Reklama

Reklama

Pán času

(seriál)
  • Veľká Británia Doctor Who
Trailer
Veľká Británia, (2005–2024), 155 h 57 min (Minutáž: 42–88 min)

Réžia:

Graeme Harper, James Strong, James Hawes, Joe Ahearne, Charlie Palmer (viac)

Predloha:

Charles Dickens (kniha)

Hrajú:

Peter Capaldi, Matt Smith, David Tennant, Jodie Whittaker, Ncuti Gatwa, Christopher Eccleston, Billie Piper, Karen Gillan, Arthur Darvill, Catherine Tate (viac)
(ďalšie profesie)

Série(14) / Epizódy(187)

Obsahy(1)

Kultovní seriál Velké Británie z 60. let je zpět a s ním i Doktor v nových regeneracích. Opět se prostřednictvím své časoprostorové Tardis (s podobou policejní budky) i společníků vydává Doktor na úžasná dobrodružství napříč prostorem a časem celého vesmíru a snaží se vyřešit nejednu zapeklitou záhadu, jež mnohdy způsobí nemalé problémy. Zas a znova se setkává s mimozemšťany různorodých civilizací, kteří ne vždy jsou vůči němu přátelští. Ať už jsou to Dálekové (jeho odvěcí nepřátelé), Sontarani, či jiní.
Má tak co dělat, aby sám vyvázl z malérů a zvládl situaci, aniž by přitom kdokoliv přišel o život – což se bohužel ne vždy podaří. (P. J. D.)

(viac)

Recenzie používateľa novoten k tomuto seriálu (18)

Pán času (2005) 

