Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V čase, keď Druhá svetová vojna ešte vyzerala nerozhodne, sa na diaľku odohrával dramatický súboj medzi Spojenými štátmi a Nemeckom o to, kto prvý zostrojí atómovú bombu a získa tak rozhodujúcu prevahu nad nepriateľom. V Amerike bol tento tajný výskum známy ako Projekt Manhattan a jedným z jeho kľúčových aktérov bol astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakom sa spolu s tímom ďalších vedcov snažil zostrojiť vynález, ktorý mal potenciál zničiť svet. Bez jeho včasného dokončenia by sa ten istý svet nedal zachrániť… (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (1 327)
Myslel som, že po druhej projekcii, ktorá už nebola IMAXOVA znížim svoje hodnotenie. Úvodné nadšenie po pár dňoch, ako býva zvykom opadlo a prišli neurčité pocity. Preto prišlo druhé vzhliadnutie a skonštatovanie, že na zníženie nie je dôvod, pretože skutočne nedokážem nájsť vyčítavé slová. Oppenheimer je veľkolepé dielo, dnes už režisérskej ikony, ktoré má pohlcujúcu hudbu, fantastických hercov a neuveriteľnú kameru. Už dlho som nevidel film, kde sa mi miešali pocity úzkosti, nadšenia, smútku, prekvapenia a fascinácie. Klobúk dole. ()
Absolutně nechápu tu malost médií, která to srovnávají s návštěvností a Barbie ( Asi jako srovnávat Pravou blondýnu a Schindlerův seznam). Oppenheimer je úžasný film z nejzajímavějšího období dějin, které přesahuje do našich dnů. Není na tom nic složitého a každý, kdo má aspoň minimální přehled, bude v obraze. Stačí vědět, že byl nějaký projekt Manhattan a znát kontext doby. ()
7/10 ... po pravde som cakal po tolkych ovaciach nieco uplne ine... hlavne aj tu fyzikalno-chemicku stranku celeho procesu a to ako vobec dokazali na vyrobu jadrovej bomby dojst... tohto tam vsak bolo minimalne... bola to skor politicka spionazna drama v ktorej je z hlavneho hrdinu pomaly tvoreny zlocinec ktory sa zapredal rusom a to sa v 40-50tych rokoch v case najintenzivnejsej antikomunistickej doby v USA nijako neodpustalo ... ludia boli prenasledovani a najdolezitejsie boli informacie... idealne tie tajne ... takze ak vas tato tema a historia studenej vojny neoslovuje uplne tak budete obcas strateny ... nebolo to vobec zle ale vobec nerozumiem tym oslavnym basnam a hlavne odporucaniam ze to musi kazdy vidiet v Imaxe... uplne staci aj obycajne kino ()
Nevím jestli bych byl tak unešený, i kdybych to viděl jinde než v Imaxu na Floře. Docela dost přemýšlím během hodnocení nad tím jak moc velký zásah pro mě měl tento zážitek. Vím, že obrovský, ale od filmu bych čekal, že mě bude bavit i doma v televizi, což teď, však nezjistím. Celé tři hodiny jsem si nesmírně užíval pocit ze sledování a také zvuk, který se s tímhle příběhem silně pojí. Od Interstellaru, který mě naprosto uchvátil, jsem byl na každém novém Nolanově filmu v kině a upřímně nic mě už tolik nebavilo. Pokaždé bylo vše dokonale zpracované, ale přijde mi, že jde spíše jen o záběry než o příběh. Já jsem osobně velmi příběhový typ, který dokáže pochválit sebehorší film, když aspoň někde příběhově zaboduje. Rozhodně neříkám, že by Oppenheimer měl slabý příběh, to určitě ne, ale tady fakt jde spíš o kvalitní záběry, zvuk a herecké výkony. Délka je také poměrně dlouhá a nemůžu se zbavit pocitu, že se jedná o příležitostní počin než oblíbený film, na který člověk rád vzpomíná. Jak, ale můžete vidět dal jsem 4 hvězdičky a to hlavně proto, protože natočený je to brilantně. ()
