Suzume
Suzume no todžimari
Suzume's Locking Up
Suzume
Suzume
Suzume
Réžia:
Makoto ŠinkaiScenár:
Makoto ŠinkaiKamera:
Rjósuke CudaHrajú:
Hokuto Macumura, Nanoka Hara, Eri Fukacu, Hakuó Macumoto II, Šóta Sometani, Sairi Itó, Kotone Hanase, Kana Hanazawa, Rjúnosuke Kamiki, Aimi, Takara Hačija (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Moderný dobrodružný anime road movie, kde 17-ročná Suzume pomáha záhadnému mladíkovi zatvárať dvere z iného sveta objavujúce sa na opustených miestach, aby spolu zabránili ničivým katastrofám po celom Japonsku. Na ceste za týmto poslaním musí čeliť množstvu nástrah, prepojeniu minulosti, prítomnosti a budúcnosti a uchovať si žiariaci lúč nádeje aj v najťažších chvíľach. (Itafilm)
(viac)Recenzie (96)
Zatiaľ posledný film Makoto Šinkaia vytvára novú mytológiu a podobne, ako jeho predchádzajúce snímky je táto mytológia paralelná so skutočným svetom. Zasahuje do neho, ale poznať ju môžu len vyvolení. Tento fantasy princíp na jeho filmoch zbožňujem a v zásade je mi sympatický v akomkoľvek médiu. Množstvo vizuálne podmanivých scén, jemnocitný humor a skvelo napísané postavy vytvárajú mozaiku pocitov, ktorá sa hlavne ku koncu odvďačí funkčnými emóciami. Celé je to vlastne brané ako road movie s fantastickým prvkom. Plný počet ( a to aj napriek fantastickému finále) ale nemôžem dať, pretože niektoré aspekty ( teta- Suzume/ vzťah Daijina a Suzume) sú načrtnuté a uveriteľné, ale nie pre mňa dostatočne rozvité. Viem si predstaviť, že mať to o pol hodinu viac bola by to chuťovka. Takto mi tam niečo dôležité chýbalo. Čo ale oceňujem je, že téma zemetrasení a tsunami tu dostáva veľký priestor a súvisí s vytvorenou mytológiou. Obohacuje to dielo o nový rozmer a o novú drámu. Takže určite stojí za videnie. ()
Animeáče sú celosvetovo populárnou žánrovou odrodou animovaných filmov. Majú obrovskú fanúšikovskú základňu a to ozaj nie malú. Už len nejakých 120 mil bude zo samotného srdca žánru, Japonska. A preto už len za to úklon. Fantázia týchto filmov nepozná hraníc, žijú vlastnou fyzikou, vlastným kódexom, svojským kresleným spracovaním. U mňa ale predsa nemajú tradíciu. Možno aj keby som na nich vyrastal, nebol by to rodinný vzťah. Neodcudzujem však. SUZUME je krásny a dojemný príbeh s brilantným vizuálnym prevedením, predsa ma však stále nepresvedčil o dokonalosti kultu menom Anime. ()
Tak nevím, byla to pohádka? Po odchodu z kina jsem byl trochu paralyzován rezolutní odpovědí mých společníků, že jim to jako pohádka rozhodně nepřišlo, za mě tedy film, kde zlo je poraženo (dobře zde jen uvězněno) a láska vše vyřeší (ledy roztaví) trošku tak působí. Navíc mi zákonitosti světa zde přišly hodně vycucané z prstu, pomineme-li (opět dle mého typicky pohádkové) věci, jako že brána do podsvětí je ve formě zcela obyčejně vypadajících dveří, a lidi se lusknutím prstu mohou proměnit v židle, spíše mi vadily prvoplánové věci, kde scénáristé mění pravidla hry, jak se jim to zrovna hodí, červ je sice neviditelný obyčejným lidem a postavy po něm mohou šplhat nebo se jím propadat, když je potřeba dramatická scéna, ale zároveň způsobuje při dopadu zemětřesení, SPOILER: kočka nás celou dobu přesvědčuje o důvodu nemožnosti záchraně hlavního hrdiny, ale jakmile opravdu umře, pak bez potíží vše zachrání přesně tím způsobem, co předtím nebyl možný. KONEC SPOILERU Technická stránka filmu byla ale jak je u filmů od Šinkaje zvykem celkem působivá až na pár drobností, jako nepříliš hezky vypadající pohybující se 3D postavy v pozadích. Soundtrack nenadchne neurazí. ()