1. série - 75% - Seriál, kterého jsem se dlouho bál, po zhlédnutých útržcích nechápal všeobecné nadšení a několikrát se zařekl, že tohle zkrátka není a nebude pro mě. A nakonec je. Pilot mě zaskočil, další epizody držely ve střídavé nejistotě - a pak přišli Dalekové, Jack Harkness, pravidelné střídání uvolněné atmosféry s návalem emocí a ve finálovém dvojdíle už jsem držel Doctorovi s Rose palce tak moc, jak jen to šlo. S vědomím obřího potenciálu tak můžu do Tardis nastoupit se širokým úsměvem. 2. série - 90% - A je jasno. Ve chvíli, kdy začal David Tennant s rozčepýřenou kšticí hláškovat, pochopil jsem definitivně, proč je jedna nenápadná policejní budka zbožňovaným kultem. Tenhle tmavooký sympaťák dokáže i slabší chvilky povýšit na příjemné a výborné díly na elektrizující zážitky. Navíc Doktorovo nevyřčené pouto k Rose získává reálné kontury snad každým gestem a setkání se Sarah Jane nebo návštěva aristokratické Francie mě do sedadla přikovaly silou celého časoprostoru. No tak Allons-y! 3. série - 100% - Aneb jak jsem zjistil, že už nikdy nechci opustit Tardis. Ani Tennanta. S velkou fanouškovskou základnou totiž přichází i vyšší kadence nápadů a Russell T. Davies s týmem dovedli seriál na vrchol. A ať už jsou protivníkem Dalekové, Andělé nebo známá osoba z dávné minulosti, já jsem ten první, kdo jim vyrazí v ústrety, samozřejmě rozjařenému Doctorovi v patách. Z úsměvného dobrodružství je tak po třech sériích téměř živoucí klasika. 4. série + speciály - 100% - Molto bene. V duchu všech velkých příběhů se začíná zlehka, pokračuje zkoumáním vlastních možností a končí ve velkém. Původní tvůrčí i herecký tým odchází opravdu na vrcholu a mávat všem zúčastněným, kteří se přišli rozloučit, není zrovna jednoduché. Tennant dostává ve smutnějších momentech možnost ukázat naplno svůj dramatický supertalent a když mu tentokrát asistuje upovídaná Donna a podporuje vzájemnou dokonale přátelskou chemii, fungují veškeré emoce naplno. S modrou budkou se naštěstí nevidíme naposledy, ale pocit konce jedné éry je v tomto případě hodně tíživý. 5. série - 90% - Steven Moffat usedá ke kormidlu a do světa Pána času přináší plno změn. Vždyť Doktorem je najednou marnivý dětina, na kterého se po moudrém a melodramatickém Desátém zprvu zvyká docela těžko. Jenže v dlouhodobém příběhu, jehož cípy vyčuhují i v samostatných epizodách, přichází i pohádková Amelia Pond a vrací se River Song nebo parta stvoření, v jejichž přítomnosti neradno mrkat. Nový hlavní scénárista zkrátka vytahuje všechny své staré zbraně a když jsem se nechal v novém prostředí usadit, byla to nakonec jízda, na kterou se nezapomíná. Tajuplná, dobrodružná, třeskutě vtipná i dojemná. 6. série - 100% - Nejkomplikovanější příběh, který kdy jeden Pán času prožil. Od kovbojského klobouku k jezeru Silencio, se zastávkami u Ticha nebo v kanceláři Adolfa Hitlera. Moffat si zkrátka usmyslel, že protáhne Matta Smithe všemi hereckými polohami v jednom velkém a řádně nepřehledném dobrodružství. A to se mu mohlo po cestě kdykoli rozsypat a skončit na nejhorším místě, kde si Tardis dokážete představit. Místo toho je tu nejlepší série se stále úžasnější River, nespočet příjemně mrazivých momentů a ten nejroztomilejší párek Pondových. Nepopsatelně strhující a co se týče epičnosti i nepřekonatelná sezóna. 7. série - 90% - Když jsem slyšel sliby epizodických dobrodružství, nevěřil jsem - a dobře jsem udělal. Scénáře sice do určité chvíle plní hlavně dobrodružné sny svých autorů, ale po vánočním speciálu jsme zase tam, kde se Steven z pozice showrunnera cítí nejlépe, tedy v příběhové nitce vetkané do většího celku. Uznávám ale, že tentokrát trochu zakopává. Doctor sice pořád pádí vstříc uchvacujícím světům, ale občas jsem se přistihl, že podle dějové premisy jsem danou epizodu čekal ještě o něco lepší a to ať už jsme u dinosaurů, na divokém západě nebo v šarlatovém horroru. Proč tedy šplhám v hodnocení znovu takhle vysoko? Protože mi nově příchozí dáma ukradla srdce a podzimní finále mi ho naopak zlomilo - a protože ve chvíli, kdy zazní Goldovy fanfáry a odehrává se mi před očima nějaký epický moment, povýšený hulákajícím Smithem, zkrátka nemám obrany. Proto pořád zůstávám oddaným fanouškem a jen volám "Run, you clever boy!" 8. série - 90% - Jak v narozeninovém, tak ve vánočním speciálu přibylo zvratů a hlavně změn veškerých pravidel tolik, že by to jindy vystačilo minimálně na dvě sezóny. Já ale obě epizody hltal hned při několika projekcích a o to těžší úkol stál před celým týmem v čele s nově příchozím Capaldim. A nutno říct, že klopýtající úvod v podobě Deep Breath mu úlohu zrovna neulehčil. Stejně jako minulý, tak i osmý rok překvapuje tím, že epizody, které na papíře vypadají nejlépe, nakonec fungují jen napůl (prostřední dvojice The Caretaker a Kill the Moon) a naopak ze zdánlivě bezvýznamných výplňovek se stávají události, o kterých nadšeně vyprávím ještě celé týdny (Flatline a překvapivě i pro většinu diváků problematická In the Forest of the Night). Moje váhání nad tím, jestli Dvanáctkově úvodní anabázi více sluší přívlastek "nadprůměrný" nebo přece jen "úžasný" tak ke druhé možnosti definitivně překlápí dech beroucí finále. V něm Moffat zavírá ústa všem nevěřícím, nepokouší se brzdit živelnou Missy a pomocí Clařiných nafukovacích očí znovu dokazuje, že tenhle seriál vážně není (jen) o bláznovi v budce. 