Oppenheimer
Oppenheimer
Oppenheimer
Réžia:
Christopher NolanScenár:
Christopher NolanKamera:
Hoyte van HoytemaHudba:
Ludwig GöranssonHrajú:
Cillian Murphy, Matt Damon, Robert Downey Jr., Emily Blunt, Florence Pugh, Josh Hartnett, Casey Affleck, Rami Malek, Kenneth Branagh, Tom Conti, Benny Safdie (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
V čase, keď Druhá svetová vojna ešte vyzerala nerozhodne, sa na diaľku odohrával dramatický súboj medzi Spojenými štátmi a Nemeckom o to, kto prvý zostrojí atómovú bombu a získa tak rozhodujúcu prevahu nad nepriateľom. V Amerike bol tento tajný výskum známy ako Projekt Manhattan a jedným z jeho kľúčových aktérov bol astrofyzik Robert Oppenheimer. Pod obrovským časovým tlakom sa spolu s tímom ďalších vedcov snažil zostrojiť vynález, ktorý mal potenciál zničiť svet. Bez jeho včasného dokončenia by sa ten istý svet nedal zachrániť… (Cinemart SK)
(viac)Recenzie (1 335)
Christopher Nolan v jeho nejdospělejším a nejméně diváckém filmu vtáhnul a ohromil tříhodinovým mluvením o jaderné fyzice a politice. Diváky všech úrovní vzdělání a inteligence. Poklona. Natočit za 57 dní takto soustředěnou, herecky dokonale vedenou, informacemi nabitou a promyšleně sestavenou mozaiku událostí, která ani na moment nepoleví na zajímavosti a historické důvěryhodnosti, je filmařské mistrovství. Že v tom Nolanovi pomohl námět, který se týká každého z nás a všechny nás děsí, není podpůrná berlička. Který jiný režisér by dal tomuto námětu větší drive? Intenzitu a urgenci filmového vyprávění sice boostuje opět hlučně namíchaný soundtrack kouzelníka Ludwiga Göranssona (Tenet), ten je ale originalitou a kreativitou v detailech samostatným dílem hodným obdivu. Brilantní stylizace postav, střih, obsazení herci, které byste zde nečekali a přitom perfektně zapadají (Benny Safdie rulez!). A ty dvě klíčové scény, stavějící bez digitálních pomůcek na základních filmařských elementech, jsou naprostou lahůdkou. Bezprostředně po skončení filmu jsem měl smíšenější pocity, čekal jsem něco jiného, asi jako každý z nás. Časem ve mě ale Oppenheimer roste a jsem rád, že si ho Nolan udělal “po svém”. ()
Představte si, že někdo posadí do jedné místnosti bandu páprdů z židobolševické kliky a nechá je tři hodiny naprosto povrchně, bez jakékoliv invence či přidané hodnoty a s impotentním dramaturgem v zádech suše recitovat nijak objevná historicko politická fuckta, přičemž rádoby „e-pičnost“ takového počínání demonstruje brutálně přeřvanou hudbou, která vám u té prudy schválně nedovolí usnout. Už vám dřevění prdel, co? K tomu egomaniakální amatérský honič nad wykydpedickou fyzikou a sám sebou prostě postaví kameru a zmáčkne „Nahrávat“. A ne ledajakou kameru, nýbrž jakože speciálně vyvinutý a draze potuněný sedmdesátimilimetrový IMAX!!!, což pak velkohubě vyřvává ve všech propagacích, až jeden čeká minimálně nějaké to pompézní grilování Džaponců! No ani hovno, a výše zmíněné by mělo naprosto stejně nekrotizující efekt i na mobilu a v camripu. Totální chrchel do xichtů diváckých očekávání a naprosto ubíjející, strojová tříhodinová manýristická otrava s jedním docela efektním patnáctiminutovým jaderným testem, a to ke všemu tomu obrůstání mechem navíc za cenu vášnivé felace luxusní eskortní služby v Černý pátek. Otrava, odhalující pouze dva překvapivé fuckty, smutně překvapivé, a sice, že má Floránc Pjúková hnusné kozy a Emilka už vůbec není ani trochu jedlá. Ale je to přeci NOLAN, tak musíme pětkovat jako lobotomové, aby si o nás gayfriendi na instáčích náhodou nemysleli, že jsme nějací divní, že ano. Samozřejmě Cyprián dokonalý a Bobík Turbokonzerva jakbysmet, každičký detail vypiplaný tak, že nejeden kompulzivní historik u toho dozajista několikrát vyhoní, sedmdesátimilimetrový 4K obraz krystalicky čistý a pohlcující, ale co na tom, když v téhle qalitě čumíte na hrboly v omítce, které můžete akorát tak nudou počítat, dokud vám nevypoví prdel, nebo přes ten řev náhodou milosrdně nezalomíte. Tak s tímhle jdi taky do tenetího interstelaru, Kryštofe! Prskám z toho jak geiger v Nagasaki. ()