Makoto Šinkai zas jednou ukazuje, že je mistrem svého oboru, to jak v ohledu animace, tak i vyprávění romantických příběhů. Ne, Suzume není jeho nejlepším filmem. Vrchol jeho kariéry přišel relativně brzo v podobě Your Name., které už asi nebude překonáno a jeho tvorba se bude charakterizovat tím, jak blízko se k němu přiblíží. U Suzume máme opět dvě hlavní postavy, které si diváka bez problémů získají. Do fantasy přejdeme během prvních dvou minut a musím říct, že se jedna zatím o nejepičtější Šinkaiovu romanťárnu. Dějí se tam vskutku velké věci, které nepřebijí komorní romanci, jež spojuje ústřední dvojici v cestě za konáním dobra. Přes místy komediální vsuvku to celé působí velmi osudově, čemuž velmi pomáhá hudební doprovod. Méně se tu vsází na dialogy a více na činy i zážitky, které oba hrdiny spojí. Takže tu máme ideální poměr klasických trademarků a nového, co ve filmografii Suzume jednoznačně oddělí. Jo a nechybí i hodně těch vlaků samozřejmě, takže není o čem. Snad si Makoto podrží formu i nadále. ()
Romantická linka ani doprovodná hudba mě sice neuchvátila tolik jako u Your Name, ale výchozí premisa je rozhodně zajímavá. Středoškolačka Suzume se jednoho dne seznámí s mladíkem, který hledá dveře - portál do jiného světa. Dveře musí udržovat zamčené, aby se do současného Japonska nedostali červi způsobující ničivá zemětřesení. Mladík je ale zaklet do podoby dětské židličky a Suzume musí vyrazit na dlouhou cestu napříč Japonskem, aby ho vysvobodila. Žánrově se tedy jedná tak trochu o road movie s fantasy prvky, roztomilým kocourkem a mluvící židličkou. Tohle anime tedy není jenom pro dospělé, zaujme jistě i trochu větší děti, zkuste to :). ()
Film je od první scény doslova vizuálně uchvacující a jednoznačně si zaslouží stříbrné plátno. Příběh, ač poměrně jednoduchý, tak je velice hezky zpracovaný. S hlavní hrdinkou procestujeme celé Japonsko, a to většinou dost ve spěchu, takže film nemá skoro žádná hluchá místa. I přesto se do něj vešel nespočet perfektních detailů a přes celkový depresivní nádech i několik vtipných momentů. Ani romantická linka nepůsobí jako že tam je na sílu a všechno to dohromady nádherně šlape. Soundtrack také vynikající. Zejména hudební motiv otevřených dveří tomu dodává skutečně děsivý katastrofický dojem a ústřední motiv je taky naprostá pecka. Jeden z nejlepších filmů Makota Šinkaie a podle mě anime vůbec. ()
Remeselne dobre natočený film s vynikajúcim grafickým vizuálom, ktorý je na dnešné pomery určite jeden z top filmov čo sa týka vizuálu samozrejme. Makoto Šinkai vo svojej podstate natáča filmy, ktoré sú si veľmi podobné a v tomto prípade Suzume no Tojimari za mňa vôbec nevybočuje z toho čo sme u neho videli, ale to rozhodne nie je nejaký veľký problém. Dalo by sa polemizovať či element toho, že sa cestuje po Japonsku dodáva filmu nejaké plusové body, ale za mňa vôbec nie, lebo hlavnou devízou je minulosť hlavnej hrdinky a prítomnosť čo sa týka jej nového "kamaráta" heh "stoličky". Je tam cítiť hlavne pokus vyvolať v divákoch emócie a tu