě. Hledají odpovědi na své mučivé otázky, nacházejí však pouze marnost a smrt. Pesimistický charakter snímku doplňují i sugestivní sekvence pochodu mučedníků a upálení údajné čarodějnice. Mistrovské herecké výkony všech zúčastněných podtrhují působivost celého díla. Zádumčivý a tápající rytíř Block (Max von Sydow) je dokonalou paralelou k prostopášnému a žvanivému zbrojnoši Jönsovi (výborný Gunnar Björnstrand); neprávem upozaděný pak zůstává mimořádný výkon Bengta Ekerota v roli poťouchlé Smrti. Obrazově, tématicky a myšlenkově jeden z nejlepších filmů celé historie. Jak řekl sám Ingmar Bergman: "Sedmá pečeť je alegorie, jejíž téma je prosté: člověk, jeho věčné hledání Boha, přičemž jedinou jistotou je Smrt. Moje postavy se smějí, pláčí, mají strach, mluví, odpovídají, hrají, trpí, sužují se. Jejich strachem je Mor. Poslední soud. Hvězda zvaná Pelyněk. Naše hrůza je jiného druhu, ale slova jsou táž." ()
Nie je to moja šálka kávy, ale dielo si vážim a bolo tak obstojne zaujímavé. Dosť tomu dala historická atmosféra, kedy nevadia ani čiernobiele farby. Naopak, v úlohe smrti sa priam hodia. Bergman tu veľmi chytro zakomponoval nadčasové myšlienky – viera, poverčivosť, moc a strach, no aj sila života a to, že láska, ani šťastie nepotrebujú veľa. Hlavný herec hrajúci smrť bol absolútne dokonalý. Pre mnohých divákov môže byť film ale príliš filozofický. ()
Příběh rytíře hrajícího šachy se Smrtí zní zajímavě, ale je zde pár hluchých míst. Postava malíře ve filmu tvrdí, že jen maluje obrazy a je jen na lidech, jak si je vyloží a co si z nich vezmou za zkušenost. Podle mého názoru úplně stejně přistupuje Bergman ke svému filmu. Režisér ve filmu pokládá mnoho otázek, ale jejich zodpovídání se celkem zdatně vyhýbá. Hlavní hrdina Antonius Block se vrací po deseti letech strávených ve válce. Uvědomuje si zbytečnost své výpravy, ale nelituje svých činů. Jen začíná být znavený životem. Rytíř se smrti nebojí ,ale děsí ho strach co bude následovat po ní. Prahne po důkazu boží existence, čímž popírá svoji víru, která je založená na oddanosti, ale jediný důkaz nebo znamení k němu nepřichází a ani Smrt mu nedokáže dát jasnou odpověď. Film působí jako kritika víry, která je založená na věčném strašení lidí. Je zde ukázáno, čeho jsou lidé schopni pro zachování svoji existence. Rytíř tvrdí, že chce odklad využít k něčemu velkolepému, že chce po sobě něco zanechat, ale já si myslím, že se chce spíše smířit sám se sebou. Finále filmu ukazuje její nevyhnutelnost a možná tím chce režisér vyjádřit, že otázky pokládané ve filmu o smyslu života, existenci Boha, významu lásky jsou přece jen trochu zbytečné, protože na ně nikdo nedokáže dát odpověď , ale všichni se po své smrti dozvíme pravdu. Filmu vévodí skvělé herecké výkony ať už Maxe von Sydowa, nebo Bengta Ekerota, který představuje Smrt, která je tajuplná, čiší z ní respekt, ale není nikterak odporná nebo strašidelná. Kamera, která si velice často hraje se světlem a stínem, je úžasná. Sedmá pečeť je jeden z mála filmů, který si každý může vykládat po svém, ale každopádně je to jeden z mezníků kinematografie. ()
