Stanislav Hájek

Stanislav Hájek se narodil 29. června 1924 v Praze. K herectví se teoreticky připravoval soukromě a už za okupace se stal hercem Pražského dětského divadla, Pražského okružního divadla a Divadla práce. Po okupaci prošel pražské scény Divadla Revolučních gard (1945) a Divadla U Nováků (1945 – 1946).

Poté natrvalo zakotvil v zájezdovém Vesnickém divadle (1946 – 1962), v kladenském Městském divadle (1963 – 1964) a nakonec až do svého odchodu na odpočinek v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze (1964 – 1991).

Nejvýraznější byla Hájkova vytáhlá postava a především zvláštní protáhlý obličej s vysokým čelem, s pleší, s bílými vlasy a s ostře řezanou tváří. Pracoval i jako divadelní inspicient. Na divadelních prknech často vytvářel menší a epizodní úlohy, podobný typ dostával také na filmovém plátně.

Objevil se ve hrách a inscenacích „Jedenácté přikázání“ (Emanuel Střela), „Ženitba“ (Vajíčko), „Lidový král“ (Konšel), „Poslední muž“ (Dr. Marek), „Lazebník sevillský“ (Pedro), „Tartuffe“ (Valerius), „Maryša“ (Hospodský), „Osudy dobrého vojáka Švejka“ (Palivec a Strážmistr), „Muži v offsidu“ (Muž s červeným nosem), „Ženský boj“ (Hruba), „Zlý jelen“ (Lelek), „Strýček Váňa“ (Čeledín), „Komedie omylů“ a „Cikáni“ (Žalářník), „Komedie o umučení“ (Nikodém), „Zvonokosy“ (Strážník), „Bouře“ (Šapkin), „Pygmalión“ (Muž), „Lucerna“ (Kroužilka), „Naši furianti“ (Muzikant), „Revizor“ (Rastakovský), „Strakonický dudák“ (Dvořenín), „Hoře z rozumu“ (Petruška), „Merlin aneb Pustá zem“ (Král) nebo „Maryša“ (Franěk).

Pravidelně vytížený filmaři byl až po svém definitivním příchodu do Prahy v 60. letech: VALČÍK PRO MILIÓN (číšník), ČERNÁ DYNASTIE (poddůstojník SS a muž na tribuně), ŠKOLA HŘÍŠNÍKŮ (Zalabák), DOBRODRUŽSTVÍ S NAHÝM KLUKEM (průvodčí), KÁŤA A KROKODÝL (hasič), MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (tajný), ČTYŘI V KRUHU (průvodčí ve vlaku), OHLÉDNUTÍ (důstojník SS), ZLOČIN V ŠANTÁNU (muž v černém), PAN TAU A SAMÁ VODA (dopravní strážník), PO STOPÁCH KRVE (policista v civilu), PASŤÁK (příslušník SNB) a SVATÁ HŘÍŠNICE (člen Armády spásy).

V 70. letech se uvedl jako pomocník (DÍVKA NA KOŠTĚTI), německý agent topič Kärschke (LEKCE), policajt (SMRT ČERNÉHO KRÁLE), mužský (SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM), strážný (TATÍNEK NA NEDĚLI), inspicient (TOUHA SHERLOCKA HOLMESE), fotograf (SLEČNA GOLEM), kamelot (ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ), dělník (DVACÁTÝ DEVÁTÝ), vodník z řeky Maas (JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH), zákazník (OSUD JMÉNEM KAMILA), Otava (SEDMÉHO DNE VEČER), průvodčí (SARAJEVSKÝ ATENTÁT), lovec Sobol (OSADA HAVRANŮ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU), hospodský (SILNĚJŠÍ NEŽ STRACH), starší pán (HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM) a muž s krosničkou (LÁSKY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ).

V 80. a první polovině 90. let se uvedl ve snímcích MUŽ PŘES PALUBU (dědeček Krása), ZAKÁZANÝ VÝLET (inspicient), OD VRAŽDY JENOM KROK KE LŽI (dirigent), ŠÍLENÝ KANKÁN (zřízenec), JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (fyziolog docent Oldřich Musil), ATOMOVÁ KATEDRÁLA (mistr Mádr), KOMEDIANT (stařík z Kamenice), S ČERTY NEJSOU ŽERTY (čert), ČERNÁ PUNČOCHA (školník Karásek), krátký film OTÁZKA CTI (komorník Filip), NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (fotograf), ZUŘIVÝ REPORTÉR (muž v útulně), PROČ? (důchodce), ČEKÁNÍ NA PATRIKA (děda v Mánesově ulici), BLÁZNI A DĚVČÁTKA (chlap o holi), SVĚDEK UMÍRAJÍCÍHO ČASU (zvoník), OBECNÁ ŠKOLA (starý pán), KRVAVÝ ROMÁN (vysoký jezuita) a nebo NEXUS (Ellid).

Byl využíván i zahraničními produkcemi (LES AFFINITÉS ÉLECTIVES, WOLFGANG A. MOZART, KASPAR HAUSER, MUTTERS COURAGE atp.). Ve filmech byl Hájek taktéž přemlouván svými kolegy (Rudolf Deyl ml. či Mirko Musil).

Spolupracoval také s rozhlasem („Princ a chuďas“, „Finist, jasný sokol“, „Neptej se a skákej“, „Maryša“, „Děti kapitána Granta“ atd.), televizními filmy (například PROCES S VRAHY MARTYNOVÉ, NADĚJE MÁ HLUBOKÉ DNO) i seriály (SLOVÁCKO SA NESÚDÍ, ARABELA, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU, TŘETÍ PATRO, NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ, OBYČEJNÁ KOŇSKÁ HISTORIE, PŘÍSAHÁM A SLIBUJI, NÁHRDELNÍK nebo POMALÉ ŠÍPY).

Obdržel Cenu Senior Prix (1996). Stanislav Hájek zemřel už pozapomenut 16. března 1999 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour