Pán času

Stručně: nevyrovnaný, výjimečný, vtipný, epický, bláznivý a hlavně modrý. Takový je Doctor Who, který Vás okouzlí, protáhne svým šíleným světem a nabídne příběhy, které jinde neuvidíte. Netradiční sci-fi, povinnost pro fanoušky žánru. Podrobně: První sezona velmi příjemná, osvěžující, i když nevyrovnaná. Eccleston byl jako Doktor vynikající, stejně tak je Billie Piper skvělá "holka ze sousedství", která objevuje doktorův svět. Co přijde dál v povídkově laděných dílech? Druhá sezona: Tennant postrádá Ecclestonovo nadřazené charizma a nečiší z něj ta ironie už od pohledu, na druhou stranu je víc "vědátorským" pojetím Doktora, má skvělou mimiku a je plný entuziazmu. Navíc je neuvěřitelně sympatický a více se hodí k Billie Piper:). Díly s ním mají zatím větší zábavnost a lépe svazují celé universum (viz. Torchwood). V závěru vše graduje, především díly 8 a 9 a následně 12 a 13 jsou velmi silná podívaná. Bohužel se také projevila scénáristická zaváhání a třeba 2x13 obsahuje jednu klíčovou "náhodu" (taťka zachrání dcerku) skoro až k smíchu. S03: pomalejší rozjezd, nová (velmi sympatická) slečna k doktorovi a vyrovnaná sezona s vygradovaným závěrem. S04: fantastická jízda, které vévodí vynikající Tennant. Tato sezona byla konečně mnohem hlubší pohled do duše samotného Doktora než spektakulárním dobrodružstvím napříč časem. Včetně speciálů představuje tato sezona odvážný krok k psychologické hloubce a objevení skutečných pohnutek Pána času, fanoušek konečně více chápe celé universum. Co však nechápu je neschopnost scénáristů odprostit se od Daleku. Ano, hlavní nemesis Pánů času, ale proboha, vždyť už je "nadobro všechny" zničily tolikrát... Na druhou stranu je vrcholná schopnost scénáristů proložit sérii i seriál styčnými body/symboly. Pátá sezona je pro mě velkou změnou. Nový doktor (ne horší nebo lepší, prostě jiný, pokud byl Tennant takový šílený vědec, tak Smith je jednoznačně teenager s šroubovákem a cool vlasy:)), nové postavy, méně soudržná struktura sezony, ale zase posun v zábavě. A to proto, že zbožňuji Karen Gillian, která mě v této sezoně dovedla k zjištění, že když chodí v minisukni, je mi skoro jedno, zda to celé dává smysl (a tentokrát o tom snad i trochu pochybuji...). Co bude dál? Přechod do temnější, méně vtipné, ale o to víc osobitější a s ohledem na tvůrce odvážnější polohy Doctora who se bojím i očekávám, jaké budou další díly. S06: Šestá sezona... zde mohu říct, že směr nově nastolený je pro mě slepou uličkou, která ztratila svůj nadhled/humor a snaží se vytvářet přehnaně promyšlené a komplikované příběhy (které nepříliš fungují, hlavně jednotlivé díly na sebe stále méně navazují, i když hlavní "zlo" je perfektní). Autoři se v podstatě už druhou sezonu snaží řešit jednu dlouhou dějovou linii, která se zdá být osudová a nabízí neuvěřitelnou hromadu scénáristických vykliček, ale působí už vcelku nekonečně. Ano, už každé finále není jen o Daleks(uf), ale teď je vlastně o tom, že "definitivní konec všeho" vlastně nikdy nepřijde... Co v jedné sezoně nelze, v druhé lze, co v jednom díle není povolné, v dalším ano. Doctor Who se stal seriálem, který sám smazává vlastní hranice, boří vlastní universe, ale stále má švih a odvahu, možná až moc velkou odvahu jít touhle bláznivou cestou. Tento směr a výrazně se zvyšující nevyrovnanost jednotlivých dílů mě mrzí (a nezachrání to žádná slavná jména autorů příběhu jako třeba Neal Gaimana...). Chvílemi mám až pocit, že Doctor Who (nebo jeho fanoušci) vše svádí na žánr - ve sci-fi je přeci možné vše - ale neustále definování pravidel a jejich pozdější rušení spojené a celý humorný nádech pro mě z Doktora vytváří až skoro vlastní subžánr, v kterém je možné vše, protože Doktor přeci lže:)). Ach! S07: ano, to samé jako u šestky... Nemám rád S. Moffata. Ten se snaží hrozně agresivně měnit seriál do temnější roviny (sranda