považujem, že sa buď nepoužili tie najlepšie "zbrane", alebo ma to emocionálne, až tak nedostalo a film proste je vynikajúci pre iné veci ako tie, že by diváci boli zasiahnutý príbehom emocionálne. Preto ako som spomínal na začiatku film je remeselne dobre natočený a tým myslím nie len po grafickej stránke, ale aj po tej hudobnej, kde sa vynikajúco strieda rôzna hudba a to dodáva filmu dynamiku. Za mňa sa musí v emotívnych chvíľkach aj trocha spomaliť a nie vždy si udržiavať tú rýchlu dynamiku filmu, lebo divák si potrebuje vychutnávať niektoré situácie dlhšie. Makoto Šinkai rozhodne vie natočiť lepší film po emotívnej stránke Kotonoha no niwa a aj lepší film podobný ako tento Kimi no na wa. Čo by sme mohli spomenúť ako výrazný posun je zmysel pre detail a to nie len v grafickom ponímaní. Celkovo film hodnotím veľmi kladne napriek tomu, že ho neodporúčam ako to najlepšie dielo od tohto režiséra (po vzhliadnutí absolútne všetkých filmov od tohto režiséra), ale Suzume no Tojimari stojí určite za pozretie. ()
Aj napriek veľmi zvláštnemu námetu dokáže Suzume po celý čas udržať divákovu pozornosť a to aj vďaka dokonalej a krásnej animácii a úžasne trefnej hudbe, ktorá len dopomáha k potrebnému napätiu a emóciám. Len ako som povedala, bolo to čudné (zato originálne!), hovoriaca mačka povedzme, ale stolička to už je trošku iná fantasy. Videné v kine Cineplex Mannheim v originálnom znení. 70%. ()
Já Japonské animované filmy moc nevyhledávám, ale zatím, co jsem viděla, tak se mi strašně moc líbilo. Možná bych tomu mohla dát šanci víckrát než jen při nominacích na Oscara. Nevěděla jsem, co od Suzume čekat, nakonec se mi to moc líbilo. Příběh je zajímavý, originální fantasy, které je vizuálně krásně zpracované. Jediné, co bych vytkla je stopáž, mohlo to být o takových dvacet minutek kratší. ()
Anime zamerané skôr pre dospelého diváka. Ale ak má byť cieľová skupina staršie publikom, to hneď za krásnou kresbou odhalí slabý príbeh a plytké postavy. Aj na japonské pomery bola hopsajúca stolička trochu úlet, alebo by sa to dalo označiť aj ak nedostatok kreativity. Za mňa osobne jeden zo slabších filmov od Šinkaia. Možno som od Suzume len priveľa očakával. Jeho ostatné diela ma doslova očarili. ()
Tak tohle byla naprostá pecka s pro mě nejsilnějším a nejoblíbenějším nosným tématem, které samozřejmě není hned na začátku jasné, ale o to víc mě to na konci moc dostalo. Ano, je to obalené v těch nádherných barvách a celkového vizuálu, sympatických postavách, skvělé hudbě a poutavého fantasy základu, ale furt se to tím tak nenápadně valí....byl to moc krásný film. A bylo strašně fajn na chvíli vypnout a užít si to :) ()
Jeden z mála rákosnických filmů, které mají hlavu a patu a postavy se tam nechovají jako úplní retardi, což se cení. Pořád to sice ještě neznamená, že by mě to kdovíjak bavilo, ale aspoň se na to dalo ve zdraví dodívat. Šinkai je pro mě asi jediný japonský stravitelný autor. 65% ()