3h v IMAX kině na originální 70mm kopii - byl to zážitek! Budování napětí skrze hudbu a zvuky, chytré propojení postav skrze asociace (jablko, věta...), nabitý avšak srozumitelný děj a velmi zajímavé ústřední téma. Atmosféra během filmu byla místy opravdu intenzivní. Závěrečná scéna mě pak donutila k zamyšlení (atomová bomba - globální oteplování - souvislost?). Za mě po Tenetovi opět zdařilý psycholicky přemýšlivý film. ()
Ani já to výjimečně na 5* nevidím. Při odchodu z kina jsem tak nějak vůbec neměl ten Wowpocit, který jsem měl po všech předchozích návštěvách v poslední době (John Wick, Indiana Jones 5...) (btw. i Indy ode mě dostal 4* :))... Určitě je to dobrý film, velmi kvalitní práce, úžasní herci, zajímavý příběh... ale něco tomu prostě chybí - bylo to 3 hodiny hodně o mluvení, myšlenkách, pocitech a samotném ději a až na výjimky (výbuch, kdy jsem v kině málem umřel :), některé části u nesoudu aj.) nevybočovalo. Za mě "pouhých" 85%! ()
20.7.2023 Další z očekávaných a zrovna u tohoto jsem měla vysoké očekávání, ale finální dojmy padly lehce níže. Celkově mi připadá, že se v této, momentálně, typické (velkofilmové) americké kinematografii většina režisérů, včetně Nolana, naprosto vyžívá. Je to něco, co dle mého není úplně stavěno pro Evropu a to mne i zajímá, jestli všechny pozitivní ohlasy na tento film přicházejí od lidí, kteří doopravdy pochopili toto nabušené kinematografické dílo, nebo zda pozitivní ohlasy chodí jen ze strany dlouho očekávaného Nolanového Oppenheimera a klasicky fantastické technické stránky. Jelikož mi přijde, že film byl nabušený až natolik, že jeho obsah přetékal a ještě k tomu byl tříhodinový, což je dost pro něco takového. Ne, že bych si ztěžovala na délku trvání, jelikož pro mne byla přívětivá. Ten fakt, že to bylo ale naprosto nabouchané odborným materiálem, mě drtil. Bylo toho tam tolik, že se v tom člověk ani nevyznal. Je to, jakoby se vzaly všechny existující materiály a spisy o existenci Oppenheimera a celého jeho týmu a ty se pak následně zfilmovaly se scénářem nějakého šílence do atomové fyziky. To, co tam bylo ale nejdelší a to mi doslovně vadilo, byly scény, kdy se s Oppenheimerem „soudily”. Byla to nekonečná sekce z filmu, která působila, jakoby vzali vše, co se tam doopravdy řeklo a doslova to narvali do filmu. Bylo to tímto zbytečně zdlouhavé a tuto nekonečnou debatu mohli zkrátit. Pak by to bylo tisíckrát více příjemné pro diváka. To stejné je (pouze) pár scén, které tam byly naprosto nadbytečné a vůbec tam nemusely býti. I bez nich by byl celý životopis Oppenheimera či film, portrétující Manhattan projekt, dokonalý a historicky přesný. Realističnost filmu mohla býti důkladná i, kdyby byl snímek kratší, či více přehledný. Tato zbytečnost film vedla k občasné nepřehlednosti scén, které působily, jakoby byly poskládané do mozaiky párkrát. Nejen nepřehlednost a dlouhost snímku, ale také nadbytečně moc postav, které do děje nijak nezasahovali a pouze sloužily jako matoucí nástroj pro diváka. Snímek měl ale dva časoprostory a v tomto případě mi přišlo, že se dalo v pořádku a bezchybně v časoprostorech orientovat. Někdy tomu napomáhala barevnost, někdy vizuál a někdy pouhé zamyšlení. To mne vede k barevnosti filmu, která je asi jasným