jde do pryč), vytváří překombinované nesoudržné díly/sezony a nemá cit. Ukázkou je právě sedmá sezona, která je v podstatě rozdělená na dvě části. V první ukončuje Moffat jednu příběhovou linii,kterou měl ukončit na konci minulé sezony, ale neudělal to. Po Amy se mi bude stýskat, ale aspoň bylo její odchod exkluzivní v nejlepším díle sezony. Jenže pak Moffat začal vytvářet svou vizi, tu, která měla dominovat sezoně, ale musela být vyřešena za půl sezony (8 dílů..). Můj první problém - sezona nemá gradaci, díly na sebe příliš nenavazují, není tu jednotný směr, Great Inteligence se občas objeví a na konci je jako démonický osudový padouch? WTF??? Nefunkční (ale velmi dobře natočené). Moffat si potřebuje uvědomit, že Doctor potřebuje cestovat a v každém díle se přibližovat k cíli, ne v 6. díle bojovat s někým, koho pak 5 dílů neuvidí a ve finále to je jeho hlavní soupeř. Druhý problém - skoro každý druhý díl se snaží působit jako velké finále - nebo co jiného byl planet-God v Rings of Akhaten (7x08)? Velké plus - fantastický casting na novou společnici - Jenna-Louise Coleman je nádherná, v některých dílech perfektní, jindy jí chybí hlášky, ale její úsměv to zvládá. Finále? Pointu beru, průběh sezony, jak jsem psal, ne. Kam tohle spěje? K totálnímu pošlapání všeho, co bylo? Víte, já to možná ani nechci vědět, protože z těch dílů se vytratila lehkost, sezony nemají směr, Doctor už není ten Doctor (a furt rádoby řeší svou minulost). Tohle neskončí dobře, bohužel. S08: Jednoznačně nejhorší sezona, ve výsledku ne ani tak doktorem, který je prostě jiný (a nemá takový styl, jako předchozí dva), ale příběhem a úpornou snahou vnutit militantní téma a nedejbože ještě familiárně-romantický vztah Doktora s Clarou (která se mi v této sezoně celkem znechutila, na to jak jsem jí měl rád). Po delší době update a to z důvodů další změny doktora. Musím říct, že Jodie Whittaker je moc fajn, do role sedí, je správně vědátorská, ale příběhy s ní jsou zatím jedna velká hrůza. Není rozhodně nejhorší Doktor, ale její díly jsou tedy z nových sezon jednoznačně nejhorší. I díly s Mattem Smithem před odchodem tehdejšího hlavního tvůrce Stevena Moffata nebyly nic moc a občas nedávaly smysl, ale takhle slabé nebyly. Je mi to líto, protože ten směr podle mě brzy povede nejen k další změně doktora, ale možná i menší/delší pauze. Nejlepší díly: 1x09, 2x04, 2x08-09, 3x07, 3x10, 3x11-12, 4x08-09, 4x10, 4xfinale, 4x18-19 (end of time),7x05. Tip pro fanoušky s nadhledem: Community 4x03 (Inspector Spacetime:)) (31.12.2011) (menej) (viac)

Byl to vesmír, který jsem nechtěl a nepotřeboval znát. S triky jak z Červeného trpaslíka, s historií, do které se proniká jen velmi těžko a s pověstí kousku „pro celou rodinu“, za kterou se dá schovat leccos. Je proto úsměvné, že jsem si kdysi pustil epizodu Rose s tím, že jsem měl v té době největší náladu jen na „něco britského“, případně „něco dobrodružnějšího.“ Navíc tohle není univerzum jen tak ledajaké. Je to obrovský kus fandomu, do kterého se dá skočit na mnoha místech a všechna mají svá pro i proti. I s odstupem považuji právě výše zmíněnou epizodu za ideální start, protože brzy po ní přijdou pro seriál příznačné vzpomínky na všechny možné minulé nepřátele, ale zároveň i jejich opětovné představení. Opětovné proto, že Doctor se svou Tardis poprvé rozhodně nepřistál v roce 2005, ale hluboko v šedesátkách. I tam jsem se zkoušel vydat, ale dnes už to jde jen těžko. Nejde totiž jen o pár ani o pár desítek epizod s takřka nulovými triky a bizarními maskami. Ten Doctor, který se vysílal od roku 1963, měl téměř sedm stovek dílů a zdaleka ne všechny (období) stály za to. Ať už kvůli černobílé kombinaci, nebo kvůli více než úsměvné výpravě, nebo klidně jen protože doba se nenávratně změnila a některé epizody se ani nedochovaly. Ať už měl ale hlavní hrdina tvář staršího