9. série - 100% - Who's been stealing my nightmares? Byl to Steven Moffat, Doctore, a kradl tak důkladně, že výsledkem je nejlepší série za pořádně dlouhou dobu. Peter Capaldi dokáže rozdávat úsměvy i husí kůži a jeho čím dál výrazněji polidštěná regenerace mě fascinuje záběr od záběru víc. Když je navíc způsob vyprávění stylem dvojdílů dokonale funkční, ať už jde o velkolepé dalecké dobrodružství, nečekaně politicky průraznou debatu se Zygony nebo zamyšlení nad nekonečností časoprostoru po boku tajemné Ashildr, je zážitek takřka dokonalý. A když rozpoutá hlavní hrdina v brilantně gradovaném násobném finále opravdovou bouři, je dokonalý už úplně. Tenhle seriál má sílu v srdci pořád nezdolnou. Možná právě proto, že má ta srdce dvě. 10. série - 90% - Moffat se loučí a chce se loučit ve velkém. Znovu si bere pod svá křídla všechny ikonické zlosyny a stavuje se za Daleky, Kyberlidmi nebo za Missy a uzavírá spoustu kruhů. Nechce za sebou totiž nechat otevřeného vůbec nic a možná právě proto nestíhá kolem hned dvou letošních společníků naplno rozehrát delší linku a spíš je nechává být milými přihrávači. U Bill to funguje po vypravěčské a příběhové lince hlavně v úvodu a v závěru, Nardole se z trochu nečitelného tvora stal spolehlivým odlehčením každé situace. A Doctor sám je v Capaldiho lehce vyčerpaném, ale o to odhodlanějším podání dokonalým vzorem a nemít Davida Tennanta v nejužší herecké špičce, byl by to právě Peter, kdo by byl bez zaváhání mým nejoblíbenějším cestovatelem. Na vlastním diváckém zážitku pozoruji, že už jen těžko dokážu být kritický k jednotlivostem i celku a ať se řeší trezor, Mniši nebo závěrečné velkolepé dobrodružství na obří lodi, nevidím chyby a jen žasnu nad tím, kam se ještě Tardis může vydat. A pořád mi nějak nedochází, že se v jedenácté sezóně dočkáme velké změny. Legendární I don't want to go už dlouho nebylo takhle aktuální a jeho milé použití ve finále mě jen těžko připravuje na to, co musí přijít. 11. série - 80% - Kdysi se povídalo, že s příchodem Moffata za kameru a Smithe před ni seriál prochází jistým restartem, ale nikdy jsem podobné teorie nepochopil. Chápu je až teď, když se o pár let později objevily znovu s novou regenerací Doctora i hlavního scénáristy. První případ je překvapivě tou nejmenší změnou. Jodie Whittaker je kouzelná, odvážná, praštěná, geniální a dost často "tennantovská", takže jsem při každém jejím monologu nebo typické doctorovské frajeřince blažený. Nečekanou změnou je ale koncept, kdy je hlavní postava (i netradičně vysokým počtem společníků) víc než kdy dřív součástí kolektivu než extravagantním sólistou. Kouzlení sonickým šroubovákem v hodině dvanácté a spousta nesrozumitelných technicko-mimozemských drmolení s tím spjatá samozřejmě nechybí, obojího je ale nejméně v celé historii moderní éry. Chris Chibnall jako nový showrunner totiž zkouší stejnou měrou bavit jako vzdělávat a vychovávat. Mně podobný přístup nevadí, naopak, zkoušet po Moffatovi překonat velkolepé zkázy, plány a konflikty natažené klidně přes celou regeneraci, by bylo zhola nemožné. Pro moderní zmlsané a věčně negativně nastartované publikum se ale jedná o rudý hadr. Na to, že seriál odjakživa hlásí mírová poselství a zakládá si na tom, že je jedno, jak kdo vypadá a kam v životě míří, už se v tu chvíli zapomíná, protože v tomto případě se důležité myšlenky říkají na přímo a scénáristé je většinou nezaobalují do výpravných kulis. Zatímco nejen zdejší hodnocení tak v jedenácté sezóně zarážejícím (a co si budeme povídat, zaujatým) způsobem pokulhává, mně právě lidumilná Rosa, sociálně kritická Kerblam! nebo příjemně feministická The Witchfinders krásně zapadá do toho, co od dobrodružství v prostoru a času očekávám. Přes všechnu moji chválu se ale paradoxně jedná o nejslabší sezónu od Ecclestonových eskapád. Jakkoli mě baví všichni společníci (hlavně Graham), Jodie na samém startu potvrzuje, že je správnou volbou a povedl se i výběr nového skladatele, nejednou mě zamrzelo, že se až na výjimky a pár nenápadných zmínek nejedná o souvislý příběh. Rodinná linka se sice nenápadně vine více epizodami, ale jinak se skáče čistě epizodicky, ať už do minulosti, do budoucnosti nebo zpět do ozvláštněné současnosti. Žádný díl není špatný (jediný, který mě vyzněním minul, byl Demons in the Punjab), ale nejednou je dobrá myšlenka dotažena do ucházejícího nebo příjemného konce a jen málokdy do vyloženě prvotřídního. Nevadí to, bavím se spolehlivě a roční (!) pauza mě tuze mrzí, ale zároveň moc dobře vím, že to jde ještě o třídu lépe. 12. série - 90% - Návrat do časového víru naprosté divácké spolehlivosti. Přešlap je tentokrát jen v dobře mířeném ekologickém poselství, kdy v epizodách Orphan 55 a Praxeus chybí u moralizujících monologů na téma zničené planety už jen blikající žárovička při výchovných sděleních. Jenže všechno ostatní si nejen v porovnání s minulou sezónou dokonale sedlo. Dlouhodobá linka s ikonickým záporákem, nervy drásající gradace jednotlivých zvratů, divácky oblíbené tajemno či duchařiny, spousta vesmírné akce a nakonec i pořádně velkolepé finále s davovými scénami nebo přílety obřích lodí, tak jak to známe ze starých časů. Vzhledem k neúnavné Jodie, která dokáže rozjívené a o to více pak i utišené momenty vytěžit na maximum a Grahamovi, mile usazenému do dědkovsky nechápavé role, si troufnu i nenápadně nadhodnotit. Radost z toho, že můj milovaný seriál pořád nekončí a vrátil se na vrchol, je totiž obrovská. () (menej) (viac)

