Útes smrti

Dovolím si volně parafrázovat profesora Suzukiho: Kvalita filmu se měří intenzitou jeho prožitku. Takže moje hodnocení je jasné, protože takhle napnutý jsem u filmu už dlouho nebyl. A bylo to napětí úplně jiného druhu, než u filmů typu nedávného Shallows nebo jemu podobných, u kterých je mi neustále zřejmé, že jde "jen" o film. Tady šlo totiž o skutečnost. A čerta starýho řeším to, nakolik skutečná a scénáři podobná byla ona "skutečná událost", podle které film vznikl. The Reef má prostě existenciální sílu hraného dokumentu. A je to jeden z ukázkových příkladů toho, jak málo (ca pár tisíc babek?) stačí k natočení dobrého filmu... tedy kromě dobrého nápadu samozřejmě. (25.10.2016)

Tohle může zklamat asi hlavně fandy gore, protože tady si ho teda moc neužijete. Jelikož film je z 90% o skupince lidí plácající se na destičkách v moři, nečekejte, že uvidíte nějaké uhryzlé nohy nebo vyhřeznutá střeva, tyhle chuťovky se odehrávají pod vodou. Dočkáte se tak leda krvavé skvrny kolem těch nebožáků. Jinak tohle ale dokonale splňuje tzv. "za málo peněz hodně muziky." Navíc tím, jak to netlačí na pilu a tím, že žralok není zmutovaná digitální chrochtající příšera, ale docela normální paryba, člověk má z toho dost nepříjemný pocit reálnosti. Dokonce ani těm lidem tu smrt tak moc nepřeje. Takže napínák z moře je to velmi kvalitní. (04.05.2017)

Na konci jsem si říkal, jaký měl celý tenhle příběh smysl - mělo to být varování? Před čím? Před výlety lodí nebo před žraloky? Ať už Andrew Traucki zamýšlel cokoliv, povedlo se mu natočit thriller, který nestraší počítačem vygenerovanými monstry, ale staví na silné atmosféře, kdy divák spolu s hrdiny cítí jak mu ubývají síly a vidina záchrany se vzdaluje.Díky skvělé kameře a sympatickým představitelům sympatických postav "The Reef" vyčnívá nad žánrový průměr. Za mne 3,5*. (18.11.2010)

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)

Útes smrti se mi hodně dlouho ohříval na disku, ale nějak jsem se nemohl donutit si jej pustit. Mám rád horory se žraločí tématikou, ale přednost dostávali jiné kousky a jak se ukázalo byla to docela chyba. Filmy „podle skutečné události“ beru dost s rezervou, ale tady bych tomu možná i věřil. Zatímco hodně lidí velebí režiséra za jeho minulý kousek, tak mě Andrew Traucki se svým Black Water zrovna moc neokouzlil. Proto jsem očekával stejné chyby i zde, ale naštěstí to zas až taková přehlídka nelogických situací nebyla. Takže jsem si otevřel lahváče a pořádně se kochal děním na monitoru. V první řadě bych chtěl pochválit nádherné prostředí (moře a potápění miluju), takže u mě jasně vedli záběry pod vodou. Ovšem musím tvůrce pochválit i za solidní atmosféru, stupňující se napětí a slušné herecké výkony. Tady je jasný důkaz toho, že i za pět dní se dá natočit dobrý film s minimem herců a ani se u něj divák moc nenudí. Hlavně se mi líbilo, že to tvůrci nepojali jen jako další krvavou lázeň, ale především se soustředili na psychologickou stránku filmu a přiznám se, že i já občas cítil lehké mrazení na zádech. I díky tomu si tento film zařadím mezi TOP 4 filmy se žraloky, které jsem prozatím viděl. Docela se dokážu vcítit do jejich pocitů beznaděje, když kolem vás krouží žralok. Jednou jsem to při potápění zažil a i když nás ujišťoval instruktor, že tam lidožraví žraloci nejsou, stejně sem byl pěkně připosraný. Takže dokážu pochopit i některé „nelogické blikance“ – rozhodnutí postav. 65% (30.05.2014)