nepřehlédnutelným faktem. Povšimla jsem si, že se RGB klasická vyskytovala ve scénách, kde šlo převážně o Oppenheimera, či to bylo z jeho pointy. Naopak scény černobílé většinu času obsahovaly tu druhou stranu v čele se Straussem, který se i v mnoha scénách vyskytoval. Šlo o zase jejich perspektivu. Toto je něco geniálního, co mě na filmu z pár věcí doslova fascinovalo. Bohužel to mělo nepříjemný a zdlouhavý scénář, který byl plný odborných termínů a faktů, kterým doslovně rozumí pouze znalci atomové fyziky, ale pořád to nezklamalo myšlenkami, hereckými výkony a vizuálem, který je pro snímky tohoto typu samozřejmý. Z většiny byl film postaven na Honu na čarodějnice, který se v té době v Americe, převážně Hollywoodu konal. Toto dokazuje, že pokud člověk nezná tyto „základně nezákladní” historické informace, je už doslova ztracen. Kvůli tomuto kořenu celého filmu a všech debat, se snímek hýbal i kolem politiky, bez které by se samozřejmě neobešel. Lze vidět, jak je politika vlastně ve všem. Ale coby ne, když se tu bavíme o Hollywoodském Honu na čarodějnice. Všechny pocity byly ztvárněny geniálními herci hvězdného obsazení, kteří nezklamali. Hlavně Cillian Murphy prorazil všechna očekávání a naprosto okouzlil celý film. Dokázal popsat subjektivitu postavy pouhou mimikou, která se dokázala dostat hluboko do divákovi duše a vyvolat v něm pocity, které na plátně pociťoval Oppenheimer. Takovou sílu Murphy měl. Ve scéně, kde se dupalo nohama na počest vybombardování Hirošimy a Nagasaki, byla mimika Murphyho naprostým příkladem. Nejen mimika, ale celá idea za touto scénou, která patří k mým nejoblíbenějším. Zde šlo nejvýrazněji v celém filmu vidět (i když se to v průběhu filmu projevovalo na více místech), jak Oppenheimer doopravdy trpí a jak je vyčerpaný. Celý tento proces ho unavil a trpí z toho faktu, co udělal, jelikož to nebyl až tak jeho účel. Nikde není ale řečeno, že toho doopravdy lituje, jelikož on se k tomu (historicky dosvědčeně) nikdy nepřiznal. Pouze můžeme vidět subjektivitu Nolana. Celou tuto scénu podporuje obraz a triky, které nechávají naběhnout husí kůži a to ani nemluvím o zvuku, který je až smrtelně geniální a tichem podporuje celou tu úzkostnou atmosféru. Tato scéna je ale obrovskou reflexí pro Ameriku. Poslední dobou se tito velkolepí američtí režiséři snaží reflektovat veškeré činy, které spáchají a následně si je pomocí toho díla vyčítají. To nemluvím ale ani o Americké propagaci, která tu samozřejmě po celou dobu byla zakomponována. Naopak fenomenální byly všechny efekty, které, jak je řečeno, nebyly udělány přes CGI, což je až neuvěřitelné. Všechny tyto efekty různých explozí měly místo ve filmu jako prostřihy v různých situacích, které se odehrávají a týkají se více, než přirozených situací ohledně jaderné bomby. Náhlé prostřihy tomu dodávají perfektní dynamiku a primárně v první hodině filmu mi dodávalo husí kůži. Kdybych mohla, oblíbila bych si to více, ale nebyla jsem schopna některou odbornou řeč pochopit a bylo to na mě chvílemi nepřehledné, až mě to neuchvátilo. Možná by byl IMAX lepší volbou, ale nemám na to prostor. Možná by to ale i tak nezlepšilo moji myšlenku, která se týká hlavně komplikované struktury a její dialogů. () (menej) (viac)
Oppenheimer je film o tom, jestli doktor Oppenheimer dostane prověrku nebo ne. ()
