Prichádza Satan!

Omen je horor, ktorý nestráca na pôsobivosti ani dnes. No podobne ako v ňom vidíme niekoľko výborne natočených atmosférických scén, kde sa režisér pohráva napríklad s kamerou v interiéroch, so svetlom a tieňom a tiež s využitím samotnej prírody, nájde sa tu na druhú stranu aj zopár failov, ktorým sa ľahko mohlo predísť. Goldsmithova hudba celý zážitok však umocňuje. Čiže výsledné hodnotenie: 666% (23.08.2013)

To, k čemu bych mohla mít nějaké výhrady, vynahrazuje Gregory Peck... (22.01.2004)

Čas je žel k tomuto filmu nemilosrdný. Kdysi možná neotřelé téma (ačkoliv...) je dnes tak proprané, že už nemá čím zaujmout, takže vlastně jen čekáme na "povinné" scény a úmrtí. Je pravda, že natočené je to velmi dobře, hudba je děsivá, atmosféra se dá krájet a že ta část s pátráním v Římě a okolí s fotografem se velmi vyvedla. Ale co platno, když vlastně došlo k očekávanému? Tak nějak prostě nemám rád horory, kde se někdo setká s nějakou záhadou, objeví, oč jde, a pak umře stejně jako ti před ním, takže vlastně šlo jen o jednoho v dlouhé řadě, ničím nevybočujícího, tak čím měl být ten film zajímavý? Ale zamrazilo mne, když se probírá kniha Zjevení a vysvětluje se, že antikrist povstane ze světa politiky. Dnešní doba tomu žel napovídá. (04.09.2022)

Kvalitní horor ze staré školy, který ale za legendárním Vymítačem zaostává v mnoha směrech. Například děsivost oproti Vymýtači je zde téměř nulová. Nicméně z pár okamžiků jsem měl husí kůži, ale to je vše. Určitě jsem se nebá, což je u takto legendárního hororu určitě chybal. 70% (29.07.2010)

Okřídlená poučka pro (porno)režiséry říká, že největší práce na place je s dětmi a zvířaty. A vzhledem k tomu, že The Omen celou dobu pracuje buď s jedním, druhým nebo kombinací obojího, není se čemu divit, že pro svůj další film byl vybrán jako režisér Supermana. Omen je z kultovní satanské trojky (spolu s Exorcist a Rosemary) jednoznačně největší scénáristická splácanina, která nezapře, že vznikla v důsledku obecné obliby těchto témat a je silně inspirována Friedkinovým opusem. Rodinná krize, pátrání ve Svaté zemi, záhadní fráterové, je tam celý výhodný balíček artefaktů pro satanský subžánr. Scénář ale povětšinu času fakt nedává smysl (ďábel si na fotkách značkuje jak a kdy zamorduje určité postavy cožeto?) a koneckonců jeho autor sám přiznal, že ho napsal, protože neměl grešli a doteď se diví, že lidi tu zvlčilost pořád baštěj. Nahoru to zvedá jankovitá režie mladýho Donnera, kterého, zřejmě jako naději pro další význačné jméno Nového Hollywoodu, studio nijak zvlášť nelimitovalo v metodách a postupech, díky čemuž má film například místy fakt podivně zrychlenou střihovou skladbu i ve scénách, kde mi dělalo problém si ji odůvodnit, ale zároveň díky tomu celkem šikovně vybruslí z mnoha scén, které by se jinak zdály nenatočitelné bez toho, aby nepůsobily směšně. Bohužel dolů to zase shazuje akademické herectví téměř všech zúčastněných a Gregory Peck mi v něčem připomíná Petra Haničince v Ženě za pultem. (17.01.2021)

For Me 85% (31.12.2009)

Omen patří k nesvaté trojici áčkových démonických horrorů (společně s The Exorcist a Rosemary's Baby). A z těchto tří je ten nejlepší. Skvěle vymyšlená, propracovaná a odvyprávěná adaptace stejnojmenné Seltzerovy knihy. Neustále, každým záběrem budovaná a houstnoucí atmosféra, na níž je nejlepší to, že ji budují jen náznaky (kostel, zoo, Damienovy pohledy). K úmrtím dochází jen jakoby náhodou, ale každé z nich zasáhne. Útok rotwailerů na hřbitově svého času dost podněcoval můj strach ze psů a v kině jsem u té scény seděl jako na trní. Na filmu se mi nejvíce líbí, a největší pochvalu si zaslouží, výběr herců a hereček do vedlejších rolí. Warnerův Jennings je strašně příjemná postava, Troughtonova tvář vtiskla kajícímu se otci Brennanovi přesně ten výraz, který dokáže jen sám o sobě vyjádřit to, čím si uvnitř Brennan prochází a Whitelawova paní Baylocková patří k tomu nejděsivějšímu, co jsem kdy viděl – zde výběr herecké představitelky sedl jako prdel na hrnec. A k tomu mrazivý hudební doprovod. Bezchybný film. (16.12.2010)