Dost možná to bude ten případ, kdy můj milovaný tvůrce dostane Oscara za film, který mě v jeho filmografii úplně nevzal (Scorsese, Del Toro). Fascinující obrazy - Hoytema the king! - a pohlcující, neustále nátlakový zvuk, formální uchopení je opravdu jedinečné, ale občas jako by jel Nolan podle mustru "když nevíš, co s daným dialogem, ohul bedny" a tři hodiny identicky rytmizovaných dialogů na mě byly místy too much. Interstellar, Prestige a TDK jinej level. ()
Bez poslední půlhodiny, kde tomu filmu mohutně spadne řetěz, bych se i obešel, ale do té doby je to strhující freska, s protiválečným apelem v samotném závěru, který je v dnešní době putinovskýho řinčení zbraní potřeba jak sůl. ()
BŮH NEHRAJE V KOSTKY. Dokážu si představit, že téměř každý z nás čekal jiný film a skoro každý dostal to, co chtěl. Někdo opulentní biják, jiný kus historie, další disputace o fyzice (a matematice), některý hodiny výslechů a já hlavně filozofické úvahy nad vinou, válkou, jejím možným koncem a přesahem do současnosti. Něco horšího se najde (nedostatečně rozvedené manželčiny motivy) a hlavně zběsilé tempo, díky kterému vám něco unikne, ale na druhou stranu udržuje neustále vaši pozornost. Po snímku Tenet, alespoň u mě, báječná změna. 90%. ()
Filmařsky dokonale vybroušený dialogový uragán a to je právě ten problém, někdy by neškodilo držet hubu, protože pak se vysloveně zazářily některé nádherné dialogové perly. Zkušební výbuch považuji za jednu z nejgeniálnějších scén, kterou jsem kdy v kině viděl, právě tady vyniká vypravěčská genialita pana režiséra nejvíce. Nedostakem hudebního podkresu film opravdu netrpí. Hercům píšu jedni z hvězdičkou a Imax projekci považuji za povinnost pro každého filmovou fetku jako jsem třeba já. Jen pozor, titulky jsou trošku menší než bežně, takže pokud hůře vidíte, oční mikroskopy bych vzal sebou. 150 minut by bylo za 5*, 165 minut za 4*, 180 minut za 3* . ()
Nolan je Dr. Manhattan současného Hollywoodu. A snad alespoň další dvě dekády bude. Na vrcholu tvůrčích sil si může dovolit tříhodinový konverzační kolos, který subjektivně trvá o třetinu méně, protože míra preciznosti všech tvůrčích složek je na absolutoriu. Vlastně i ta nejžádanější pozlacená soška je naprosto pochopitelná. A přece tomu něco chybí. Možná krapet osobní vášně před i za kamerou. Ale asi jediný režisérův film, o kterém vím, že už si jej pravděpodobně nikdy nepustím znovu. PS: Sex ve výslechové místnosti je největší cringe moment Nolanovy filmografie. Bez debat. ()
Šel jsem do kina s tím, že Christopher Nolan přeci nenatočí biografii, že to je málo. No ale ona to v základu minimálně v první hodině a půl biografie je. Trošku hravější co se týče práce s časovými rovinami, především však audiovizuálně nápaditá a strhující tak, že všechny ty akademicky uchcané filmy jako Teorie všeho už v mých očích mají pramalou šanci zaujmout. Nolan navíc v půlce malinko přeřadí výhybku a začne si mnohem víc hrát s jednotlivými dějovými linkami, ale i s žánry, takže po odvážněji pojaté biografii (které IMAX zatraceně sluší) se Oppenheimer chvílemi mění v horor, jindy v psychologické drama a nebojí se být i soudním thrillerem, za který by tvůrcům tleskal i Aaron Sorkin. Je trochu škoda, že Nolan nemá větší důvěru ve své diváky a vždycky jim nakonec to, co by mohlo pro nesoustředěné působit trochu složitěji, přežvýká do pár vět. Určitě by se mi líbilo, kdyby víc tlačil na linku o zodpovědnosti vědců a vůbec šel víc do hloubky samotného hlavního hrdiny, ale to jsou jen drobnosti. Oppenheimer mě celé tři hodiny bavil, ať už si v něm Nolan hrál s obrazem, zvukem, tempem i žánry, nebo se držel tradičnějších vypravěčských postupů a jen je výrazně opepřil svým audiovizuálním mistrovstvím. ()
