Osud jménem Kamila

Filmy Petra Schulhoffa s kriminální zápletkou mám rád. Ona ta kriminální zápletka je totiž všude podružná, důležitější je psychologický příběh, postupné rozvíjení děje a situací, které pak vyplynou v sice prostou, leč účinnou pointu. Stejně tak zde - pomalá dikce postav, postupné odhalování vztahů, a o to větší mrazení při závěrečných účtováních, kdy si člověk uvědomí i věci "za horizont" zobrazeného, jak jedna "vášeň" dokázala zničit životy mnoha lidí, a hlavně jejich důvěru. (12.07.2009)

Myslím, že to bylo slušné drama, nevím proč krimi. Jiří Klem však hrál opravdu přesvědčivě týpka, v jehož životní filozofií je "účel světí prostředky", takže všechny okolo sebe nejdříve přiláká, následně využije a nakonec zahodí. Trochu naivní mi připadla krádež známky, neboť bylo zřejmé, že půjde o kopii. Stejně tak závěr byl trochu zkratkovitý, za tři minuty se všichni přiznali a bylo hotovo. Takže krimi to opravdu není, ale psychologické drama určitě, na výkon pana Klema se rozhodně stojí za to podívat. Mě nadchnul. (26.02.2013)

Se strašlivým Vražedným týdnem se po Schulhoffovi jako vypravěči temných detektivek slehla voda. Osud jménem Kamila nic nevypráví, jen eviduje zkázonosné lži, podvody a přetvářky, a to v takovém nesnesitelném objemu, že na pravdu, vůči níž jediné by to všechno dostalo smysl, pravdaže hrůzný, už nic nezbylo. S ohledem k tomu, jak působivé byly jeho filmy s majorem Kalašem, mě zvlášť překvapilo, že film nemá pražádnou atmosféru. Ani dusno ani napětí, zhola nic, a tak ani závěrečná deziluze nemá takový účinek. (30.12.2021)

Celkem nezajímavě natočená černobílá kriminálka o podvodníčkovi, kterého láska ke Kamile dovedla až na takové dno, že využil a zradil své dva brášky a ve finále dostal takovou osudovou facku, že to bylo na mašlu. Většinu filmu sledujeme jen ústředního podvodníka a jeho motivace a činy. Nic moc, nejzajímavější bylo vlastně až finále a to je moc málo na dobrou krimi. (02.08.2018)

Tak žádný med to kdysi opravdu nebyl, když se museli čeští lidé překonávat ve vymýšlení různých fíglů jak se dostat za hranice, za lepším životem. Kradlo se tehdy, krade se dnes a krást se bude i do budoucna. Možná jen s tím rozdílem, že dnes se krade opravdu ve velkém a s požehnaným štemplem všech vládních činitelů. Scéna u baru, kdy si Tomáš objednal jujce, protože měl před restauračkou zaparkovaný auťák, měla pro mě milý, nostlagický význam. Barmanka vytáhla plechovku na pult, z obou stran udělala jednu dírku a nalila do skleničky tak, jak jsme to kdysi dělávaly i my děti. (25.01.2014)