Slovania

Konečně se našel někdo, kdo se odvážil filmově zpracovat téma z časně slovanského období a pokusil se konkurovat seriálům typu Vikingové nebo Barbaři. A přestože chápu, že nelze srovnávat s možnostmi těchto zahraničních produkcí, jsem přesvědčen, že i s omezeným rozpočtem to mohlo dopadnout mnohem líp. Kdyby si produkce, scenáristi a režiséři nemysleli, že všemu rozumí a nepotřebují odborné poradce. Navíc sami tvůrci označili seriál za historický resp. "fiktivní rekonstrukci historického období", s příběhem zasazeným do konkrétní doby 7. století a do konkrétního místa, Karpatské kotliny, tudíž na ně padá odpovědnost za všechny nesmysly, kterých je skutečně „neurekom“. Proto jsem přesvědčen, že i když netočili dokument či dokudrama, měli se řídit poznatky odborníků. Realistická výprava by snímku dodala další rozměr, což by přispělo k lepšímu přijetí seriálu u diváků. O životě časných Slovanů máme totiž dostatek informací, seriál se však s těmito poznatky naprosto míjí a sklouzává do fantasy klišé, jakých jsme viděli už mraky v jiných obdobných dílech anglosaského původu, tedy jiného kulturního okruhu. Přitom jde často o velmi zajímavé a téměř neznámé prvky např. slovanské mytologie, jejichž filmové zpracování a přiblížení současníkům by bylo velmi působivé. Bohůmžel, tato příležitost byla promarněna. Velkou chybou je označení dvou hlavních sídel, Furnau a Velký stůl, za hradiska (hradiště). To je pojem užívaný pro opevněné polohy (hradby, příkopy) na přirozeně chráněných místech tj. na výšinách, ostrožnách, poloostrovech. Nikoliv v údolí pod skalou nebo na nechráněné otevřené plošině, což je strategicky naprosto nevhodné. Navíc, v 7. století u západních Slovanů se hradiště téměř nevyskytovala, neboť se ještě nezformovaly natolik silné elity, aby se mohly vyčlenit z dosud převážně zemědělské rodové komunity výstavbou opevněných sídel. Období velkomoravských mohutných pevností bylo ještě příliš daleko.. Takže seriálu by spíše prospěl příběh odehrávající se ve dvou obyčejných vesnicích. Chybou je podoba krajiny v okolí "hradisek". Osídlené plochy bývaly celé včetně blízkého okolí dokonale vykáceny a dřevo použito na stavbu obydlí a životní potřeby, všude okolo se rozkládala pole a zahrady (která v seriálu vůbec nejsou). Na neoraných plochách se pásl dobytek (tedy v krajině se nevyskytovaly rozsáhlé nedotčené louky). Z toho vyplývá otázka, čím se vlastně obyvatelé v seriálu živí, neboť není vidět žádné hospodaření, přitom zemědělství bylo to hlavní, čím se každý zdravý jedinec včetně žen a dětí po celé dny zabýval. V blízkosti sídel se rozkládala pohřebiště a mrtví se rozhodně nespalovali přímo v osadě. Chybou je podoba domů a vůbec všech staveb. Předně tehdy nebyla používána pila, všechny dřevěné konstrukce byly opracovány hrubě jen sekerou, tzn. bez kolmých řezů. Typickým obydlím byla polozemnice, tj. do terénu zapuštěný objekt, krytý sedlovou střechou, ovšem minimálně sklonu 45°, spíše více. A to proto, že krytinou byl převážně slaměný či rákosový došek, který neprotéká pouze tehdy, když má střecha co nejstrmější sklon - voda a sníh z ní potom snadno sklouznou a nezatěžují krov. Seriálové nízké střechy by nevydržely první zimu, prolomily by se váhou sněhu a protekly při prvním dešti. Střecha z dřevěných tyčí pokrytých mechem je naprostý nefunkční fantasy nesmysl. Všechny domy bývaly velmi malé, max. do 20 m2. Bylo to proto, že tehdejší typy topenišť nedokázaly vyhřát větší prostor. V těch seriálových "halových domech" by osazenstvo v zimě zmrzlo na kost. Ani příbytek vůdce rodu, občiny, čili "stařešiny", se v tomto období ještě nelišil od obydlí ostatních. Kromě techniky roubení se stejnou měrou používaly drážkové a kůlové konstrukce, proutím vyplétané a hlínou omazané stěny, což zde zcela chybí. Nejsou tu ani chlebové pece, obvykle společné, stojící uprostřed návsi, a obilnice. Zařízení domů bylo velmi skromné, hlavní výbavou byla kamenná pec a nepostradatelným zařízením každé domácnosti byl žernov (kamenný mlýnek na obilí) - ostatně mletí mouky bylo jednou z hlavních činností žen. Pokud se něčím svítilo, když nestačil oheň v peci, tak loučí, rozhodně ne voskovými svíčkami, které byly tehdy zcela nedostupné. Chybou je podoba svatyní. Máme přitom dostatek