Antonín Soukup

Antonín Soukup se narodil 12. června 1891 v Praze. K umění tíhnul již od dětství. Není bez zajímavosti, že pro prvního českého filmového herce Josefa Švába – Malostranského psal už ve čtrnácti letech žertovné kuplety, které poté Šváb vydával ve svém nakladatelství a vydavatelství. V letech 1908 – 1921 jako sedmnáctiletý mladík vystupoval v břevnovském ochotnickém sboru na Marjánce. Díky novinovému inzerátu odešel roku 1921 ke kočovné divadelní společnosti ředitele Kaňkovského.

Ve 20. letech prošel společností J. Burdy, Východočeskou společností, Olomoucí, Brnem a Ostravou. Od konce 20. let již jako pražský herec vystupoval na různých okrajových komických scénách. Od 50. let se zapojil do poválečného divadla jako komik na estrádách. Antonín Soukup byl zejména hercem starokomických rolí. Jeho největší hereckou silou byla charakteristická silná kulatá postava s kulatým obličejem a hlavou, malá pusa a hluboký hlasový projev.

Podle svých vzpomínek měl účinkovat už v několika němých filmech. Toto jeho tvrzení se však ještě neprokázalo a dodnes je pokládán čistě za zvukového herce, který do českého filmu přišel až roku 1933 ve svých čtyřiceti dvou letech v Innemannově snímku U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933). Pro filmaře byla jeho postava a typ velmi oblíbená pro epizodní a malinkaté role bodrých mužů, jež ročně hrál třeba i v šesti snímcích. Filmová kariéra Antonína Soukupa trvala plných čtyřicet dva let (přesně tolik, v kolika letech hrál poprvé) a přerušila ji až smrt.

Ve 30. a 40. letech se návštěvníkům kin představil jako epizodista představující starostu (U SVATÉHO ANTONÍČKA, DĚVČÁTKO Z VENKOVA, PRSTÝNEK), sedláka (TATRANSKÁ ROMANCE), strážníka (MARYŠA), hudebníka (KRÁL ULICE), faráře (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), číšníka a hostinského (VYDĚRAČ, MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA), podomka (TŘI MUŽI VE SNĚHU), vrátného (KARIÉRA MATKY LÍZALKY, U POKLADNY STÁL…, ARTUR A LEONTÝNA), kuchaře (JÍZDNÍ HLÍDKA), sluhu (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA), hosta (JARČIN PROFESOR, VELKÝ PŘÍPAD, AŽ SE VRÁTÍŠ…), učitele (BÍLÝ CÍL), klienta nebo zákazníka (TŘETÍ ZVONĚNÍ, IDEÁL SEPTIMY, PRÁVĚ ZAČÍNÁME), pekaře (BARBORA HLAVSOVÁ), nedojedeného konšela či radního (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, PRŮLOM, JAN ROHÁČ Z DUBÉ), dražitele (PODOBIZNA) a také venkovana (NIKOLA ŠUHAJ).

Od začátku 50. let se zaměstnání jeho „hrdinů“ neměnilo. Proto si raději z těchto dob uveďme postavy a snímky, v nichž si divák na Soukupa nejlépe vzpomene: CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (pekař), VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (karbaník), HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ (muž honící zloděje), MĚSÍC NAD ŘEKOU (abiturient Frantík), JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (muž na dražbě), CIRKUS BUDE! (svatebčan), VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (výletník), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (trhovec), LEDOVÉ MOŘE VOLÁ (Kolář), TARZANOVA SMRT (pochop), „RAKEV VE SNU VIDĚTI…“ (dědeček), NEJKRÁSNĚJŠÍ VĚK (model s dýmkou), ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ… (šlechetný pán), SLASTI OTCE VLASTI (žebravý mnich), PANENSTVÍ A KRIMINÁL (Pecháček), NA KOMETĚ (voják na stráži), SVATBY PANA VOKA (kostelník), SLAMĚNÝ KLOBOUK (příbuzný), film FAMU POSLEDNÍ ROZHOVOR (jediná titulní úloha dědečka), JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (majitel psa), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (poslanec KSČ) a úplně poslední v jeho filmografii PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (domovník).

Velmi příležitostně byl přizván pro práci v rozhlase („Bílý tesák“ z roku 1937) a v televizi (host v Balíkově inscenaci s Danou Medřickou a Karlem Högerem ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU z 1971). Úplně naposledy byl přizván ke spolupráci na oblíbeném Filipově seriálu CHALUPÁŘI (1975), v jehož sedmém díle s názvem ROMEO Z AUTOBUSU ztvárnil zvědavého důchodce se psem – „ohařem“.

Premiéry tohoto seriálu, a kriminálního Kleinova filmu PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (1974), se již Soukup nedožil. Své úplně poslední role hrál po osmdesátce ve stále dobré kondici a zdravotním stavu. Antonín Soukup zemřel 24. dubna 1975 v Praze ve věku nedožitých zasloužených čtyřiaosmdesáti let. Na svém kontě pro diváky zanechal přes osmdesát filmových rolí, televizních a seriálových po jedné…

Jaroslav "krib" Lopour