Menu

Výborně naservírovaná a kvapně ubíhající film, který kotví Ralph Fiennes s Anyou a jejich deliciózní výkony. Asi tam byl potenciál pro něco víc, ale v rámci žánru to stále patří k nadprůměru. (15.01.2023)

Nebudu nějak mlžit, ale od tohoto filmu jsem očekával přece jenom něco trošku jiného, než se mi nakonec dostalo. Tím však nechci říct, že by si režisér Mylod vedl nějak špatně. Shlédl jsem trailer, ale jinak jsem si dopředu nezjišťoval žádné informace, abych se nepřipravil o nezapomenutelný zážitek, který se ovšem dostavil v poněkud odlišné formě, než jsem plánoval. Samotná pointa filmu nebyla špatná, ale jako milovník hororového žánru jsem musel v první řadě překousnout, že se to o horor otírá jen velmi ale velmi okrajově a spíš jde o společenskou a kulinářskou satyru – černou „komedii“ jak byl orazítkován tento film na internetu.    Jako mě ke štěstí stačí i dobrá svíčková nebo gulášek s šesti knedlíky, ale rád se někdy podívám i na nějaký ten pořad o vaření či sám okusím nějakou tu exotickou či evropskou kuchyni. Žabaři typu Babica, Hruška a spol se můžou jít zahrabat a zřejmě i Pohlreich či Forejt můžou blednout závistí, jaký je filmový Julian Slowik kabrňák a jak umí každý chod okomentovat. Z nabízených pokrmů bych se sice asi ani já moc nenajedl (stejně jako hlavní hrdinka), ale tak nevypadalo to žrádlo zas až tak špatně.    Jiná kávička už bylo samotné dusné prostředí a postupný nátlak, který šéfkuchař naservíroval pro své hosty společně s jídlem. Místy měl tento příběh docela slušnou atmosféru a kdyby se pořádně přitvrdilo, byl bych spokojený i já. Nějaký ten uříznutý prstík, prostřelená hlava, nebo utopený cápek – to je však jen slabá náplast. Alespoň že ty herecké výkony byli až na pár výjimek docela solidní. Ralph Fiennes si nevedl vůbec špatně, jeho šikmooká kolegyně rovněž tak, ale nejvíc se mi líbila samozřejmě představitelka hlavní hrdinky Anya Taylor-Joy. Začínám mít pro tuhle ženskou docela slabost. Během pár dní je to už třetí film, ve kterém se objevila a je pořád lepší a lepší.    Mé chuťové i konzumní pohárky byli uspokojeny tak napůl. Menu není špatný film, jen je prostě jiný – nabídne pár velmi slušných momentů, ale jako celek v mých očích neobstál. Něco tomu prostě chybělo. Takže odcházím rozladěn jako Margot, akorát nemám cheeseburger v ruce. 60% (29.01.2023)

I learned that growing up in Bratislava...Velkolepo edgy prijebany film, par ich podobnych je, takze zabavu som mal spoilnutu...One time is funny, two time is fucking annoying u know...ale ajtak ma to bavilo. Cenim ze to malo pod 2 hodiny, setrne voci mojmu attention spanu. (17.09.2023)

Výborný komediální horor plný nečekaných zvratů. Ani minuta nudy. Perfektní kulinářský zážitek. (15.11.2022)

Originální příběh, který má spád, napětí, myšlenku, ačkoli mu na poslední půlhodinku trochu dojde dech. Ralph Fiennes nalezl herecky silnou parťačku v podání slečny šachistky. Ostatní jsou velmi dobrá stafáž a koukají se těmto dvěma na záda. Film, který mě konečně fakt bavil a nenudil mě, což se o řadě dalších říct nedá. (04.03.2023)