S označením „kultovní“ bývám velice opatrný, zvláště co se hororových filmů, potažmo celých sérií týče, ale tento film si jej zcela po právu zaslouží. Dost dlouho jsem jej vědomě opomíjel (podobně jako celou řadu známých filmů) a věnoval svou pozornost jiným. Uzrál ale čas, abych zjednal nápravu a ten nastal právě teď. Donnerův film mě samozřejmě uchvátil jako celek, ale nejvíce si mou náklonost získal hudební doprovod, který byl doslova orgií pro mé sluchové ústrojí. Jerry Goldsmith – toto jméno je zárukou kvality a jsem rád, že byl za své dílo po zásluze odměněn. Jen je velká škoda, že se tak stalo jen protentokrát. Pojďme ale k samotnému filmu. Přestože filmům s „náboženským podtextem“ moc nehovím, tak tady jsem prostě musel coby zarytý ateista sklonit svůj hřbet a tvůrcům zatleskat. Postupně gradující atmosféra mě doslova usadila hluboko do křesla a bez jediného nudného okamžiku jsem jí hltal až do samotného konce. Skvělá směsice akce i napětí prostě neměla sebemenší chybu. Počet obětí tu byl rovněž uspokojující a pestrost skonů jakbysmet. Jedinou kaňkou na celém filmu a za tu mohl sám osud, byla ta spousta podivných nehod / náhod, které se okolo celého natáčení i po něm odehrály. V neposlední řadě musím pochválit i samotné herecké výkony. Gregory Peck byl úchvatný ostatně jako ve většině filmů, kde jsem jej měl možnost vidět a jsem rád, že tuto roli dostal nakonec on. Lee Remick byla ozdobou filmu – tuto půvabnou dámu jsem sice do té doby moc neznal, ale určitě se rád poohlédnu po nějakém tom dalším filmu, ve kterém si zahrála. Ďábelská Billie Whitelaw mi naháněla svým zjevem hrůzu a podobnou chůvu bych určitě pro své dítě nechtěl ani omylem. No a Harvey Stephens byl samozřejmě rovněž velice dobrou volbou. Sice byl občas na ránu, ale ten jeho zlověstný kukuč byl taktéž okouzlující. Takže status kultovního filmu je zde zcela na místě. Jediný důvod proč tomu nedám plných 100% je ten, že souboj s chůvou mi přišel do jisté míry trochu směšný. 90% (09.06.2017)

Od The Omen jsem měl vysoká očekávání, směřující k tvrzení, že se jedná o téměř nejděsivější horor všech dob. A nyní rozdýchávám jisté zklamání z toho, že se spíše jednalo o mysteriózní thriller, který si vystačil prakticky bez krvavých scén a lekačku ve filmu téměř nenajdete. Hororovějším dojmem na mě působil i např. Dotek Medusy. A já se chtěl bát, opravdu bát. Film ovšem pracuje s výborným obrazem a skvěle vykreslenou atmosférou, jejíž tíživost ovšem rozmělňuje pozvolné tempo vyprávění. Ze skvěle vybudovaných scén bych především vyzvihl tu s chůvou v úvodu, hřbitovní pátrání a setkání s rotvajlery, katastrofu otce Brennana, Damienův tříkolkový atak matky a Damienův závěrečný pohled, který diváka dokonale znepokojí. Ocenit se musí herecké výkony, trošku naopak zklamal zde silně protěžovaný soundtrack. A když se nakonec odprostím od zklamání, že jsem se vůbec nebál a přihlédnu k ostatním objektivním kvalitám, tak ty čtyři zářivé nakonec dám. (23.09.2013)

Jednička a dvojka byla celkem povedená i zajímavá ale co se tyče 3 a 4 vůbec mě to nebralo už too bylo celkem zbytečný nejlepší vražda z dvojky mezi dva vagony spokojenost. (02.11.2016)

Trochu nezáživný a předvídatelný příběh mě na začátku nudil, ale nenechal jsem se tím odradit. Druhá půlka sice nabrala obrátky, ale ani přijatelný závěr mě nepřesvědčil o tom, abych sáhnul po lepším hodnocení. Škoda, na mě asi příliš stará škola a ta mi tady prostě nesedla. (07.07.2007)

