Ad Astra

Vizuálně podmanivé, myšlenkově možná banální, ale určitě bych neřekl, že zbytečné. Sem tam lehce hollywoodské, jindy, alespoň pro mě, nezařaditelné, což je fajn. Uvidíme, jestli to za týden vyprchá, nebo naopak. Hodnocení proto zatím na půl cesty. (22.09.2019)

Cesta je důležitější než samotný cíl. Svou atmosférou podmanivé, konečným rozlousknutím však za mě trochu prázdné. (21.09.2019)

Omlouvám se fanouškům, protože film je to moc hezky natočený a je vidět, že to není úplná blbost. Ale je to fakt tak strašná nuda a to skoro po celou dobu. Je pravda, že já tyhle vesmírné filmy v drtivé většině případů moc nemusím, ale tohle bylo teda fakt úplně o ničem. Dávám jednu extra hvězdu za efekty s dobrými hereckými výkony, ale i tak to stačí jen na 2 hvězdy. 45-50% (09.12.2019)

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)

Oho, nakonec ano.*** Je to sice na dvě astry nejvýš, za tu deklamativní a deklarativní doslovnost, plakátovou zploštělost, aby sdělení pochopili i doma, ale o to je to vlastně přiléhavější facka: film, co se střílí do obou nohou tím, že jak reflektuje lidstvo v jeho úpadku a lidi v jejich sobeckém, nekurážném skrývání se před vzájemnou i společnou odpovědností, v jejich utíkání před překážkami (per aspera se do názvu ani nedostalo a zbytek úsloví divákům pro jistotu předem přeložili) do vzdálených snů, v jejich schopnosti donekonečna unikat před vlastní situací doma třeba až do hlubin vesmíru, na nekončící mise, musel být natočen naprosto polopaticky, aby se jeho kritickému sdělení uniknout nedalo. Ray Bradbury i Stanislav Lem už jsou dnes očividně příliš složití. *** A když si tohle uvědomíme, je to najednou svěží, hezká a srdce svírající podívaná, existenciální báseň o prozření člověka tváří v tvář chladné prázdnotě, o zrození lidskosti v syrovém vanu daleko od lidí, o přechodovém rituálu lehkomyslného zabloudilce v lidského syna. A tak se skláním a zahozené tři astry do kytice přidávám (i když nepředstírám, že bych skutečně věřila, že režisér byl tentokrát tak geniální, a ne tak nešikovný). *~ (28.12.2020)

Užíval som si to náramne a skoro celý čas, len to finále mohlo trochu viac šlapnúť na plyn. Za mňa lepšie, ako podobne komorne ladený First Man. 80% (05.04.2020)

Ještě před sto lety se snilo o výpravách na rudou planetu. My už můžeme směle přemýšlet o Neptunu. Velkolepé. (20.10.2019)

Komornější side-kick Interstellaru s podobnou formální opulencí, hudebním aranžmá i filozofičnem, avšak umělecky a scénáristicky méně ambiciózní, bez kulervoucího finále, i pomyslně highlightových scén. Vesmírná vztahovka otce a syna a příběh o správných životních volbách a rozhodnutích, které se vyjmečně neodehrávají na planetě Zemi. Brad Pitt opět fantastický. (24.09.2019)

Brad Pitt je borec. To už samozřejmě víme dlouho. Já osobně doufal, že zazáří i v pokladnách, zvláštně po skvělém dojmu, jež zanechal v Tenkrát v Hollywoodu. Ovšem ani Brad není všemocný, což ale neznamená, že by se pořád nesnažil a pořád nedokazoval, jak na to stále má a je hrozně cool. A v takřka meditativní jízdě Jamese Graye toto všechno zanechal. Do filmu se patrně hodně sahalo a Ad Astra rozhodně bude TEN snímek, u kterého si postesknu, že už se dnes příliš nevydávají režisérské sestřihy (studia ví dobře proč). Protože si dovedu představit, že film měl tři hodiny a nebyla tam žádná honička s piráty. I přes to když vím, že Foxové byli občas rázní (Josh Trank by mohl vyprávět), pořád měli koule natáčet podobné originální středně drahé filmy, o jejichž budoucí existenci se po dalším nákupu Disneyho hrozně bojím. 2 hodiny utekly jako voda a zanechaly silný dojem. Je to pro vesmírné filmy po relativním neúspěchu Prvního člověka a tohoto filmu stopka? Myslím, že odpověď na tuto otázku se dozvíme velmi brzy a nám fanouškům se líbit nebude. Ale díky, Brade. (01.10.2019)

