claudel

Horor smíchaný s baletem a prakticky tím nejslavnějším? To je pro mě výborná kombinace. Když se k tomu přidá pár zvratů, celkem povedená skupina osob a další výborná doprovodná hudba, převládá u mě spokojenost. Tou neotřásla ani slabší závěrečná třetina, jež možná tlačí moc na pilu.

Číňané dokáží také natočit pěkný animovaný snímek. K drakům a jejich magii mají co sdělit přece jen výrazně více než celý západ dohromady. S útlocitností nebo přecitlivělostí některých dětí si hlavu nelámou...

Velmi pěkné, příjemné pohlazení pro dětskou i dospělou duši. Mijazakiho svět nabízí opět dobrodružství, lehké mystično, bezbřehou fantazii, špetku melancholie a nespočet dojemných scén.

Mé první setkání s opěvovaným Mijazakim a v zásadě velmi dobrý dojem. Váhám, zda je to určeno spíše pro dospělé nebo pro všechny věkové kategorie. Jsem zvědavý na další, naštěstí Netflix disponuje několika Mijazakiho počiny.

Každý režisér má právo si rozhodnout, jak přistoupí k nějaké biografii. Bradley Cooper zvolil pro mě osobně naprosto nevhodné pojetí formou střípků ze života slavného dirigenta, které ale nepůsobí kompaktně, zas tak příliš na sebe nenavazují a vcelku působí prázdně. Nepoučený divák si ze snímku nic neodnese, nanejvýš informaci, že Leonard Bernstein bojoval celý život se svojí sexualitou. Odpověď na to, zda úspěšně či neúspěšně ale rovněž nedostane. Herecké výkony velmi dobré, nicméně mám obavu, že Carey Mulligan se ocitla ve škatulce, kterou vždy skvěle zvládne, vždy aspiruje na Oscara, ale zatím jej neproměňuje, protože konkurence ji vždy předčí. Mohl by jí pomoci Saltburn, resp. jeho režisérka, jež se pokouší Carey z těch škatulek vymanit. Bradley má pestřejší repertoár, ale ve výsledku je na tom stejně jako Carey. Z Maestra lze možná až moc cítit, jak po tom Oscarovi touží.

Neil Jordan zpracoval známou legendu spíše thrillerovým způsobem, zatímco Christian Petzold ji pojal výrazně komorněji coby romantické drama. Nevěděl jsem, do čeho jdu, nenapadla mě ta jazyková spojitost, a tak jsem byl překvapen, že jde zrovna o další adaptaci tohoto tématu. Snímek působí místy možná až příliš klidně a unyle, ale svojí krátkou stopáží dokáže vystihnout vše, co je potřeba a splnit to, co má. Paula Beer poměrně přesvědčivá. Zcela zásadní roli zde sehrává nádherná Bachova hudba.

Co se to děje ve Francii, že hlavní ženské role musí obstarat Ukrajinka a Skotka? :-) Olga se sice moc nepočítá, protože hrála už asi ve dvaceti francouzských filmech, ale i tak mě to překvapuje. Vidocq je postava, která filmaře asi dlouho neomrzí, vždy se někdo objeví, kdo sáhne po nějakém novém zpracování s novou tváří. V tomto případě jde bohužel spíše o smršť akce, násilí a neustálého mstění někoho za někoho nebo něco a příběh se někam vytratil. Nejvíce mě potěšilo obsazení Fabrice Luchiniho do role obávaného ministra vnitra Fouchého.

Benu Affleckovi a Mattu Damonovi to i po letech spolu pořád ladí. Přátelé a kolegové, kteří za sebou nechali pár povedených filmových kousků. Air není jednoduché co do tématu v celosvětovém rozsahu. Je to film primárně pro USA a diváky v USA, mají rádi tento typ příběhu, kde máte losery, outsidery, ponížené a uražené, z nichž se stanou hrdinové, černošskou rodinu, jíž vládne matka atd. atd. Samozřejmě nesmí chybět v jisté fázi filmu, ideálně na konci mohutný potlesk, bez něho bychom asi nemohli vidět téměř žádný americký film. Dost bylo negativ, teď ta pozitiva - navzdory celkem plochému tématu nenudí i při delší stopáži, Viola Davis září jako vždy, Chris Tucker hláškuje ostošest a košíková pro mě vždy byl a bude atraktivní sport. Tak silný Dream Team z Olympiády v Barceloně se ale už těžko někdy poskládá, bude mu vždy chybět ten výjimečný Michael Jordan...

Prazvláštní film, jejž od všudypřítomné nudy, nezáživnosti a divné ponurosti nezachrání ani Florence Pugh, přestože se hodně snaží. Jsem o to více překvapen, že film režíroval autor kvalitních a odvážných snímků.

I Francouzi se mohou utnout. Příšernost - dva kreténi s obrovskou mouchou potkají dvě divné holky a Adèle Exarchopoulos, která se chová jako retardovaná. Společně s bratrem jedné z nich tráví čas v prázdninovém domě a snaží se schovat tu obrovskou mouchu. To má být vtipné?! Pana Quentina Dupieux si znamenám velkým červeným písmem do kategorie PLUS JAMAIS.