Dlouhé čekání na další Nolanův film přetrhl životopisný příběh Roberta Oppenheimera, který se stal strůjcem atomové bomby. A ano, téma to silné bezesporu je, ale 180 minut si nezaslouží ani náhodou. Navíc Christopher Nolan to po svém vzoru divákovi nedělá vůbec jednoduché, takže tu hned od počátku prolíná tři časové roviny a diváku neznalý ani základních faktů Oppenheimerova života, vyznej se v tom. A je to těžké, protože ve filmu se většinu času mluví a mluvi a mluví...a kdyby to mluvení bylo alespoň k sežrání. Jenže není. A to Vám dojde hlavně v momentech, kdy se na scéně objeví Albert Einstein. Ten si tu všechny ty dialogy vezme totálně pro sebe a jakmile se na plátně objeví, můžete si být jisti, že budete svědky toho nejlepšího dialogového, co film v danou chvíli nabízí. Film, který zobrazuje pokrok, který se stal pro chod lidstva nezbytný, ale zároveň si ho pranic nezasloužíme. Navíc zobrazuje nabubřelost Američanů a o tom, co pak předvedli Rusové...o tom snad radši ani nebudu mluvit. ()
║Rozpočet $100miliónov║ Tržby USA $325,236,785║ Tržby Celosvetovo $948,986,785▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Christopher Nolan spojil svoj nadrozmerný vyprávačský talent, s priam artovým prednesom drámy, jednoznačne útočiacej na city akademikov. Vypadá to tak, že by sa na neho konečne šťastena usmiala? U mňa celkom zabodoval, aj keď určite by som pre mňa prvú úmornú romanticko - úvodnú pol hodinku úplne škrtol. Strašne sa to tam ťahalo a nič prevratne zvláštne neponúkalo. Skladanie tímu pre Los Alamos už ale nabralo na obrátkach. Herecké obsadenie nabité, až do prasknutia známych tvári. Vizuálne ohromné, rovnako tak tie iskriace vsuvky narážajúcich atómov. Rovnako tak strhnú snové vsuvky tragických momentiek v predstavách ničiteľa svetov Oppenheimera. /80%/ ()
Vysoká očekávání, velmi intimní dílo. Návštěva IMAXu ve Floře vnímám jako povinnost u všech nolanovych snímků. Tady je to možná nejméně zásadní, ale přesto doporučuji. Film samotný vnímám jako cestu do hlubin duše vědce, občas mě překvapuje jak Nolan mění tón, ale celkově jsem rozhodně spokojený. Ta struktura vypraveni není tak výjimečná jako u jiných jeho filmu,ale rozhodně atraktivní. Stejně scény v různé barvě a různém vyznění mi trochu připomínají Scottův Last Duel (jedna situace z více pohledů, jemně rozdíly). Je to filmová báseň,která bude v televizi poloviční a o jejím dopadu na dějiny bych zatím nespekuloval. ()
Opulentní a k explozivnímu prasknutí nacpaný snímek audio šupami a vizuálními fajnovkami, které Nolan kobercově sází v každém detailně pomyslném závěru, podtržené perfektním soundtrackem. Přitom je to v kostce konverzační životopis, akorát s mnoha žánrovými přesahy a časovými rovinami. Jenže je tam kvantová a jaderná fyzika a druhá světová válka, což je přesně moje gusto, takže jsme neměl problém se ve filmu orientovat a vstřebat všechno, co tak intenzivně podává. Ale pro úplného laika to bude v dané kadenci nemálo matoucí (několik lidí z kina odešlo po dvou třetinách filmu, krátce po jaderném testu). Za mě cajk a klobouk dolů před pohlcujícím způsobem zpracování plným osobitých Nolanových trademarků až manýr, které jsem tentokrát zvládl bez větších výhrad. 85% ()
