Ludmila Vostrčilová

Lída Vostrčilová se narodila jako Ludmila Stýblová 29. května 1918 v Místku (dnes Frýdek – Místek). Jako mladá se rozhodla pro studium herectví na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1937 – 1940). Následně jako profesionální herečka prošla souborem ostravského Českého divadla moravskoslezského (1940 – 1943) a s manželem pražským Nezávislým divadlem (1943 – 1945), Divadlem 5. května (1946 – 1948), Divadlem státního filmu (1948 – 1951) a Divadlem na Vinohradech (1952 – 1991), v němž hrála až do odchodu na odpočinek. V letech 1943 („Soud lásky“) a 1944 („Rozbitý džbán“) Vostrčilová hostovala také v činohře pražského Národního divadla.

Zpočátku své divadelní dráhy se uváděla v milovnický typ, do něhož vtiskla celý svůj půvab, vrozený vtip a inteligenci, mimickou ukázněnost, hlasový projev a dynamický temperament. Později vytvářela klasické charakterní kreace ve velmi širokém rejstříku divadelních rolí domácího i světového repertoáru, jaké v té době domovské Vinohrady nabízely („Vějíř“, „Cyrano z Bergeracu“, „Nápadníci trůnu“, „Naši furianti“, „Pygmalión“, „Loupežník“, „Měsíc nad řekou“, „Figarova svatba“, „Nora“, „Mezi dvěma bouřkami“, „Brouk v hlavě“ atd.).

Nejúspěšnější filmové období Lídy Vostrčilové se váže na začátek jejích hereckých začátků na rozhraní 40. a 50. let, kdy byla krátce i s filmem v pracovním svazku. Poprvé se zjevila jako děvečka v hospodě ve Vávrově historické komedii NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946) se Zdeňkem Štěpánkem a Vlastou Matulovou v titulních rolích. Hned zpočátku si připomeňme hereččiny nejvýznamnější úkoly v titulních rolích dívky zbojníka Nikoly Šuhaje (Gustav Nezval) Eržiky ve svém v pořadí druhém snímku NIKOLA ŠUHAJ (1947) M. J. Krňanského a do románů zhlídnuté prodavačky Božky, dcery nervózního vrchního oficiála Tříšky (Saša Rašilov) v Machově komedii RODINNÉ TRAMPOTY OFICIÁLA TŘÍŠKY (1949).

Z dalších rolí 40. a 50. let si uveďme hospodyni Barušku (MUZIKANT), Jasanovu (Eman Fiala) ženu (VZBOUŘENÍ NA VSI), jeřábnici (PAN NOVÁK), Kalouskovou (V TRESTNÉM ÚZEMÍ), snoubenku Růženu Juklíčkovou (RACEK MÁ ZPOŽDĚNÍ), herečku a cestující Gavendovou (ÚNOS), Trncovu (Karel Höger) ženu (NÁSTUP), Šimkovu (Vladimír Hlavatý) manželku (NAD NÁMI SVÍTÁ), milenku Dohnalovou (NA KONCI MĚSTA), Týnu Přehršlehovou (ZAOSTŘIT, PROSÍM!) a matku Jiřinu Novákovou (krátká satira z občasníku „Trn“ PROČ LŽE…?).

Od šedesátých let se její filmografie začala povážlivě zkracovat a rozmělňovat po filmech TEREZA (žena Beneše), KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE? (vedoucí bufetu Fanynka), ČINTAMANI & PODVODNÍK (choť inspektora vlakové služby Václava Holuba), STRAKATÍ ANDĚLÉ (teta), ZNAMENÍ RAKA (pacientka Lisá), FLIRT SE SLEČNOU STŘÍBRNOU (Procházková), ČAS LÁSKY A NADĚJE (švadlena Vávrová), MLADÝ MUŽ A BÍLÁ VELRYBA (sekretářka Šprinclová), JAK RODÍ CHLAP (žena ve spořitelně), ÚTĚKY DOMŮ (divadelní herečka), DNESKA PŘIŠEL NOVÝ KLUK (babička), NEÚPLNÉ ZATMĚNÍ (učitelka). Úplně naposledy si ve filmu zahrála babičku v Drhově černé komedii DOTYKY (1988).

Na rozdíl od filmu, který ji nikdy nedal úlohu odpovídající jejímu talentu, ji více hereckých možností připravil dabing a televizní dramatická (KAM SLUNCE NECHODÍ, EGYPTOLOGOVÉ, O STATEČNÉ PRINCEZNĚ JANĚ, NEZRALÉ MALINY, DŮM NA NEBESÍCH, PŘIŠEL K VEČEŘI, PŘÍPAD PLATFUS, VELKÁ KOČIČÍ POHÁDKA, SKLÁDAČKA, HŘBITOV PRO CIZINCE a další) a seriálová (ELIŠKA A JEJÍ ROD, PÍSEŇ PRO RUDOLFA III., NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, DNES V JEDNOM DOMĚ, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, NÁHRDELNÍK) tvorba.

Velmi významně se herecky vyžila v rozhlase („Mnoho povyku pro nic“, „Nositelé řádu“, „Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“, „Úředníkovo ráno“ aj.) a na gramofonových deskách. Její divadelní a taktéž filmová dráha je úzce spjata s kolegou a dlouholetým manželem, hercem Josefem Chvalinou (1920 – 1982). Na svém kontě má pouze jedno ocenění, Cenu Senior Prix (1993). Lída Vostrčilová zemřela již trochu polozapomenutá 29. dubna 2003 v Praze, přesně měsíc před svými pětaosmdesátými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour