Antonie Hegerlíková

Veliká dáma českého herectví s obrovskou dávkou pravdivosti a ctnosti. Antonie Hegerlíková se narodila 27.listopadu 1923 v prvorepublikové Bratislavě do rodiny české služebné a původem německého vojenského štábního důstojníka. Měla jednu sestru Annu starší o dva roky. Celé dětství a dospívání prožila rodina Antonie výhradně jen na západním Slovensku a sice převážně v Žilině. Ještě před druhou světovou válkou se odstěhovali do Čech a zde mohla mladá děvčata započnout vyšší studia, starší sestra zvolila úspěšnou dráhu lékařky a mladší Antonie absolvovala hudební konzervatoř, neboť měla výrazné hlasové dispozice, jak se posléze i veřejně projevilo.

Mladá umělkyně ještě za dob studií však tíhla spíše k činohernímu dramatickému projevu, se svolením hostovala coby pěvkyně i herečka na prknech slavného Divadla Vlasty Buriana přímo pod taktovkou velkého pana ředitele a dokonce i v Národním divadle v Praze. Zde se setkává se svými mnohem známějšími kolegy, svět do kterého nyní nakročila ji natolik okouzlil, že neváhala a v duši jasně viděla, že herectví je "sázka na dobrý dostih".

Své první profesionální angažmá nejprv pod smlouvou pěveckou, posléze málo měsíců hereckou, dostala od pražského Divadélka ve Smetanově muzeu, kde se jí nabídly hned dvě nezanedbatelné role. Za tohoto angažmá se seznamuje debutantsky i s filmovou kamerou, před kterou je postavena režisérem Holmanem v jeho snímku BLÁHOVÝ SEN vedle velkých hvězd Marvana či Gollové. V roce 1946 se sezdává s režisérem Antonínem Dvořákem, autorem skvělých a bystrých tv inscenací Lakomce či Lidí na křižovatce, se kterým mají své jediné dítě, dceru Antonii. Ve stejném roce dostává pro svůj nesporně přesvědčivý divadelní projev nabídku na angažmá ve slavném Vinohradském divadle, které se jí má stát celoživotním působištěm s několika málo malými mimosouborovými přestávkami. Diváka očaruje ke konci téhož roku těžkou a slavnou rolí Lady Macbeth, její krása a dramatičnost projevu je znovu kritiky mimořádně ceněna a mladá herečka má výrazně nakročeno k srdcím všech.

Těžká doba jí nezlomí a pere se s těmi nejsložitějšími postavami, které ač ráda, však se stálým vnitřním pochybem, získává od režisérů a vedení. Ne nevýraznou rolí se znovu objevuje před kamerou v roce 1949 v dramatu ŽÍZEŇ a následují budovatelské socialistické snímky DVA OHNĚ či ZOCELENÍ, kde jsou její skutečnost a podmanivý silný ženský tón v hlase "zneužity" pro malicherné politické šarády. První hlavní role jí byla přisouzena v historickém dramatu VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI po boku Otomara Krejči. Krejča starší se jí stává filmovým partnerem a společně jsou obsazováni do mnohých "stěžejních" filmů té doby. Hraje povětšinou ustarané ženy v domácnosti, manželky, tchýně, starostlivé matky ve velkých filmech MARKÉTA LAZAROVÁ aj.

Zaskvěje se osobnostně v tv inscenaci ZLOČIN PÁTERA AMARA. Na divadelních jevištích sklízí rolemi ve světových hrách rovněž velikou pozornost a ovace a nejinak je tomu i v případě ocenění za mimořádnou práci v herectví, získává laureáta st.ceny i titul zasloužilá umělkyně. Její zvláště filmové úspěchy však přicházejí až počátkem sedmdesátých let v DLOUHÉM PODZIMNÍM DNI po boku skvělého Ladislava Peška, v přenádherné teskné BABIČCE a nejvíce se snad nám všem zapíše do pamětí coby maminka slavného obroditele po boku Jana Pivce v seriálovém dramatickém tv filmu F.L.VĚK. Dovolí si i roli v kriminálním příběhu a opět je obsazena do socialistické MATKY.

V osmdesátých letech přichází útlum, Antonie se věnuje především divadlu a své rodině a až do dnešní doby vlastně není tak vidět. Možná škoda pro nás všechny milovníky opravdového procítěného hereckého projevu, že tato velká dáma s nádherným hlasem až na výjimky je mimo širší vid i slech. Popřejme ji aspoň dnes všeho dobrého v krásných úctyhodných létech.

D. "LiVentura" Ch.