Vánoční invaze (2005) (S01E14) 

Začátek kouzelného dějového období a nečekaná ochutnávka síly britských seriálových Vánoc. Daviesova předehra druhé sezóny mi ale kromě spícího Doctora nebo bojové ruky dala jednu neocenitelnou zkušenost. Právě tady jsem poprvé pochopil, zač je toho Tennant a že během vánoční invaze může začínat nezapomenutelná éra. A měl jsem pravdu. ()

Nevěsta na útěku (2006) (S02E14) 

Rozjitřené emoce z finále minulé sezóny se ještě ani nestihly uklidnit a už se na návštěvu stavuje upovídaná a věčně nespokojená zrzka. Na Donninu vyřídilku jsem si sice pořádnou chvilku zvykal, ale situace, ve kterých Doctor musí reagovat na zcela odlišný typ společnice, naštěstí vyšly na jedničku. Překvapivý, sebejistý a hlavně uspokojující nástup druhé poloviny Daviesovy éry. ()

Plavba zatracených (2007) (S03E14) 

Nejvelkolepější sváteční dobrodružství Daviesových tvůrčích časů. Doctor zachraňuje ty, kteří si to tak úplně nezaslouží, ztrácí ty, kterým bychom záchranu přáli o poznání víc, a pronáší u toho legendární monology, po kterých chceme domů Davida Tennanta nejen na Vánoce. Jeden z nejsnáze opakovatelných výletů posledního Pána času, který díky špetce hvězdného prachu nechává na duši drobné sladkobolné jizvy. ()

Další doktor (2008) (S04E14) 

Viktoriánský Londýn je pro mě vždycky lákadlem z největších a je proto škoda, že příběh s druhým poděsem, volajícím "Allons-y!", zůstává tím nejslabším Daviesovým speciálem. Cybermeny jsem si do té doby užil už opravdu dosyta a další podrobnosti jejich závitů a obvodů znát nepotřebuji. Přesto se i tahle cesta nakonec vyšvihne do pořádných otáček, protože místo jednoho Davida střílejí charismatem dokonce hned dva. Tennantovu obvyklou melodramatičnost podporuje Morrissey více než důstojně, a když zimní atmosféra navodí správné rodinné hodnoty, začnu jihnout, ani pořádně nevím jak. ()

Planeta mrtvých (2009) (S04E15) 

Speciál bez nutnosti obtočení zápletky kolem vánoční atmosféry sliboval bezhlavé dobrodružství a díky velepříjemné Michelle Ryan a náladě připomínající Indianu Jonese mi ho také přinesl. Davidovi podobně odpočinková adrenalinovka po nejrůznějším loučení a dojímání (a před pořádnou várkou dalších) vysloveně sedí a na létající autobus zanechává jen ty nejpříjemnější vzpomínky. ()

