Posledné recenzie (519)
Hana a jej sestry (1986)
Je zajímavé, jak jsou 40 let vztahové vzorce stále platné i v současnosti. Film mě zastihl v naprosto příznačném rozpoložení a myslím, že nejsem jediný, kdo ve filmu našel sám sebe nebo někoho blízkého. Mohu říci, že jsem si nemohl vybrat lepší film na výroční 9000. hodnocení, i když volba padla celkem náhodou (nejlépe hodnocený film na HBO MAX, který jsem ještě neviděl).
Základní metody chůze (2023)
Šachisti z tohodle musí mít PTSD.
Cool Girl! (2023)
Stydím se, ale neodolal jsem.
Posledný denníček (1)
O hodnocení a jedinečnosti filmového prožitku
Neměnit hodnocení má svůj důvod, věřím v to, že při vědeckém experimentu neexistují nikdy 2 absolutně stejné výchozí podmínky a podobně je tomu i u filmu. Vždy, když vidíte film podruhé, tak je více než pravděpodobné, že se vám bude líbit jinak. A to nejen díky tomu, že už znáte pointu, ale jste ovlivněni i jistými subjektivními hodnotícími činiteli (ten termín jsem si teď vymyslel), které ovlivňují (byť nepatrně) hodnocení, jsou to třeba věk, prostředí, aktuální nálada, společnost, atd. Tyto činitelé jsou proměnné, které nelze nikdy zcela napodobit. Soudím tak podle sebe, ale i při četbě různých komentářu jsem se setkal s podobnými větami typu: "kvůli tomu s kým jsem na to koukal dávam tolik a tolik", "viděl jsem to jako malej, dneska dávam ale jenom tolik a tolik", ap. Kdyby měl člověk takto měnit hodnocení u každého filmu, zbláznil by se, protože by hodnocení musel neustále poupravovat. Proto nemá cenu hodnocení měnit a tím pádem ani koukat na film víckrát (z hodnotícího hlediska). Já dávám na první dojem, ne proto, že by byl nejsprávnější nebo nejobjektivnější, ale protože je prostě první.
Co myslíte vy?