Početí mého mladšího bratra

O tento film bych nejspíše ani okem nezavadil, pokud by v něm nehrál můj bývalý spolužák. Smůla jen, že se nepovedl tak, jak tvůrci chtěli, přesto se však jedná o zajímavý snímek odehrávající se celý na jednom malém místě. Všechny dramatické události se, stejně tak jako v běžném životě, stanou mimo obraz. (17.02.2006)

To je ale pěkný film - pěkný jako pěkně o ničem. Prostě natočeny vzpomínky jednoho dědka na jeden den z dětství. Byla tam svatba, plno různejch postav, ty furt něco melou nebo dělaj, ale nic, co by rozvíjelo příběh. Jediny, co tam je zajimavy, ale zároveň taky docela hnus, je to, že ta jeho "maminka", jak o ní mluvil, byla spíš pěkná děvka, že nejdřív ojela ženicha (kterej byl asi taky pěkně blbej, že místo nevěsty ojížděl jinou) a pak si to rozdala s tatínkem. Ale nemyslim si, že by to stálo za zfilmování. Jo a celou dobu do toho hrála monofonní hudba jak ze staryho tranďáka, no strašny. (05.06.2014)

Tenhle film mě nikdy nebavil. Ani po skoro dvacetiletém opakovaném shlédnutím jsem si k němu cestu nenašel. Děj se odehrává během jednoho dne v pavlačovém době, kde zrovna probíhá svatba. Příběh vypráví postarší pán (Vítězslav Jandák), který se v retrospektivních záběrech zjevuje, aby komentoval zrovna danou situaci a vzpomíná na své dětství, kde jako malý kluk zrovna prožíval onen svatební den. Nejde mi pod nos, že se jeho matka (Dana Vávrová) zachovala nepochopitelně jak štětka a to je asi i hlavní problém, co mám s tímto filmem. Chybí tomu aspoň malá jiskra poetiky, kdy by možná její chování vyznělo jinak, celé vyprávění drhne jaksi ve všech ohledech. Spousta postav, ale žádná taková, která by vnesla nějaký přínos. Ani Jana Brejchová jakoby nevěděla co hrát. Bavil mě pouze Jiří Hálek, jak si chodil na tajňačku nalívat rum nebo co to bylo a byl stále ve střehu, i když dělal, že spí. Jinak slabé a nevýrazné, ani hudba nebyla moc dobrá. (09.04.2021)

Jediné zaujímavé na Počatí môjho mladšieho brata bolo postupné zhoršovanie deja aj jeho spracovania. Aká-taká snaha zaujať v úvode sa rozplynula v historke, tematizujúcej ľudovú legendu, rozprávanú hrdinami po krčmách i internátoch vo forme rôzne variovaných historiek. V týchto historkách figuruje svadba ako jedinečná a zároveň pomerne jednoduchá príležitosť na poriadnu mrdačku s niekým z mladomanželského páru. (23.06.2014)

Už jsem to tu psal dříve a dokonce se možná budu opakovat. Někdy a možná je to jen intuice, ale už podle úvodních titulků odhadnu zda se bude jednat o dobrý film, nebo nikoliv. Tady se mi titulky od začátku prostě nelíbily a odporný byl i hudební pokres míchající v sobě původní nahrávky z třicátých let s jakousi syntetyzátorovou hrůzou ve stylu osmdesátek. Něco takového vložit do filmu z roku 2000 chce buď velkou odvahu nebo hodně zastydlého hudebníka v určitém stylu hudby což Kratochvíl je. Bohužel swing a moderní jazz zas tak nejdou dohromady a chce-li někdo vykouzlit podkres ke vzpomínkovému retro filmu, je tam jakýkoliv moderní element výrazně rušivý. Ono je to s těmi retrospektivně natáčenými filmy těžké. Nejde jen o rekvizity a dobové lokace, divák tomu musí uvěřit. Řada režisérů navíc točí nějakou vlastní vzpomínku a tam nikdy není zaručeno, že když natočí sklep, podobný tomu do jakého se báli chodit coby caparti pro brambory i uhlí, bude stejně působit i na diváka. Chce to pak něco víc, kumšt. Pro mně je klasickým výborně zpracovaným filmem Všichni moji blízcí. V Postrništi bos už to lehce skřípalo, ale zde to byl vyloženě průšvih. Početí mého mladšího bratra je hlavně divákův porod. Děj je nemastný, neslaný. Příběhy z jednoho dvorku mohly být stejně okuzlující jako seriál Byl jednou jeden dům, protože žánrově je to skoro stejné, ale tady se pozná ten rozdíl ve vedení herců i to jak je stavěn scénář. Navíc široce rozkročený jandák s přihmouřeným pohledem a kulatými brýlemi své ,,vzpomínky'' do kamery doslova recitoval a fakt to nevypadalo, že vzpomíná na starém dvorku na rodinu, sousedy a dětsví... Zaujal mně hlavně mladý Hána, protože to je asi nejstarší film co jsem s ním viděl. A mám dojem, že i na bartoškovi byla vidět ta znuděnost bez herectví... Zkrátka tahle záležitost, která by se také mohla jmenovat - Kterak se mi spustila mamka, byla hodně hodně slabá. Dávám tedy za 2 Boží milosti, ovšem bez cukru... * * (03.08.2018)