Mistr Nolan si vybral slabší chvilku. Jasně, po audiovizuální, herecké a řemeslné stránce je to strašná pecka, která letos nemá příliš konkurence. Po stránce příběhu jsem se však s Oppenheimerem minul, jelikož se tomu nejnosnějšímu tématu (dopad zavraždění statisíců japonských civilistů na vědce z Los Alamos) skoro nevěnuje a raději se rochní v nekonečném vyslýchacím kličkování. V jádru to tedy je chladná oscarová biografie v mocném nolanovském hávu (tři hodiny dialogových scén se brilantně míchají ve stylu prvních 40 minut Batman začíná), ve které příliš nezaujme armáda postav a není v ní čím budovat opravdové napětí. Hlavní tahákem je spíš tradiční žasnutí nad tím, jak je Nolan působivý realizátor a schopný narativní experimentátor, ale obávám se, že jakmile Oppenheimer sleze z IMAXového plátna, bude se mu u diváků dařit o poznání hůř. ()
Extatické reakce vyšponovaly očekávání na maximum, projekce je však poněkud zchladila. Ano, lepší podívanou pro velké plátno letos nejspíš neuvidíme, ale pořád je to „jenom“ Nolanův film – tedy ohromující podívaná burcující všechny smysly a s jistým místem mezi nejlepšími snímky roku. Jenže také dílo se vzdáleným, nečitelným hrdinou, k němuž se těžko hledá cesta, a především s neodbytným pocitem, že výsledek líp vypadá a zní, než nakolik se svým poselstvím či vypointováním dokáže zarýt pod kůži. Je dechberoucí, jak strhujícím způsobem se Nolanovi daří prodat v jádru standardní biografii. Vypráví nelineárně, v několika časových rovinách, s občasným zahrnutím vizí a dalších zcizujících prvků – přesto však hlavně díky zvukovým můstkům neztrácí přehlednost a diváckou pozornost na obrovité ploše tří hodin. Stylistické volby stojí za důslednou analýzu, stejně jako Nolanova práce s burcováním diváckých emocí i v momentech, kdy si prostě jen povídá pár kravaťáků. Po skončení tohohle maratonu smyslových vjemů se však vkrádá otázka, co si z toho odnést? Nejspíš to bude třeba zjistit na další projekci – a ideálně zase v IMAXu. ()
Řemeslně se jedná bez pochyb o chirurgicky přesný a vrcholový film, který je laboratorně ozkoušený, aby v něm nebylo nic navíc a nenudil ani na vteřinu. Oppenheimer je tedy úžasný audiovizuální zážitek, který je ale lehce podražen vlastními ambicemi. Ten film, tak neskutečně spěchá s veškerým děním a infem, že je fyzicky nemožné se ponořit do jednotlivých situací, jejich emocí a atmosféry (Během 4 minut dojde na setkání Oppieho s budoucí ženou, první polibek v Novém Mexiku a následné zjištění, že už je Kitty těhotná a budou se brát). Právě skrze to tempo a rychlé střídání krátkých záběrů, na mě 50% snímku působí jako montáž Oppenheimerova života, víc než jako film. Škoda, protože zbylých 50% je naprosto vynikajících. Když film zpomalí a věnuje se chvíli situacím a událostem do hloubky, pak si vesele rochním a celé to prožívám na maximum. Kdyby se lépe vyfiltrovalo, co je a není podstatné pro tento příběh a témata, jaké chce Nolan primárně rozebrat a tak by měli důležité scény větší prostor dýchat, tak potom by to pro mě byl film roku. Ovšem i přesto se jedná o vynikající film, který by si nikdo neměl nechat utéct. PS.: Velice souzním s komentářem od Rimsyho. ()
Dvě komise, dva ambivalentní narcisové a spousta pnutí, (ne)vyřčeného a dějiny ovlivňujícího. Na Nolana nečekaně emotivní a s emocemi a charaktery pracující. Ve vší komornosti velkolepé, ve vší časohrátkové zběsilosti postav/jmen/událostí v jeden každý moment přehledné. Tři hodiny dialogů zhuštěných do pocitově mnohem kratší stopáže. Hmatatelnost toho všeho, herecké výkony, Göranssonův podkres, střih... Vše je na vůbec nejvyšší cinefilské laťce, ale není to důvod proč to milovat. Tím je, jak to totálně semele, zadře pod kůži, jak se to neškolometsky popasuje s vyrovnáváním se s velkými životními otázkami a především, jak setsakra dobré to je jako film a zážitek. ()
