Menu
The Menu
The Menu
The Menu
Réžia:
Mark MylodKamera:
Peter DemingHudba:
Colin StetsonHrajú:
Ralph Fiennes, Anya Taylor-Joy, Nicholas Hoult, Hong Chau, Janet McTeer, Reed Birney, Judith Light, John Leguizamo, Paul Adelstein, Aimee Carrero (viac)VOD (3)
Obsahy(3)
Mladý pár, Margot (Anya Taylor-Joy) a Tyler (Nicholas Hoult), cestujú do luxusnej reštaurácie Hawthorn na pobrežnom ostrove v Severezápdnom Pacifiku, kde samotársky, ale celosvetovo preslávený šéfkuchár, Julian Slowik (Ralph Fiennes) pripravil pre vybraných hostí bohaté degustačné menu. (Cinemart SK)
Recenzie (606)
To bol teda gurmánsky zážitok. Je fakt, že nič čo bolo servírované by mi asi nechutilo, ale aj tak to bolo celé, len jedno veľké divadlo a o jedlo rozhodne nešlo. Ta sorta bola starostlivo vybraná a jej osud sa zdal neodvratný. Lenže každý plán máva drobný zadrhel a tu bol v podobe vynikajúcej Anya Taylor-Joy, ktorá milému šefinovi úplne nehrala do karát a celú pozornosť si vzala na seba. A to i keď démonický Ralph Fiennes bol silným protivníkom, lenže jeho postava mala všetko naplánované, ale jej postava musela improvizovať, a tak ona si mohla dovoliť veľkému šéfovi i odporovať a preto bola najlepšou postavou tohto filmu. Myšlienka celého filmu nie je zložitá, ale jej prevedenie je dôvtipné a kultivované. Bolo tam cítiť opovrženie, lebo z postavami mal šéf nejaké nedoriešené záležitosti a tak to zosmiešňovanie bolo účelové. Viackrát som sa musel pousmiať, ako im to dáva cele vyžrat a to doslova. A aj keď si uvedomujem, že celý film sa sústredil na finálny odstrel, ale aj tak mi to prišlo zvláštne a znepokojujúce, že účastníci zájazdu boli totálne v pohode. Keby tam bola aspoň Yakuza, tak by tam bol nejaký ten riadne krvavý masaker a určite by to bolo realistickejšie ako toto. A posledné posedenie pri ohníčku s Marshmallownami by mohlo byt tiež. Preto sa mi to zdá trocha strojené, ale i tak to bola sympatická a originálna žranica. Silné 4*. ()
Parádní první polovina, která drží napětí a atmošku hutnou jako vnitřek papiňáku, vystřídá lehce slabší polovina druhá a poněkud neuspokojivé finále. Každopádně je to ale neotřelé, na Anyu je Joy se koukat, Fiennes je pekelně intense, Hoult hraje neskutečného vocasa.. a docela to odsejpá... Někde mezi 3 a 4 ()
Menu o niekoľkých chodoch, ktoré však paradoxne nevyústi do žiadneho veľkého gastronomického / filmového zážitku. Mark Mylod svojou silnou rukou šéfkuchára / režiséra vedie film strmhlav vpred, vie sa bravúrne pohrávať s obrazom, hudbou, aj očakávaniami diváka a priam dokonale viesť hercov (Anya Taylor-Joy opäť dokazuje, že vie pozdvihnúť akýkoľvek film v ktorom účinkuje), ale aj napriek tomu The Menu nakoniec vyústi úplne do ... ničoho. Po prvej skvelej hodine, ktorá diváka navnadí sa totiž v závere nevie rozhodnúť, či chce byť klasickým thrillerom/hororom s nejakým zmysluplným dejom alebo alegóriou. No na alegóriu mu chýba nosná myšlienka, pretože z jednotlivých chodov nakoniec nič intelektuálne podnetné nevyplýva a jednotlivé satiristické nápady ďalej nijako nerozpracováva (postava reštauračnej kritičky čoby nevyužitá metafora na filmových kritikov) a na klasický dejový film tu naopak chýbajú uveriteľné postavy, ktoré by sa reálne chovali ako ľudia a racionálne reagovali na okolité situácie. Viac sa pohrať s konceptom a rozhodnúť ktorou cestou sa chce vlastne scenár uberať, mohol to byť priam vynikajúci film. Takto bohužiaľ len 100-minútová fajn natočená zábavka, ktorá toho veľa sľubuje, ale nakoniec vyšumí absolútne do prázdna. CELKOVO: 6/10 ()
