Recenzie (296)
Alien Code (2017)
Lidl nízkorozpočtobý Příchozí, kterým by prospělo sesekat svůj obsah. Jinak by šlo na svůj rozpočet o velmi přijemné atmosférické scífko s dobrým zpracováním svých myšlenek.
Joker: Folie à Deux (2024)
Tak tohle jsem opravdu nečekal. Zahraniční i zdejší reakce musí být přehnané, že jo? No... bohužel ne. Druhý Joker měl potenciál být něčím unikátním, zajímavým a enormně netradičním. Klidně to mohlo překonat první díl, ale to by to nesmělo být absolutně o ničem. Arthur si prochází takřka stejným vývojem, ale v jiných kulisách, dokud se film nerozhodne úplně hloupě dekonstruovat sám sebe a pošle to celé do kytek. Témata se pouze opakují vůči jedničce, jen jsou mnohem prázdnější. Samotné hudební čísla působí navíc a většina z nich jen opakuje informace, které chápeme i z realného světa filmu. A i já s velkou tolerancí na hudební čísla jsem si ke konci přál, ať už sakra drží tlamu. Ano, technicky, režijně, herecky, hudebně je to absolutní špica. Teoreticky to sype jeden ikonický moment a záběr za druhým. Ale k čemu to je, když je to vlastně celý absolutně prázdný a o ničem? Jediná věc, co tu funguje je vztah s Harley, který je i jako jediný aspekt dobře vypointovaný, ale to bohužel vůbec nestačí. Zbytečný, přehnaně rozmáchlý a ultimátně zbytečný film.
Strange Darling (2023)
Smutné, že spousta uživatelů není schopna krotit své očekávání a nakládají kvalitním filmům. A to jen protože měli "zámořský hype", čili čekali druhý příchod Krista. Stalo se to u Longlegs, děje se to tady, stejně jako se v minulosti stalo u hromady jiných filmů. Dost ale mého postesknutí. Strange Darling je vizuálně velmi silný erotický thriller, který si krásně hraje s žánrovými i sociálními konvencemi. Je to opravdu odvážné a komplikované téma, které cením o to více v dnešním politickém klima. Jednoduše dvě ustřední postavy spolu hrají hru kočky s myší a tu samou hru hrají tvůrci s vámi. Funguje to hlavně díky nelinearnímu vyprávění, které si tak pohrává s divákovým očekáváním i úsudkem. Kromě extrémně pevné režie a sexy vizuálního stylu, tu máme dva velmi kvalitní herecké výkony. Teď už není žadné tajemství, že Kyle Gallner je mým miláčkem a opět mě přesvědčil o svém hereckém umu i rozsahu. Ovšem po Pád domu Usherů tu opět exceluje Willa Fitzgerald, která si to jednoduše ukradla pro sebe. Fenomenální výkon, který semnou bude ještě chvíli rezonovat. Na tuhle vycházející hvězdu si je třeba dávat pozor. Perfektní a nadstandardní žánrovka, která působí jak vytržená z devadesátek a kterou by si nikdo neměl nechat ujít. PS.: Film má jednu z nejlepších umírajících scén, co byla kdy natočena pro film.
Vlci (2024)
Vlci jsou staromilskou suchou komedií, která funguje díky tomu, jak vážně se berou postavy v naprosto netradičních a absurdních situacích. Je to chytře vystavený a režijně pevně uchopený film, který mě bavil takřka celou svou stopáž. Samozřejmě na tom má podíl i dynamika a chemie ústřední legendární dvojky. Bohužel ke konci snímku spadne řetěz a finále tomu vyloženě podráží nohy. Přitom by tak obyčejný příběh, bez větších zvratů bohatě stačil. Škoda, jinak by mohlo jít o nadstandarní kultovku, ke které bych se vždy jednou za pár let vrátil.
Večeře po americku (2020)
Absolutní skvělost a komediální zlato! Kyle Gallner hraje mladého rebelujícího punkového týpka, který narovinu probourává americké maloměsto plné falešných karikaturních přehnaných stereotypů. Tento přehnaný svět funguje, jelikož jej vidíme prakticky skrze oči našeho věčně naštvaného hrdiny. Jednoduše film samotný je PUNK ROCK! Ovšem film nabere opravdu zajímavý směr, jakmile se náš hrdina střetne s velmi speciální dívkou, která se stane protijedem na jeho agresivitu. Neuvěřitelně svůj, jedinečný, zábavný, ale i podivně sladký a roztomilý film, který si mě získal jak svým provedením, tak absolutně užasným výkonem ustřední dvojice. Maximální doporučení!
Mother, May I? (2022)
Žánrové škatulky prostě škodí. Člověk dostane velice zajímavou studii dvou postav, ozvláštněnou nadpřirozeným prvkem, ale protože to není typický thriller nebo horor, tak odpadujeme. Přitom tu máme velice zajímavou premisu o vyrovnání se se smrtí odcizeného rodiče v domově kde umřel. Opět jako u posledních filmů s Kylem Gallnerem je to film hnaný hlavně skrze výkony herců, kde on i Holland Roden odvádí vynikající práci. Když člověk bere tento snímek hlavně jako drama a studii postav, tak dostane silný příběh o tom, jak se jeden nefunkční pár naučí fungovat skrze disfunkční řešení.
The Passenger (2023)
Kdo je řidičem svého života a kdo je jen spolujezdec? To je hlavní motiv filmu, kde nasraný, frustrovaný a přehnaně sebevědomí Benson (Kyle Gallner), chce probudit sebevědomí a agendu v uzavřeném, pasivním Randym (Johnny Berchtold). The Passenger stojí na dvou ustředních a dle mého skvělých hereckých výkonech, kdy tihle kluci uvěznění v americkém maloměstě se vydávájí na cestu za uzavřením Randyho traumatické minulosti. Extrémně oceňuji časté vyprávění v náznacích, kdy přehnaná expozice nevysvětluje jaké jsou naše postavy. Speciálně to platí pro Bensona, který je velmi kriptický, ale přesto je jasné, jaké události jeho života jej definovali. Vzájemná dynamika a vztah mezi Randym a Bensonem je to, co dělá tento film, tak zajímavý. Velmi dobře natočený, unikátní příběh, který můžu vřele doporučit.
Vlny (2024)
Silný příběh, který je dnes třeba připomenout více, než kdy dříve. Kvalitně řemeslně, režijně i scénaristicky odvedené dílo, které dosahuje světové úrovně. Člověka vtáhne chytré rámování příběhu skrze oči sympatické ústřední postavy. No a brilantní kombinování filmových záběrů s těmi dobovými dodává snímku na velikosti i důležitosti. Jednoduše velká pecka, které chybělo jen učesanější zakončení s lepším tahem na branku.
Votrelec: Romulus (2024)
Romulus je typickým legacy seqeulem, který nezpůsobí žádnou revoluci v rámci série. A to je naprosto v pořádku. Od Cameronových Vetřelců neměla série skutečně kvalitní díl a tak je třeba všem připomenout, proč stojí tahle série za pozornost. Technicky mistrovská a scénaristicky obstojná směsice celé série, která kombinováním všech dílů, přeci jen tvoří něco lehce svěží se zajímavými nápady i s kreativními scénami. Je tu sympatická skupinka postav, kde hlavními tahouny je ustřední "sourozenecká" dvojka. Není to dokonalé a některé zbytečné reference na sérii bolely svým nevkusným zakomponováním. Přesto konceptuálně zajímavé finále to vynahradí a zapečetí jako třetí nejlepší vetřelčí film. Avšak příště už variace známého nebude stačit a je třeba se vydat novým směrem.
Longlegs (2024)
Reputace Longlegs z USA, společně s žánrovými škatulkami a filmovými přirovnání "Je to nové (Sedm / Mlčení jehňátek / atd.)!", filmu spíše jen uškodila. Přitom na to stačí nahlížet jako na nový film skvělého Oze Perkinse, který dokáže tvořit napínavé, atmosférické pecky s nepříjemným podtónem skrze celou stopáž. Ano, Longlegs v sobě skutečně skrývá DNA všemožných inspirací napříč detektivním i hororovým žánrem, přesto však jde o svůj unikátní a jedinečný počin. Otevřený divák, bez konkrétního očekávání by měl být nadmíru spokojený, pokud tedy holduje tomuto druhu filmů. Jednoznačně jeden z filmů roku, který je bohatý jak svým obrazovým vyprávěním a zpracováním, tak i hlubokým podtextem, symbolismem a vyzněním. Absolutní skvost, který byl mému vkusu ušitý na míru. Druhé zhlednutí zocelilo tyto pocity, kdy do sebe vše perfektně zapadlo. Je tu hromada skrytých detailů, vodítek i pojítek.