Když se řekne Oppenheimer, tak mě na tom zajímá atomovka a všechno kolem. Bohužel pro mne Christopher Nolan zvolil trochu jiný, pro mě osobně méně atraktivní, směr. Po kolážovitém úvodu přijde zábavná část v Los Alamos jejíž vyvrcholení v podobě testu atomovky by mi stačilo i jako důstojné završení celého filmu. Jenže se jede dál. Další bezmála tři čtvrtě hodiny "soudních" tahanic, které mě absolutně nezajímaly, ale Nolan se nás pomocí koulervoucí hudby snaží přesvědčit, že se děje bůhvíco. To samý jsem naprosto žral v Dunkirku, ale tady mě to teda těžce minulo. Celý ten spor mi byl totálně ukradenej a ty rádoby šokující zvraty mi přišly až nechtěně komické. Možná i kvůli přílišnému počtu postav, kde jsem chvílemi moc nevěděl, kdo je kdo. Obě jeho ženský mi přišly jako krávy a emocionálním scénám s Emily Blunt jsem nevěřil ani za mák. Florence Pugh aspoň ukázala kozy. Ale třeba ten Rami Malek tam byl všehovšudy minutu. Všimnete si ho jen díky tomu, že má divnou držku. Jeho vztah K Oppenheimerovi není vůbec vyjasněn, ale pak se tam najednou zjeví a vytáhne ho z průseru díky velice přesným informacím, který ňák nikdo jinej neví a já teda nevím jak on je ví a kdo on vlastně vůbec je... Suma sumárum mi to nesedlo, přesto se na další Nolanův film budu těšit ať je to, co je to. ()
70mm IMAX neni gimmick.Neni to jen par centimetru nahore a dole. Jde o to jake pocity ten obraz vyvolava. Je to v mensi mire divny poutavy pocit, ze se divam na neco nezvykleho, jako kdyz jsem videl poprve Avatara 3D. Diky zajimavave kamere, obraz pusobi jako jakesi okno a ne zaber z filmu a funguje!. Pokud to jde, doporucuji si to vyzkouset v IMAX PRAHA. (Bohuzel) zatimco povazuju Interstellar za jeden z nejlepších filmu všech dob a nejlepsi scifi určitě a viděl jsem ho asi 8x, toto je film na 2 promitacky. Je to skoda? Shindleruv list jsem taky videl jen jednou a znovu si to rozhodne nepustim a pritom se jedna o mistrovske dilo. Mrzi me, ze tu mame film, ktery musite videt ale jen jednou, max dvakrat. Nejen kvuli 3h stopazi, ktera je nastrihana s vybornou hudbou, ktery vyuziva "Shepard tone" naplno a tak film vas drzi napnuty a zaroven dobre plyne a utika. Jde si kalkulovane Nolan pro oskara? Vyborny cast urcite a dokonce se objevi par tvari, ktery jsem necekal a udelalo to velkou radost. Dialogy rozhodne nepsali trapnoscenaristi co ted stavkuji a je to znat, slast poslouchat. Zvuk, subuffer perfektne namixovano a vede a taha z vas emoce ale nevycniva a nekrade pozornost. Zajimavy pocit vyvovala znalost toho, ze zabery vznikly bez pouziti CGI, dava jim neuveritelnou vahu a organicnost a fyzikalnost, ktera nezestarne a donuti vas se zamyslet. Pribeh ma 3 vrstvy a jsem rad, ze trailer vyspoileroval jen tu jednu. Nebude to film pro kazdeho ale po extremne dlouhe dobe jsem zazil v kine neco co jsem dlouho nezazil aj sem za to rad, podivam se na to pak jeste jednou v 4k UHD, tesim se extremne moc na behind the scenes. Mrzi me ale, ze se k tomu nebudu kazdorocne vracet jak to delam o Prestige, Inceptionu a Interstellaru Zatimco Dunkirk mohl natocit kdekdo, malokdo by natocil Oppenheimera tak jako Nolan ()
