CinemaScope

Druhé pokračování Duny je bezesporu vizuálním mistrovským dílem, které však nezaostává ani ve vypravěčské stránce opírající se stále o neméně kvalitní knižní předlohu. Hudba, dialogy, akce a precizní výstavba jednotlivých scén vytváří fenomenální filmovou událost. Film stojí pevně na svých vlastních nohou a k tomu ještě navíc umocňuje vyznění a dojmy z prvního dílu. Jistě, dá se oponovat, že se nejedná o naprosto dokonalý snímek. Mohli bychom hovořit o mírně zrychleném tempu ve třetí třetině filmu, o zkratkovitém a neúplném vysvětlení některých vyobrazených skutečností či o značném odklonu od knižní předlohy v některých sekvencích apod. Ale ruku na srdce, který film je opravdu dokonalý a zavděčí se úplně všem divákům? Ne, ani tento snímek není 100% dokonalý, nicméně mohu s klidným svědomím konstatovat, že k tomu má opravdu velice blízko. Zažít jej v kině na velkém plátně je jedinečný zážitek, který se možná již nebude opakovat (minimálně ne do premiéry třetího dílu).

Oppenheimer možná není nejlepším filmem Christophera Nolana, jistě se ale zařadí do té silnější poloviny Nolanovy filmografie. Dokonalá rychlá střihová práce skvěle napomáhá monstrózní stopáži, hudba poměrně dobře vystihuje náladu jednotlivých scén, ať už pochmurných či emotivních, herecký chameleon Cillian Shelby Murphy sebevědomě kráčí ke své oscarové nominaci, a dokonce i Nolanova chladná režie tentokrát dává více vyniknout pocitům a charakteru jednotlivých postav. Kde tedy nastává problém? Roztříštěnost dějových linek působí zpočátku zajímavě a svěže, dle mého názoru na ni ale film hlavně v druhé polovině spíše doplácí. Nutnost scénáře ukončit linku následující Projekt Manhattan testem atomové bomby totiž svým geniálním dějovým i technickým provedením nedopatřením způsobí, že celičký tříhodinový film vygraduje příliš brzy, skoro hodinu před svým definitivním koncem. Ne že by následující výslech a strasti Oppenheimera v poválečném období nebyly kvalitně napsány, natočeny a herecky zahrány, oproti předchozímu dění však již na mě působí méně důležitě a nataženě. Když však shrnu své konečné pocity a zážitek ze sledování Oppenheimera, je to pouze malá vada na kráse řemeslně skvělého filmu.

Když jsem vyrazil do kina, nic jsem od Barbie vlastně nečekal a musím přiznat, že jsem byl nakonec docela příjemně překvapen. První polovina filmu uběhne díky kvalitnímu humoru, rozmazleným scénaristickým nápadům, svěžímu střihu a režii jako nic, v té druhé... V té druhé je to poněkud složitější. Úplně se zde vytrácí dějová linka s Willem Ferrellem a společně s linkou matky a její dospívající dcery (která díky své předchozí, leč poněkud krkolomné nádstavbě, mohla být pro příběh opravdu stěžejní) je zametena pod koberec a pro výsledné vyznění celého příběhu, pro konečné osudy Barbie a Kena, nemají obě tyto dějové linky takřka žádný efekt. Nepomáhá ani další předhazování feministických témat, která sice neztrácí svou důležitou výpovědní hodnotu, nicméně oproti první polovině filmu, v níž jsou přirozeně zabudována do struktury příběhu, zde jsou již v mnohých momentech prezentována poněkud na sílu a celé to občas působí až příliš okatě. Naštěstí ale film neztrácí svůj růžový nadhled, sebereflexi nad svou vlastní ujetostí a především, především neztrácí Ryana Goslinga, jehož komediální herecké načasování, taneční a pěvecké umění v samotném závěru tak trochu nechtěně upozadňuje hlavní hrdinku v podání až příliš dokonale obsazené Margot Robbie (viz poznámka produkce). To vše stále doplňuje skvělá hudba a šíleně růžové kulisy, kvůli kterým budou studia muset doplňovat zásoby růžové barvy ještě hodně, hodně dlouho. Jako celek tedy Barbie funguje poměrně dobře, je to vtipná odlehčená záležitost s originálním příběhem protkaná důležitými společenskými tématy, škoda jen toho uspěchaného kostrbatého konce.

Myslím, že jsem si ke své první recenzi na ČSFD nemohl vybrat lepší film nežli právě Babylon. Zpočátku mě tento tříhodinový epos o počátcích zvukového filmu v Hollywoodu, který v kinech naprosto finančně pohořel, příliš nelákal, částečně také proto, že nejsem příliš velkým fanouškem Chazelleho předchozích snímků včetně jeho nejoceňovanějšího La La Landu. Nakonec jsem se ale rozhodl dát Babylonu šanci a musím přiznat, že toho vůbec nelituji. V dokonalé úvodní hodině můžeme díky precizní režii, choreografii tanečních scén, dialogům a hudbě sledovat možná jeden z nejdivočejších filmových večírků všech dob, během něhož se nám skvěle představují všechny tři hlavní postavy, z nichž herecky vynikne především Margot Robbie, která si i ve zbytku filmu krade většinu scén pro sebe a předvádí zde zřejmě jeden z nejlepších hereckých výkonů své kariéry (viz scéna se slzami během natáčení). Ve druhé třetině filmu nastává pro postavy se zdánlivě nekonečně hvězdnou kariérou bod zlomu, scénář je nechává trpět a doplácet na naivitu amerického snu. Zejména rozhovor Jacka Conrada s filmovou kritičkou o tom, že filmoví tvůrci jsou pomíjiví, ale jejich odkaz je věčný, je v tomto ohledu zcela brilantní a patří za mě (společně s natáčením první zvukové scény) k jedněm z nejlepších scén z celého filmu. Oproti první polovině filmu má ta druhá poněkud volnější tempo a větší emociálnější rozsah, což mnohým divákům může vzhledem k delší stopáži připadat jako zbytečné natahování, ale já osobně s touto částí filmu problém neměl. Tedy až do celé podzemní sekvence s vyšinutým Tobeym Maguierem, která sice rovněž nepostrádá humor a skvělé nápady (viz polykač potkanů, aligátor), nicméně již opravdu působí poněkud zbytečně. Zakrátko však přichází odměna v podobě dojemného finále, které musí snad každému filmovému fanouškovi (a zejména fanouškům Zpívání v dešti) vykouzlit úsměv na tváři. Jak tedy všechny dojmy z Babylonu uzavřít? Babylon je skvělý filmový zážitek pojednávající o vzniku skvělých filmových zážitků během přechodu němého na zvukový film, který nepostrádá dobrý humor, nadupaný scénář, poutavou jazzovou hudbu, podmanivou kameru a precizní herecké výkony. Netvrdím, že se jedná o jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl, ale rozhodně je to jeden z těch filmů, jimž stojí za to dát šanci. Protože tak nízké tržby a některá přísná kritická hodnocení si Chazzelle za tohle opravdu nezasloužil.