A já se na Ralpha Fiennese tolik těšil... Jestli měl být šéfkuchař Slowik démonickým psychopatem, pak můj oblíbený herec zanedbal přípravu, protože svému Amonu Goethovi z Schindlerova seznamu nesahal ani po kotníky. No, a právě proto, že vím, čeho je představitel šéfkuchaře schopný, působil na mě jeho výkon poněkud mdle, jakoby se mu ani nechtělo. A podobně na mě působil i samotný příběh, který mi zpočátku přišel zajímavý, ale můj zájem se postupně vytrácel, snímek ve mně v podstatě nebudil žádné emoce a jen kolem mě tak nějak plynul. Netvrdím, že by to byla nuda, jen jsem to všechno sledoval bez toho, abych něco cítil; osudy všech postav mi byly vlastně úplně ukradené. Já jsem navíc nikdy nenaskočil na tu tolik populární gastronomickou vlnu a jsem gurmánským buranem. Dobré jídlo je (bylo) pro mě takové, které mi chutnalo; nepotřeboval jsem k němu třicetistránkovou brožuru, v níž by mi bylo vysvětleno, proč a ve kterém sektoru talíře musí být naaranžován kousek květáku a proč omáčka vypadá, jakoby mi někdo táhl po talíři dost suchý štětec. Snobské debaty nad takovými talíři mi silně připomínají podobné dialogy nad výtvarným uměním, aby se pak ukázalo, že při noční obchůzce zakopl chlapík z ochranky a polil zeď kávou. / Poučení: Pokud mi někdo naservíruje kámen, dostane s ním do zubů. (20.03.2023)

Zpočátku jsem byl zvědavě zaujatý, pak se začal dobře bavit s vyhlídkou na zábavu ještě lepší, tj. ujetější, ale v průběhu filmu se mé zaujetí změnilo v mírnou rozladěnost. Ano, taky nesnáším snobství a snoby a pozérství a pozéry, pohrdám jimi a hnusí se mi. Ale tahle satirická kritika snobů a pozérů je paradoxně taky rafinovaně snobská a pozérská, vedena ze snobských pozic. Protikladem toho všeho elitářství, ať už na straně kuchařů či na straně jedlíků, je pak holka... respektive šlapka z lidu Margot. Ale ta, díky prostředí ve kterém se pohybuje, už vlastně taky žádná holka z lidu není. Navíc není vůbec lehké porozumět snaze o sebedestrukci ne snad u vyhořelého a zjevně zešílevšího šéfkuchaře Fiennese, ale hlavně u jeho "asijsky" oddaných zaměstnanců. Jasně, je to satira. Ale vyvraždění pouze stolujících pitomců ve stylu pokleslého béčkového krváku by dávalo větší smysl (a poskytlo i větší zábavu). Takhle jde spíš o vyumělkovanou, salónně levičáckou hříčku. (04.01.2023)

Synopse snímku zněla na papíře velmi svěžím dojmem břitké satiry, v níž kuchaři a kritici už dávno ztratili svůj prvotní zápal a čím dál víc se zamotávají do podivných extravagantních exhibic. Tvůrci snímku The Menu bohužel tento slibný námět přetavili do zcela průměrné podívané, v níž je ono menu pouhým zmateným pozlátkem a finální sdělení bolestně nicneříkající. Avšak abych snímek režiséra Marka Myloda pouze nehanil, musím uznat, že kompozice obrazu a hudební podklad dodávají The Menu punc něčeho neotřelého. To, v kombinaci se skvělými hereckými výkony (Anya Taylor-Joy!), dostává tento počin alespoň do vod koukatelného filmového průměru. Mám ale nicméně dojem, že se na něj do pár měsíců zcela zapomene. Je to zkrátka škoda na všech myslitelných frontách. (Disney+) „You will eat less than you desire and more than you deserve.“ (10.01.2023)

Příjemná situační záležitost, v čele s geniálním Fiennesem. Čekal jsem to celé trochu jinak, ale tím lépe, že film není takový, jak by jeden očekával. Depresivní momenty střídá jemný, ale o to černější humor, to celé řezané decentně krvavými vsuvkami. Rozuzlení na závěr sympatické, i když možná až kapku přitažené za vlasy. Každopádně jsem se bavil po celou dobu a jsem rád, že je zase na světě originální kousek, kovaný nejen pro milovníky ,,pokleslých" žánrů. (16.01.2023)