„A TEĎ JSEM SMRT. NIČITEL SVĚTŮ…“ Začíná to jako životopis, pokračuje to jako životopis a končí to jako životopis. Co jako byste na tom chtěli vidět třeba v IMAXU nechápu. Halda dialogů (třeba) o kvantové elektrodynamice či teorii mezonových částic (možná ne tak úplně, ale jako sorry…) přes Projekt Manhattan až po tu (další haldu) z éry mccarthismu a vyšetřovací komisi. Má to samo i světlý stránky (jestli se vám náhodou tyhle zdají jakože tmavý). Parádní obsazení. Parádní filmařinu – protože třeba ty věci okolo bomby, výstavba Los Alamos a i to v podstatě soudní drama, mě bavili. Určitě i díky práci se zvukem. Ale … není to film pro každýho. Kamarádka z kina odešla 20 minut před koncem (kurva proč? Když jsi vydržela tu nudu na začátku…dyť ten závěr je přece nejlepší!). Kamarád má rád dokumenty, tomu se to líbilo. Já mám rád Nolana, politiku a všechno možný… a přesto fláknu 3*. Tohle mělo bejt aspoň o půl hoďky kratší. (Takže problém tohohle životopisu je, že vlastně přesnej…) /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) K sepsání scénáře posloužila kniha z roku 2005 „American Prometheus: The Triumph and Tragedy of J. Robert Oppenheimer“, kterou napsali Kai Bird a historik Martin J. Sherwin. Ten na ní pracoval 25 let. 2.). Jde o první film, který Nolan nenatočil s Warner Bros. Studio Univerasal Pictures souhlasilo s Nolanovými podmínkami, které zahrnovaly produkční rozpočet ve výši 100 milionů $, stejný marketingový rozpočet, 90–120 dní promítání v kinech, dvacet procent hrubého z každého dolaru a třítýdenní období před a po uvedení filmu, ve kterém Universal nemohl vydat další nový film. 3.) Thx za titule „?????“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Súvisiace novinky
Kaskadér propadl, přesto má napsané pokračování
Kinaři teď nemají zrovna nejlepší časy. Blíží se totiž letní sezóna, která tradičně bývá nařachaná těmi největšími blockbustery a do pokladniček kin často nasype cenné zlatky. Jenže se zdá, že ta… (viac)
Matt Damon a Casey Affleck v bostonské vykrádačce
Režisér Doug Liman (Na hraně zítřka) do toho šlape naplno. Jen před pár týdny přistál na Prime Video jeho remake akční klasiky Road House s Jakem Gyllenhaalem a už v srpnu se budeme moci pokochat… (viac)
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
20.7.2023 Další z očekávaných a zrovna u tohoto jsem měla vysoké očekávání, ale finální dojmy padly lehce níže. Celkově mi připadá, že se v této, momentálně, typické (velkofilmové) americké kinematografii většina režisérů, včetně Nolana, naprosto vyžívá. Je to něco, co dle mého není úplně stavěno pro Evropu a to mne i zajímá, jestli všechny pozitivní ohlasy na tento film přicházejí od lidí, kteří doopravdy pochopili toto nabušené kinematografické dílo, nebo zda pozitivní ohlasy chodí jen ze strany dlouho očekávaného Nolanového Oppenheimera a klasicky fantastické technické stránky. Jelikož mi přijde, že film byl nabušený až natolik, že jeho obsah přetékal a ještě k tomu byl tříhodinový, což je dost pro něco takového. Ne, že bych si ztěžovala na délku trvání, jelikož pro mne byla přívětivá. Ten fakt, že to bylo ale naprosto nabouchané odborným materiálem, mě drtil. Bylo toho tam tolik, že se v tom člověk ani nevyznal. Je to, jakoby se vzaly všechny existující materiály a spisy o existenci Oppenheimera a celého jeho týmu a ty se pak následně zfilmovaly se scénářem nějakého šílence do atomové fyziky. To, co tam bylo ale nejdelší a to mi doslovně vadilo, byly scény, kdy se s Oppenheimerem „soudily”. Byla to nekonečná sekce z filmu, která působila, jakoby vzali vše, co se tam doopravdy řeklo a doslova to narvali do filmu. Bylo to tímto zbytečně zdlouhavé a tuto nekonečnou debatu mohli zkrátit. Pak by to bylo tisíckrát více příjemné pro diváka. To stejné je (pouze) pár scén, které tam byly naprosto nadbytečné a vůbec tam nemusely býti. I bez nich by byl celý životopis Oppenheimera či film, portrétující Manhattan projekt, dokonalý a historicky přesný. Realističnost filmu mohla býti důkladná i, kdyby byl snímek kratší, či více přehledný. Tato zbytečnost film vedla k občasné nepřehlednosti scén, které