mudrlanta, kudrnatého ztřeštěnce nebo zasněného blondýna, vážím si té jinakosti a vývoje a od každé regenerace (nejoddanější fanoušek pozemšťanů přece nemůže jen tak lacině zemřít) jsem si něco ochutnal. Ať už v podobě pár epizod nebo přečtení neuskutečněných scénářů. Ale to ústřední období pro mě začíná právě až ve chvíli, když velký fanoušek Russel T. Davies zkusil oživit svůj oblíbený seriál a rozpoutal horečku všech fanoušků sci-fi, vesmíru, časoprostoru, romantiky, napětí a dobrých seriálů. To období, kdy mi slova jako Gallifrey, Tardis, Dalekové nebo sonický šroubovák přivodily mrazení v zádech a za následek měly vlnu, kdy jsem četl jakoukoli novinku o nových epizodách, komiksy, povídky, romány a doma pečlivě uchovával právě jeden takový šroubovák, mám dodnes v paměti jako kouzelné a s drobnými proměnami a přestávkami trvá dodnes. A přestože na sebe série navazují, je jich už tolik, že se o nich rozepisuji raději v profilech jednotlivých sezón, občas i u jednotlivých epizod, protože „speciálů“ jsou dnes již desítky, nejčastěji vánočních, ale i novoročních, narozeninových, podzimních a různých dalších a do jednoho komentáře už se moje výkřiky zkrátka a dobře nevejdou. Uvědomuji si, že kdo seriál zná a má rád, ten se teď možná potutelně usmívá a půjde si pustit nějakou svoji oblíbenou humornou nebo naopak uslzenou scénku. A ano, uvědomuji si i to, že kdo seriál nezná, ten nechápe, co jsem to právě napsal. Ale právě někomu takovému nejvíc závidím, že si teď může pustit nejen Rose, ale později i Doomsday, Blink nebo Heaven Sent, bát se Ticha, sledovat stíny v knihovně, těšit se, kdy se objeví River Song, milovat Rose, Amy nebo Claru, pochopit kult kolem Davida Tennanta a zkrátka nevědět, co bude dál a jen se těšit. U málokterého seriálu jsem tak často byl malým klukem. (05.10.2011) (menej) (viac)

"Je to jen noční můra, neboj se. Každý má noční můry. Dokonce i příšery je mají." "O čem mají příšery noční můry?" "O mně." Po čtyřech sériích. Výborný sci-fi seriál pro mládež o Doktorovi - posledním žijícím zástupci Pánů času, nejmocnější rasy ve vesmíru. Doktor je tajemný, vtipný, lehce potrhlý, ale nesmírně charismatický génius, který dokáže cestovat napříč vesmírem, časem a paralelními světy. Všude, kde se objeví, přichází smrt a zkáza. Ale Doktor není jejím nositelem. Je zachráncem. Většinou. Zná minulost i přítomnost, ale nemění historii - pouze ji napravuje. Dokáže být nekompromisní a zdánlivě krutý. Ale věřte, že ve skutečnosti byste v širém vesmíru druhého takového dobráka těžko hledali. Doktor je sám. Jediný svého druhu. Má ovšem velkou slabost pro jiný druh, který velmi obdivuje. Lidi. Zvláště pak ženy. A protože se cítí osamělý, občas některou z pozemšťanek přijme jako společnici, aby ho jednu či dvě série provázela na cestách za dobrodružstvím. K cestování používá Tardis (dokonalou kosmickou loď a stroj času v jednom). Ta je poháněna mocnou živoucí energií - časovým vírem. Tardis využívá důmyslná krycí maskování dle místa a času, kde se zrovna nachází. Při jedné Doktorově návštěvě v Anglii 60. let se však zasekla v podobě telefonní budky, a tato podoba jí už zůstane... Seriál je napínavý, humorný i dramatický, trochu infantilní, a chvílemi jednoduše geniální. Má svá silná i slabší místa. Ovšem díky naprosto svéráznému pojetí, jehož součástí je švihle samozřejmé mísení moderních a prastarých sci-fi prvků, je kvalitativně až nezvykle vyrovnaný. Přesto si tu divák jistě najde epizody, které vyzdvihne nad jiné (viz dodatek Nejlepší díly)... Díky tomu, že Doktor cestuje vesmírem, časem a jinými dimenzemi, nabízí seriál nepřeberné množství námětů a dobrodružství. Objevují se v něm reálné historické postavy (Charles Dickens, Madame de Pompadour, William Shakespeare, Agatha Christie), zlí i hodní mimozemšťané, roboti a monstra. Jsou tu také strašidla a nadpřirozené bytosti (např. duchové, vlkodlaci nebo čarodějnice). Jejich původ je ale vždy vědecky vysvětlen. Spolu s Doktorem se stanete svědky zániku Slunce, stvoření Země či zkázy Pompejí. Ocitnete se na palubě Titanicu i na francouzském královském dvoře. Najdou se díly vyloženě komediální, nebo naopak dojemné. Nejednou je pak nabídnut zajímavý paradox a vtipná asociace. Např. když Doktor přijíždí jako princ na bílém koni spasit krásku z 18. století, či když se černošský dozorce chystá radostně zplynovat zotročené Židy. Ehh, pardon. Chtěl jsem říct Oody... Finále každé sezóny je monumentálně osudové; neobejde se bez tragických momentů a tomu přiměřené dávky patosu. Seriál bych nejvíce doporučil divákům ve věku 10 až 15 let (imho ideální publikum), a všem fanouškům science fiction obzvlášť. Chlapci a děvčata, je to bomba! No a Doktor, ten týpek, co dokáže obelstít i samu Smrt, je prostě... úžasný. PS: Téměř nikdy se neuchyluji k tzv. objektivnímu hodnocení. V případě Doctora Who ale rád učiním výjimku. Ten seriál si rozhodně zaslouží pořádnou propagaci a ještě více fanoušků, než zatím má. (A že zrovna na csfd jich není málo - všiml jsem si, že modrá telefonní budka, případně Doktor sám, se na ikonkách uživatelů objevují čím dál častěji.) A řeknu vám, být o třicet a více let mladší, věřím, že těch mých pět hvězdiček by nakonec bylo ryze subjektivních. [Dodatek: Nejlepší díly.] Osobně bych rád jmenoval alespoň jednoho zástupce ze všech čtyř sérií, které jsem zatím zhlédl. Z první řady bych vybral epizodu The Empy Child (Prázdné dítě), z druhé dvojdíl The Impossible Planet (Nemožná planeta) a The Satan Pit (Satanova jáma), z třetí pak Blink (Mrknutí oka). Nevím, zda to, že všechny tři příběhy pracují s poměrně výraznými horrorovými motivy, je v mém případě jenom náhoda. V každém případě bývají právě tyto epizody často favorizovány, či alespoň zmiňovány mnoha fanoušky a komentátory. Příběhy o dítěti s plynovou maskou, klepajícím za nocí na dveře domů, a o strašidelných sochách andělů, před kterými není radno mrkat, jsou myslím velmi originální. Satanský dvojdíl mi tak trochu připomněl Carpenterovu pecku Prince of Darkness, zasazenou do vesmírných kulis. Na tom, že jde o skvěle mrazivý, ba nervydrásající zážitek, to ale nic nemění... Nakonec jsem si nechal epizodu Midnight (Planeta Půlnoc), jež je mým favoritem v čtvrté sérii, a kterou zároveň považuji za kvalitativně asi nejlepší díl z prvních šedesáti. Tato komorní epizoda (s jak jinak než opět horrorovým nádechem) obstojí snad jako jediná zcela samostatně, bez hlubších diváckých znalostí problematiky seriálu. I když je Doctor Who určen především dětem a mládeži, právě Midnight bych jakožto působivou psychozáležitost (která by jistě dobře posloužila coby námět pro divadelní hru) bez obav doporučil i zcela dospělému a náročnému publiku. (06.06.2013) (menej) (viac)

Omlouvám se za asi poněkud roztěkaný komentář, ale k tomuto roztěkanému seriálu to snad nevadí. Doctor Who je seriál, který toho má v sobě mnoho dobrého i zlého. Naprostá většina dílů je průměrných, menšina je výborná, asi pět dílů je naprosto brilantních, a pak je tu ještě nezanedbatelná porce dílů, které se velmi blízko blíží břečkovitosti, zvláště v první sérii. Obecně start tohoto obnoveného dílka se vůbec nepovedl, kdyby to byl seriál s menší mírou kultovnosti, tak ho snad i utnuli. Doctor Who sází na jeden z nejlákavějších a nejtvárnějších námětů, co vůbec existují, cestování časem. Paradoxně je velmi málo dílů, kde cestování časem hraje nějakou zásadnější roli, zvláště v éře Daviese, která mi prostě neseděla a těšil jsem se na každý díl, který nebude dělat on. Za Moffatovy éry, se z toho stalo více sci-fi a méně brak, což jsem pouze kvitoval. Seriál se vyrovnal, ale jak ubylo těch opravdu špatných epizod, tak ubylo i těch stoprocentních. Seriál má obrovský potenciál pro scenáristy, že