Vody Marsu (2009) (S04E16) 

Kdo by od poslední řadové epizody jedné éry čekal bezstarostné dobrodružství s příjemnou náladou, které dodá čas na poslední nádech před skokem do vody, nemohl by být od pravdy dál. Nepřáteli jsou totiž pořádně vlhnoucí zombies, expedice se každým svým krokem vrhá v ústrety nepěknému konci a Doctor? Ten by i pro zakázanou záchranu nejraději roztrhal nebesa. Při těch nejzapálenějších scénách zkrátka trne v zádech i těm nejvěrnějším Tennant-freaks a čekání na Konec času je najednou náročnější než kdy předtím. ()

Konec času - 1. část (2009) (S04E17) 

Zlé sny nám přivály divácky nejoblíbenějšího Doctorova protivníka a v kombinaci s další (ovšem stále dostatečně zneklidňující) megalomanskou zápletkou o konci všeho a všech se Davies loučí vpravdě královsky. K poslednímu vstupu do Tardis se sice míří velkou oklikou, ale díky dokonale dojemnému vztahu hlavního hrdiny s Wilfredem a exhibici Johna Simma si David má celou dobu s kým nahrát a čím oslňovat. Poslední nádech před skokem do hluboké studené vody. ()

Konec času - 2. část (2010) (S04E18) 

Balvan v břiše těžší, než když jsem jako dítě očekával Vinnetouův poslední výstřel - a vědomí, že díky Daviesově éře bude Doctor Who nesmrtelný. 10 is my Doctor. ()

Vánoční koleda (2010) (S05E14) 

Přestože už pátá série jako taková dostatečně naznačila možnosti nové osobnosti ústředního hrdiny, byla to až právě Koleda, při níž jsem definitivně pochopil, že budu mít Doctora s tváří Matta Smithe rád. Protože tenhle věčný příběh minulých Vánoc je nejen magicky tajemný, půvabně romantický a dokonale teskný, až srdce usedá. On je to možná nejen můj nejoblíbenější speciál, ale po chvilce přemýšlení i nejoblíbenější samostatný příběh jednoho neukočírovatelného cestovatele časem a prostorem. Jeho (pro tuto regeneraci tolik typická) tenká hranice mezi moudrým poutníkem a snadno popudlivým dětinou nebyla nikdy tak jasně patrná jako ve chvílích s nerudným Sadrickem. ()

Doktor, vdova a skříň (2011) (S06E14) 

Hodně radosti, hodně dětské naivity, rozechvívající tajemství a přesně podle mých tajných očekávání i menší várka slz. Moffatovy samostatně stojící speciály zkrátka berou za srdce takovou silou, že se z doctorovského svátečního dojímání stala příjemná vánoční tradice. ()

Sněhuláci (2012) (S07E06) 

Provázané dějové nitky svátkům v Tardis sluší stejně moc jako dětské nadšení z předchozích dvou dobrodružství, jen trochu odvádí pozornost od samotné vánoční podstaty, jakou se poslední Gallifreyan v tomto období vyznačuje. Okolnosti mě potom nutí téměř k označení "nejslabší speciál", ale za to může asi ona zdánlivá bezvýchodnost a smutek, kterému se ani Doctor nemůže vyhnout a který tentokrát někde hluboko v srdci zůstává. ()

The Day of the Doctor (2013) (S07E15) 

Brouzdání ve vtípcích nedávných sérií, pomrknutí na znalce těch dávných a zároveň čistá Moffatovina, která nedokázala a ani nechtěla být jen oslavným zpěvem. Díky kombinaci Mattovy vyřídilky a Davidových nekonečných očí měl den Doktorův nejvyšší hodnocení téměř předplacené, ale na pozadí Pádu Gallifrey, tíhy odpuštění, střídání vzhledu Tardis, možnosti naznačeného kurátorství nebo kouzlu posledního záběru mu nic fanouškovsky přidávat nemusím. ()

The Time of the Doctor (2013) (S07E16) 

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... ()

Last Christmas (2014) (S08E13) 