působily, jakoby byly poskládané do mozaiky párkrát. Nejen nepřehlednost a dlouhost snímku, ale také nadbytečně moc postav, které do děje nijak nezasahovali a pouze sloužily jako matoucí nástroj pro diváka. Snímek měl ale dva časoprostory a v tomto případě mi přišlo, že se dalo v pořádku a bezchybně v časoprostorech orientovat. Někdy tomu napomáhala barevnost, někdy vizuál a někdy pouhé zamyšlení. To mne vede k barevnosti filmu, která je asi jasným nepřehlédnutelným faktem. Povšimla jsem si, že se RGB klasická vyskytovala ve scénách, kde šlo převážně o Oppenheimera, či to bylo z jeho pointy. Naopak scény černobílé většinu času obsahovaly tu druhou stranu v čele se Straussem, který se i v mnoha scénách vyskytoval. Šlo o zase jejich perspektivu. Toto je něco geniálního, co mě na filmu z pár věcí doslova fascinovalo. Bohužel to mělo nepříjemný a zdlouhavý scénář, který byl plný odborných termínů a faktů, kterým doslovně rozumí pouze znalci atomové fyziky, ale pořád to nezklamalo myšlenkami, hereckými výkony a vizuálem, který je pro snímky tohoto typu samozřejmý. Z většiny byl film postaven na Honu na čarodějnice, který se v té době v Americe, převážně Hollywoodu konal. Toto dokazuje, že pokud člověk nezná tyto „základně nezákladní” historické informace, je už doslova ztracen. Kvůli tomuto kořenu celého filmu a všech debat, se snímek hýbal i kolem politiky, bez které by se samozřejmě neobešel. Lze vidět, jak je politika vlastně ve všem. Ale coby ne, když se tu bavíme o Hollywoodském Honu na čarodějnice. Všechny pocity byly ztvárněny geniálními herci hvězdného obsazení, kteří nezklamali. Hlavně Cillian Murphy prorazil všechna očekávání a naprosto okouzlil celý film. Dokázal popsat subjektivitu postavy pouhou mimikou, která se dokázala dostat hluboko do divákovi duše a vyvolat v něm pocity, které na plátně pociťoval Oppenheimer. Takovou sílu Murphy měl. Ve scéně, kde se dupalo nohama na počest vybombardování Hirošimy a Nagasaki, byla mimika Murphyho naprostým příkladem. Nejen mimika, ale celá idea za touto scénou, která patří k mým nejoblíbenějším. Zde šlo nejvýrazněji v celém filmu vidět (i když se to v průběhu filmu projevovalo na více místech), jak Oppenheimer doopravdy trpí a jak je vyčerpaný. Celý tento proces ho unavil a trpí z toho faktu, co udělal, jelikož to nebyl až tak jeho účel. Nikde není ale řečeno, že toho doopravdy lituje, jelikož on se k tomu (historicky dosvědčeně) nikdy nepřiznal. Pouze můžeme vidět subjektivitu Nolana. Celou tuto scénu podporuje obraz a triky, které nechávají naběhnout husí kůži a to ani nemluvím o zvuku, který je až smrtelně geniální a tichem podporuje celou tu úzkostnou atmosféru. Tato scéna je ale obrovskou reflexí pro Ameriku. Poslední dobou se tito velkolepí američtí režiséři snaží reflektovat veškeré činy, které spáchají a následně si je pomocí toho díla vyčítají. To nemluvím ale ani o Americké propagaci, která tu samozřejmě po celou dobu byla zakomponována. Naopak fenomenální byly všechny efekty, které, jak je řečeno, nebyly udělány přes CGI, což je až neuvěřitelné. Všechny tyto efekty různých explozí měly místo ve filmu jako prostřihy v různých situacích, které se odehrávají a týkají se více, než přirozených situací ohledně jaderné bomby. Náhlé prostřihy tomu dodávají perfektní dynamiku a primárně v první hodině filmu mi dodávalo husí kůži. Kdybych mohla, oblíbila bych si to více, ale nebyla jsem schopna některou odbornou řeč pochopit a bylo to na mě chvílemi nepřehledné, až mě to neuchvátilo. Možná by byl IMAX lepší volbou, ale nemám na to prostor. Možná by to ale i tak nezlepšilo moji myšlenku, která se týká hlavně komplikované struktury a její dialogů. () (menej) (viac)