mohou vymyslet takřka cokoliv, nemají prakticky žádné omezení. Proto mě v průběhu sledování fascinovalo, že naprostá většina dílů jede podle takřka totožného mustru a jen jednou za čas je tam něco jiného, neokoukaného. Většina dílů je o tom, že se někam teda vypraví, vždycky se tam stane něco nenormálního, a může za to většinou jeden a ten samý mimozemšťan (myšleno charakterem), který je strašně zlý a buď je z nějakého papundeklu anebo se převléká za lidi. Chybělo mi více spřátelených ras, které by něco v seriálu znamenaly a tvořily tak uvěřitelnější univerzum, včetně přehledného uspořádání mocenských skupin, časového a místního zasazení tam a tam, politiky, prostě tak nějak všeho. Výsledek je totálním zmatkem, ve kterém si scenáristé mohou napsat cokoliv, protože se v tom nikdo nevyzná a nikdo neví, co teda vlastně určitě bylo, co bylo vymazáno, kam se to podělo, co se zapomnělo atd. Chybělo mi více kreativity v Doctorových hrozbách. Velmi málokdy se jednalo o nějakou fyzikální záležitost, ať už s časem, či s něčím ve vesmíru. Obecně vesmírné reálie se tu prakticky neřeší, to asi není pro Doctora výzva. Ve všem špatném mají prsty emzáci a i když to z počátku vypadá zajímavě, téměř pokaždé z toho vzejde celkem trapná pointa. Výjimky existují a i zde je celá řada zajímavých entit, ze kterých mrazí. V naprosté většina případů však rasy, které se do seriálu pravidelně vrací, jsou ty nejméně zajímavé ze všech a ty nejzajímavější jsou tam jen jednou. Jsem naopak rád, že si seriál láme hlavu nad základními pravidly cestování v čase a i když na ně často kašle, neopomene vysvětlit, že to vlastně takhle nejde. Sice to pak nakonec jde, ale aspoň to nějak omluví. Ve většině jiných pořadů tohoto tématu na to kašlou úplně. Pak je tu ještě ten základní problém se samotnou koncepcí seriálu, a sice, že jediný pevný bod ve vesmíru je modrá budka. Tady se na žádné velké ztotožnění s postavami nehraje, protože sotva si člověk zvykne na jednu postavu, už je tam někdo jiný a všechno se to několikrát prostřídá včetně hlavní postavy. Je fajn, že s výjimkou Ecclestona, je výběr Doctorů precizní, a všichni mají něco do sebe a dá se na ně snadno zvyknout (nejsnáze u vynikajícího Tennanta, Capaldi se do role dostával trochu déle a Matt Smith měl výhodu ve skvělé vstupní epizodě), ale není úplně snadné to přijmout. Co se seriálu povedlo, že je často překvapivě velmi emotivní. Jednak za to může fakt, že cestování časem a dlouhé časové úseky, které postavy občas překonávají a také setkání se známými historickými postavami, to umí být emotivní samo o sobě. Ale také za to může právě časté střídání různých herců a loučení s nimi. Toto dělá seriál opravdu dobře. Pak je tu ještě fakt doctorových společnic. Tady zase musím casting zkritizovat, protože jediná, která mě opravdu vzala za srdce, byla Amy Pond a její Rory a snad ještě Clara ve své první sezóně. Zbytek je pro mě celkem zaměnitelný a bylo by úplně jedno, která z nich by zrovna kde byla. Jsou jen prostředkem pro to, aby si Doctor nepovídal jen sám se sebou a aby tam mohla být nějaká "kočka", nad kterou budou nerdi slintat. I proto je asi top společnicí River Song, která vlastně společnicí v pravém slova smyslu není, ale jako jediná se vyrovná i hlavní postavě. Mohl bych "Pána času" rozebírat ještě asi dlouho, ale asi to ukončím s obecným konstatováním, že je to dílo velmi nevyrovnané, v lecčems výjimečné, ale také často velmi hloupé, nesmyslné, a někdy naopak geniální. Je asi divné o něm napsat, že je to vlastně průměrný sci-fi seriál, bohužel jeho stinné stránky ho do té průměrnosti dávají, i přesto, že by o něm měl asi každý sci-fi fanoušek něco vědět a že některé díly patří do zlatého fondu. Je si na ně ale potřeba často dost dlouho počkat a přežít spoustu kravin, které si nezadají se stylistikou sci-fi padesátých let. (10.10.2016) (menej) (viac)