The Mounted Patrol
Obsahy(2)
Dramatik František Langer zpracoval v Jízdní hlídce konflikt československých legií s bolševickým režimem v Rusku. K látce však přistupoval korektně a ze sovětských vojáků nečinil žádné zloduchy, spíše je představil jako vším zklamané lidi, kteří nevidí jinou budoucnost svou a své země než v násilné společenské změně. Každého proto nutí, aby se k nim připojil. Ani režisér Václav Binovec nesklouzl k lacinému osočování, zdůraznil izolovanost legionářské hlídky, zabarikádované ve vesnickém domku a odhodlaně vzdorující nepřátelské přesile. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (29)
Film o československých legionářích, kteří se v roce 1919 chtějí za každou cenu dostat ze Sibiře zpátky domů. Vydařené drama, kterému nechybí skvělé herecké výkony, zejména pánů Řepy nebo Kreuzmanna. Druhá půlka filmu se odehrává v zabarikádované dřevěné stavbě, kde se skupinka legionářů snaží bránit sovětské přesile. Málo takových filmů na toto ožehavé téma, proto přihodím hvězdičku navíc. ()
Jízdní hlídka byla ve své době rozvíjením tzv. legionářské legendy, jednoho ze základních pilířů národní mytologie, na které byl postaven étos Československé republiky. Tím nejužším způsobem byla spojená s vlasteneckým cítěním a ztotožněním se s republikánskou ideou. Konec konců, snímek přišel v době, kdy se z Německa začaly ozývat agresivní hlasy a mezinárodní napětí začalo rychle stoupat. Film měl nepokrytě propagandistický rozměr a měl sloužit k posílení sebevědomí československé společnosti. Hodnotit ho dnešníma očima by pochopitelně znamenalo otlouct mu o hlavu nepokrytý patos, přehrávání, divadelní projev některých herců, chudičkou výpravu a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Ono je vůbec znát, že československý film ve 30. letech opravdu nepatřil k nějaké filmové avantgardě a měl provinční charakter a nedokázal vytvořit opravdu investičně silné producentské zázemí. Na druhou stranu, pokud se na něj dívám jako na typický produkt doby a přimhouřím lehce oči, tak to na 3 hvězdičky stačí. Celkový dojem: 55 %. ()
Jedna hvězdička je za historický kontext, kdy tyhle hrdinské filmy o legionářích prostě byly populární a čím více vzrůstala hrozba nacismu, tím více měly podpořit národ ke spolčení se do boje proti nepříteli a to se jim upřít rozhodně nedá. Druhá hvězdička je za těch pár nechtěně vtipných scén, kde patetické přednesy překročí hranici únosnosti, ale pořád jsou řečené tak vážně, že se to z dnešního pohledu dá brát vážně jen těžko. A to je z kladů všechno. Binovec mě ani napodruhé nezaujal a jeho Jízdní hlídka je film s až neuvěřitelně chudou výpravou (jedna chata + Krkonoše představující Sibiř) a nudnou výstavbou děje, kdy všem dlouho trvá, než změní výraz a ještě déle, když postavy mají něco říct. Je tu dost scén o ničem a to teď nemyslím ty, které nám mají ústřední legionáře přiblížit jako běžné a sympatické lidi, co rádi plíčky na smetaně a hezké holky. Ne, tyhle scény sem prostě patří a tenhle typ filmů se bez nich neobejde, ale bez určitých míst půlhodinové závěrečné (a chudě nasnímané) bitvy, během které by se vše podstatné dalo zkrouhnout do třetiny, by se obešel určitě. Zvlášť, když i tady všem trvá, než něco řeknou... A já už k tomu asi taky řekl až až. 2* ()
Benešovské Československo, které si v druhé polovině třicátých let minulého století bylo dobře vědomo dosahu svých skutečných možností, sbíralo síly nejen materiální, ale i myšlenkové. Zfilmování jednoho z nejzdařilejších děl tzv. legionářské literatury, divadelní hry lékaře a přítele Haškova i bratří Čapků, generála dr. (MUDra) národního umělce Františka Langra (titulatura někdy nabízí až absurdně kouzelné zážitky), k nim nesporně patřilo a patří. Boj tzv. malých lidí, kteří stojí proti sobě na nesmyslné vartě dnes zcela zapomenuté globální sibiřské anabáze naznačuje, která z obou revolucí měla a má blíže ke skutečnosti. Důsledné sledování tohoto ideového kontextu Masarykova a Benešova odkazu spolu s řadou výborných hereckých výkonů nejlepších českých herců této i potomní doby - nejvíc na mne zapůsobila mimořádná kreace Zdeňka Štěpánka - činí z tohoto zdařilého díla trvalý monument naší národní kinematografie hraného filmu. ()
Langerova hra je velkou vlasteneckou tirádou, jejíž záměrný patos nacházel uplatnění především v dusném období druhé poloviny třicátých let, kdy byla opět ohrožena demokracie a trvání mladé československé republiky. Binovcův film tyto tendence zesiluje i v rovině hrozícího bolševického nebezpečí, před nímž autor otevřeně varuje. Z dnešního pohledu už sice leccos zastaralo, především herecké výkony, přesto je Langerova hra důležitou součástí naší národní cti a hrdosti, jak o tom svědčí nová nastudování na současném jevišti i v rozhlasovém studiu (shlédnuto v rámci výstavy Československé legie v Rusku 1914-1920 v kině Ponrepo, 4. 12. 2008). ()
Reklama