archeologických dokladů a rekonstrukcí toho, jak takové kultovní okrsky vypadaly. Víme relativně dost o předkřesťanském kultu starých Slovanů, o jejich zvycích, svátcích, bozích. Nebylo z toho použito skoro nic. U kostýmů lze těžko pochopit tu značnou rozdílnost – zatímco ženské oblečení včetně doplňků téměř nemělo chybu, mužské jsou úplně z jiného, fantasy světa, včetně dokonale holých hlav a rádoby "barbarských" kožešin. Sytě červené a modré barvivo bylo těžko dostupné, naprostá většina oděvů měla nevýrazné odstíny přírodních barev. Neustále mě iritovala podoba Čarada, jak vypadnuvšího z Hvězdné brány. A celková otrhanost a špinavost, stejně jako tupost a odevzdanost obyvatel, což neodpovídá historické skutečnosti, že jsme jako Slované přežili do dnešních časů. Chybou jsou neodpovídající tělesné konstituce převážně mužů a věk osazenstva. Muži měli tehdy středně robustní až robustní postavy, s dobře vytvořeným svalstvem. V seriálu se spíše vyskytují pupkatí pantátové nebo rachitická mládež s vpadlými hrudníčky. Průměrný věk dožití byl u žen okolo 40 let, u mužů 40–60 let, stařecký věk nad 60 let byl ale zcela výjimečný. Starců se ovšem v seriálu vyskytuje neúměrné množství zejména v komparsu, oproti minimu dětí. Zbraněmi byly především nůž, oštěp, luk, prak, sekera. Meč, tehdy jedině franckého původu, ovládala pouze bojovnická elita, která měla kontakt se západem, právě např. díky obchodu, jehož se patrně účastnil i Sámo. Avaři používali zakřivenou šavli, která vyžadovala poměrně náročnou techniku boje, kterou nemohl ovládat kdekdo. Lamelová zbroj u Avarů byla kupodivu správně. A pochvalu zaslouží i zručně natočená závěrečná bitva, v níž dokonce občas vystříkla i krev, narozdíl od několika zabíjení a podřezávání v předchozích epizodách. Chyběla hospodářská zvířata (kromě několika ovcí), krávy a prasata, slepice, husy, kozy, psi, kočky. Podíl lovné zvěře v jídelníčku býval minimální, větší roli zastával lov ryb, tady chyběl. Téměř ve všem museli být tehdejší osadníci hospodářsky soběstační. Každý muž uměl postavit dům, zhotovit vybavení domácnosti, zastat zemědělské práce. Každá žena dovedla uvařit, upříst nit, utkat látku a ušít oděv, postarat se o domácí zvířectvo. Většinu potřebných řemeslných výrobků ze dřeva, proutí, lýka, kostí a parohů, kůže, kožešin a textilu si vyráběly rodiny podomácku samy. Stejně tak si uměly vypěstovat potřebné potraviny (nakupovat na trhu jako v seriálu ve stánku jablka je nesmysl). Ze specializovaných řemesel bylo v seriálu jen kovářství, chybělo mimo jiné hlavně hrnčířství. K obchodování docházelo občas směnou, za vypěstované produkty se získávalo potřebné kovové nářadí, sůl, žernovy, výjimečně přepychovější zboží, například ženské šperky. V seriálu chybí vozy (tehdy dvoukolové), ačkoliv jsou vidět v některých záběrech vyjeté koleje (zřejmě po autech či traktorech), a třeba dřevěné čluny, i když Velký stůl leží přímo u řeky. Takhle by se dalo ještě dlouho pokračovat, ale nerad bych již unavoval případné čtenáře, jimž děkuji za pochopení :) (14.05.2021) (menej) (viac)

Co je třeba, aby vznikl  dobrý historický film nebo seriál ?  Slavní herci, neomezené  finanční zdroje,  atraktivní prostředí ?  Někdy   stačí   dát  šanci   dobrým  hercům  v  dobrém  příběhu.  Slováci  a Ukrajinci  to v seriálu  Slované zkusili.  Odvaha, kterou slovenští a ukrajinští tvůrci projevili, když se rozhodli natočit seriál Slované, je obdivuhodná a s trochou smutku i závisti musím konstatovat, že by ji Češi na něco takového   pravděpodobně  neměli.  Pokud se mýlím, budu jedině ráda. V roce 1974 natočil Jiří Bělka podle scénáře Oldřicha Daňka film Břetislav a Jitka, který dodnes považuji za nejlepší ztvárnění  příběhu  českých  dějin i pověstí. Titulní dvojice  v podání Břetislava Slováčka a nesmírně půvabné Elišky Balcerové  zde zazářila  tak, jak nebývá v historických kulisách obvyklé  a Zdeně Řehoř byl v roli žebravého  mnicha jednoznačně roztomilý. Dalším  počinem českých tvůrců o  době „ šerého dávnověku“,  na který  ráda  vzpomínám  byla trilogie Na Veliké řece, Osada Havranů a Volání rodu  z roku 1977.  Ačkoliv je dnes  toto  volné zpracování knih  mou generací milovaného  Eduarda  Štorcha  hodnoceno jako popisné a naivně dobrodružné,  líbilo se  a líbí se dodnes.  