Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Dobrodružný

Recenzie (113)

plagát

Baby na úteku (2024) 

Přestože nejsem hltačem Coenovského humoru, jejich režisérský styl nemůžu popřít. Panenky sice nesou podpis pouze jednoho ze slavných bratří, ale i tak si drží svůj osobitý styl snímání a komediálních prvků, které člověk sleduje při jednom přiblblém road-trip dobrodružství, ve kterém uvidí více ženských orgasmů než v průměrném pornofilmu. Já vlastně ani nevím, jak film hodnotit. Je až absurdně zábavný, že jsem se u něj nenudil ani chvíli, přitom dokáže jednoduše rozebrat dva odlišné pohledy na sexuální život dvou lesbiček. I když vás film lákal ve svých trailerech na Matta Damona, Pedra Pascala či Miley Cyrus, věřte, že tohle rozhodně nemůže být důvod ke zhlédnutí, jelikož to, co vidíte v traileru je asi tak vše, co z nich vidíte ve výsledném filmu. Naopak, co by mělo být hlavním tahákem a bodem vaší pozornosti, je Margaret Qualley, která je díky své perfektně načasované komedii a texaskému přízvuku jednoduše zapamatovatelným prvkem filmu. Mé hvězdičkové hodnocení neberte vůbec v potaz, tady budu stoprocentně v drtivé menšině. Spíše se na film koukněte s otevřenou hlavou, když se chcete zabavit na hodinu a půl u nějaké blbosti.

plagát

Iron Claw (2023) 

Durkin je zajímavý režisér. Vybírá si zajímavé náměty, které spolu moc nesouvisí a dokáže přinést dobré pojetí různých příběhů. Příběh rodiny Von Erichů je něco, co si zaslouží kvalitní zpracování, a i přes malé změny proti realitě je tento film po emocionálně naprosto odzbrojující. Kvůli pracovní povinnosti jsem byl nucen si příběh nastudovat předem, a tak mi nezbývá si pouze představit, jak musí působit na nic netušícího jedince, který do něj jde naslepo. Naprosto tragický osud, který sportovní bohové a despotický otec této rodině přichystal se může zdát až neuvěřitelný a přehnaně depresivní. Citová stránka však ukáže, že když na to přijde, je i takto vychovaný jedinec schopen uronit slzu pro své milované bratry. Naprosto zdrcující doják, který se dostane do dějin sportovního filmu. Nenominace na jakoukoliv cenu je hříchem.

plagát

Čo keby...? - Čo keby... zasiahol Najvyšší Strange? (2023) (epizóda) 

To se takhle člověk, jednou rozhodne využít vzácnost zvanou volný víkend k dokoukání některých restů a nestačí se divit. Tvl… co to kurwa bylo? Vždyť tohle byla absolutně aklimatická, nesourodá, kanon porušující, nezáživná, nudná, rádoby emancipační blbost, která narušuje jak chod MCU, tak první sérii svého vlastního seriálu. Absolutně nevyužitý potenciál, kde What If…? selhalo už v první sérii, je zde pohřben ještě hlouběji do propadliště těch nejhůře zvládnutých novodobých superhrdinských dobrodružství. Dialogy jak z komiksu, které se do tohoto média vůbec nehodí jsou doprovázeny multidimenzionálním nekonzistentním bordelem, jenž se marně snaží uspokojit diváka, který potřebuje dovětek ke každému už ukončenému příběhu. Marvele už se do háje pouč z vlastních chyb a nedělej je akorát větší a debilnější. Nedá se na to koukat.