Oppenheimer možná není nejlepším filmem Christophera Nolana, jistě se ale zařadí do té silnější poloviny Nolanovy filmografie. Dokonalá rychlá střihová práce skvěle napomáhá monstrózní stopáži, hudba poměrně dobře vystihuje náladu jednotlivých scén, ať už pochmurných či emotivních, herecký chameleon Cillian Shelby Murphy sebevědomě kráčí ke své oscarové nominaci, a dokonce i Nolanova chladná režie tentokrát dává více vyniknout pocitům a charakteru jednotlivých postav. Kde tedy nastává problém? Roztříštěnost dějových linek působí zpočátku zajímavě a svěže, dle mého názoru na ni ale film hlavně v druhé polovině spíše doplácí. Nutnost scénáře ukončit linku následující Projekt Manhattan testem atomové bomby totiž svým geniálním dějovým i technickým provedením nedopatřením způsobí, že celičký tříhodinový film vygraduje příliš brzy, skoro hodinu před svým definitivním koncem. Ne že by následující výslech a strasti Oppenheimera v poválečném období nebyly kvalitně napsány, natočeny a herecky zahrány, oproti předchozímu dění však již na mě působí méně důležitě a nataženě. Když však shrnu své konečné pocity a zážitek ze sledování Oppenheimera, je to pouze malá vada na kráse řemeslně skvělého filmu. ()
Filmarina je to vazne dobra, herci, hudba, vizualno...super, ale... Asi je to muj problem, ale na me to proste bylo nekonecne ukecany... Politika, diskuze o opravnenosti pouziti bomby, apod. pro mne postradaly napeti a jakoukoliv gradaci. Vsichni vi, co dokazal i jak to nakonec vyuzili, takze to podle mne mohli sestrihat o tretinu. Takze dobrej film, ale podruhe se na nej nepodivam. Navic tv tomu sebere to vizualni a zvukove kouzlo... 11/8/2023 74% ()
A svět se navždy změnil. ()
Vidět tento snímek jinde než ve formátu IMAX 70mm, by mělo být bráno jako trestný čin !!! Měl jsem tu čest zhlédnout film právě v této verzi (2x) a můžu za sebe upřímně říct, že je to neuvěřitelný filmový zážitek. Sedíte v plném sále lidí a před vámi se na MASIVNÍM IMAX plátně odehrává 3 hodinová biografie nejdůležitějšího člověka v naší historii. Necháváte se unášet ať už fascinujícími obrazy štěpení atomů nebo ohnivého inferna, které vykouzlil dvorní kameraman Christophera Nolana Hoyte van Hoytema, nebo vás pohltí prvotřídní soundtrack od Göranssona. Hereckému ansáblu vévodí Cillian Murphy, který je fenomenální a pevně doufám, že si odnese Oscara + Downey Jr. bude mít určitě minimálně nominaci 👏👍 Kvituju, že se zde Nolan pouští do různých experimentů a hraje si se žánry. Převážně sledujeme psychologické drama, později se to přepne na soudní thriller a chvílemi i v horor. Stále však nejvíce ve mě rezonuje závěr filmu. Troufnu si říci, že je to jeden z nejlepších konců v kinematografii jaké jsem kdy viděl. Devastující a děsivý zároveň. " Odstartovali jsme řetězovou reakci " 💥💣 ()
"Now I am become Death, the destroyer of worlds." /// Poctivá filmařina, jinak se to nedá popsat. Audiovizuální bomba :). Herci jsou fantastický, zejména RDJ a Cillian Murphy, kteří bych se nebál říct, že si zaslouží Oscara. Posledních 20 minut jsem byl napjatý jako struna. Na druhou stranu jsem se ve filmu dost ztrácel ve velkém počtu postav, což se mi normálně nestává a občas jsem se i nudil, což bylo možná způsobené špatnou náladou. Občas toho preskakování z minulosti do přítomnosti, pak zase do budoucnosti a tak bylo moc. Tím pro mě Oppenheimer je bohužel slabším Nolanem. / Hodnocení: 7,5/10. ()