Veľmi na tomto filme cítiť, že je to divadelná hra, a aj napriek zaujímavým myšlienkam a skvelej výprave, ma to nejak výnimočne neoslovilo. Pre mňa jednoznačne najlepšou postavou bol zbrojnoš Jöns. ()
No, nevím. Na mě to asi bylo moc umělecký. Rozhodně to je originální film ale ne pro mě. ()
Ta atmosféra, bože ta atmosféra ! Tohle myslím stačí. ()
Film má takový zvláštní náboj, úžasnou atmosféru, ale lhal bych kdybych tvrdil, že mě nezklamal, alespoň po tom co jsem o něm slyšel a co jsem tudíš očekával. Nicméně musím vyzdvihnout jakoukoliv scénu se smrtí. Jen ta charismatická tvář Bengta Ekerota to byl sám o sobě vizuální zážitek a v černobílém formátu vynikl ještě více... - 6. 3. 2012 - 80% + 2. 8. 2018 - přehodnoceno na 95% ()
„Siedmu pečať” považujem nielen za jeden z vôbec → najlepších filmov, švédskeho (svetového), režisérskeho velikána - Ingmara Bergmana zo všetkých, ktoré (mimochodom počas svojej dlhej kariéry) nakrútil, a tých bolo vskutku - naozaj neúrekom, no zároveň k tomu pripájam i akési (vlastné) presvedčenie o tom, že sa vari jedná i o jedno z najlepších európskych ARCIDIEL, aké sa v 20. storočí nakrútili. Toľko na začiatok, zopár osobných postrehov, ktoré ponúkam. Teraz by som rád prešiel i k samotnému dianiu, ak si na to avšak trúfam... ? ...Režisér totižto pojednáva o »protagonistovi« Antoniusovi Blockovi, rytierovi zo 14. storočia, ktorý sa po desiatich rokoch, vracia domov z križiackej výpravy, keď sa vtedy zdržiaval vo „Svätej zemi” , pričom teraz prechádza krajinou, ktorá je totálne zamorená morovou epidémiou ("Čiernou smrťou"), že ho doprevádza → zbrojnoš Jöns. Skrátka, obdobie, v ktorom visel život doslova na vlásku, čo podtrhuje a zdôrazňuje i → mimoriadne sugestívna, surová a brilantná, čiernobiela kamera Gunnara Fischera (predchádzajúceho dvorného kameramana, že až následne potom dorazí Sven...), a keď sa do toho »primieša« aj → upálenie čarodejnice na hranici, tak o zábavu je naozaj vo veľkom postarané, teda čo sa týka celkovej atmosféry, ktorú by som mohol do písmena krájať ! Počas cesty naďabia i na malú skupinku → kočovných „kaukliarov” , manželský pár v podobe Mii a Jofa, a síce je k dispozícii aj tretí člen (Jonas Skat), ale ten sa na čas vyparí, aby sa oddával samým radovánkam, a malé dieťa zatiaľ nemôže robiť stojku na hlave. O chvíľu spoznávam zopár vedľajších postáv, medzi ktoré patrí → trebárs taká »SMRŤ«, s ktorou "Tóno" rozohrá partičku šachu, alebo tiež aj "tichú dievčinu" , ktorú vyslobodil z akéhosi obzvlášť bizarného otroctva → práve stredoveký sluha Jöns, ktorý má v snímku pozoruhodne viacej priestoru, než vraj údajne → ústredný (anti)hrdina Block, s prepožičaním tváre legendárneho HERCA Maxa von Sydowa. Zaujímavé. Naopak, i Gunnar Björnstrand je vo svojej úlohe priam fenomenálny, až miestami trochu zatieňuje i zvyšný herecký ansámbel. PS: Extrémne náročný autorský počin, ktorý je na sledovanie → veľmi ťažký, a tak asi nie je zrovna pre každého určený, čiže tým pádom si radšej pochutnajte na vynikajúcej "študentskej pečati" , namiesto tej siedmej, a či to predsa skúsite... ? ()
