Ladislav Boháč

Tento pro diváka na všechny časy archetyp milovníka a svůdce žen se narodil 14. dubna 1907 v Uherském Brodě. Původně se chtěl stát právníkem (vlastně to chtěl spíše jeho otec - učitel na gymnáziu), ale brzy z univerzity odešel k divadlu. Od roku 1926 se objevoval na pražských avantgardních scénách, v Osvobozeném divadle a Gamzově Uměleckém studiu. Studoval na pražské konzervatoři drama, ale rychle dal přednost umělecké praxi před teoretickým biflováním. Roku 1929 se stal členem Národního divadla, kde zůstal až do roku 1975 (od 49 jako ředitel), kdy odešel do ústraní (krátká přetržka 1967-72, kdy převážně hrál v Divadle Za branou).

Dvakrát se oženil, první manželství s lékařkou Taťánou se ještě před válkou rozpadlo. S druhou manželkou Hanou zůstal až do své smrti. Milovnické role brzy po válce vystřídaly dramatičtější a charakterní, např. Radúz, Julius Caesar, Romeo, Faust, Marcus Antonius aj., a to převážně na divadelních prknech. Vyznačoval se vysokou kulturou řeči, měl cit pro jazyk a verš, proto se uplatnil i v rozhlase a později jako recitátor v televizi (NEDĚLNÍ CHVILKY POEZIE).

První filmovou zkušenost získal roku 1933 ve filmu Gustava Machatého EXTÁZE o nenaplněném manželství staršího muže a mladé dívky, jež od něj uteče a najde si milence. Tehdy tam ovšem jen předaboval hlas Adama. První pořádnou filmovou roli získal ve snímku MRAVNOST NADE VŠE (1936), kde si po boku extra mravného Hugo Haase zahrál doktora Jílkovského, zamilovaného do jeho dcery. Skutečnou filmovou hvězdou se však stal až roku 1937, kdy hrál současně v několika filmech hlavní role. BÍLÁ NEMOC podle Čapkova dramatu o neznámé nemoci, kterou se nakazí i jistý diktátor, který však výměnou za lék přistoupí na mír (role Krugova synovce). DĚVČATA, NEDEJTE SE! o postarším učiteli na dívčí škole, který objeví ve své posteli malé dítě a s pomocí celé koleje se o něj stará (role Jiřího, otce malé Jany). FILOZOFSKÁ HISTORIE o vzpouře studentů na litomyšlské univerzitě, když jim profesoři nechtěli povolit majáles předcházející revoluci v roce 1848 (role Vavřeny). V romantickém dramatu HLÍDAČ Č.47, kde si zahrál pro něj neobvyklou roli bezcharakterního svůdníka a maloměšťáckého frajírka kramáře Zusky. V životopisném filmu KAREL HYNEK MÁCHA ztvárnil titulní roli našeho předního romantického básníka. PANENSTVÍ, jež je drama o obětování se mladé dívky, která si vezme staršího bohatého muže, aby její milovaný mohl na léčení. A VÝDĚLEČNÉ ŽENY, feministická dramatická komedie s Antonií Nedošínskou v hlavní roli.

Následující válečná léta patřil k největším milovníkům českého filmu. Jeho úspěch byl založen hlavně na výběru rolí, málokdy se objevil v povrchnějších a méně umělecky náročných filmech. Spolupracoval převážně s Martinem Fričem a Otakarem Vávrou. Jeho úspěchu napomohl i jeho přítel Hugo Haas, který jej často obsazoval do svých filmů. Jeho postavy, přestože se jim pokoušel vtisknout osobitosti, byly stále stejného typu - ušlechtilý a s dobrým srdcem a pokud možno ještě s akademickým titulem (obvykle JUDr.) např filmy SVĚT KDE SE ŽEBRÁ, LÍZINO ŠTĚSTÍ, LÍZIN LET DO NEBE, ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, MAGDA ZPÍVÁ V EVROPĚ, DRUHÁ SMĚNA.

Jeho partnerkami byly přední české filmové milovnice předválečného a okupačního Československa, jako Zdena Sulanová, Hana Vítová, Lída Baarová, Vlasta Fabianová aj. Přestože po válce nebyl obviněn, jako mnoho jiných českýh herců a hereček, z provinění proti národní cti za okupace, kariéru mu to poškodilo, protože za okupace byl na vrcholu. Proto se krátce po válce vyvlíkl z této škatulky milovníka a přijmul několik historických nacionalistických rolí, z nich např. Jan Rokycana v prvním českém barevném filmu JAN ROHÁČ Z DUBÉ, Jakoubek ze Stříbra v prvních dvou dílech Vávrovy HUSITSKÉ TRILOGIE. Ve filmech Karla Steklého SIRÉNA (těžký život níže postavených lidí, role grobiána hutníka Hudce) a v KARIÉŘE, kde ztvárnil bezohledného ředitele tiskového koncernu Kubáta, který sice dosáhl všech hmotných statků a postavení, které chtěl, ale soužití s milovanou ženou nikoliv, dostal své nejvýznamější poválečné postavy. Jeho posledním filmem bylo drama JAKUB (1977) o chlapci, který se po šesti letech v dětském domově snaží sžít s otcem, který se právě vrátil z vězení.

V tomto životním období se specializoval převážně na divadlo a jeho vedení a agendu, která mu ubírala většinu času na hraní. Pracoval i jako spíkr na mnoha politických dokumentech (Vlast vítá, Mladé dny) a často spolupracoval s dabingovým studiem.

Tři roky po jeho smrti vyšla vzpomínková knížka Tisíc a jeden život.

J "monolog" D