MrHlad

Nový režisér rozhodně nepřinesl novou krev a a ani moc nových nápadů. Transformers: Probuzení monster sice není tak trapná podívaná jako poslední díly od Michaela Baye, ale vizuálně a příběhově jde o mdlý a nudný film, který v letošní letní blockbusterové konkurenci nemá šanci zaujmout.

První Spiderverse jsem viděl několikrát a počítám, že i na dvojku si někdy v budoucnu udělám čas a ne jednou. Teď jsem z ní ale trošku vyšťavený. Druhý animovaný Spider-Man je super a po audiovizuální stránce ještě nápaditější, hravější a divočejší a nebojí se míchat dohromady různé styly. Dobře pracuje s hudbou a zkrátka se na něj skvěle kouká. Navíc perfektně funguje v momentech, kdy zpomalí a řeší se romantika, drama a emoce. Těm postavám prostě budete přát happy end, i když je od začátku evidentní, že cesta k němu bude hodně trnitá. Jenže přeci jenom mám s Napříč paralelními světy jeden problém. Je to občas divoké až příliš. Už první souboj se záporákem Spotem na mě působil trochu zmateně a přespříliš rychle a to samé vlastně platí o všech akčních sekvencích, které jsou větší a děje se v nich opravdu strašně moc věcí. A já měl prostě problém to trošku stíhat. Už u prvního filmu jsem měl pocit, že závěrečná bitka by potřebovala trošku volnější tempo, abych si ji se vším všudy užil, tady se však šlape na plyn ještě o trochu víc (je to sequelové pravidlo, takže se to dalo čekat) a já jsem po každé větší akci jen stihl vydechnout, říct si, že to vypadalo super, ale zároveň jsem si musel přiznat, že mi asi spousta zajímavých věcí utekla. A trošku mě to mrzí, protože bych si ten film rád užil na maximum hned napoprvé a nepřemýšlel u nejdivočejších scén, že bych možná raději listoval artbookem svým vlastním tempem, než se koukal na film, který je občas prostě šílená divočina. Na můj vkus trošku moc. Po druhém zhlédnutí snad budu mít jasno, jestli je nový Spidey skvělý, nebo „jen“ zatraceně dobrý.

Sbírka filmových klišé zabalená do průměrného vizuálu s trojicí influencerek, které bolestivě zjišťují, že dělat voloviny na tiktoku z člověka herce neudělá. Product placementem přeplácané balancování na hraně mezi nudou a trapností může zaujmout snad jen diváky, kteří mají rádi alespoň jednu z představitelek ústředního tria. Ostatním tahle ochotnická show nemá co nabídnout.

V lepších chvílích to je jako ty lepší jihoamerické telenovely. V těch horších chvílích je to trapné prázdno. V každém případě je to dost hnusné.

Malá mořská víla Ariel neposlouchá tátu a zajímá se o život na souši víc, než by měla. Takže když pak jednou zahlédne sympatického prince, hned se do něj zamiluje. Ale aby s ním mohla být, bude jí to něco stát. Možná víc, než by sama chtěla zaplatit. Rob Marshall natočil neurážející remake animované disneyovky, který má bůhvíproč dvě a čtvrt hodiny, naprosto ničím nepřekvapí, většinu času solidně vypadá a do hlavní role sehnal režisér fajn herečku. Na druhou stranu snaha nabídnout cokoliv nad rámec velké rodinné podívané tu neexistuje. S dětmi to klidně absolvujte, bolet to nebude. Ale proč byste na to měli chodit bez nich, to fakt nevím.

Stejně blbé jako minule, ale o dost zábavnější. Dom a jeho rodina tentokrát čelí nepříteli, který se na střet s nimi chystal deset let a hodlá si to užít. A užívá si to i většina herců, kteří se nebojí tlačit desáté Rychle a zběsile do komedie, ale zároveň i posouvat ty nejpovrchnější postavy k alespoň nějakému vývoji. Všichni se tu snaží a všichni se tu baví. Až na Diesela, který si očividně pořád myslí, že točí něco jako Hamleta s auty. Pitomé, ale zábavné.

Novinka Roberta Rodrigueze je zajímavá podívaná. Nic tak pitomého jsem už dlouho neviděl, ale ten film vykrádá cizí nápady a míchá z nich bordel tak bezelstně, že mě vlastně bavilo na to koukat.

První půlka trojky Strážců Galaxie vypadá jak kompilace vtipů, které vystřihli z průměrného sitcomu. Druhá je co se hloubky týče stejně nezajímavá, ale alespoň se to v ní efektně řeže. Osudovost nefunguje a k ničemu pořádnému nevede. Ale překvapivě jsem se nakonec celkem bavil.

Sam Raimi zaprodukoval a Lee Cronin natočil Smrtelné zlo: Probuzení tak, aby udělal fandům originálu co největší radost. Audiovizuálně agresivní krvák se skvělým zvukem a hodně nápaditě pojatým násilím je divoká jízda, která i díky krátké stopáži zatraceně rychle uteče. Navíc má fajn hrdiny a i to prostředí vybydleného domu funguje dost dobře na to, aby nevadilo, že nepřináší moc nového. Jen si nejsem jistý, jestli podobně ze řetězu urvaný horor může zaujmout diváky.

Renfield sloužil Drákulovi dlouhá léta a nechal se jím terorizovat. Teď má ale šanci vzít roha a být konečně šťastný, jenže ve světě zkorumpovaných poldů, gangsterů a naštvaných upírů to nebude mít snadné. Stejně jako vy, pokud vyrazíte do kina. Renfielde je přeplácaná nuda, která neví, čím chce být, a tak zkouší být hororem (neděsí), komedií (nebaví), akční podívanou (blbě sestříhanou) i psychologickým dramatem (nepříliš funkčním). No a Nicolas Cage tu jede na půl plynu, takže to není ani zábavně divné. Odfláknutý film, který stojí za to vidět snad jen proto, abyste mohli sledovat, jak se to celé tvůrcům sype pod rukama.