Nám děvčatům  se tehdy kromě  atmosféry trilogie,  která  vzdálenou oblíbenou dětskou  četbu  vystihla,  samozřejmě velmi líbil  také tehdy třicetiletý  Jiří Bartoška, který byl jednoduše k pomilování. V době současné, kdy se evropská a americká filmová studia a televizní stanice předhánějí ve zpracování historických témat, často s prvky fantasy, stojí česká kinematografie stranou.  Tvůrci  a sponzoři mají určitě  zato, že  zpracovat  dějiny a mýty dávnověku by bylo  finančně náročné (rozpočty HBO nebo Netflixu  skutečně nelze srovnávat s rozpočtem České televize)  a ve výsledku divácky neatraktivní. Že tomu tak být nemusí, lze demonstrovat na  výše  zmiňovaných  českých  titulech, zde však můžete namítnou, že  se jedná o projekty  o  „šerém dávnověku“,  natočené  také v  „šerém dávnověku“, kterým pro mnohé 70-léta určitě jsou.   Takže příklad hledejme jinde, a to  v současnosti a na východ od našich hranic.  Seriál Slované, který  se nás snaží  přenést  do hradišť slovanských kmenů  7. století n. L., určitě kinematografie Slovenska a Ukrajiny   finančně  nezruinoval.  Shlédla jsem zatím 10  z 12 dílů a děj se odehrává v lesních exteriérech, kterých mají obě země na rozdávání.  Jednoduché stavby slovanských hradišť se svými sruby a dalšími přístřešky také nemohly stát ani setinu ceny jednoho dílu Hry  o trůny.  Totéž lze říci o kostýmech, hlavní hrdina (Juraj  Loj)  dokonce stále chodí a bojuje v odrbané haleně a charisma mu to neubírá.  Tolik mým laickým pohledem k nákladovosti podobných projektů. Prostě jak by řekla moje babička : „Nemusí to stát majlant!“  Základem úspěchu každého seriálu je bezesporu příběh, který je zde vyprávěný s tou správnou směsí romantiky, dobrodružství, tajemna a mystiky, což k danému u tématu patří. Největším kladem jsou pak herci, a to jak slovenští, tak ukrajinští, kteří jsou docela (až na výjimky)  přesvědčiví, což  si myslím, že je u historických rolí dost obtížné. Po přečtení  diváckého hodnocení seriálu na  těchto  ČSFD  jsem však zjistila, že většina recenzentů  moji spokojenost nesdílí!  Jedná se hlavně o hodnotitele slovenské, kteří  nešetřili kritikou na  tento, dle mého soudu, záslužný počin a nepokrytě  až  sarkasticky se mu vysmáli …. Jistě, seriál  zdaleka nedosahuje  kvality a  atraktivity  Vikingů   nebo  Říma  a  také je pravdou, že ta výjimka mnou výše zmiňovaná, tj. postava slovanského žrece (něco jako keltský druid), která měla ztělesňovat zlo, touhu po moci a manipulaci, byla chvílemi skutečně spíše k smíchu. Ano, přiznávám, to se nepovedlo. Ale jinak se nebojím tvrdit, že Slované  jsou , asi tak do dvou třetin seriálu,   srovnatelní s německým  seriálem Barbaři  a mně se  dokonce líbíli víc než  americko-britský seriál Britannia, na který jsem se vydržela dívat hlavně proto, že byl z větší zčásti natáčen v Českém ráji a hrála tam má oblíbená Kelly Reilly,  jinak  to bylo značně nepřehledné, figurovalo  tam nadměrné množství usekaných hlav,  a ta mystika   byla  chvílemi již na hranici  snesitelnosti.  Otázka zní, zda je nutné stále něco s něčím srovnávat. Když kdokoli cokoli vytvoří, téměř vždy lze říci: To už tady bylo a lepší, atraktivnější, atd…..   Dovedeno do krajnosti by pak už v současné době nebylo nutné tvořit nic, protože všechno už vytvořeno bylo.  A to je samozřejmě nesmysl. Faktem je, že obecně o slovanské historii a mytologii víme méně než o historii a mytologii starých Řeků a Římanů, Keltů a Vikingů. Proto vítejme každý pokus tuto oblast  přiblížit, třeba touto formou,  možná  to v nás probudí hlubší zájem, kdo ví…. Na poslední 4 díly Slovanů jsem se  ovšem už také dívala s útrpností. Náhle už to nebylo ono, něco bylo špatně, přesvědčivost herců zmizela, dialogy byly občas trapné. Asi jak se tam střídali  režiséři, kvalita kolísala. Přesto si myslím, že  kdo má rád historii a mýty, ať si spolu s tvůrci alespoň představí, jak  to třeba  mohlo  vypadat  za „úsvitů slovanských  věků“,  dá seriálu Slované šanci a posoudí sám.  Všem kritikům, oprávněným i neoprávněným, laskavým i sarkastickým pak připomínám slavnou hlášku  Jacka Nicholsona  alias Mc Murhyho ve Formanově  Přeletu nad kukaččím hnízdem: Aspoň jsem to zkusil, proboha, aspoň jsem to zkusil …. (17.05.2021) (menej) (viac)