Ombak▼Penari

     Zaměstnání a komparz - to je věčný boj. Nabídky na natáčení chodí a chodí, ale dovolené je málo a možností jak se vyvléknout z práce prostě moc není. Takže začalo velmi hubené období, dokud mi nenaskočí nová dovolená, během kterého se na natáčení asi hodně dlouho nedostanu. Přitom mi právě v těchto dnech utíká tolik nabídek na seriály Knightfall a Britannia, že jsem jich tolik nedostal snad za celou dobu, co dělám komparz. 

     Poslední akce, které jsem se ještě zvládl zúčastnit, bylo na jaře natáčení pilotu seriálu SPARK. Je to steampunková scifi trochu jak z pera Julese Vernea, vlastně to značně připomínalo Ocelové město. Žádná extra známá herecká tvář se tam sice neobjevila, ale ten jeden den mého natáčení, které se odehrálo v ulicích historického centra Žatce, byl vlastně velmi zajímavý.

     Tentokrát se jednalo spíše o noční natáčení, což značilo především únavu a pekelnou zimu. Ale v samotné scéně bylo celkem na co koukat. Bylo to vlastně malé náměstí, na kterém byl postavený trh se vším možným. Od ovoce a pečiva až po petrolejky a roztodivné železné nářadí a součástky, ze kterých by se možná dala sestrojit i vzducholoď. A nad tím vším ve filmu povede vysunutá železniční trať, po které bude se supěním přejíždět parní lokomotiva s uhlím. A námi natáčená scéna pojednávala o tom, jak tato imaginární lokomotiva vykolejí a za rachotu a v oblacích čoudu a černého prachu se zřítí dolů a celý trh pod sebou pohřbí. A my všichni jsme hráli zděšené nakupující, kteří se před řítící se zkázou rozprchávají do všech stran.

     Z toho plyne, že jsem se během natáčecího dne dost naběhal. Kdosi nám vždycky za hlavou prostě zařval "Prásk" a všichni jsme se rozběhli v předem vytyčených trasách až na konec náměstí za roh nějaké budovy. A znova. A znova. A znova. A tak to vlastně šlo celou dobu. Ale nebylo to tak, že by se scény s námi všemi točily celý den. Mezitím vším běháním (při kterém se člověk aspoň zahřál) byla opět hromada prostoru a volného času, který jsme trávili sezením na klasických nepohodlných lavicích a prolévali se čajem a kafem. Jediná změna mezitím byla jakási dramatická scéna u místní synagogy, kde kdosi před kýmsi prchal a vybraní jedinci hráli mírně polekané kolemjdoucí.

     Poslední scéna pozdě v noci před odjezdem zpět do Prahy byla nejhorší a účastnila se jí jen část komparzistů. Mělo jít o okamžik dopadu vlaku do trhu, kdy se bortí stánky a vyvalí se obrovský oblak černého prachu, který při natáčení vytvářeli velké dýmovnice, které v inkriminovaný okamžik bouchly a natažená lana ve stejném okamžiku podtrhla či převrátila několik stánků. Původně jsem měl stát přímo pod dýmovnicemi a utíkat v oblacích prachu pryč. Pak se k mému velkému štěstí plány změnily a já jsem startoval z pozice poměrně dost stranou a před oblakem čoudu jsem stačil vždycky utéct. Byl to autentický úprk. Ti, kteří byly v centru scény, odešli z natáčení černí jak kominíci, chrchlající a kapající si do očí čistící roztok. Zas tak nadšený komparzista nejsem a rád jsem si tenhle zážitek nechal ujít.

     Pak už ale následoval odjezd zpět a někdy před úsvitem jsem se dostal do hajan. Byla to vlastně docela zajímavá zkušenost a steampunková atmosféra se mi líbila. Doufám, že seriál vznikne, nebo že aspoň na ten pilot se budu mít někdy možnost podívat. Tu řítící se lokomotivu, která tam bude dodělaná trikově, bych totiž docela rád viděl.