Ona tolikrát omílaná otázka o smyslu bytí chrousta a hledání Boha je v tomto filmu odlehčena. Temné okamžiky (bandu mnichů s důtkama v rukou bych potkat nechtěla, stejně jako pána v černé kápi) střídají mnohdy vyloženě komické. Jiný film by žánrová roztříštěnost pohřbila, tady to slouží k dobru věci. Přidejme zde mladé a krásné Bergmanovy vlajkové herce, Sydowa a Anderssonovou, a nelze hodnotit jinak. (ZF UH 2007) ()
Sedmá pečeť je snímek na jedné straně temný a plný deprese a smrti, zatímco na druhé straně z něj sálá naděje, život a místy dokonce i humor. Symbolická poslední partie křižáka se Smrtí, či závěrečný pohled na obzor s mrtvými dělají z této švédské klasiky něco nezapomenutelného. Zkrátka o vrcholné nebo dokonalé dílo nejde, ale jako ukázka zpět do minulosti, do časů křižáků, upalování čarodějnic a lidem zjevující se Smrti, je toto Bergmanovo dílo názorným příkladem problematiky střetu člověka se (S)smrtí. ()
Všechny Bergmanovy filmy jsou vysokého žánru. Bohužel proto se dotknou jen velmi úzkého a specifického okruhu diváctva. Sedmá pečeť rozhodně není špatný film, ale pro diváka, který očekává úvod, stať a závěr (nebo alespoň děj a zápletku), to není příjemné pokoukání. Velmi mi Sedmá pečeť připomínala Údolí včel a vůbec mi styl Vláčila připomíná Bergmana. Oba filmy něco symbolizují, ale je poměrně těžké najít co symbolizují, co chtějí diváku vzkázat. ()
"Mlčím ale protestujem." Pekne vystihnutá bezradnosť človeka v rukách Smrti. Pretože nech s ňou hrá šach akýkoľvek profesionál, ona má jednoducho viac skúseností, keď ide o život. ()
Sedmá pečeť je výborný sředověký kousek o putování rytířem krajinou ničenou morem, morálním úpadkem a ztrátou víry. Skvěle působící atmosféra severské krajiny, výborný blonďatý rytíř a jeho pochybovačný sluha, a samozřejmě Smrť (((-: Nelze zapomenout na závěřečný Dance macabre, který dal tolika pozdějším umělcům látku k parafrázi či parodii (Woody Allen, Monty Python....) ()
Súvisiace novinky
Virová nákaza ve filmech
Momentální krizová situace reagující na probíhající šíření viru Covid-19 měla mimo jiné za následek i uzavření veškerých kinosálů, což pochopitelně vedlo k tomu, že distributoři začali rušit či… (viac)
Zemřel herec Max von Sydow
Ve věku 90 let zemřel legendární herec Max von Sydow. Sydow se narodil ve Švédsku, významnou část svého života však strávil ve Francii. Významně spolupracoval například s režisérem Ingmarem Bergmanem… (viac)
SCANDI – Severská filmová lekce
Česká a slovenská premiéra aktuálního vítěze festivalu v Benátkách, výtečného filmu Roye Anderssona Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě, zahájí historicky první ročník festivalu severských… (viac)
Sedmá pečeť, jedno z nejznámějších děl slovutného švédského režiséra Ingmara Bergmana. Jméno Ingmara Bergmana se již během jeho života nesmazatelně zapsalo do análů světové kinematografie, bez jeho jména se neobejde žádná významnější publikace věnující se dějinám sedmého umění. Většina umělců se snaží svými díly vyvolat u koncových diváků, tj. posluchačů diváků atd., zamýšlené druhy asociací, což se ne vždy povede. Někdy tvůrci s hrůzou zjistí, s jakými výklady různí lidé přicházejí, které mohou být na hony vzdálené původnímu záměru. U každého uměleckého odvětví existuje množství teoretiků, kteří analyzují a interpretují díla daného oboru. Z této velké množiny se časem vyčlení