Probuzení. Osmá série byla plná náznaků Dvanáctkových možností, ale v poslední chvíli se vždycky ucuklo a Capaldi zůstal v poloze většího či menšího mrzouta, kterého není těžké mít rád, ale vyloženě milovanou regenerací není. Až o Vánocích je z něj právě takový Doctor, kterého potřebuji a který díky pár upřímným zasmáním zůstává hned po Tennantovi nejoblíbenější tváří milovaného cestovatele. Že se tomu tak děje ve velice chytré podívané okořeněné gradovaným překvapováním diváka a za asistence příjemně mrazivých nepřátel, je jen dalším důvodem k nejvyššímu hodnocení. Vánoce to nebyly poslední, ale kdyby opravdu byly, jen těžko mohly být naplněnější. ()

The Husbands of River Song (2015) (S09E13) 

It's like loving the stars themselves. Komedie chvíli dobrodružná, chvíli romantická, chvíli situační a nemalou chvíli i nepokrytě ztřeštěná - a celou dobu zakrývající věc neutajitelnou. Totiž to, že setkání Dvanáctky s River je tím nejupřímnějším slaďákem, jehož pravá síla je v nostalgii a v tom, co všechno tihle dva prožili, ať už zrovna hráli spolu nebo proti sobě. Dost možná nejlepší epizoda s Alex Kingston, kterou Steven Moffat dlouho odmítal všem naléhajícím fanouškům napsat, ale já stejně nevěřím, že ji někde v hlavě neměl rozmyšlenou dlouhé roky dopředu. ()

The Return of Doctor Mysterio (2016) (S09E14) 

Některé ságy nedokážou podat vývoj superhdiny ani v trilogii tak přesvědčivě, jak to Moffat zvládne během pouhé hodinky. Roční doctorovská absence v kombinaci s typově dokonale obsazeným Chatwinem, Capaldiho steskem v očích a obvyklé hravosti může za to, že i když se jedná v konkurenci několika posledních let o rozhodně nejslabší speciál, optimistickou a komiksovou náladu rozlil u nás doma naprosto spolehlivě. ()

Twice Upon a Time (2017) (S10E13) 

Children can hear your name. Odchod éry legend pomaloučku a polehoučku. Přátelsky a mírumilovně laděný díl, kdy se nevyhnutelná regenerace neodehrává v náladách smutku, ale ve střídání nostalgie, pomrkávání a usměvavých slz. Peter Capaldi mi přirostl k srdci ještě mnohem více, než jsem před pár lety čekal a jakkoli jsem se první scény Třináctky nemohl dočkat, neloučí se mi s jejím předchůdcem vůbec lehce. Ba co hůř, pořád mi nedochází, že u nových epizod nebudu vídat jméno Stevena Moffata. Tvůrčí génius dal moderní éře pevnou tvář tajemna a strachu a v posledních šesti sezónách také pokaždé sevřené téma a koncept "pevně daného zmatku". Snad právě proto, že samotná poslední epizoda se tak netváří, je těžké pochopit, že nastává mnohem větší revoluce, než když se svého času loučili Davies, Tennant a spol. O to dojatější jsem, že onen konec všichni zúčastnění vítají s očividným úsměvem. ()

Súvisiace novinky

Jak to vypadá s filmovým Star Trekem?

Jak to vypadá s filmovým Star Trekem?

12.01.2024

Je tomu už téměř osm let, co do kin dorazil zatím poslední filmový Star Trek s podtitulem Do neznáma. A zatímco o přímém pokračování série v hlavních rolích s Chrisem Pinem, Zacharym Quintem a Zoe… (viac)

Temný případ nabírá posily

Temný případ nabírá posily

24.09.2022

Jedna z hlavních tváří seriálu Deadwood John Hawkes, bývalá hvězda seriálu Doctor Who Christopher Eccleston a nesnesitelná teta z Harryho Pottera herečka Fiona Shaw se nově připojují k obsazení… (viac)

Zemřel herec David Warner

Zemřel herec David Warner

25.07.2022

Nekorunovaný král filmových „záporáků“ a britský džentlmen s neuvěřitelně plodnou kariérou, která čítá na dvě sta třicet filmových a televizních rolí - těmito slovy by se dal představit David Warner,… (viac)

Doctor Who má novou tvář

Doctor Who má novou tvář

09.05.2022

Stanice BBC oznámila novou hlavní tvář slavného a desítky let běžícího seriálu Doctor Who. Titulní roli již čtrnáctého Pána času tak počínaje další sérií ztvární 29letý rwandsko-skotský herec Ncuti… (viac)

Reklama

Reklama