"Budu žít. A milovat." (19.09.2019)

Ad Astra je divácky opravdu o něco těžším kouskem. Je proto celkem pochopitelné, že se pohybuje s hodnocením dost nízko (oproti třeba Rambovi, který přes svou jednoduchost jde trochu více na ruku). Až po přílet na Mars se přitom umně podbízí zajímavými scénami ve vesmíru a vykreslováním světa, který v budoucnosti funguje. Díky tomu dokáže vložit do děje vnitřní monology postavy, vizuálně působivé přestřelky na Měsíci, nebo scénu s opicemi. Možná by to mohlo působit trochu jako sázka na nejistotu nebo fakt, že tvůrci vlastně neví, co chtějí točit. Ale mně to všechno do sebe krásně zapadalo a minimálně 60%-70% snímku je naprosto dokonalých. Potom však přijde prapodivný přesun do poslední rakety a neuspokojivý závěr, kde se úplně nepodařilo ukočírovat hlavní myšlenku. Ta skepse, která pramení z víry, že ve vesmíru je/není nějaký další život je ale skvělá. Navíc je docela pěkně vykreslen psychologický profil jak Roye (Brad Pitt), tak jeho otce (Tommy Lee Jones) - ten možná žije, a možná ne. Každopádně dává pochopit motivacím a je dobře napsaný. Škoda, že se to nepovedlo v závěru ukočírovat více. (22.09.2019)

Brad sype životní moudra z rukávu, režisér James Gray předkládá svůj nejambicióznější projekt, Hoytemovy obrazy znovu berou dech a divák očekává nějaký twist, který ovšem nepřichází. Nevadí. Asi. Komorně laděné sci-fi z neblízké budoucnosti (kupříkladu Měsíc je tu plnohodnotnou lidskou základnou), které je nicméně staromilské i překvapivě přímočaré. Náš hrdina má skvělé výsledky a v americké kosmonautice je ideálním kandidátem pro ultra super tajnou misi, na které závisí budoucnost celé Sluneční soustavy. Kdesi u Neptunu dělá totiž neplechu někdejší vládní projekt: posádku dole považovali za mrtvou, jenže vše vypadá krapet jinak včetně toho, že kapitán výzkumné expedice je Bradův roky nezvěstný otec. Každopádně opakované prudké výboje energie mají katastrofální následky a je třeba zakročit. Jenže jak začneme, tak i skončíme. Moc vrcholů nepřijde, navíc patlání v problematickém vztahu s otcem je až příliš, navíc bez čehokoliv nového, jiného. A konečné rozuzlení jsme tak nějak očekávali. Mezitím potěší honička lunárních vozidel (ale je moc krátká a chybí nějaký wow moment) nebo střet s rozzuřeným primátem (ale je moc krátký). Asi je to celkovým pojetím, kdy tvůrci neustále tlumí zvuk, atmosféričtí, snaží se být nevtíraví i hudebním doprovodem Maxe Richtera. Brad Pitt, který prakticky nesleze z plátna, je tradičně spolehlivý, ale přes skafandr neměl moc příležitostí skutečně vyniknout. A hlavně: mluví o emocích, ale emoce přeci jenom chybí. To si na rovinu řekněme. (23.09.2019)

Nekde mezi Solarisem, 2001 a PC hrou. (20.09.2019)

Pátrání po mimozemském životě a hledání smyslu toho vlastního, vina a její odčinění, odpuštění a smíření se... V Ad Astra je tolik námětů k zamyšlení a navíc je to pořád strhující podívaná, že snad ani nejde být nespokojen (pokud divák bůhvíproč nečeká akční nářez). James Gray zkrátka natočil perfektní sci-fi, která může od začátku do konce odkazovat na 2001: Vesmírnou odyseu a je to stoprocentně oprávněné, protože takhle moc se jí nepřiblížil ani Nolanův Interstellar. Řada triků v Ad Astra dokonce vypadá, jako kdyby vznikaly podle Kubrickových not (všechny ty výstupy do vesmíru, přestupy z lodi do lodi, přistání na Měsíci...), udělalo mi to velkou radost. Pokud se vám líbila ta zvláštně podmanivá a zamyšlená atmosféra Ztraceného města Z, přesně takovou náladu čekejte i tentokrát. Úžasně napsaný, natočený a zahraný film z uvěřitelně představené budoucnosti, který je vlastně zároveň velký i komorní a který vám má co říct, pokud to budete chtít slyšet. (20.09.2019)