Takhle nějak si představuju dobrou Shinkaiovku vyšší kvality. Fantasmagorický, ale poutavý děj, který dokáže svou fantasy podstatu zajímavě vměstnat do reálného světa, vcelku zajímavé postavy, jejichž příběh a osudy jsou odhalovány postupně, a nakonec hromady krásných záběrů, bez kterých by to nebylo ono. Hrozně se mi líbilo, s jakou úctou se zde přistupovalo k opuštěným místům, jež byly středobodem všeho - aby bylo možné zavřít dveře, z nichž plynula potenciální katastrofa, bylo třeba se do takového místa vžít a představit si, jak před svým zdárným koncem kypělo životem. Jako člověk, co se zajímá o urbex a hlavně minulost opuštěných míst, tohle bylo přímo pohlazením po duši, se kterým jsem se dosud v takovéto formě nesetkal. Zbytek mě bavil tím, že se neodehrával jen na jednom místě, ale hrdinka postupně procestovala půlku Japonska a dostala se i do míst, jaká bych zde vůbec nečekal a nebýt jistých událostí před 12 lety, tento film by nevznikl. Nebo by přinejlepším pojednával o něčem zcela jiném. Většina skutečností byla postupně vysvětlena a v rámci svého nápadu dávala tak nějak smysl. A když už jsem si myslel, že se film přiblížil svému konci, tedy se dobral scénám z traileru (jehož jsem kvůli tomu proklínal), ve skutečnosti se jednalo o rozjezd, což bylo zajímavým a vítaným překvapením z mé strany. Kimi no na wa stále zůstává pomyslným vrcholem Shinkaiovy tvorby, nicméně Suzume s přehledem přebila (za mě dost slabé) Tenki no Ko. Jsem s projekcí velice spokojen a ještě víc, že se tento skvost dostal i do českých kin. 8/10 ()
"JÁ JSEM TVŮJ ZÍTŘEK." Kdybych to chtěl hodně zobecnit, řeknu klasický zástupce animé v naší distribuci :) Hodně emocí, krapet divné, v mnoha aspektech originální. Ale samozřejmě, nikdy to není tak jednoduché - zrovna tady, na jedné straně intimní zpověď mladé slečny, její první milostné vzplanutí... a na druhou stranu totální ujetá chapadlácká fantasy :) A teď se to bije! V dobrém slova smyslu... Provedení je jednoznačně perfektní, dějově je to zajímavé, jsem rád, že se to dostala i do tuzemských kinosálů. 80% ()
Opakovat to nebudu... ALE JO! Ať si to všichni přečtou. Anime mě nikdy nepřestávají překvapovat. Na Suzume jsem se hrdě těšil a dostal jsem to, kam mi srdíčko duši položilo. Jednoznačně dobře pochopitelný a hlavně nenáročný film, plný dobrodružství při zavírání dveří, cestování po světě za opuštěnými místy a seznamování s novými lidmi alias týpkem, kterému nešla zavřít střecha auta. Samo o sobě ten film dává přednost citům a hlavně pointě, která je velmi bolestivá pro každého člověka... a to je minulost. A co souvisí s minulostí? No vzpomínky. Kolik lidí by chtělo udělat něco jinak a změnit sama sebe. Tenhle film není jen o otevírání dveří, jak z pohádky o té malé Karolínce, kterou vyprávěla Bohdalová ale o poselství, že se prostě nedá vrátit čas, ale dá se ho změnit jiným způsobem a to je poselství, za kterým se musí Suzume protlačit. Ač film jako takový nemá moc co s pusinkováním a tradičním olizováním nic moc společného, i tak jsem filmu dal plný počet, už díky tomu úžasnému provedení příběhu, zvratů, nečekané pravdy a přiznání. Mě se tam strašně zalíbil ten kocourek a i když byl hajzlík, který dělal problémy, vše se otočí jinak. Mě upřímně mi ho bylo i líto v jedné scéně, kterou tu nechci teď zmiňovat. Takže joooo. ()
Měla jsem od toho dost velká očekávání. Bohužel se nenaplnila. První polovina filmu je doslova uhekaná, příběh slabší, stále dokola se opakující jeden motiv s jednou mantrou v malinko se měnících kulisách. Takhle to jde 2/3 filmu, místy jsem se nudila (a podle reakcí v kině jsem nebyla jediná), místy mě rozčilovala hudba, která byla pro má ouška násilná. Optimistický závěr mnohé vylepšil, ale přesto doporučení tomuto filmu nedávám. Lepší průměr 66%. ()