Na první dobrou mě to bavilo, ale při bližším pohledu je to ve všech směrech nedovařené. Na to, aby se film považoval za jakousi společenskou satiru, byl málo ironický. Chybělo i thrillerové mrazení a ani z komediálního hlediska toho film moc nenabízí. No a o hororu se tu vůbec nemusíme bavit. Přitom jednotlivé charaktery a jejich hříchy byly načrtnuté výborně a líbilo se mi, jak postupně přituhovalo, ale jakmile dal kuchař najevo, co má za lubem, šlo to tak trochu do kopru. U plnohodnotné satiry by to člověka nenapadlo, ale tady se najednou začne ptát po motivacích, nechápe chování postav a přemýšlí nad logikou. jediné, co má nějakou konstantní hodnotu, jsou herecké výkony, které podávají Ralph Fiennes a Anya Taylor-Joy. Jejich společné scény jsou lahůdkovější, než podávané snobské delikatesy. 60% (09.01.2023)

Nadšení bohužel tentokrát nesdílím. Uznávám, že určité filmařské kvality to má, ale jinak mi The Menu přišel trochu laciný rádoby cool pokus o invenci - jak kdyby však v závěru bylo úplně jedno, co si většinu stopáže film usmyslí, protože mu to vlastně všichni za tu originalitu a "bláznivou" jízdu stejně prominou. V závěru mi ale film nepřipadal až tak zábavný, místy dokonce dokázal i nudit a neměl dostatečně propracované postavy ani scénář. Nicméně je to ukázkový příklad toho, jak se obecně jinakost vyplácí (jsem až trochu překvapenej, jak moc se film opěvuje). (07.12.2022)

Ralph Fiennes servíruje speciální menu pro neuspokojitelné. Jako hlavní chod se podává zhmotněná noční můra Carmena Berzatta a jako dezert štiplavá komedie s nepříliš dráždivou redukcí filmografie Petera Stricklanda. Dobré chutnání. (To je konstatování.) (19.11.2022)

Na jednu stranu oceňujem, že si je film vedomí svojich limitov. A že je vlastne veľkou metaforou na metaforu a podobenstvom na podobenstvo a kritikou spoločnosti, ktorá je motivátorom šéfkuchára a povestnou čerešničkou na tej metafore, ALE aj napriek všetkým superlatívom je hlavný problém filmu v nadhľade. Nedá sa to brať vážne, nedá sa to brať ani ako čierna komédia. Snaží sa to byť príliš popisné a vo finále príliš infantilné, aby to naozaj zasiahlo. Kritika spoločnosti totiž nie je podaná inteligentne. A tí čo trpia sú v zásade len slabý ľudia, nie nejaké monštrá, zabijaci a násilníci. Fiennes si úlohu očividne užíva a Taylor- Joy je zase raz očarujúca. Zvyšne postavičky fungujú, hoci zapamätateľné veľmi nie sú. Je to prapodivný film, ktorý pôsobí dojmom, že rozpráva o veľkých veciach, pričom tomu tak nie je. Finálna pointa je potom určitým spôsobom satisfakčná, ale podkopáva dovtedy budovanú zápletku, hoci aj toto je na dlhšiu diskusiu. Takže moje dojmy sú skôr rozpačité, hoci nie úplne negatívne. Vidím tam náznaky toho, čo chceli tvorcovia povedať. Často krát sa im to aj povedať podarí, ale zároveň sú tam veci, ktoré spolu absolútne nekorešpondujú. (31.01.2023)

Rok 2022 nebol nejako nabitý. Na môj pomyselný trón usadol Barbar. Menu si aktuálne uchmatlo pozíciu korunného princa. Ide o ten typ filmu, kedy forma víťazí nad obsahom. Užívate si servírovanie jednotlivých chodov, postupné čoraz väčšie rozčarovanie jednotlivých postáv. Zisťujete kto je kto a dostanete aj uspokojivé rozuzlenie. Uznávam, v klasicky nabitom roku by sa Menu nedostalo ani do top 5, ale nadpriemerný zážitok to nijako neznižuje. (08.03.2023)