Taková road-movie po sluneční dráze. Nejdřív je to docela cool, pak to začne docela nudit a v závěru se z toho stane hrozná blbost. Nevím, celou dobu jsem čekal, že se stane nějaká změna, nebo zvrat a přeřadí se na vyšší stupeň, ale to se nestalo.  Škoda, Brad Pitt má z Dannyho parťáků určitě nejslabší vesmírný film. Ovšem s dobrou hudbou. (29.09.2021)

Někdy nadějné počátky unylý průběh a trapné konce značí. A to v tom může bývalý Branželín kvůli ztvárnění citově plochého meziplanetárního poutníka třeba i srát maggi v kostkách, s tímhle holt nehne. (14.03.2020)

Mezi 3* a 4*, první polovina jednoznačně na 4*, místy až na 5*, celou první hodinu jsem byla v podstatě nadšená. Byl zde velice zajímavý pohled na kolonizování území mimo naši planetu, vizuálně i zvukově úchvatné. Ale ve druhé polovině jakoby film chtěl být něčím úplně jiným. Jde v podstatně o psychologický pohled do nitra jednoho astronauta, ale zatímco v první polovině ten balanc mezi psychologický pohledem a sci-fi blockusterem funguje dokonale, v té druhé to začne být ubíjející a vy si uvědomíte, že ten film není vůbec tak chytrý, jak se snaží vypadat. A i to celé rozuzlení je takovéto, u kterého si řekne "hhh, ok". Je to dobrý film, ale jiskru ztratil v půlce. (21.09.2019)

Dovolím si citovat repliku z Muže z oceli, která sem padne jak ulitá: "Ty jsi odpověď, synu. Ty jsi odpověď na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami..." Další film Jamese Graye, další maximální hodnocení. Ad Astra je výjimečný sci-fi snímek, a opět jeden z nemnoha pomníků žánru samotnému, protože tak krystalicky čisté vesmírné dobrodružství už se dnes vídá jen na stránkách 60 let starých knih těch největších klasiků mezihvězdné literatury. Jinak bych na základě nejen zdejších komentářů rozhodně nečekal, že to celé bude mít tak strhující průběh, kdy jedna infarktová situace střídá druhou, a na oddech v podstatě není čas. Sunshine a Gravitace spolu měli dítě, a výsledek se na filmových databázích pohybuje v modrejch číslech, tomu říkám ignorace. (26.12.2019)

Marketingové štúdio nás zase raz poriadne napálilo. Ad Astra nie je v žiadnom prípade prvoplánovo diváckym dielom. Omnoho viac sa hodí do programov klubových kín. Najviac mi pripomenul Soderberghov remake Solarisu. Avšak formou, ktorá má veľmi blízko Terrencovi Malickovi. Určité pasáže si budem na domácom nosiči určite často prehrávať a aj základná myšlienka mi prišla dostatočne podnetná. Aj keď nie je nijako originálna a v úplnom závere až príliš polopatisticky podaná. Ale inak mi to veľmi sadlo. Vyzerá to krásne, Pitt hrá ako o život a atmosféra je skvelá. Problém je opäť v Greyovi, ktorý dodal mimoriadne kvaltný film, ale k dokonalosti a výnimočnosti mu opäť niečo chýba. 8/10 (18.09.2019)

Vesmírná Oddysea, Sunshine nebo Interstellar se sice nekonají, ale Brad Pitt svým pobytem ve vesmíru rozhodně nezklame. James Gray natočil zajímavé dobrodružné scífko, které na první pohled vypadá velmi skromně, ale při bližším ohledání jsou jeho předností právě dokonalá atmosféra vesmíru a důraz na hlavní postavu. 70% (09.12.2019)