The Omen jsem viděl za ta léta mnohokrát, a tak už na mě jeho působivý děj a skvělá hudba tolik neúčinkují. Ale hodnotím samozřejmě plným počtem, spolu s Rosemary's Baby je to určitě nejlepší "oldschoolový "satanistický horror, který znám. Gregory Peck mu sice dodává punc středoproudovosti a serióznosti, ale citlivějším náturám určitě i dnes dokáže řádně pocuchat nervovou soustavu. Mé nejoblíbenější scény: Etruský hřbitov a dekapitace fotografa skleněnou deskou. (18.02.2014)

Naprosto skvostné oldschool inferno s nezapomenutelným chlapeckým antikristem, výbornou atmosférou a skvělou a dosti schizoidní hudbou... (19.08.2006)

Sanguis Bibismus... Corpus Edimus... Tolle Corpus Satani!... Ave! Ave, Ave!... Versus Christus!... Ave Satani! Takže následujme text písně, jezme těla, pijme krev, vyzdvihněme tělo Satana a pozdravme Kristova nepřítele. V kléru byla sice legrace, ale když jsem tenhle horor ve čtrnácti poprvé viděl, netoužil jsem po ničem jiném než mít na hlavě pod svojí bujnou kšticí 666. Komu se to nelíbí, může mě i pana Donnera klidně prásknout nejbližšímu flanďákovi. (09.10.2011)

Atmosféra, ktorá by sa dala krájať. To, že Donner vie točiť pútavo som vedel už dávno. Ale The Omen som sa vyhýbal. Ani vlastne neviem prečo. Rosemary a Exorcistu považujem za skvelé filmy a Damien v tomto svojom debute uzatvára pre mňa moju subjektívnu trilógiu na diabolskú tému. Peck vo vrcholnej forme. Čo ale na filme funguje zo všetkého najviac - mimo teda perfektnej Goldsmithovej hudby - sú všetky tie mikropríbehy z točenia, kedy štáb stretala jedna katastrofa za druhou. Dodáva to tomu taký ten správny urban legend mrazivý feeling. Prvá polovica pôsobí možno trošku ťažkopádne ale momentom ako začne fungovať detektívna rovina a pátranie po pravde, film nedáva divákovi vydýchnuť. Množstvo režijných nápadov, nepríjemná atmosféra a znepokojivý koniec. Film aj napriek času stále funguje a dokáže vytvoriť nepríjemné pocity. Mám si naozaj chuť pozrieť niečo veselšie. (01.11.2020)

poctivý "old school" horror, který svou atmosférou připomíná spíš další klasiku Rosemary má děťátko než Vymítače ďábla - těžko s něčím porovnávat, jde o klasiku, postava Damiana je do jisté míry kultovní - hudba je naprosto dokonalá (při jejím nahrávání si všichni zůčastnění museli užít legraci .)) - Exorcista se mě ale dotknul víc - zlo tam bylo tak nějak zlejší a mrazivější. Líbilo se mi i obsazení rolí - malého Damiena a výborné slečny chůvy (Billie Whitelaw) - 8/10 (05.12.2006)

Než som sa dostal k Přichází Satan!, tak som narazil na Dotek Medúzy. Musím povedať, že tieto dva filmy vykazujú celkom dosť podobných znakov. Obaja úspešne budujú temnú atmosféru, majú výborne zvládnutý casting a znepokojujúci záver. Je veľa hororov z obdobia 70. rokov nesúcich status kultový. Či už Vymítač ďábla, Texaský masakr motorovou pilou, alebo napríklad Halloween. "Nevinný" Damien dokázal z tejto grupy zaujať moju pozornosť najviac. Oskar za najlepšiu hudbu je určite na mieste. Bola naozaj démonická. Radím medzi top 10 hororov. (03.01.2014)

Skvělý atmosferický kousek, který jde svoji cestou. Do té doby nevídaná žánrovka a do dnes neomrzí......9/10 (15.09.2016)

Film který sedí na trůnu nejlepšího satanského hororu právem a jen tak nic ho nepřekoná . Celý film je velice depresivní a znepokojivý . Všichni herci jsou naprosto jedineční a o to se nezmiňuji radši o hudbě která je kapitolou sama pro sebe . (18.07.2007)

Klasika, které remake z roku 2006, nesahá ani po kolena. Skvěle natočený, skvěle zahraný s parádní atmosférou! Víc slov netřeba. (28.03.2013)