Po Dunkerku jsem se docela bál co mě vlastně v kině bude čekat, protože ten HÁJP byl fakt velkej. A dočkal jsem se sice zpracování s naddimenzovanou hudbou, ultra robotickejma ukecanejma lidma. Ale tady u této látky mi to opravdu celý dávalo naprostej smysl. Místo artovýho sračko-nátěru je to fakt dobrej inťošskej film, kterej navíc díly Méďovi a Vovovi, nese i aktuální poselství z Upanišád. Když jsem na to koukal, tak jsem si říkal, že je to udělaný i dost přístupně pro normálního diváka... pak jsem ale z reakcí některých lidí pochopil, že film přeci jen vyžaduje po divákovi 1) pozornost 2) kulturní a politický rozhled ve 20.století. Znalost fyziky naštěstí potřeba není, ale pokud divák pokulhává v uvedených dvou bodech, tak to nebude lehké a příjemné koukání, ikdybyste uklidili všechny prostěradla ze šnůry. ()
Za mňa to bol veľmi dobrý film. Avšak, rovno poviem, prvá polovica ma bavila veľmi bavila, druhá ma trochu nudila. Pri scéne, kde testovali bombu, som bol normálne vo vytržení. Herecké výkony skvelé, Cillian Murphy bol výborný. Kamera výborná, efekty super, hudba parádna. Dialógy boli zaujímavé. Lenže stále tam bola tá druhá polovicu filmu, preto za mňa 4 hviezdičky. ()
Velice kvalitní a inteligentní, skvělá filmařina, božský obsazení. Užil jsem si to a smekám. Nicméně toto je pro mě typ filmů, který nutně nepotřebuju vidět znovu - na to bych potřeboval alespoň o trochu víc akce - viz odpálení Trinity, to byl fakt masterpiece - chápu však, že by to tady úplně nedávalo smysl a na kvalitě to neubírá takže ***** :-) ()
70 % Dobré, ale zbytečně zdlouhavé a díky tomu místy až uspávající... ()
Člověk dle hodnocení očekává "pecku", ale přišlo spíše zklamání. Velký příběh pojatý velmi okrajově, aby nikoho extra neurazil. Nekonečně dlouhý film s psychologicko filozofickou myšlenkou, kterou postřehne jen někdo. Jako plus hodnotím probliknutí na osobu, o které se zrovna mluví, usnadnilo to vnímání děje. ()
dlouhá noc a už nikdy více, postbolševismus z toho stříká všema otvorama, film o vědci co podle mě vynalezl to, čemu se říká jistá smrt, na jednu ránu tři hodiny žvástů, debilní prolínání, asi toku myšlenek, pozitivum murphy hrát umí a to říkám že jo, jednou ale stačilo, 2/30% ()
Súvisiace novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (viac)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Tak po dvoch rokoch nám Christopher Nolan priniesol svoj ďalší filmový počin s názvom Oppenheimer. Keď som sa pri prvých informáciách o plánovanom filme Christophera Nolana dozvedel, že sa bude jednať o biografickú snímku, ktorá bude zobrazovať život Oppenheimera v mnohom ma to prekvapilo. Námet samotný mi veľmi nepasoval k Nolanovi a jeho predchádzajúcej tvorbe. Preto som si povedal, že sa nechám prekvapiť s čím tento vynikajúci režisér zas príde. A po zhliadnutí v Bratislavskom IMAXE musím bez problémov povedať, že sa mu podarilo ma opäť prekvapiť. Oppenheimer určite nie je podobný posledným biografickým filmom z minulých rokov. Film vo svojej stopáži vlastne strieda žánre. Z každého žánru som tu niečo našiel. V rukách neskúseného režiséra by to bol pravdepodobne veľký bordel. Nolan je už ostrieľaný režisér a svoj film režíruje bez zaváhania. Hrá sa s obrazom hudbou a zvukom ako maliar s plátnom. Chrlí na nás divákov jednu informáciu za druhou a