úzká, privilegovaná skupina lidí, jejichž podání děl časem získají taková uznání, že se stávají dogmatem. Tyto dogmatizované výklady uměleckých děl konzumentům říkají, jak konkrétní dílo vnímat, což časem vede k jisté rigidnosti. Před sledování totoho snímku jsem se cíleně vyhýbal jakýmkoliv informacím k němu se vztahujícím, protože pak bych již nebyl schopen se na film dívat nezaujatě, již bych porovnával, zda má interpretace odpovídá interpretaci někoho jiného. Na druhou stranu to bude pouze mé podání díla, které samozřejmě absolutně nemusí odpovídat tomu autorovu. Sedmá pečeť vypráví příběh švédského rytíře Blocka vracejícího se domů z křížové výpravy, na této cestě jej doprovází věrný, ale cynický panoš Jöns. Během putování morem pustošenou krajinou, potkávají různé existence od komediantské rodinky po skupinu fanatických flagelantů, včetně te nejdůležitější, Smrti. Autor prostřednictvím svého díla klade základní existencionalistické otázky, vztahující se k samotnému bytí. Navíc dílo prodchl silným religiozním duchem. Ke křesťanskému náboženství autor odkazuje již samotným názvem a úvodním prologem, který je citací z apokalypsy sv. Jana. Avšak to není jediný biblický deixis. Ten můžeme vidět na komediantské rodince, skládající se z otce Jofa, jeho ženy Mii a synka Mikaela. Je zde naprosto jasně patrný odkaz na Svatou rodinu, neboť první písmeno jmen filmových postav se shoduje s biblickými postavami, navíc etymologie slova Mikael (česky Michal) značí „Bohu podobný“. Autor nechce tvrdit, že komedianti jsou „novodobá“ Svatá rodina, jen je to jeden z mnoha náboženských odkazů. Samozřejmě, lze tento výklad velmi rychle odsoudit, coby nadinterpretaci, kdyby ji v dialogu rytíře Blocka s Mii autor nepotvrdil. Block Mii říká, ať nejezdí na jih, kde řádí mor, ať jej raději doprovodí do jeho hradu nebo se vydají na východ. A právě tato rytířova odpověď potvrzuje výše uvedenou interpretaci, neboť Svatá rodina před pronásledováním Heroda Veliké uprchla právě na východ, do Egypta. Režisér se nespokojil pouze s biblickými odkazy, ale sám se ke křesťanství vyjadřuje. Je zde možno hledat vyrovnávání se s přísnou náboženskou výchovou otcovou. Komentuje, jak se původní láska k bližnímu z evangelií proměnila až do hrůzostrašných honů na čarodejnice (v tomto ohledu je možno film hodnotit coby antiklerikální). Pomocí třech hlavních mužských postav autor definuje náboženské vnímání. Od dětinské víry komedianta Jofa, k bezvěrectví panoše Jönse, a mezi těmito dvěmi protipóly stojí titulní hrdina, kterého v této otázce můžeme vnímat jako reprezentanta většiny populace. Block touží věřit, přesto jej zmírají pochybnosti, zda náboženství nedává pouze falešné odpovědi a naděje. Zdá se, že příchod postavy Smrti uvítá (tuto postavu je možno považovat za halucinační výplod morem stíženého rytíře Blocka, nebýt scény, kdy Smrt podřezává pilou strom, na němž se ukrývá neřestný komediant), protože si slibuje odpovědi na otázky. Bohužel si rytíř neuvědomí, že Smrt mu tyto odpovědi dát nemůže, neboť Smrt je pouhým vykonavatelem. Smrt má ukončovat bytí, to je její primární a jediná funkce, nelze po ní tedy požadovat odpovědi na otázky „Co bude pak?“. () (menej) (viac)