Sedmnáctiletá Suzume si to pádí na kole do školy a narazí na týpka se jménem Souta. Ten u sebe nosí klíč s jehož pomocí zavírá portály, které můžou způsobit katastrofy v našem Světě. Vize portálů a jejich armagedonu však vidí pouze dva hlavní hrdinové, nikdo jiný, ostatní lidé jsou pouze upozorněni aplikací, která v Japonsku hlásí blížící se zemětřesení (všem do smartphonů), klasický Šinkaiův motiv transparentních světů. Daijin, mluvící kočka, třetí ústřední postava příběhu, Soutu změní v třínohou židli a tak S+S zamykají portály a snaží se chytit Daijin, která je celou dobu provokuje a bere to vše jako hru, ovšem zdánlivě, vše má svůj důvod, jak se dozvíte později. Už v polovině filmu se to zamotá a začne stáčet nečekaným směrem, odhalovat a zaobírá se nejen (přírodními) katastrofami, ale i osobní tragédií ztráty, a v mnoha ohledech tak pokračuje v tradici, kterou nastolil třeba Miyazaki. Kdo už někdy viděl něco od Šinkaie, jeho filmy jsou spíš variace, než že by přínášely něco nového a pokud je nevidíte příliš rychle po sobě, po čase se vám to vykouří z hlavy a tak to nepůsobí až tak repetitivně. Ale pořád bych řekl, že když jsem si prvně pustil, už jen klip k jeho 'The Garden of Words' (song: I spoke to the devil in miami, he said everything would be fine), v době, kdy byl XXXTentacion ještě naživu, tak něco obyčejnějšího, jako tohle, i jen jako klip (natož pak samotný film!), mělo větší emocionální klimax, než poslední tři Šinkaiovy celovečeráky. Ale řekl bych, že tohle je slušnější a lepší, než jeho poslední 'Weathering with You'. Vizuál je, jako vždy, v momentech dechberoucí a ty nechutně pozitivní konce vám tak trochu zalezou pod kůži, protože nejsou až tak patetické. Šinkai zkrátka ví, jak na tu strunu hrát, speciálně v tom, jak svoje příběhy zakončuje, jakoby vždy velmi zkratkovitě, silně a "v momentu". Jakoby otevřeně. A to se mi líbí, připomíná mi to skutečné "konce" ze života. ()
Kdo čeká klasickou fantasy miyazakovského formátu, bude krutě zklamán, Suzume prostě pokračuje v trendu nastoleném v Tenki no ko. Je jen lépe čitelná ve své vnitřní metarovině, protože ten fastasmagorický bizár je tentokrát rovnoměrně rozprostřen po celé stopáži filmu a závěrečná katarze poskytuje dostatečně osvětlující retrospektivní vhled do traumatu hlavní hrdinky. Protože o ničem jiném, než o vyrovnávání se s traumatem ze smrti, tahle útěková hříčka není. Ovšem osobní rovina se tu lépe překrývá s tou celospolečenskou - Suzume bojuje s nevyzpytatelným a neuchopitelným nebezpečím (prezentovaném spíš tou zlomyslnou kočkou, která otevírá portály, než samotným obřím červem) za všechny obyvatele Japonska, a zároveň se jí od všech, které potká, dostává až neuvěřitelné podpory. Absolutně dokonalý film pro psychoanalytiky, pro fanoušky klasické fantasy spíš noční můra. ()
Fascinující anime, u kterého projekce na plátně přidá na zážitku. Poetické dobrodružné fantasy z Japonska, které (i díky těm kočkám) připomnělo genialitu Mijazakiho. 75 % ()
Makotovi filmy mi zacinaji sedet vic a vic. Suzume je prekrasna fantasy pohadka, ktera za srdicko zataha, po dusi pohladi a v brisku prijemne udela. ()