Navoněný pšouk. Nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré. Vlastně to začalo poměrně dobře i s pocitem, že tady všechno není jak to vypadá a že se to nějak ošklivě (a rovněž vtipně) zvrtne. Bohužel film odkryje karty velmi rychle a zhruba od poloviny se překlopí do nudy, kde každý nápad vyšumí do ztracena, bez jakéhokoli překvapení. ()
Šéf je psychopat 😅🙈 vtipné & drsné & umělecké. Ty maršmelouny na konci top 😄 Připomnělo mi letošní hit Trojúhelník smutku. ()
9/10 – The Menu je na první pohled velmi nenápadný snímek, který by se mohl snadno ztratit v záplavě nových filmů, které každý měsíc vychází. Byla by však velká škoda si ho nechat ujít, protože se překvapivě jedná o jeden z nejlepších thrillerů roku 2022. Zní to až fantasmagoricky: béčkový režisér a dva neznámý scénáristi se sešli spolu s kameramanem Nových mutantů a Chaty v horách a áčkovými herci a dali dohromady film s uměleckým vizuálem, atmosférou, že by se dala krájet, a velkou výpovědní hodnotou, navíc okořeněný decentní porcí goru a všudypřítomným cynickým sarkasmem. Příběh přitom začíná velmi nenápadně. Společně s postavami putujeme na odlehlých ostrůvek s luxusní restaurací, kde vaří sám král všech kuchařů, geniální chef Ralph Fiennes, který má definitivně pod čepicí a také něco za lubem. Ten si na dnešní večer připravil pro hosty speciální menu. Zatímco si zpupní boháči plní žaludky těmi největšími pochoutkami, které už spíše než jídlo představují jakousi pokřivenou formu umění, upoutá pozornost šéfkuchaře rušivý element: Anya Taylor-Joy. Mladá elegantně oblečená dívka, která mezi ostatní hosty viditelně něčím nezapadá. Nejenže ji nikdo nepozval, ještě mluví sprostě a kouří. Mohla by snad narušit bezchybnost jeho do detailu naplánovaného menu...? Doslova jedinou slabší stránku spatřuju v málo prokreslených vedlejších postavách, ze kterých se v některých scénách mimoděk stávají karikaturní archetypy. || The Menu je přesně jeden z těch (dobrých) snímků, do kterých je potřeba jít tak, že nevíte, co přesně máte očekávat. A čím míň víte o ději, tím lépe, protože jakékoli bližší nastínění děje, by mohlo vést k bolestivým spoilerům. Nejlepší je se také vyhnout všem reklamním materiálům, hlavně teď myslím trailer. Bohužel, takový film se také velmi špatně propaguje. Do toho neosvědčený režisér a no name scénáristi, plus velmi pomalé tempo a máte film, který pravděpodobně nebude zrovna kasovní trhák. Proto doporučuju Menu podpořit v kině. Koneckonců tam bude zážitek stejně nejsilnější. Verdikt: "Vynikající jednohubka!" Vtípek na dlouhé večery: Náročný divák: "Kaše dobrá, chci nášup!" Produkční společnost Hyperobject Industries při pohledu na tržby jejich 30 milionového thrilleru: "Maso nepřidáváme." ()
Bezesporu jeden z nejoriginálnějších filmů za dlouhé roky. Přesto je celkově dosti dietní (abych použil kuchařského příměru) a závěr je sice ok, leč za mne zároveň neuspokojivý, neb se člověk nemůže zbaviti pocitu, že tam ještě něco chybí. Můj důvod ke shlédnutí byl jasný Anna T. Joy (u ní jsem si dlouho zvykal na zrzku, ale raději toto, než zase další generická peroxidka) a Voldemort. Ti samoz. opět nezklamali a i když jsem čekal od nich poněkud silnější herectví, nemohu jim s klidným svědomím nic vytknouti, už jen z toho důvodu, že zde všichni hrají minimalisticky, takže to do sebe zapadá. Hoult je zde docela servilní slizoun, takže mi začal býti protivný (a od pol. děje až odporný) od 30.minuty. 50% filmu bych ale dal spíše Lynchovi, který by z toho mohl udělati další MISTRKUS typu Inland Empire. Tohle jest sice hlavňoproudovka, ale takového druhu, že to měl raději točiti právě někdo, kdo má s bizárem větší zkušenosti a to dle mého Mylod není. Což nezn., že se mu to nepodařilo zrežírovati quallitně. Jen bych zkrátka více přitlačil na pánev. TOP celého filmu je za mě bez debat Cheeseburger a co tomu předcházelo. To jsem si chrochtal, páč postava Joyové to vystihla absolutně přesně. P. s. tohle bych pouštěl Pohlreichovi 12h denně jako v Clockwork Orange. Silné 4 s tím, že jak jsem již podotknul, měl to zřejmě udělati někdo šílenější a bylo by to klidně na 5. P. p.s. ten pojem horror, který se u tohoto filmu mj. uvádí bych odstranil. Je ho zde tak málo, jako ve Slowikově vaření, lásky. Jak by řekla ´´Margot´´. ()
Rozhodne je lepsi si o filmu nic necist pred shlednutim a popisek horor/komedie/thriller to vyjimecne vystihuje. Ma to zajimavou myslenku, prekvapi i rozesmeje, ale kdyz se pak nad tim zamyslete, logiku to nedava... Chvilema az total fantasmagorie, kdy se tomu absurdu da uz jen smat. Spoiler: fakt nechapu, ze by takhle nekdo sel dobrovolne na porazku a jeste by na sebe nechal dat marschmelouny ()
Jak si už povšimlo pár recenzentů, asi se nám ustálil nový žánr - satira "eat the rich". Po Sans filtre (2022), Infinity Pool (2023), Ready or Not (2019), nastavujeme příslovečné zrcadlo luxusním restauracím. V tomto případě spíš lopatu, protože víc těžkopádně už to asi fakt nešlo. Film měl velké ambice, Fiennes a Taylor Joy hrajou jako cuml, výsledek ale jen tak tak dosahuje kvalit průměrné epizody Black Mirror. Jako jednohubka fajn, vracet se nehodlám. P.S. Definitivně jsem se přesvědčil, že Nicholas Hoult je jeden z nejhorších herců nové hollywoodské generace - suverénně selhal jak v dramatických, tak komediálních polohách. To se musí umět. ()
Inteligentne, originálne a efektne spracovaný film, ktorý vie pobaviť s príjemnou dávkou čierneho humoru, ale zároveň vie vydesiť, čomu dopomáha atmosféra a hudba, kde by sa napätie dalo krájať. Fajnová satira, ktorá si berie na paškál rôzne typy ľudí, ktorí na umenie pozerajú z odlišných uhlov a sledovať to ma veľmi bavilo, aj vďaka skvelým dialógom. Postavám kraľuje šéfkuchár v podaní Ralpha Fiennesa, ktorý podáva jeden z najlepších výkonov čo som od neho videl, len prostou mimikou a výrazmi tváre dokázal vo mne vyvolať zimomriavky. Anya Taylor-Joy predvádza takisto výborné herectvo a potvrdzuje, že je jednou z naj herečiek súčasnosti, jej postave, ktorá sa zhodou náhod dostala do nie moc príjemnej situácie budete proste fandiť. Ďalšie postavy by mohli byť síce viac rozvinutejšie a ich ľahostajnosť na konci nemusela byť taká očividná, ale nie je to nič čo by mi skazilo zážitok z tejto pecky. Veľmi lahodná záležitosť, z ktorej moje chuťové poháriky jasali. 9/10 ()
Satiru jsem si víceméně užil. Herecké výkony mě bavily. Nicméně jako celek mě to opravdu nenadchlo. ()
Get Out of the Chef's Table. ()
Naprosto delikátní záležitost se skvělou atmosférou, kterou podporuje nervy drásající sound-design a hudba. Šikovná režie, pocitově nepříjemná lokace a chytrý děj s dobře napsanými dialogy, jež jsou obohaceny o špetku přirozeně rozvrženého černého humoru. To vše doplněno vynikajícím Ralphem Fiennesem a opět dokonalou Anyou Taylor-Joy. Jeden z nejlepších filmů tohoto roku. 9/10 ()
Filmu se rozhodně nedá upřít originalita. Zaprvé musíme říct, že projektů o vaření je žalostně málo a Menu se rozhodlo toto téma obohatit ještě žánry hororu a thrilleru. Celé je to vlastně velká satira na společnost, která je zkažená a šéfkuchař se rozhodl vzít si to trošku osobněji a nachystal na své hosty past. Znepokojivé momenty a zvraty jsou skvěle dávkovány a humor se objevuje na správných místech a není vůbec rušivý, onen černý humor tomu naopak dává ten správný říz. Co mě trošku zklamalo byl závěr, ale natolik specifický film není úplně snadné ukončit a vlastně i smysl trochu dával. Vytknout ale ještě musím motivaci personálu, která nám zůstala utajená, ještě když tu byla ona zástupkyně šéfkuchaře, která se bála o svojí pozici, byť věděla, co jí v závěru celého menu čeká. Za originalitu a skvělé herecké výkony dávám filmu 80 % ()
Menu pro mě bylo zhruba takovým zážitkem, jako když si sednete do restaurace, čekáte poměrně slušnou večeři, ale dočkáte se naprosto excelentního kulinářského zážitku. Film plný zvratů, zajímavých myšlenek, a především precizních dialogů doplněných o fantastické herecké výkony. Zejména Ralph Fieness zahrál šéfkuchaře naprosto bravurně a troufnu si říct, že zastínil i jako vždy skvělou Anyu Taylor-Joy či zdatně sekundujícího Nicholase Houlta. Ostatní postavy sice tolik prostoru nedostaly, ale každá měla svůj význam pro děj, byť u některých mi přišel ne úplně dotažený. Nejzajímavější je nicméně samotný námět. Střet konzumní společnosti, zastoupené těmi nejhoršími archetypy, s šéfkuchařem-umělcem, který prezentuje své závěrečné dílo. Ve chvíli, kdy se odhalí karty a je zřejmé, kam celý snímek směřuje, jsem se trošku bál, aby tvůrci nezařadili zpátečku. Naštěstí se však celého konceptu drží až do výborného finále, které je pomyslnou třešničkou na dortu. Nelze opomenout ani skvělou technickou stránku, především soundtrack a celkové ozvučení – z Ralphova tlesknutí mi doteď běhá mráz po zádech. A to vše doplňuje funkční suchý humor, který nikdy nepůsobí rušivě a dodává už tak geniálním scénám ještě něco navíc. Nemá smysl se tu dál rozplývat, Menu je rozhodně jeden z nejlepších filmů tohohle roku a takzvaně „must-see“ záležitost. 9/10 ()
Nevím, co tím chtěl básník říct, ale rozhodně se mu to nepovedlo. Člověk jen dvě hodiny sedí, čumí a čeká až se začnou jíst lidi. Není to vtipné, strašidelné a už vůbec ne napínavé. Ralph a Anya jsou boží, ale je to úplně jedno, protože to postrádá jakýkoliv význam. Mělo tam být nějaké poselství? Nebo trefná satira? Asi ano, ale celé to tam je rozmělněné mezi nic neříkající a dosti náhodné výjevy, které možná tak nadzvednou divákovi obočí. Absolutně nechápu, co se na tom dá užít, protože při závěrečných titulcích člověka napadne jen: “Ok, a to je všechno?” ()
