Útes smrti

Kdyby podobný survival vznikl v Americe, zabraly by plátno ňadra a odhalený penisy, teeangerská svoloč v ústředních rolích a exploatativní lascivnost, jenže tady jsme na australský půdě a vše je jakoby tlumené, přiměřeně, adekvátní a přirozené, včetně žraloka, jehož uměřeností dávají tvůrci patřičně najevo, že na rozdíl od Spielberga neztratili veškerý smysl pro proporcionalitu. Nejzajímavějším a málo viděným úkazem celého filmu je ovšem Luke, prototyp muže, se kterým se ženy cítí pokaždé v bezpečí, frajer, který nikdy nefrajeří, jsa si vědom toho, že wannabe leader nikdy doopravdovým leaderem není. Hrdina se zkrátka pozná podle toho, že o sobě nikdy netvrdí, že je hrdina. Jak říká Connery ve Skále: „Ubožáci vždycky tvrdí, že se budou snažit. Vítězové jdou domů a opíchají královnu krásy.“ Ještě lépe vystihuje podstatu hrdinství Conan, zastánce kréda, že nejlepší v životě je hnát nepřátele před sebou a slyšet nářek jeho žen, ale neříká to jenom tak, sám od sebe, nýbrž coby odpověď na požádání. Jakmile přejde hrdinství k vychloubačnosti, neřkuli k pochybovačné sebereflexi, je s ním fakticky amen, viz post-osmdesátkové traumatické nekrology hrdinství v Posledním akčním hrdinovi či Smrtonosné pasti 4. (-spoiler-) Nakonec ale i nezištně statečný Luke dojde symbolické porážky od žraloka, který sama sebe nikdy reflektovat z principu nemůže, a tak je tím nejstatečnějším a nejchrabřejším žralok sám - ušlechtilá prostota, tichá velikost. (26.12.2010)

Plavat deset mil širým oceánem s vědomím, že za zadkem vám zrovna čenichá pětimetrová krvelačná potvora, opravdu není nic moc příjemného. Své o tom vědí nejen ti, co měli osobně tu čest, ale australští filmaři vtloukli tímhle nenápadným snímkem podobný pocit úzkosti i do mé nevinné hlavy. Nečekejte krvavá jatka a dostanete 90 minut intenzivního a trpělivě budovaného napětí, nakažlivého strachu z děsivého nepřítele a několika skvěle natočených útoků žraloka na člověka, které si možná nelibují v červených detailech, ale vyznívají tak reálně, až z toho mrazí. A navíc se to celé obejde bez známých béčkových klišé, bez digitálních monster a bez protivných hrdinů, kterým tentokrát toho žraloka za prdelí nepřejeme o nic víc než sami sobě. Stopáž by sice místy potřebovala trochu zkrátit a úvodních deset minut je vlastně zbytečných vidět, ale jinak velmi příjemné překvapení, který bych mohl vidět klidně víckrát. 70% (25.08.2013)

Filmov o zabijackých, krvilačných žralokoch som videl nespočet. Niektoré boli výborné, niektoré len také priemerné a mnohé balancovali na hrane odpadu. Avšak ešte stále ma táto téma baví. Mám pre žralokov ľudožrútov slabosť. Takže s radosťou som si pozrel i austrálsky titul "Útes smrti", ktorý je vraj natočený podľa skutočnej udalosti. V rámci žraločích horrorov to jednoznačne radím ku kvalitným snímkom. Je to dramatické, napínavé a dobre natočené. **** (27.04.2017)

Trauckiho krvavá lagúna nebola zlá a čo je hlavné, mala sem tam napätia a atmosféru a rovnako je to aj s jeho ďalším režijným kúskom Reef. Zo žraloka rozhodne ide strach, ale ešte väčší strach mi nahnala predstava, že by som sa tam ocitol ja. Je to natočené rozhodne fajn a kamera a žralok sa podarili, ale film je inak plytkí narozdiel od toho koľko vody vidíme vo filme. 65% - 3* (12.10.2013)

Otevřené moře je lepší z jednoho prostého důvodu: postavy v něm nemusí být nutně sympatičtější než ty v Reef, ale člověk si k nim dokázal vytvořit určitý vztah (a je úplně jedno, jestli kladný či záporný) a to prostřednictvím úvodních 20 minut, ve kterých divákovi stručně a jasně definoval manželský pár a jeho aktuální problémy. Ze survival hororu se pak rázem stalo hutné manželské drama se všemi těmi hádkami, výčitkami a nakonec i usmiřováním. Reef tuhle výhodu postrádá, postavy jsou do moře vrženy bez jakékoliv charakterizace a jsou odsouzeny k jedinému: zemřít. A divák spolu s nimi. (19.11.2010)