Osud jménem Kamila

První polovina je nezáživná ukecanost, kdy divák těžko dovozuje smysl jednotlivých scén. Ve druhé půlce to do sebe zapadne a cvak, past sklapla, zloduši už jen rozcuchaní nervózně kouří vědomi si blížícího se kriminálu. Nejlepší je asi linie s oběma bratry a zmínku zaslouží i bezpáteřní Jiří Klem. Jako kriminálka je to ale dosti slabé. (26.09.2017)

Tak žádný med to kdysi opravdu nebyl, když se museli čeští lidé překonávat ve vymýšlení různých fíglů jak se dostat za hranice, za lepším životem. Kradlo se tehdy, krade se dnes a krást se bude i do budoucna. Možná jen s tím rozdílem, že dnes se krade opravdu ve velkém a s požehnaným štemplem všech vládních činitelů. Scéna u baru, kdy si Tomáš objednal jujce, protože měl před restauračkou zaparkovaný auťák, měla pro mě milý, nostlagický význam. Barmanka vytáhla plechovku na pult, z obou stran udělala jednu dírku a nalila do skleničky tak, jak jsme to kdysi dělávaly i my děti. (25.01.2014)

Případ filmu, kde dostává na frak detektivní zápletka i psychologie postav a které se za normalizace vyráběly jak na běžícím pásu, tady stejně jako v mnoha jiných případech, o zlých emigrantech. Kdyby to natočil Trapl nebo Steklý, člověk by to nějak pobral, ale Petr Schulhoff, autor jedněch z nejlepších českých detektivek? K smíchu. Možná proto pak začal točit spíš komunální satiru. (27.10.2020)

Myslím, že to bylo slušné drama, nevím proč krimi. Jiří Klem však hrál opravdu přesvědčivě týpka, v jehož životní filozofií je "účel světí prostředky", takže všechny okolo sebe nejdříve přiláká, následně využije a nakonec zahodí. Trochu naivní mi připadla krádež známky, neboť bylo zřejmé, že půjde o kopii. Stejně tak závěr byl trochu zkratkovitý, za tři minuty se všichni přiznali a bylo hotovo. Takže krimi to opravdu není, ale psychologické drama určitě, na výkon pana Klema se rozhodně stojí za to podívat. Mě nadchnul. (26.02.2013)

Filmy Petra Schulhoffa s kriminální zápletkou mám rád. Ona ta kriminální zápletka je totiž všude podružná, důležitější je psychologický příběh, postupné rozvíjení děje a situací, které pak vyplynou v sice prostou, leč účinnou pointu. Stejně tak zde - pomalá dikce postav, postupné odhalování vztahů, a o to větší mrazení při závěrečných účtováních, kdy si člověk uvědomí i věci "za horizont" zobrazeného, jak jedna "vášeň" dokázala zničit životy mnoha lidí, a hlavně jejich důvěru. (12.07.2009)