Dávám velké plus za originalitu a nápad. Docela fajn sarkastická komedie - které chybí drive. A to opravdu spoustu nevysvětleného z filmu dělá tak trochu nic moc dojem. Díky nápadu a sem tam do suché a strohé konverzace hozeného ještě sušího vtipu si film vysloužil 2 hvězdičky. Třetí přidávám za myšlenku v pozadí. Málokdy mě film přinutí takhle přemýšlet a zato děkuji. Spoiler - kdyby opravdu umřeli všichni dávalo by to větší smysl. Naprosto nesmyslné oddáni ostatních kuchařů a laxní příštup lidí k tomu nechat se zabít nepůsobí realne a připravuje tak film o právě tak esenciální ingredienci jako je “drive” anebo trochu víc šťávy aby vás to vtáhlo do děje ()
Není to bůhvíjak chytré nebo snad hlubokomyslné a ke konci režisér moc neví jak z toho, ale vůbec to není špatné a má to snesitelnou délku. ()
Menu je přesně tím typem filmu, o kterém doporučuji si nic dopředu nezjišťovat. Stačí vám vědět, že se jedná o zajímavý žánrový mix hororového thrilleru a černé komedie, který mi svojí nepříjemnou atmosférou připomněl nejlepší tvorbu M. Night Shyamalana. Plusové body si zaslouží také skvěle typologicky obsazené ústřední herecké trio (Anyu mám film od filmu radši). Vytkla bych snad pouze přílišné množství vedlejších postav, které nejsou pro příběh a jeho vypointování ve výsledku vůbec důležité. Ráda si tenhle gurmánský zážitek zopakuji někdy znovu :). ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
Taylor Swift se chystá na režijní debut
Známá popová zpěvačka Taylor Swift k filmu měla odjakživa blízko. Už zkraje kariéry ve svých písních vyprávěla příběhy, které později zkušení režiséři převáděli do krátkých klipů, nedávno se pak… (viac)
Furiosa dorazí až v roce 2024
A je to oficiální. Furiosa, prequel Šíleného Maxe z roku 2015, dorazí místo roku 2023 až v roce 2024. Austrálie si totiž v těchto dnech prochází něčím, čemu se kupodivu jako jedna z mála zemí na… (viac)
Už od začátku mě vypekl trailer. Z toho mého mála očekávání nezbylo skoro nic, tudíž film vesele sypal jednu zajímavou scénu za druhou. To se točilo zejména kolem vztahu kuchař-strávník. Jak tento film mám ale vlastně hodnotit? Nelze popřít paralely mezi tímto vztahem a vztahem režisér-divák, či spíše tvůrce/umělec-recenzent/kritik. Nejlépe to vystihl komentář z jednoho fóra od uživatele s přezdívkou MischiefofRats: Kritikové mají šílenou moc nad úspěchem nebo selháním jakékoliv kreativní práce nebo kariéry umělce a na tvůrčí straně existuje konstantní frustrace a zahořklost, že ti, kteří tuto práci nemůžou vykonávat MŮŽOU mávnutím ruky zničit ty, kteří do celoživotní tvorby dávají krev, pot a slzy. Na tomhle světě kritikové mají místo a je důležité, protože kritikové často vidí to, co umělci ne. S tímto na vědomí, kritika-pro-pobavení často obsahuje krutou příchuť radostné škodolibosti. Kolik z nás vidělo nějakého dvacátníka na YouTube jak se pouští do nějakého filmu za doprovodu stovek tisíc zhlédnutí u videa? Kolik nefér recenzí, vůči kterým se nelze bránit bylo vydáno na Yelp na úkor podniků, které si nezaslouží takovýto přístup? Kolik malých podniků a restaurací bylo potopeno díky lásce či