Scenár:
J. A. HolmanHudba:
Otakar JeremiášHrajú:
František Smolík, Marie Ptáková, Ladislav Boháč, Vladimír Šmeral, Jarmila Beránková, Václav Trégl, Jiří Plachý st., František Vnouček, Vítězslav Boček (viac)Obsahy(1)
Ve Škodových závodech, kde se v roce 1914 horečně zbrojí, pracuje dílovedoucí Kalina, otec mladíků Pavla a Jana. Pavel je přívržencem monarchie, Jan naopak hájí myšlenku naší národní samostatnosti. Těsně před mobilizací uteče Jan do Ruska, kde se přidá ke skupině dobrovolníků-legionářů "Česká družina", bojujících proti rakousko-uherské monarchii. Pavel narukuje do rakouské armády. Bratři se znovu setkávají až v červenci 1917 v bitvě u ukrajinského Zborova, která znamenala úspěšný průlom rakousko-uherské fronty. (Česká televize)
(viac)Recenzie (24)
Film se točil v napjatých měsících před Mnichovem, film měl oslavit zároveň 20. výročí samostatnosti, na scénáři je to znát. Výrazně lepší film než Jízdní hlídka, jsou zde propracovanější charaktery jednotlivých postav, zvláště otce a syna (Radových?) a rodiny Kalinových s mou oblíbenou Marií Ptákovou; film se ovšem zcela neoprostil od heroizace, jakou vidíme na příkladu chyceného českého legionáře, který jde hrdě na smrt, ale i v některých bojových scénách. Taky se mi zdá, že na konci filmu se Ladislav Boháč s prostřelenou plící nějak rychle zázračně uzdravil... Asi ani nebylo tak obvyklé, aby dělníci z jedné dílny bojovali v jednom bojovém útvaru na frontě. Přes drobné nedostatky je to film, od něhož znuděný divák neznající děj neutíká. ()
Wikipedie praví: ˇBitva u Zborova (1.–2. července 1917) představovala součást tzv. Kerenského ofenzívy a první významné vystoupení Československých legií na východní frontě. Úspěch československých jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.ˇ A na počest těchto jednotek už v roce 1938 vznikl tento snímek obsahující všechny oslavné atributy válečného žánru, který tak bojovníkům vzdává holt. Příběh obsahuje osudy různých postav končící právě v oné bitvě, která po filmové stránce vyniká i dnes. Rekonstrukce bitvy je po technické stránce prostě dokonalá. Vlivem politického vývoje v době vzniku to snímek neměl jednoduché, ale myšlenka byla zachována a to je hlavní. Jedná se o film, který by si jistojistě zasloužil, jak se hollywoodskou hantýrkou říká, remake, ale kdo by to dnes tak dokonale, ne-li lépe, natočil, zahrál a hlavně zaplatil, že? ()
Film se na první pohled tváří jako válečné drama, ale nelze nepostřehnout silný politický podtext. Trochu černobílé vidění (špatné Rakousko-Uhersko, hodní bratři Rusové ...) Překvapily mě tak silné tendence v roce 1938. Možná seje to jen můj dojem, ale dějová linka mi připadala plná klišé, závěr až nepřirozeně optimistický. ()
Záslužný pokus o morální mobilizaci českého národa. Bohužel, pozdě. Původní záměr volného pokračování s názvem Ubráníme se byl okamžitě smeten ze stolu a lednovou premiérou skončily veškeré snahy o zachování národní identity a samostatnosti. Za necelé tři měsíce napochodovala do Prahy hitlerovská vojska a sen o demokracii a svobodě navždy zhasl. Neslavně a s hořkostí na jazyku. ()
Důvod vzniku je zcela jasný. V jeho kontextu je pochopitelný i patos, který se filmem táhne jako smrad od výcvikového střediska tchořů. Co je méně pochopitelné, jsou trapné pokusy o ruštinu, která především z úst hocha hledajícího otce zní jako výsměch. Valnou většinu filmu se vedou řeči o politice, válčí se jen poskrovnu. Ale když už se začne válčit, jsou scény z bojiště zpracovány bez kompromisů. Bojové scény předběhly svoji dobu minimálně o tři dekády, co do opulentnosti mohou směle konkurovat sovětským válečným eposům. ()
Galéria (3)
Fotka © Nationalfilm
Zaujímavosti (4)
- Filmovanie prebiehalo v Miloviciach a na vtedajšej Podkarpatskej Rusi. (dyfur)
- Natáčelo se i v Plzni. (M.B)
- Záměr připomenout hraným filmem jeden ze symbolů boje o naši národní svébytnost a státnost měl významnou oficiální podporu - zejména jako morální povzbuzení Československé armády. Premiéra filmu se měla konat 28. října 1938. V souvislosti s politickým vývojem se realizace protáhla a film se dostal do kin až v lednu 1939 ve značně okleštěné a pomnichovským poměrům přizpůsobené verzi. I tak byl diváky v těchto pohnutých dobách nadšeně přijímán. (Zdroj: Česká televize)
Reklama