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Na první shlédnutí mi toho hodně uteklo. Zatímco první díl vám pomalu buduje každý detail příběhu, druhý díl se nezastavuje nikde. Hodí vás do toho příběhu přesně tam, kde jste ho opustili a chrlí na vás jednu epickou scénu za druhou. Občas se ztrácíte v detailech, které vám unikají pod tím epickým vizuálem. Například osobně jsem na první dobrou ani hudbu příliš nedokázal vnímat. Podruhé jsem už věděl na co se zaměřit, a tak jsem dokázal plně ocenit práci, kterou celý tento kolektiv vykonal. Duna je příběh, který vstoupí do historie. Sedne každému? Ne. Někoho to nemusí bavit, někdo tomu nemusí rozumět a jiný může mít úplně jiný problém. Ovšem nikdo se nemůže hádat nad tím, že Denis Villeneuve je nejvýraznějším režisérským vizionářem současnosti. Že Hans Zimmer je jeden z nejlepších hudebních skladatelů, kteří kdy tvořili filmovou hudbu. Rebecca Ferguson je úžasnou herečkou, Timothée Chalamet a Austin Butler jsou tahouni devadesátkové generace a Zendaya zde podává svůj doposud nejlepší výkon (netajím se tím, že ji příliš nemusím). Dvojka je záživnější, je živější, je přístupnější, ale stále si zachovává ten dokonalý audiovizuální podkres, který předvedla první část. Tyto dva film, ač nejsou naprosto dokonalým dílem, vstupují do dějin a my jsme privilegovaní to sledovat na vlastní oči. A s radostí budu sledovat kam nás tento vesmír dovede. The Spice Must Flow!

plagát

Saltburn (2023) 

Film, který se ve mně od zhlédnutí bije… vizuálně skvělý film, který je podpořen hereckými výkony celého osazenstva, chytře vybranou hudbou a indie stylem, jenž autorka využila i u svého debutu. Můj problém nastává v samotném příběhu, který se mě snažil celou dobu zahlcovat povrchním řešením jednoho tématu za druhým, ale tím, že jsem vlastně nevěděl, kam to všechno směřuje… pro mě nedokázal završit skvěle rozehranou partii… Twist, ačkoliv vypadá, že je promyšlený (a on i je…), tak u mě selhává, jelikož ani zpětně v něm nevidím žádnou výstavbu… závěrečná scéna je ovšem ikonou už teď. Nejrozporuplnější film loňského roku.

plagát

#annaismissing (2023) 

Kdybych jen věděl, že přijdu o tohle, tak do toho kina i dojdu pěšky. Výborný moderní thriller, který mě nepustil od obrazovky ani na chvíli a vystavěl si veškeré své stěžejní momenty do nejmenších detailů. Černý kůň sezóny, který mohu silně doporučit a opět skvělý příspěvek do nové generace filmů z naší malé zemičky.

plagát

Ferrari (2023) 

Vizuálně, herecky a hudebně výborný film naprosto ztroskotává na absolutně neukončeném příběhu, který zde rozehraje. Oceňuji, že se snímek nezaměřuje na automobily, závodění a podobně (i když i to je zde zvládnuto skvěle), ale rozehrává si hned tři zajímavé linky, které chcete sledovat a rozehrává je dobře… to však končí naprostým zklamáním v podobě nic neříkajícího konce a příběh dokončujících titulků na konci filmu…

plagát

To sa mi snáď len zdá (2023) 

Sociální komentář meme culture, viktimizace a všech těchto problémů, které se v dnešním světě objevují čím dál více, je vlastně takovou reakcí na slávu Nica Cage. Ten do filmu přispěl svým hereckým umem velkým dílem a jedná se tak o návrat, který si spousta podobných celebrit může jen nechat zdát. Žánrový mix, který tuto převážně komickou cestu Paula Matthewse provází, je už jen jakýmsi tradmarkem studia A24. Nenechte si tento film ujít.

plagát

Hovor so mnou! (2023) 

Ačkoliv stále nejsem fanoušek tohoto žánru (patří mu mé uznání), nikdy nepohrdnu kvalitním snímkem z této tabuizované tvorby. Myšlenka Talk To Me o tlaku okolí, drogách, či mladické nezodpovědnosti je bezchybně vyobrazena pomocí keramické ruky, která kolem sebe po celý film vytváří atmosféru, která by se dala krájet. To vše doprovázeno naprosto špičkovým soundtrackem. Horor jak má být.

plagát

Úsvit (2023) 

Ono už jen obsazení Elišky upoutá mou pozornost… ovšem to není jediný tahák. Úsvit svým dobovým zasazením působí nadčasově v mnoha sférách, ať už v tématech, které řeší, v myšlenkách, jenž předává a v tom vizuálním pornu, které na moderní české scéně nemá obdoby.