nenávisti z médií? Kolik samolibých, privilegovaných lidí, kteří se považují za tvůrce chutí sabotovalo kreativní úsilí umělce z důvodů, které nesouvisí s uměním samotným? Dokáže to být neskutečně toxické. Chci říct - zapřemýšlejte, kolik času, úsilí, dovedností, peněz a odhodlání stojí založit restauraci, napsat knihu, vyrobit film - a populární kritik může napsat článek za dva dny, vydat ho a odsoudit celý podnik k záhubě, jen tak. ALE, zároveň s tím, občas výsledky kreativního snažení jsou špatné a zaslouží si drobnohled. Je to nekonečný zápas. Tento příspěvek do diskuse se mi vážně líbí. Není to druh filmu, který by se snažil rozseknout debatu, ale je to satira, má to co říct a říká to jako nůž do žeber. Šéfkuchař není hodný člověk. Je to domýšlivý a úchylný psychopat posedlý ovládáním, který z restaurace udělal kult a chystá se zabít tucet lidí dopodrobna připraveným plánem, protože nechce jít k terapeutovi a léčit se. Je špatný. Objektivně, je špatný. Ale jako padouch je přesvědčivý, protože tak trochu má pravdu a přitom má také část viny. Už mu lezou krkem lidé, kteří jeho umění používají jako status a dohnávají ho k nepřístupnosti - ale on také udělal rozhodnutí jim to dovolit, zvedal ceny úmyslně, dokud si to nemohli dovolit jen "ti, co berou". Leze mu to krkem, protože kritikové přilétnou, znudění a vynášejí bezmyšlenkovité rozsudky nad prací, kterou by ani zdaleka nemohli napodobit - ale zároveň za svůj úspěch vděčí jim. Leze mu to krkem, protože prostředky pro jeho umění, kapitál za jeho možností zpracovat svou práci je žeton, který směňuje se zkorumpovanými a pochybnými investory, kteří ovládat a vydělávat na jeho umění bez jakéhokoliv pochopení jeho vize či docenění jeho skutečného talentu - ale zároveň přijal účast těchto investorů. Lezou mu krkem patolízalové jako je Tyler, kteří se nikdy nepostaví do zranitelné pozice skutečné tvorby umění a riskování, ale kteří věří, že jejich uctívání a zbožňování lidí jako je on jim vynesou laskavost nebo spojení s umělci jako je on. On Tyler evidentně trochu rozponává, že si z něj jen dělají šprým, ale do poslední chvíle než šéfkuchař ochutná jeho jídlo, evidentně je část z něho, která stále věří, že tam možná skutečně patří a že si to zasloužil, že je zasvěcený do magie aniž by vynaložil svůj pot, svoji krev, svoje slzy, roky svého života - ale není to pravda. Tyler není jenom fanoušek nebo kritik - Tyler vede parasociální románek s tímto šéfkuchařem a jeho prací a myslí si, že jeho otrocká konzumace jeho práce ho OPRAVŇUJE k úctě, pozornosti a ohledu tohoto šéfkuchaře. Tohle je kritika spotřeby fandomů, na 110%, a šéfkuchař jím evidentně opovrhuje - ale jaké obecenstvo pro své jídlo má bez fanoušků? Existuje mnoho "foodies" jako je Tyler - skuteční, realističtí lidé, kteří nejsou karikatura jako on - kteří jsou téměř stejně samolibí a loajální a stejně tak si nárokují věci a kteří řídí jídelní průmysl vyšší třídy svými penězi. Oni jsou to uznalé publikum, ať už je jejich fandom toxický nebo ne. A to se tento komentář zaměřil pouze na jednoho z hostů, o kterých tento film pojednává. Není to ale pokrm o jedné chuti, každý host přináší do filmu jiný pohled na věc. A nápodobně, ne-li někdy i více, přispívá i personál. () (menej) (viac)