Kat nepočká

Dramaticky vyhrocená situace, inspirovaná skutečnými událostmi, je jednou z posledních velkých hereckých příležitostí pro Jiřinu Bohdalovou a Radoslava Brzobohatého před televizní kamerou, přestože celkový dojem zbytečně narušují nezvládnuté detaily a poněkud těžkopádná stylizace protektorátní filmové branže. I s touto výhradou se ovšem jedná o autentickou podívanou s nezpochybnitelným uměleckým kreditem. (09.11.2008)

Jiřina Bohdalová je prostě Paní herečka s talentem od boha, i když se bude objevovat třeba jen ve volovinách, tak jsou tu role jako je tahle, které její herectví povyšují mnohem výš. Umí se dost dobře do role převtělit, vtisnout ji duši a místo obyčejného hraní ji prostě prožije.To se mi hodně líbí. Samozřejmě to určitě i něco stojí. K některým rekvizitám a kostýmům mám měnší výhrady. Nezapadají mi do doby, ve které se film odehrává a to dobovou atmosféru sráží k zemi. (09.12.2016)

Jiřina Bohdalová v neobvykle vážné roli protektorátní filmové hvězdy dohrávající svou labutí píseň ve stínu trestu smrti, jež nad ní vyřkl nacistický aparát. Zneužita ku prospěchu showbyznysu tone v atmosféře zrady, podvodu a lidské lhostejnosti. Kat nepočká je spolu s Uchem jedním z nejsilnějších výstupů této české herečky, kterou socialistický režim zatlačil do suterénu estrádních hvězdiček. (01.08.2013)

"Ve filmu se nikdy nestřílí doopravdy:" V tom protektorátním filmu se v případě herečky Anny Letenské vskutku doopravdy "střílelo". Pokus o jakousi variaci na tento osud se Františkovi Filipovi vcelku povedl. Velkou zásluhu na tom má Jiřina Bohdalová, která je v tom filmu Letenské docela podobná. Uplatnila zde přitom jak něco málo ze své typicky rozverné polohy (pří scénách z natáčení), tak ale především tu méně známou dramatikou polohu. Výborně ji přitom sekundují Martin Růžek a především pak Radoslav Brzobohatý. Celkově tedy po herecké i režijní stránce nemám co vytknout. A tak mi nezbývá než jen upozornit na jisté historické nepřesnosti. Jednak Letenská (oproti filmu) poslední scénu filmu dotočila. A pak taky v úvodním titulku bylo uvedeno, že se onen příběh odehrává až v roce 1944, ovšem v jednom dialogu je zas zmínka o bitvě u Stalingradu, která proběhla již v roce 1942. Přitom právě v tomto roce se onen tragický příběh Letenské doopravdy stal. PS: Vzhlédnuto jako připomínka 85 let od začátku nacistické okupace v březnu 1939.  (15.03.2024)

Mohl bych podepsat Divočákův komentář. Nejen kostýmy, ale i ty účesy jsou hrozné - copak za protektorátu se nosily takový kotlety, jaké zde mají třeba postavy režiséra a scénáristy? A pravdu má i Gudaulin: Bohdalová (i Brzobohatý) jsou v Uchu ještě o třídu lepší. Ani ty dialogy nejsou nijak geniální (kam se to hrabe třeba na protektorátní seriál Byl jednou jeden dům, mimochodem také dílo Františka Filipa). Prostě průměr. (06.05.2007)