Menu je psychologická absurdní dramedy ve stylu jihokorejského Parazita z kulinářského prostředí. Napětí a originalita ze snímku doslova prýští a film samotný se divákovi zaryje hluboko do paměti. Síla snímku tkví především ve výběru atraktivního gastronomického prostředí, které je nekonvenčně avšak vhodně spojeno s thrillerovou linkou. Vyjma toho se snímku nadmíru dobře daří ztotožnit diváky s jednotlivými postavami (od těch co si fotí každé jídlo, až po ty, které se vyžívají v požívání sebeabsurdněji vypadajících pokrmů), zásluhou čehož si k nim rychleji vytvoří vazbu. Témata manichejského vnímání světa, rodičovské výchovy a syndromu vyhoření působí jako vhodně vybraná kombinace motivů pro chování ústředního hybatele děje, což nebývá u filmů zvykem. Když je výše popsané podpořeno vynikajícím hereckým výkonem, zde dokonce dvojitým, zásluhou Ralpha Fiennese a Any Taylor-Joy, dostaneme výjimečně chutný filmový zážitek, kterým bezesporu Mylodovo Menu je. Dobrou chuť. Pět hvězd. 👌 (08.01.2023) (10.01.2023)

Pozeráte na hromádku pracháčov, ktorí jedia prečačkané jedlá... a ani sekundu sa nenudíte. Príjemne prekvapenie, ktoré mi zbehlo veľmi rýchlo. (15.11.2022)

Pokud uvěříte motivaci zmanipulovaných kuchařů a submisivnímu přístupu hostů, tak vás tíživá atmosféra bude bavit. Tím že se film odehrává v restauraci na ostrově a snaží se budovat bezvýchodnou situaci, nepotřebuje být dobrodružný, aby mohl fungovat. Bohužel tomu i tak chybí něco navíc a tak jde o průměrný skoro horor s docela dobrým nápadem. (28.02.2023)

Zajímavá věcička, žánrově široce rozkročená, nicméně vůbec mi to nevadilo, to spíš naopak, působilo to zábavně, trefně jízlivé poznámky mi padly do noty a maršmelouny v závěru jsou parádní tečkou.. Ralph Fiennes je v roli šéfkuchaře jako ryba ve vodě, jedním slovem úžasný, mohla jsem na něm oči nechat, pravdou je, že ho skvěle podpořil filmový pár Anya Taylor-Joy (nejsympatičtější postava v kombiné) a Nicholas Hoult (bez diskuze na pěst). Mám ráda černý humor i satiru, tedy u mě dnes večer filmová spokojenost.. (04.01.2023)

Moc hezká satira na moderní gastronomii, snobismus, kritiku, přetvářku a všechno to divadlo s tím spojené. Pánové z Masterchefa by měli vidět povinně :-) (05.02.2023)

Režisér Mark Mylod nám naservíroval Menu, které bylo od něho milým překvapením, neb doposud nijak režisérsky ve filmech nezabodoval. Ralph Fiennes je opět skvělý a dodává snímku hvězdného lesku, který balancuje na mírně hororově, groteskní absurditě. Film je komorního ražení, připomínajíc povětšinu konců od Agathy Christie, kde se tak nějak glosuje kdo, co, jak a proč. Lehký závan hororu příjemně zahřívá akurátní dávka černého humoru a vše příjemně hladí oko divákovo. Občasně je šlápnuto dost mimo lidské chápání, ale díky této absurditě a všelijaké nadsázce je za chvíli toto pomílení smyslů prominuto. Anya Taylor-Joy film přikrášluje a my s napětím vyčkáváme na další kuchařský pokřik “Yes, Chef!”, který oznamuje, že se bude hostům zas něco dobrého podávat, stejně tak jako nám divákům. (18.11.2022)