nedáva veľa priestoru na ich pochopenie. Akoby sa snažil neustálym zvyšovaním tempa aj hudby prebudiť v nás pocit úzkosti a beznádeje, ktorú určite nejedenkrát zažíval, aj samotný Oppenheimer. Pravdepodobne sa to nebude všetkým páčiť a niektorý ľudia ku týmto pocitom nebudú mať rovnaký vzťah ako ja. Mne osobne to nevadilo. Naopak si myslím, že je to dobré ozvláštnenie príbehu, ktorý mohol byť vyrozprávaný ako množstvo iných životopisných filmov z posledných rokov. To by ho však nemohol točiť Christopher Nolan. Opäť mi dokázal, že je režisérom so svojím vlastným štýlom. Nikomu ani divákovi sa neprispôsobuje a jednoducho si točí tak, ako on sám chce. Navyše tento svoj štýl každým filmom inak ozvláštňuje a aj v tomto jeho novom počine sú prvky, s ktorými v iných svojich filmoch veľmi nepracoval. Niektoré scény boli až mrazivé a neraz vo mne vyvolali pocit nepríjemnej úzkosti. Čo som doposiaľ v takej miere pri žiadnom inom filme tohto režiséra nemal možnosť cítiť. Dosť tomu dopomáha aj fakt, že je dej založený na základe skutočných udalostí. Čo sa týka hudby tak nemám žiadne výhrady. Je v dokonalom prepojení s obrazom a obe naraz sa spájajú v jedno. Pomáha emocionálne vyšperkovať niektoré scény na maximum. Napríklad aj toľko krát spomínaná scéna výbuchu je geniálna predovšetkým vďaka hudbe. Ale aj, preto, že je natočená úplne inak, ako by každý očakával. Herecké výkony sú kategória sama o sebe. Cillian Murphy v hlavnej úlohe sa do svojej postavy vžil úplne naplno. Veril som mu všetky pocity, ktoré jeho postava zažívala. Jeho mimika je úžasná. Bravúrny výkon podal aj Robert Downey Jr. Všetky svoje scény si kradne pre seba. Myslím si, že práve tu predviedol najlepšie herectvo aké som u neho doposiaľ mal možnosť vidieť. Mnohí v recenziách pripomínajú, že boli trochu zmätený z toho, ako Nolan preskakuje v časových líniách. Mňa to, teda vôbec neprekvapilo a očakával som to. Pretože aj v jeho predchádzajúcich filmoch sa to dialo. Striedanie čiernobieleho obrazu s farebným mi neprišlo vôbec chaotické. Naopak celej snímke to dodávalo punc originality. Niekoľko nie príliš podstatných nedostatkov som si našiel. Za prvé sa mi nepáčilo, že niektoré postavy napríklad Oppenheimerova žena neboli dostatočne vykreslené vzhľadom na to aké dôležité pre celú snímku boli. Emily Blunt síce v tejto úlohe predviedla výborný výkon len nedostala dostatok priestoru. Ďalším nedostatkom je aj pomalšie tempo v záverečnej trištvrte hodine. Tá našťastie vrcholí v parádny záver, ktorý vo mne zanechal silné pocity ešte aj niekoľko dní po tom, čo som mal možnosť snímku vidieť. Na záver by som len dodal, že Oppenheimer určite nie je filmom pre každého. Vyžaduje od divákov sústredenie a aj určitý druh porozumenia. Keď človek pristúpi na rovnakú vlnovú dĺžku akú Nolan počas celej trojhodinovej stopáže ponúka určite neodíde naprázdno. Je len málo filmov, ktoré sú tak emocionálne zničujúce a zároveň aj brilantne natočené. Ja som rád, že som mohol byť svedkom zažiť toto dielo na vlastné oči na veľkom plátne. Tento rok zatiaľ Christopher Nolan vo svete kinematografie vládne. Teším sa na ďalšie pozretie a prajem ho vidieť určite všetkým. Z hľadiska posolstva, ktoré toto dielo hlása je to nielen jeden z najsilnejších filmov od Nolana, ale aj celej kinematografie. Dávam päť hviezd z piatich. Percentuálne 95%. () (menej) (viac)